My, studenti z Neředína ve světě

Seriál o studentech, kteří se vrátili ze studia v zahraničí. Spoustu z vás jistě zajímá, jaké jsou jejich zkušenosti, jak probíhají zkoušky v cizím jazyce a jestli stihli při studiu i cestovat.

Jedná se o články publikované jako aktuality na webu studentů FTK. Na této stránce jsou seřazeny podle navštívené destinace.

Austrálie

Petra Grmolcová

Na to, že to byla původně britská trestanecká kolonie, je dnes Austrálie pěkná a vyspělá země, říká studentka navazujících magisterských aplikovaných pohybových aktivit Petra Grmolcová. V Austrálii absolvovala tříměsíční pracovní stáž a na následujících řádcích nejen o ní leccos zajímavého prozradí.

Jak ses dostala právě k této stáži?

Tato myšlenka byla v mé hlavě již tři roky. V akademickém roce 2014/2015 jsem absolvovala můj první Erasmus ve Finsku ve Vierumäki, kde jedním z našich zahraničních lektorů byla Kati Karinharju z Finska. Kati vedla svou hodinu přes Skype až z daleké Austrálie. Jak jsme se později dověděli, Kati pracovala v organizaci, která sídlila v Gold Coast, tedy ve východní Austrálii, na jednom z nejkrásnějších pobřeží celé Austrálie. Organizace se zaměřovala na lidi s postižením, převážně mentálním, a poskytovala jim různé druhy nejen sportovních, ale i uměleckých a kulturních aktivit. Kati se zaměřovala na sportovní aktivity, převážně na surfing. Dosud si pamatuji mé ohromení z celé její hodiny. V tu chvíli mě napadla myšlenka, že by nebylo od věci si takovou práci vyzkoušet a ještě k tomu v Austrálii. Tak jsem si okamžitě začala shánět informace, zda bych si mohla nějakým způsobem vyzkoušet tuto práci na pro nás nejvzdálenějším světadíle, Austrálii. No a za pár let přišla ta pravá chvíle a já jsem měla tu úžasnou možnost  pracovat v Gold Coast Recreation and Sport Inc.

Co bylo nutné zařídit před odjezdem?

Jelikož jsem si tuto stáž našla sama a naše fakulta neměla s Austrálií žádnou zkušenost, bylo potřeba udělat hodně práce, než jsem vůbec mohla na stáž vyrazit. Nejprve jsem kontaktovala samotnou organizaci, zda bych vůbec mohla u nich pracovat. Naštěstí mi odpověděli kladně a byli moc rádi, že jim pomůže člověk, který se přímo pohybuje v této oblasti. Poté byla řada na schválení této destinace a organizace pro moji stáž mou univerzitou. Ze začátku to nevypadalo moc nadějně, ale společně s paní Hanelovou a docentem Kudláčkem jsme tuto myšlenku prosadili, a to hlavně z důvodu, že Austrálie není ještě na seznamu partnerů naší fakulty, ale mohla by se stát celkem atraktivní destinací pro další studenty. Tak jsem se stala takovým pokusným králíkem, který jel tuto oblast prozkoumat jako první. Samozřejmě jsem vděčná naší univerzitě, protože bez ní by bylo těžké vycestovat, a to hlavně kvůli financím.

Po vyplnění dokumentů Letter of Admisson a Training Agreement od dané organizace a schválení ze strany Univerzity Palackého jsem si ještě musela zařídit víza do Austrálie. S tím jsem bohužel měla menší problémy, jelikož organizace Gold Coast Recreation and Sport Inc. neměla skoro žádnou zkušenost s dobrovolníky mimo Austrálii a nedokázali mi poradit s typem víz, které si mám zařídit. Nakonec jsem si tedy zařídila jen turistická víza, která by ale správně dobrovolník v Austrálii mít neměl. Vědomí, že nemám správné dokumenty, mě stálo tolik nervů, že bych tohle řešení nikomu rozhodně nedoporučovala.

Můžeš popsat svůj pracovní den?

Do práce jsem chodila od pondělí do pátku, od 9:00 do 14:30. Ráno jsem většinou chodívala o něco dříve, abych mohla pomoci s přípravou aktivit a měla také čas na přivítání kolegů a klientů. Pracovní den byl rozdělen do dvou částí – dopolední a odpolední program. Díky kolegyni, která měla na starosti administrativu a rozvržení programu, jsem si vybrala aktivity, které jsem chtěla vést, popřípadě při nich asistovat. Každý den jsem měla jiné aktivity, které jsem si narámně užívala. Vyzkoušela jsem si opravdu širokou škálu programů, jako například surfing, kayaking, plachtění, fitness, paddleboarding, golf, tenis, plavání, yoga, tanec, divadlo, MMA, čínské bojové umění, ale také vaření či hudební program.

Rána bývala velmi hektická. Pomáhalo se klientům posnídat a poté jsme se přesouvali na určitá místa, kde probíhaly dané aktivity. Aktivity trvaly hodinu a půl. V poledne jsme měli hodinovou pauzu na oběd a poté jsme se opět přesouvali na další stanoviště. Po odpoledním programu jsme většinu klientů sváželi zpátky do hlavní budovy organizace a poté si je rodiče  již vyzvedli. 

Kde jsi bydlela a jak ses stravovala?

Bydlela jsem v apartmá se třemi dalšími lidmi. Rozhodla jsem se hledat ubytování až na místě, jelikož jsem chtěla na prohlídku bytů osobně. Hledala jsem přes různé stránky na internetu, až jsem našla pár dobrých nabídek, jak po finanční stránce, tak i co se umístění týče. Hodně jsem zvažovala, zda bydlet u pláže, nebo raději blízko práce, ale nakonec jsem si vyzkoušela obojí. Během mého pobytu v Gold Coast jsem vystřídala dva nádherné apartmány, jeden ve 34. patře a druhý ve 14. patře, oba s nádherným výhledem na celé město. Stravování bylo také na mně, takže jsem si připravovala jídla sama, a to i do práce.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Jelikož jsem končila v práci mezi 14:30 a 15:00, měla jsem hodně volného času na poznávání města i okolí. Bydlela jsem blízko moře, tak jsem velice často chodívala aspoň na chvíli na pláž nebo jen tak na promenádu kolem pláže. V Gold Coast bylo pořád co dělat. Velice často jsem si také vyrážela na projížďku na kole podél pobřeží, po parcích či jen tak po městě. Každý víkend jsem navštívila nějaký národní park, kterých bylo v mém okolí hned několik. Bohužel člověk potřebuje k jejich navštívení auto, ale já jsem měla štěstí na spolubydlící, kteří byli také aktivní a vůbec se nebránili nějakým výletům. Anebo jsem si přes internet našla nějakou skupinku lidí, kteří každý víkend podnikali nějaké výlety do okolí.

Po skončení tříměsíční stáže jsem ještě navštívila Sydney, Perth a jihozápadní Austrálii. A jelikož jsem se nacházela na východním pobřeží, nemohla jsem si nechat ujít návštěvu Nového Zélandu, což bylo vždy mým snem.

Když si odmyslíš cestování, jak jsi vyšla se stipendiem?

Stipendium jsem dostala celkem vysoké, ale musela jsem zažádat ještě o více. Austrálie je hodně drahá země a ceny se tam pohybují opravdu někde jinde. Překvapily mě například nájmy. Neplatilo se měsíčně, ale týdně, a to částky, které my tady zaplatíme za měsíc. Dopravné bylo také velmi drahé. Studenti sice měli někdy až 50% slevu, ale já jsem bohužel na takovou slevu nárok neměla. Cena potravin se hodně lišila. Jedla jsem hlavně zeleninu a ovoce, což mi nepřišlo až tak drahé – a hlavně bylo kvalitní a čerstvé. Samozřejmě záleželo, v jakém obchodním řetězci jsem nakupovala, ale převážně jsem byla vždy spokojená. S financemi jsem nakonec vyšla, ale člověk musí vědět, jak šetřit a kde nakupovat.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Před Austrálií jsem žila půl roku v Belgii, kde jsem studovala přes Erasmus, a po Austrálii jsem byla na měsíc v Indii. Pokud žijete někde déle než měsíc, chcete se cítit bezpečně a vědět, že vás nic neohrožuje. A tento pocit jsem za celý můj školní rok měla jen v Austrálii. A s jistotou musím konstatovat, že jsem se nikdy necítila více bezpečně jako právě v této zemi.

Na co by si studenti chystající se do Austrálie měli dát pozor?

Určitě si pořešit víza a zjistit si kolem nich všechny potřebné informace. Do Austrálie bez víz určitě nejezděte. Studenta nemine ani přísná kontrola na letišti – dovoz veškerých potravin a léků je striktně zakázán. V letadle před příletem dostanete dlouhý soupis potravin a věcí, které nemůžete do země dovážet a potvrzujete, že nic takového nevezete, jinak dostanete pokutu.

Dostala jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo zvyklostem?

S odlišnou kulturou jsem neměla problém, nastalo jen pár nedorozumění. Jak jsem se již zmínila o placení nájmu, tak ze začátku jsem chtěla platit měsíčně, přičemž nájemce byl velice zaskočen. Nepovažuji to za problém, ale spíš za komickou situaci, kdy mě nezbývalo než se tomu jen zasmát. Co mě také velice zaskočilo, byl australský přízvuk. Nemůžu křivdit všem Australanům, ale spoustě z nich jsem ze začátku rozuměla jen každé třetí slovo. Mnohokrát se mě jen ptali, jak se mám, a já jim nebyla schopna odpovědět a ještě jsem se jich třikrát zeptala, co říkali, a nakonec jsem stejně nerozuměla, tak jsem odpověděla, že ano (smích). Po měsíci jsem si naštěstí zvykla a začínala jsem rozumět.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Spousta lidí si myslí, že převážná část Austrálie je buš obydlená klokany a původními domorodci a vyspělá města, průmysl a kultura jsou jen na pobřeží. Jak jsem stačila tuto zemi poznat, je to z velké části pravda. Avšak na východním pobřeží, kde jsem pobývala, leží spousta pěkných měst s kosmopolitní kulturou, na rozdíl od západní části Austrálie, kde osídlení není tak velké. Můžeme zde opravdu jet po dlouhých rovných silnicích buší, kde po stovce kilometrů nenarazíte na zatáčku a snad jedinou překážkou může být ten klokan. Na to, že to byla původně britská trestanecká kolonie, je dnes Austrálie pěkná a vyspělá země.

Dalším mýtem je, že potkáte jedovatého hada nebo pavouka na každém kroku. Myslím si, že tato země není až tak nebezpečná, když člověk dodržuje nějaká pravidla.

Co považuješ za největší přínos svého pobytu v Austrálii?

Já považuji celý můj pobyt v Austrálii za velký přínos do života. Obrovskou zkušeností pro mě bylo žít pár měsíců na druhé straně zeměkoule, v odlišné kultuře a vyzkoušet si pracovní život v této zemi. Australané se rozhodně nemají špatně, ale pro lidi z jiné země je velice těžké žít a plně pracovat v Austrálii, mnoho z nich má hlavně problém s vízy a pracovní nabídkou. Dalším velkým přínosem, a to hlavně v mém oboru, bylo pozorovat, jak si organizace, kde jsem vykonávala stáž, vede a jakým stylem pracuje s lidmi s postižením. Byla jsem z jejich koncepce a filozofie hodně nadšená a pracovalo se mi nadmíru dobře. Určitě dalším přínosem je mnohonásobné zlepšení mé angličtiny. Když někde žijete sami, izolovaně od Čechů, prostě si musíte všechno vyřizovat sami, a to v anglickém jazyce, jinak to nejde. A v neposlední řadě jsem také poznala další část světa a spoustu nových lidí.

Doporučila bys stáž v zahraničí i ostatním studentům a proč?

To rozhodně. Pokud máte dobrodružného a odvážného ducha, určitě jeďte. Je to zkušenost, na kterou budete vzpomínat celý život, tedy já budu rozhodně. Jako každé zahraniční studium, stáž či jen cesta do jiné země vás to nějakým způsobem posune. Vyzkoušíte si, jaké je žít v jiné zemi, v jiné kultuře…  A co je hlavně super – zjistíte, že v Austrálii lidé opravdu žijí tzv. relaxed a nic neřeší. 

Brazílie

Jiří Mališ

Doktorand Jiří Mališ má za sebou stáž, během které tři měsíce učil na jihoamerické Federal University of Rio Grande. Proč si vybral právě Brazílii a jak na svůj pobyt vzpomíná?

Proč jsi zvolil právě tuto destinaci?

Navštívit Jižní Ameriku mě dlouho lákalo. Když se objevila možnost spolupráce s univerzitou v Rio Grande, tedy místem nedaleko krásné Uruguaye, neváhal jsem.

Cítil jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Ano, koordinátor mi pomohl nalézt ubytování a také mi umožnil vytvořit předmět, který jsem následně vyučoval.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Mé zkušenosti jsou pozitivní. První dva měsíce jsem bydlel v nedalekém městečku Cassino, vzdáleném asi půl hodiny autobusem od univerzity. Menším problémem byl občas chlad, neboť jsem byl v Brazílii na přelomu podzimu a zimy a ubytování nebylo vybaveno topením, v chladné dny tak mohlo být na bytě ne více než 17 stupňů. Vše vyřešila kvalitní péřová bunda. Za zmínku stojí i deště; když pršelo pár dní v kuse, nedalo se vycházet z domu jinak než přebroděním se přes zatopenou cestu. 

Poslední měsíc jsem pak bydlel na kolejích se studenty, toto ubytování bylo zcela zdarma a přibližně pět minut chůze od fakulty. Stravoval jsem se v univerzitní menze, základem každého jídla byly fazole a rýže. S jídlem jsem byl během pobytu nadmíru spokojen, ke každému jídlu byla možnost si nabrat dle libosti množství rýže, brambor a zeleniny.

Jak probíhalo tvé studium/výzkum?

Co se týče mého výzkumu, nebyl tento pobyt příliš přínosný. Drtivá většina studentů a učitelů nemluví anglicky, a proto bych případným zájemcům o studijní pobyt doporučil dobrou znalost portugalštiny. Naivně jsem doufal, že se případně budu domlouvat španělsky, ale bohužel jsem s tímto jazykem sklidil stejný úspěch jako s angličtinou. 

Jak jsi trávil volný čas? Měl jsi možnost cestovat?

Během tří měsíců jsem každý týden učil dvě hodiny filozofii a etiku, takže jsem vycestoval pouze jednou na prodloužený víkend do Uruguaye. Vše jsem si ale vynahradil dvouměsíčním cestováním po skončení semestru. Během semestru by se případný čas na cestování našel, ale letenky byly poměrně drahé a v nejbližším okolí byly pouze rozlehlé pampy a již výše zmíněná okouzlující Uruguay.

Jak jsi vyšel se stipendiem?

Brazílie je trochu dražší než Česká republika, ale když se člověk uskromní, dá se vyžít. Na cestování jsem měl našetřeno.

Cítil ses v zemi bezpečně?

Během celého pobytu jsem se neocitl v žádné nepříjemné situaci. V noci mi ale nebylo doporučeno procházet se po městě. Brazilská města působí díky vysokým zdem s ostnatými dráty trochu uzavřeněji a z místních jde cítit respekt z nebezpečí přepadení, ale jak jsem řekl, já jsem problém neměl žádný.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Já jsem přesvědčen, že do většiny problémových situací se člověk dostává sám. Takže by si každý měl dávat pozor na svou vlastní blbost. Já si pozor nedával a zabloudil jsem do favely v Riu; to byla asi jediná chvíle, kdy jsem si se svým „vanilla face“ připadal opravdu nemístně.

Dostal ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Do problémů nikoliv, naopak rozdílná kultura byla tím, co mě nejvíce obohatilo. Brazilská kultura je zajímavou směsicí portugalské, africké a indiánské kultury, za zmínku stojí také široká komunita gaučos, neboli „sirotků pampy“, kteří obhospodařují rozlehlé ranče a všude se prohánějí na koních.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Nejsem si úplně jist, co vše si mám představit pod touto otázkou. Každopádně hlavním tématem většiny mužské populace je určitě fotbal a ženy. Jinak je tam často cítit trochu větší chaos a věci mnohdy nefungují tak, jak byste si přáli, to se ovšem stává všude na světě, jen v Brazílii trochu častěji než jinde. Lidé zde také holdují různým druhům protestů, protestují proti vládě, za homosexuály, za práva žen atd. Příjemné na tom je, že se během těchto dní nechodí do práce, protože nefunguje autobusová doprava a protesty se mění v pouliční shromáždění přátel, kteří hrají na různé nástroje a celkově je tam velice příjemná atmosféra. Tuto pohodovou zábavu narušují snad jen občasné policejní zásahy s obušky, slzným plynem a střelnými zbraněmi.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Velmi obohacující byly diskuze v hodinách etiky a filozofie, které se nesly ve velmi příjemném, přátelském duchu.

Doporučil bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Určitě ano, je to příjemný způsob, jak se dostat do tamější kultury, do které byste se jako turista dostali jen stěží.

Čína

Jaroslava Hrubá

Aktuální část našeho seriálu věnujeme studentce oboru Aplikované pohybové aktivity Jaroslavě Hrubé, která strávila zimní semestr na Hangzhou Normal University v Číně. Její zážitky jsou opravdu pestré. Naučila se čínsky? A je Čína levná destinace? Čtěte na následujících řádcích.

Co tě přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Kdo mě zná, ví, že jsem neustále na cestách. Miluji cestování a pobyt mimo Českou republiku. A to byl ten důvod, proč jsem se přihlásila.

Jakou destinaci sis zvolila a proč právě tato volba?

Vybrala jsem si Čínu. Popravdě napřed jsem chtěla do Japonska, byla jsem rozhodnutá, ale pak mi kamarád řekl, ať si vyberu raději Čínu, že je v Číně výuka s podporou angličtiny, zato v Japonsku prý není. Trochu jsem se lekla a změnila názor na Čínu. Nechtěla jsem nikam do Evropy, tu už mám dost projetou. Lákalo mě něco úplně jiného, neznámého a exotického. Samozřejmě v Číně nakonec výuka v angličtině vůbec nebyla, ale nelituji, že jsem změnila názor a přihlásila se právě do Číny.

Pomohl ti pobyt v zahraničí k rozšíření obzorů v tvém poli působnosti?

Vzhledem k tomu, že studuji aplikované pohybové aktivity, a v Číně jsem měla spíše jen sporty, tak to moje pole působnosti moc nerozšířilo. Ale rozšířilo mi to určitě jiné obzory. (smích)

Jak probíhalo tvé studium?

Nyní přišla chvíle, kdy bych měla začít trochu lhát. Studium bylo velice jednoduché, vlastně ani si nevzpomínám, jestli to byla škola nebo zájmové kroužky. Učitelé byli mnohdy spíše zklamaní, když jsme přišli na hodinu, protože neuměli anglicky a báli se toho. Někteří, David a Fireman, se na nás těšili a my také, protože jako jediní uměli anglicky a jejich hodiny, basketbal a golf, nás velice bavily. Zkoušky jsme měli, myslím, tři, a to odpálit míček v golfu a pak dva testy v basketbalu. A další zkouškou by se dalo nazvat naše učení tělesné výchovy čínských školáčků.  

Jak tam vypadal třeba společenský život? Přátelé, zábava…

Bylo to náročné. Naše chladná ubytovna se zavírala každý den v 22 nebo 23 hodin, už ani nevím. A znovu se otevřela po půl 7. Takže když jsme se chtěli jít bavit, čekala nás dlouhá noc, utracené tisíce korun a strach z toho, že se něco pokazí a my se nebudeme moct vrátit nikdy zpátky na naši ubytovnu. Hned první párty jsme totiž dostali poučení, když nás taxikář v 7 ráno dovezl na druhou stranu našeho města, asi 100 km daleko od naší školy, a nemohl pochopit, že nás zavezl špatně. Samozřejmě neuměl anglicky ani Ň. Bohužel jsem po této zkušenosti byla pařit jen jednou, a to před odjezdem, ale kolega pařil každý týden a velice se mu to líbilo. Asi už jsem na párty stará.

Měli jste možnost cestovat?

Měli, ale bylo to velice komplikované. Nejen že jsme stipendium utratili hned první dva měsíce, ale když jsme někam chtěli jet, zasekli jsme se u první zastávky, protože čínské znaky zastávek a neumění čínského jazyka nám dávalo zabrat.  Ale podívali jsme se do Yellow Mountains a projeli Hangzhou, naše velké městečko. Příště toho plánuji projet určitě více.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život – jak jste vyšli se stipendiem? Museli jste hodně doplácet ze svého?

Oba dva jsme bohužel museli doplácet hodně peněz. Nezdá se to, Čína je levná, ale ne pro někoho, kdo nezná, neví, nerozumí a je ztracen někde, kde člověku pomůže jeden člověk z tisíce. A první náklady byly opravdu vysoké.

V čem tě pobyt nejvíce obohatil?

Já si myslím, že mi toho dal hrozně moc do života, hodně poučení, zážitků, přátel, nápadů a nezapomenutelných vzpomínek. I když si pamatuji, že to bylo hrozně náročné, a vím, že jsem tam byla často zoufalá, pozpátku na to vzpomínám v dobrém. Všechno špatné je totiž k něčemu dobré a pro příště už toho vím tolik, že si to užiju jak za minulý pobyt, tak za ten, co mě čeká.

Jaký byl tvůj nej… zážitek?

Napadá mě jich tolik, že ani nevím, jaký byl nejlepší. Možná to, když jsem jela s kamarádem natáčet film. Byl to neskutečný zážitek a oni mě poprosili, jestli můžu navíc natočit i reklamu. Další hezká věc, na kterou vzpomínám, bylo, když mě čínský student poprosil, jestli pro něj natočím spot, že to má jako domácí úkol. Samozřejmě jsem souhlasila. A víte co? Pak ten spot jel několik týdnů ve fitku na všech televizích, to už jsem byla v ČR a všichni z fitka mi posílali videa a fotky, že jsem pořád s nimi. Učila jsem je cvičit, takže mám hodně vtipných vzpomínek na to, jak cvičili.

Další zážitek mám ze soutěže kulturistů, kam jsem jela s kamarádem černochem, skončil jako druhý a já byla moc pyšná. (smích)

Skvělý zážitek jsem měla týden před odletem domů, kdy jsem skončila v černošském ghettu, kde jsme pařili v klubu a bylo to jako v nějakých amerických filmech, byla jsem hrozně šťastná.  Našla jsem si tam nejlepšího kamaráda, Maria, se kterým si píšu doteď a věřím, že ho zase někdy uvidím.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Ne! Nikam nejezděte, protože pak nebudu moct jet já! (smích) Ne, kecám, jeďte, je to jiný svět, kouzelný svět plný překvapení a neustálého údivu. Je to tak daleko, jak na druhé planetě, a tak vám to připadá i tam. Jsem šťastná, že jsem tam mohla být a tajně doufám, že to nebylo naposledy, že tam ještě někdy cestu najdu. Jinak doporučuji jet v létě, já jsem tam málem umřela zimou, ještě teď ji cítím, fuj!

Finsko

Petr Jinek

V další části našeho seriálu o zkušenostech ze zahraničních studijních pobytů se na skok podíváme do Finska. O své zkušenosti a zážitky se podělí student oboru Ochrana obyvatelstva Petr Jinek. Proč si vybral právě tuto skandinávskou zemi a bylo studium náročné?

Co tě přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Chtěl jsem si zlepšit své jazykové dovednosti a podívat se po světě. Získat zkušenosti a rozšířit si obzor, jak se může studovat na jiné fakultě. Popravdě jsem o tom během studia moc nepřemýšlel, až někdy po Vánocích jsem se rozhodl, že si zkusím podat přihlášku. Nakonec jsem velmi rád, že to vyšlo. Vtipné je, že jsem ještě 14 dní před odjezdem nevěděl, jestli někam budu cestovat. Naštěstí jsem tu fyziologii dal.

Jakou destinaci jsi zvolil a proč právě tato volba?

Preferoval jsem severské země. Vyspělé země s krásnou přírodou a vysokou životní úrovní. Jediné, co mě odrazovalo, byla nekončící zima, ale ve zpětném ohledu to nebylo tak hrozné, jak jsem předpokládal. Finsko předčilo má očekávání a určitě se tam jednou vrátím.

Pomohl ti pobyt v zahraničí k rozšíření obzorů v tvém poli působnosti?

Finsko jako takové má jeden z nejlepších vzdělávacích systémů ve světě a zkušenosti s výchovou talentů v různých sportovních odvětví. Jyväskylän yliopisto (University of Jyväskylä) tyto představy rozhodně naplnila. Během studií jsme byli obklopeni finskými studenty, kteří si plnili pedagogickou praxi, takže výuka byla velmi intenzivní.

Jak tam probíhalo samotné studium?

Týden před začátkem výuky probíhal Orientation Week, kde jsme byli seznámeni se systémem výuky, studentskými výhodami a začínali jsme poznávat nové kamarády a okolí pro následující čtyři měsíce. Zimní semestr zde začínal 1. září a končil 16. prosince. Finové nemají klasické zkouškové období. Zkoušky probíhají vždy v jednom termínu v měsíci, na který si student může zapsat libovolný počet zkoušek. Klidně se může stát, že někdo má už v říjnu po zkouškách. Kladně hodnotím, že zkoušky probíhaly průběžně.

Měl jsi problém se zkouškami?

Záleželo na každém, jak ke studiu přistoupí. Stačí si to jen dobře naplánovat a nenechat vše na poslední termín. Ústní zkoušku jsem neabsolvoval žádnou, malé obavy jsem měl z book exam. Když tomu člověk věnuje alespoň trochu času, zjistí, že to není nic hrozného. Zkouška byla spíše jen taková formalita, nejvíc práce zabrala individuální příprava do jednotlivých hodin.

Jak tam vypadal třeba společenský život? Přátelé, zábava…

Tím, že jsem bydlel na kolejích mezi ostatními studenty, bylo vše jednodušší. Jako studenti tělesné výchovy jsme měli spoustu společných sportovních aktivit, ale trávili jsme spolu i volný čas. Hodně času jsme trávili ve Sporticusu, což je něco mezi studovnou a klubovnou umístěnou v budově školy, kde studenti tráví svůj volný čas. Zdarma si zde můžete dát kávu, zahrát kulečník, Xbox… Najít si přátelé mezi Finy je ze začátku trochu obtížné, působí docela uzavřeně, ale jakmile projevíte menší zájem a zeptáte se, jaký měli den, jsou ochotni s vámi vést pětiminutový rozhovor o tom, co se dnes událo a jaké jsou jejich pocity.

Měl jsi možnost i cestovat?

Nejvíc jsem procestoval asi na kole. Tolik kilometrů jako za zimní semestr jsem snad nenajel ani za celý život. Kdo neměl kolo, jako by nebyl student. Ale teď vážně. Možností bylo několik, stačilo jen chtít. Téměř vždy se najde někdo s podobnými úmysly jako vy. Hodně oblíbené byly výjezdy organizace ESN, která pořádala zájezdy do Ruska, Laponska nebo třeba plavby po moři.

V čem tě pobyt nejvíce obohatil?

Rozhodně v angličtině. Sice to není ještě úplně ideální, ale beru to jako dobrý start pracovat na sobě po stránce jazykové.

Jaký byl tvůj nej… zážitek?

Těžko jmenovat nějaký konkrétní zážitek, ale určitě nezapomenu na setkání s Finy v sauně. Za každou cenu vám musí ukázat, kdo je tu doma, a přihazují vodu na rozžhavené kameny tak dlouho, dokud nepožádáte, ať trošku zvolní tempo, nebo prostě a jednoduše neodejdete pod ledovou vodu. Postupem času si na vás ale zvyknou, takže se stávalo, že někdy byli i mírnější.  

Doporučil bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Doporučil. V posledních hodinách jsme prezentovali jednotlivé edukační systémy svých zemí. Po zjištění, kolik peněz musí studenti různých zemí utratit za možnost studovat, oproti České republice, mě mnohdy zamrazilo. Získáte všeobecný přehled, zkušenosti, nové přátele a zážitky.

Chorvatsko

Lucie Kutheilová

Dalším studentem, který se s námi podělí o zkušenosti ze zahraničí, bude Lucie Kutheilová, která je v posledním ročníku magisterského studia oboru Aplikované pohybové aktivity a minulý semestr strávila v chorvatském Splitu. Pojďme se společně podívat na její zážitky z této přímořské destinace.

Co tě přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Chtěla jsem porovnat školské systémy u nás v České republice a ve vybrané destinaci. Dalším důvodem, proč vycestovat do zahraničí, bylo poznat jinou kulturu, zvyky a vlastně celkový život.

Jakou destinaci jsi zvolila a proč právě tato volba?

Když jsem si podávala přihlášku na studium v zahraničí, Chorvatsko bylo až na třetí příčce. Na prvním místě jsem měla Lublaň, kam jsem si velice přála odcestovat. Nakonec však výběrové řízení dopadlo tak, že jsem vyjela do chorvatského Splitu. Když jsem se dozvěděla rozhodnutí, byla jsem v první řadě velice nadšená, že jsem se na studium v zahraničí dostala, ale z toho, že to byl Split, jsem tak nadšená nebyla, protože to nebyla vysněná Lublaň. Nakonec se vše k dobrému obrátilo a Split jsem si zamilovala v momentě, kdy jsem po několika hodinách dorazila na místo a ráno se probudila na pláži s východem slunce.

Pomohl ti pobyt v zahraničí k rozšíření obzorů v tvém poli působnosti?

Na Kineziološki fakultet – Sveučilišta, na které jsem studovala, nebyl žádný předmět spojený s mým oborem APA, ale na druhou stranu jsem si mohla vyzkoušet sporty typické pro přímořské státy, jako je například rowing, anebo mít takový praktický předmět, jako je self defense.

Jak tam probíhalo samotné studium?

Měla jsem možnost vybírat si z předmětů z magisterského i bakalářského studia, nabídka byla velmi pestrá. Nakonec jsem měla šest předmětů. Již zmíněný rowing se skládal ze dvou částí, jak z té praktické, tedy na trenažéru nebo na moři, tak i z části teoretické. Právě toto hodnotím velice pozitivně, protože jsme se dozvěděli něco z teorie a následně jsme si mohli samotné veslování i vyzkoušet. Negativně hodnotím to, že ne všichni profesoři mluví anglicky, například hodiny volejbalu byly z 80 procent vedeny pouze v chorvatštině. Pokud jsem však měla nějaký problém, vždy jsem měla možnost ho vyřešit s koordinátorkou naší fakulty.

Měla jsi problém se zkouškami?

Z absolvování zkoušek jsem měla velký strach, protože to bylo poprvé, kdy jsem se vše učila v anglickém jazyce. Ke zkouškám jsem obdržela materiály a nakonec jsem všechny zkoušky absolvovala úspěšně. Byla zde také možnost navštěvovat v podvečerních hodinách tělocvičnu, kde jsme trénovali na praktické zkoušky.

Jak tam vypadal třeba společenský život? Přátelé, zábava…

Většina společenského života se odehrává na Rivě, a to přímo u moře. Scházejí se zde lidé v místních kavárnách, restauracích nebo u vody. Také jsme tam objevili místo, na kterém jsme se setkávali s ostatními Erasmus studenty. Pokud jsme si chtěli odpočinout od ruchu ve městě a zavítat do přírody, stačilo jít cca čtyři kilometry do nádherného parku, který byl dobře uzpůsoben k běhání a bylo zde také úžasné místo pro milovníky horolezectví s výhledem na moře. Vzhledem k tomu, že se mezi mé záliby řadí i jízda na longboardu, tak jsem využívala tras, které byly v tomto parku dlouhé zhruba deset kilometrů. Nedaleko parku se pak nacházela pláž, kterou jsme využívali buď po sportu, nebo jako místo pro relaxaci. O společenské aktivity se nám starali koordinátoři z ESN, kteří organizovali například international dinner, různé výlety, možnosti návštěvy psího útulku a popřípadě i dalších společenských akcí.

Měla jsi možnost i cestovat?

Cestování bylo možné vždy, když se naskytl nějaký volný čas. Jednou z možností bylo cestování s ESN, kteří pořádali společné výlety pro všechny Erasmus studenty ze Splitu, což hodnotím velmi pozitivně, protože to byla úžasná možnost poznat studenty nejen z jiných fakult, ale také samozřejmě i z jiných zemí. Druhá možnost byla autem, se kterým jsme do Splitu i přijeli. Autem bylo cestování o dost jednodušší a díky tomu jsme mohli procestovat nádherné země, jako jsou Černá Hora, Albánie nebo Bosna a Hercegovina.

V čem tě pobyt nejvíce obohatil?

Pobyt mě určitě obohatil v jazyce, který jsem potřeboval ke každodennímu životu. Dále velmi pozitivně hodnotím to, že jsem si vyzkoušela řešit i problémové situace v angličtině. V neposlední řadě poznání nových lidí a proniknutí do odlišné kultury.

Jaký byl tvůj nej… zážitek?

Jak už jsem uváděla v předchozí odpovědi, byl to výlet do Černé Hory, Albánie, Bosny a Hercegoviny, kde jsme měli možnost během pěti dní poznat tři úplně různé státy, a to jak v kultuře, životě i jídle. Velmi zajímavé bylo setkání s lidmi v těchto zemích, kdy například v Albánii, přímo ve Skadaru, byli lidé velice přátelští a milí, což se v dnešní době zase tak moc nevidí. Další velmi silný zážitek byl ten, když jsme přespávali v 0 °C pod širým nebem nedaleko Sarajeva.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Na tuto otázku mám jasnou odpověď - ANO. Možnost studovat jeden semestr v cizí zemi a navíc s finanční podporou školy je jedinečná šance pro každého vysokoškolského studenta a myslím, že by jí měl využít každý. V nabídce je celá škála míst a každý si může vybrat dle svého uvážení a potřeb.

Izrael

Marta Navaříková

Ačkoliv spousta lidí vnímá Izrael jako neklidnou zemi, pro fyzioterapeutku Martu Navaříkovou jde o srdeční záležitost. Když se jí naskytla možnost studijního pobytu na tamním Wingate Institutu, neváhala. A soudě dle následujících řádků rozhodně nelituje.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Izrael je srdeční záležitost, kořeny několika kultur, neskutečně rozmanitá země, místo zrození Velikonoc a Vánoc. Nápad se ale zrodil díky doc. Vařekovi, který se o možnosti vyjet na izraelskou univerzitu jen tak zmínil na přednášce.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Naprostou! A nejen koordinátora. Izraelci jsou neskutečně vřelí, takže jít do školy bylo jako potkat se s partou kamarádů. Koordinátorka vzala svoji práci z gruntu a věnovala se mi i ve volném čase (výlety, večeře atp.).

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Jako první vlna výměnných studentů jsem byla trošku pokusný králík a ubytování nebylo úplně promyšlené. Nebo jsem si to alespoň myslela. Malý, drahý pokoj, 12 km od školy (vzdálenost, která byla často rychleji zdolaná pešky než autobusem) se nakonec ale ukázal jako Hilton oproti karavanům (doslova!), které jsou k dispozici pro dojíždějící studenty na Wingate. Najít si byt by ale bylo mimo můj rozpočet, takže jsem nakonec byla spokojena s tím, co mi bylo nabídnuto. Izraelskou stravou se nespálíte v žádném fastfoodu ani supermarketu, Izraelci jíst umí! V kampusu se dal pořídit docela dobrý oběd formou švédských stolů, ale pouliční hummus to nebyl.

Jak probíhalo tvé studium?

Wingate je na útesu hned u pláže, takže cesta do školy není vůbec nutné zlo. Předměty byly rozděleny jen do dvou dní a byly opravdu zábavné (ano, v Izraeli začíná týden v neděli). Výuka probíhala západním stylem, divokými debatami a pokusy. Měli jsme hodně domácí práce, ale ta se dala zvládnout o pauzách mezi předměty. Na školu chodí několik olympijských sportovců, izraelských sportovních celebrit a učí tam pár paralympijských koučů, takže pouhé debaty s nimi byly obohacující. Součástí výuky byla praxe, kterou jsem si měla vybrat ze tří míst, ale nakonec se dala rozdělit mezi všechny a vytěžit z ní opravdu maximum - například FC Maccabi Tel Aviv byl opravdu zážitek.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Volný čas byl pět dní v týdnu, takže v „malém“ Izraeli bylo na jeho poznávání času dostatek. Téměř každý volný den jsem díky krásnému počasí (které Izraelci proklínali, protože pro ně bylo extrémní sucho) trávila na pláži. A hned vedle Wingate Institute je neturistická pláž s malou půjčovnou surfů. Měla jsem i možnost cestovat, ať už stopem s baťohem na zádech, jen tak si půjčit auto a zajet si někam dál nebo s vyučujícími na výlety.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšla se stipendiem?

Vyjít se dá s málem. Ale o sezení doma a pojídání suchého chleba myslím studijní pobyt není. (smích) Izrael patří mezi dražší destinace, takže i ubytování a základní životní potřeby stály více než u nás. Určitě je potřeba mít něco našetřeno.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Ano! (Odpověď bych nerozváděla, protože ze zpráv a tisku si hodně lidí myslí opak, takže doufám, že vykřičník za mou odpovědí postačí.)

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Na jazykovou bariéru - anglicky mluví většina lidí, ale cedule a nápisy v hebrejštině nebo arabštině trošku zkomplikují orientaci. A ženy samozřejmě na slušné chování v přítomnosti ortodoxních židů - holky nesnažte se s židy s kloboukem navázat konverzaci. (smích)

Dostala jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Do problémů ne. Ale věřím, že kdyby se člověk cpal, kam nemá (ortodoxní čtvrtě o svátcích), nebo byl neslušný při návštěvě Palestiny, tak by se to problémem nazvat dalo.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Izrael je v hodně směrech dál, než ho vnímáme, ale dají se tam najít místa, která stále připomínají biblické výjevy. Myslím, že obrázky z Googlu a webkamera Zdi nářků nelžou.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Nejde přisoudit přínos pouze jedné situaci nebo vytrhnout část z kontextu celého pobytu. Jsem moc vděčná, že jsem tam mohla chvíli žít a fungovat.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Určitě, protože zkrátka máte tu možnost a stačí chtít… Ne každý to má.

Japonsko

Nikita Mašterová

S naším seriálem tentokrát zavítáme do země vycházejícího slunce, kam vyrazila na studijní pobyt na Nippon Sport Science University studentka aplikovaných pohybových aktivit Nikita Mašterová. Proč právě do Japonska a co vše jí pobyt dal?

Co tě přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Nad pobytem v zahraničí jsem přemýšlela už ke konci prvního ročníku, ale byla jsem rozhodnutá přesunout tuto akci až na studium magisterské. Nakonec se mi plány změnily a já dostala nabídku na stáž od vedoucí mé bakalářské práce doktorky Soni Formánkové.

Jakou destinaci jsi zvolila a proč?

Mojí cílovou destinací bylo Japonsko. Proč? Jelikož jsem se od malička věnovala sportovní gymnastice a v Japonsku jsou opravdu skvělí gymnasti. Neváhala jsem tedy ani vteřinu a chtěla se vrátit do starých kolejí, začít na sobě pracovat a přiučit se i něčemu novému. Samozřejmě mě Japonsko vždy lákalo i svou kulturou a zvyky, ale na studium jsem se opravdu těšila.

Jak během pobytu probíhalo tvé studium?

Studium bylo ze začátku dosti obtížné. I když si řeknete, že v Japonsku angličtina frčí, je to omyl. Všechny předměty byly vyučovány v rodném jazyce, tedy v japonštině. Z předmětů, na které jsem docházela, uměla anglicky pouze jedna profesorka, ale pro mě to byla zábava a zhruba po měsíci jsem byla schopná rozumět, co po mně vlastně všechno chtějí (smích). Ze začátku mi hodně pomohly spolužačky, které se snažily alespoň trošku mluvit anglicky.

Měla jsi problém se zkouškami?

Problém se zkouškami jsem neměla, ba naopak si myslím, že jsem všechno hravě zvládla. Předměty jsem měla až na japonštinu praktické, ale ani ta nebyla obtížná.

Jak vypadal tvůj společenský život, přátelé, zábava…?

Společenský život jsme nejvíce vedli asi se zahraničními studenty, jelikož jsou Japonci velice zaneprázdnění. Pokud nemají školu či tréninky, jsou do noci na brigádě. I přes to se umí bavit a například takové karaoke je absolutní číslo jedna ve všech směrech.

Měla jsi možnost cestovat?

Ano, měla jsem možnost podívat se i na krásná historická místa a zákoutí Japonska, ale jelikož jsem žena, nerada cestuji stopem. Přesto si myslím, že mi v Japonsku opravdu nic nehrozilo, tak jsem jezdila veřejnou dopravou. Ta ale nebyla zrovna nejlevnější, takže na spousty míst jsem se ani nestačila podívat. Každopádně Japonsko je nádherná země a určit stojí za to, se tam alespoň jednou za život podívat.

Jak jsi vyšla se stipendiem? Musela jsi hodně doplácet ze svého?

Nebudeme si nic nalhávat. Život v Japonsku není zrovna nejlevnější záležitost, a musela jsem rozbít i své prasátko, ale kdybych si odpustila právě to cestování a nějaký ten společenský život, tak si myslím, že se dá se stipendiem v pohodě vyžít.

Pomohl ti pobyt v zahraničí k rozšíření tvých profesních obzorů?

Rozhodně mohu říci, že ano. Nasbírala jsem spoustu nových zkušeností, které jistojistě jako trenérka gymnastiky využiju.

V čem konkrétně tě nejvíce obohatil?

Změnila jsem názor na spoustu věcí, hlavně na to, jak se k sobě lidé dokážou chovat s úctou a respektem. Samozřejmě i spousta dalších důležitých situací, které mě zaskočily, přehodnotila jsem nejen své myšlení, ale také chování k sobě samé a ostatním pro mě bylo nejvíc klíčové.

Jaký byl tvůj nej… zážitek?

Wau! Zážitků jsem měla spoustu, ale asi největším byl pro mě můj poslední den před odletem, kdy mi moje spolužačky připravily rozlučkovou barbeque party, na které jsem dostala nádherný dárek na památku. Byl to krásný ozdobný papír, kde mám vzkazy od všech svých spolužaček, a k tomu jsem ještě dostala nějaké matcha dobroty, které jsem si v Japonsku zamilovala.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům?

Určitě to stojí za to! A navíc dokud máte možnost jet se podívat kamkoli do zahraničí, neváhejte a balte kufry! Pro mě jako člověka, který neuměl skoro ani slovo anglicky, je to zážitek na celý život. Vyzkoušíte si spoustu nových předmětů v japonském stylu, můžete si stejně jako já zlepšit cizí jazyk a odstranit své bariéry. Pokud stále rozmýšlíte, rozhodně tak nečiňte dlouho, protože zážitky a vzpomínky vám už nikdo nikdy nevezme!

Kanada

Viktória Dubecká

Kanada a Camosun College se na chvíli staly studijním domovem pro studentku aplikovaných pohybových aktivit Viktóriu Dubeckou. Proč právě země javorového listu? A jak se jí tu žilo a studovalo?

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Študovať v zahraničí bolo od začiatku jedným z hlavných dôvodov, prečo som išla študovať vysokú školu. No o Kanade sa mi ani nesnívalo, nikdy som si nemyslela a ani som nedúfala, že práve ja by som mohla ísť študovať do Kanady. Podávala som si prihlášku iba na univerzity v Európe, všetky ďalšie exotickejšie destinácie som pokladala pre mňa za nedostupné. A čuduj sa svete, na mojom pohovore, ktorý sa koná pred výberovým konaním, mi ponúkli štúdium v Kanade, vo Victorii na Vancouver Islande. Vraj tam potrebujú ešte študenta s relatívne dobrou angličtinou, ktorý by tam reprezentoval našu univerzitu. Takáto príležitosť sa neodmieta, a tak som súhlasne prikývla, že s radosťou tam pôjdem.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Podpora bola maximálna, mali tam zriadenú kanceláriu, ktorá riadila všetkých zahraničných študentov, kde som mohla kedykoľvek prísť a všetko so mnou promptne vyriešili, poprípade poradili.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

V mojej destinácií sa nenachádzali žiadne internáty, ale škola ponúka všetkým zahraničným študentom program Camosun Home Stay Family. Ide o to, že na základe vašich požiadaviek vám vyberú čo najvhodnejšiu rodinu, u ktorej budete nasledujúci čas bývať. Každý tam má vlastnú izbu a je možné si zaplatiť za Home Stay Family s jedlom, čo bolo pre mňa najjednoduchšie. Vždy som mala prístup ku všetkému jedlu, ktoré sa v dome nachádzalo. Večera bola každý deň navarená a pýtali sa ma, čo mi chutí, čo mi nechutí, poprípade či sú dáke jedlá, ktoré nemôžem konzumovať. Easy Peasy a k tomu sa dá na tom pekne ušetriť, okrem toho, že sa nemusíte zaoberať nakupovaním.

Jak probíhalo tvé studium?

Vzhľadom na to, že som sa veľmi netrápila s prenášaním predmetov, keďže v mojom prípade je nevyhnutné štúdium predlžovať, vybrala som si predmety, ktoré pre mňa vyzerali zaujímavo, tým pádom som so štúdiom nemala najmenší problém. Všetky predmety ma bavili a snažila som sa využiť tento zdroj informácií naplno. Týchto predmetov nebolo síce veľa, no zato som mala pocit, že som mohla každému osobne venovať viac času a o to viac ma obohacovali.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Cestovanie bolo na našom týždennom poriadku, zozbierali sme sa tam partia ľudí, ktorí mali veľký záujem o cestovanie („nečakané“). To nám vždy umožnilo vymyslieť, usporiadať výlet niekam, či už to bolo bližšie po ostrove alebo širšia Britská Kolumbia. Počas týždňa sme sa snažili si splniť všetky nevyhnutné povinnosti, aby sme na víkend mohli niekam ísť, s tým, že sme v piatky nemali školu, náš víkend trval vždy 3 dni.

Jak jsi vyšla se stipendiem?

Úplne bez problémov, zo štipendia som si zaplatila letenku a ubytovanie, v ktorom som mala zahrnuté aj stravovanie plus dáke tie školské poplatky a ešte niečo málo mi ostalo.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Safety first!“ Čokoľvek sa dialo, bezpečnosť bola na prvom mieste, dokonca sme si z toho robili až srandu. Neocitla som sa v žiadnej situácií, v ktorej by som sa cítila byť ohrozená. Na uliciach bolo síce viac ľudí bez domova, ako som od nás zvyknutá, ale boli úplne neškodní.

Na co by si studenti chystající se do Kanady měli dát pozor?

Jednoznačne si dať do poriadku všetky dokumenty, ktoré od vás vyžadujú. Bez potrebných dokumentov sa môžete dostať do problémov, alebo sa vám môže stať, že vám neumožnia isté veci.

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

V tejto oblasti je veľmi rozšírený multikulturalizmus, ľudia pochádzajú z najrôznejších oblastí sveta a všetci sú si tam rovní. 

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Popravde, ja som si dopredu nikdy nezisťovala veľa o krajne do ktorej idem. Najviac sa spolieham na vlastnú skúsenosť. No môžem potvrdiť, že ľudia v Kanade sú naozaj neskutnočno milí a prívetiví, na to my Európania nie sme až tak zvyknutí. Keď sa vám stretne pohľad s okoloidúcim, pozdraví sa vám alebo vás aspoň obdarí úsmevom. Je slušnosť poďakovať sa vodičovi autobusu, keď vystupujete a naozaj keď do niekoho omylom buchnete, dotyčná osoba sa vám ospravedlní. Také maličkosti, ktoré mňa osobne veľmi udivovali a potešili zároveň. 

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Myslím si, že kamkoľvek idete, otvorí vám to oči. Zrazu zistíte, že ten váš maličký svet, v ktorom ste doteraz žili, nie je všetko, čo nám veľký svet ponúka. Spoznávať nové miesta, nové kultúry, prírodu a ľudí...dostávate sa do situácií, kedy telefonát mame vás nezachráni a veci si musíte riešiť sami. Je to nezaplatiteľná skúsenosť do života, ktorá vás posunie vo viacerých oblastiach. Stávate sa nezávislým a sebestačným, musíte.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Jednoznačne, je to spôsob ako spoznať nové krajiny a hlavne sám seba. Obohacujúce po všetkých stránkach. Všade naokolo počúvam, ako by som veľmi rád cestoval a chcem ísť tam a tam a tam. Najjednoduchší spôsob, ako sa tam dostať, je študijný pobyt/stáž v zahraničí, keď vám k tomu ešte poskytujú aj finančnú podporu. Neváhaj a choď!

Kristýna Navrátilová

Zahájení letního semestru máme úspěšně za sebou a spolu s ním začíná i seriál o studentech, kteří se vrátili ze studia v zahraničí. Spoustu z vás jistě zajímá, jaké jsou jejich zkušenosti, jak probíhají zkoušky v cizím jazyce a jestli stihli při studiu i cestovat. Jako první se o své zkušenosti podělí studentka oboru Aplikované pohybové aktivity Kristýna Navrátilová, která měla možnost studovat v průběhu zimního semestru na University of Alberta v Kanadě.

Co tě přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Už odmala jsem snila o tom, že budu jednou studovat v zahraničí, a proto jsem si za tím cílem šla. Nemluvě o tom, že jsem člověk, co potřebuje neustále nějakou změnu a posouvat svoje limity dál. Když se k tomu připojí také vášeň pro cestování a pestrá nabídka destinací na naší fakultě, byla to pro mě jasná volba.

Jakou destinaci jsi zvolila a proč právě tato volba?

Musím se přiznat, že jsem měla původně vybranou úplně jinou zemi, ale nakonec jsem však strašně vděčná, že jsem odjela právě do Kanady. Ze začátku jsem to vnímala dost skepticky, protože studium „tam za vodou“ jsem měla zafixované jako velice náročné. Ve finále šly pochyby stranou, protože jsem si říkala, že to je třeba poprvé a naposledy, co se do Kanady budu moci vůbec podívat.

Pomohly ti znalosti ze zahraničí k rozšíření obzoru ve tvém poli působnosti?

Na University of Alberta, kde jsem studovala, je přímo ve škole tzv. The Steadward Centre, kam jsem chodila jako dobrovolnice pomáhat s tvořením pohybového programu pro osoby s tělesným a přidruženým mentálním postižením. Centrum je určeno lidem se specifickými potřebami a má opravdu širokou nabídku pohybových aktivit pro různé věkové kategorie, což se krásně spojilo i s mým oborem. Mimo jiné jeden z mých předmětů byl zaměřen na APA a dozvěděla jsem se další informace, které mi bezpochyby obzor rozšířily. Jak dobrovolnictví, tak předmět pro mě byly zásadní a výborné zkušenosti, ze kterých teď mohu čerpat dál.

Jak tam probíhalo samotné studium?

Předměty bych spočítala na prstech jedné ruky, ale za to byl jeden předmět několikrát do týdne. Co mě ze začátku překvapilo, že studium bylo hodně o domácí přípravě, úkolech a také čtení. Člověk si na to ale postupem času zvykne a dostane se do toho. Sportovní předměty nebyly čistě jen o pohybu jako takovém, ale také dost o teorii. Ze začátku jsem skutečně nevěděla, že budu chodit na předmět moderní techniky tance a v reálu se na hodinách kromě tančení a ovládání baletních figur, budu zabývat i anatomií a fyziologií těla. Díky famózní profesorce jsem ale pochopila to propojení a člověk by určitě měl ovládat základní znalosti, co se našeho těla týče, aby to poté mohl převádět do praxe.

Měla jsi problém se zkouškami?

Jak s oblibou říkám, záleží čistě a jen na přístupu jedince. Zkoušky se v Kanadě píšou převážně formou testu a ústní zkoušku jsem neměla ani jednu a obecně tam nejsou vzhledem k vysokému počtu studentů moc běžné. V čem se zásadně liší systém zkoušek oproti naší škole, je to, že člověk má předem daný jeden termín zkoušky, na který musí přijít a má také jen jeden pokus. Když však člověk věnuje studiu nějaký čas, nasbírá dobré známky nebo určitá procenta v průběhu semestru a je pro něj potom finální zkouška „jen“ formalita.

Jak tam vypadal sociální život? Přátelé, zábava…

Týden před začátkem školy, která začíná 1. září, se pořádá Orientation Week, kde je neskutečně moc akcí, na kterých se člověk snadno seznámí. Měla jsem možnost potkat lidi ze všech koutů světa a najít si úžasné přátelé, které mám v plánu navštívit v tomto roce. Našla jsem si přátele také mezi mými spolužáky a mohu říct, že jsou Kanaďani neskutečně milí lidé, nic pro ně není problém a jsou otevření vám pomoci s čímkoli. Celkově jsem tam narazila vždy jen na pozitivně naladěné lidi, se kterými jsme téměř neustále navštěvovali nějaké výstavy, cestovali nebo zašli na večeři. Pro milovníky jídla je Kanada také tou nejlepší volbou, protože i v restauracích se setkáte s úplně jiným přístupem a co víc – vynikajícím jídlem.

Měla jsi možnost i cestovat?

Snažila jsem se zapojit do různých studentských organizací, se kterými se člověk může za přijatelnou cenu podívat do hor nebo dalších měst. Já měla štěstí, že jsem narazila na skvělé lidi, se kterými jsme se jeden den dohodli, kam pojedeme, druhý den pronajali auto a jeli. Viděla jsem proto naprosto odzbrojující místa v Národních parcích Banff a Jasper, navštívila města jako Calgary a lásku na první pohled jsem zažila při návštěvě města Vancouver, který jsem celý projela na kole během jedné slunečné neděle.

V čem tě pobyt nejvíce obohatil?

Asi nemůžu zmínit jednu určitou věc. Pobyt v Kanadě se výrazně liší i tím, že to není Erasmus, a proto tam jsou odlišné podmínky studia a celkový řád. Člověk je tam sám za sebe, sám pro sebe a sám se sebou. Dle mého názoru, když v dnešní době nějaký mladý člověk vycestuje někam do zahraničí a setrvá tam chvíli, nemůže pro svůj osobní růst udělat nic lepšího. Zároveň žije sen několika generací, protože vycestovat dřív tak snadno úplně nešlo, obzvlášť třeba do Kanady. Já k tomu od začátku přistupovala s pokorou a otevřenou hlavou a jedině tak jsem se mohla naučit tomu, spolehnout se sama na sebe, dokázat si, že zvládnu udělat zkoušky v angličtině, vnímat to množství nových situací a informací, nebo se prostě jednoduše během těch několika měsíců naučit poměrně slušně vařit.

Jaký byl tvůj nej… zážitek?

Kdo mě zná, ví, že jsem pověstná opravdu šílenými zážitky, který opravdu nikdo nevymyslí. Asi nejděsivější zážitek, ačkoli ho teď hodnotím jako nezapomenutelnou vzpomínku, byl ten, když jsem po celém dni přijela do ubytovacího resortu v Národním parku Banff, který je domovem pro mnoho krásných zvířat, jako jsou například i medvědi, a recepční nám oznámila s naprostým klidem ve tváři, že se v této oblasti dnes jeden objevil. Což by asi nebylo nic moc vzrušujícího, kdyby tam před rokem „omylem“ nesnědl tři ženy, které si vyrazily běhat. Přiznám se, že jsem se tu noc moc nevyspala…

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Za mě rozhodně ano. Především budou mít tu možnost srovnání dvou naprosto odlišných školských systémů, což je klíčové pro budoucí studium. Budou si vážit takových věcí, které jim teď přijdou naprosto běžné, jako je třeba to, že nemusíme platit školné, ani učebnice a úplně krásně se v naší menze najíme do 60 Kč, což jsou samozřejmě jen maličkosti, ale tvoří jeden velký celek a té říkám zkušenost.

Barbora Procházková

Po čase se s naším seriálem opět podíváme do země javorového listu, na kanadské University of Alberta totiž absolvovala svůj zahraniční studijní pobyt studentka aplikované tělesné výchovy Barbora Procházková. Jak si pobyt užila a jak se jí v Kanadě studovalo? Dozvíte se na následujících řádcích.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Musím se přiznat, že původně jsem si vůbec pro svůj zahraniční program nezvolila Kanadu. Ve svém výběru jsem měla Finsko a Norsko a až u pohovoru s pedagogy, který následuje po anglických testech, jsem byla dotázána, proč jsem si nedala i Kanadu. V té chvíli mi to přišlo jako sen. Nikdy v životě jsem tak daleko nebylo a svět „tam za oceánem“ byl pro mě něco nepředstavitelného. Na otázku, zda mohou přidat Kanadu na můj seznam destinací, jsem s nadšením kývla. A ono to vyšlo!

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

To rozhodně ano. Hned první školní den mi přišel e-mail od Seana, který dělá na University of Alberta zahraničního koordinátora. Sešli jsme se osobně, ukázal mi školu, zejména prostory, které budu v rámci svých předmětů využívat, a upozornil mě, že při jakémkoliv problému se na něho mohu obrátit. Byl velice přívětivý. Já jsem naštěstí během svého studia žádný problém neměla, takže jsem jeho nabídku nemusela využít.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Byla jsem ubytovaná v HUBu, což jsou nově zrekonstruované koleje přímo v komplexu univerzity. Bydlela jsem ve 3. patře, kde se nacházely dva čtyřpokojové byty (čtyři soukromé pokoje a společné prostory, jako jsou koupelna, kuchyň a obývací pokoj). Předem si můžete vybrat koleje, ve kterých chcete bydlet, samozřejmě jsou zde finanční rozdíly. Já volila tu nejlevnější variantu. Také jsem chtěla spolubydlící a to se mi i splnilo. Náš byt byl na začátku nezařízený, ale všechno, co jsme potřebovaly, jsme v rámci univerzitního výletu do Ikea zakoupily a náklady si mezi sebou rozdělily. Takže to ve finále nebyl takový problém.

Co se týče stravování, je to jiné než u nás. V Kanadě neexistují menzy. Najdete zde spíše klasické fastfoody či restaurace nejrůznějších světových kuchyní. Ovšem jídlo v Kanadě je velice drahé, takže jsem si nakupovala v supermarketu a vařila na bytě.

Jak probíhalo tvé studium?

Studium je diametrálně rozdílné než na naší univerzitě. V každém semestru si vyberete „pouze“ 3–5 předmětů, které se vám opakují několikrát týdně. Máte například každý předmět 2x–3x týdně po hodině a půl v rámci přednášek a seminářů.

I když jsem měla zapsané jen čtyři předměty, školu jsem měla od pondělí do pátku. Systém v Kanadě je navíc rozdílný v tom, že na každou hodinu máte reading a k němu dané otázky, o kterých se poté společně bavíte přímo v hodině. Navíc hned po měsíci máte midterms, což jsou něco jako naše zápočty. Dále nespočet úkolů, seminárních prací, výzkumů a průběžných testů, takže se jistě nebudete nudit. Ale nic, co by se nedalo zvládnout. Učitelé jsou velice milí, a jelikož hodiny probíhají po 15–20 studentech, učitelé vás znají jménem a je to mnohem osobnější. Když jsem měla jakýkoliv problém, vždy mi s ochotou pomohli.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Jelikož jsem měla školu od pondělí do pátku, všední dny jsem využívala na prozkoumání samotného Edmontonu, setkávání se s přáteli a také na aktivity, které se daly dělat během odpoledne ve všední dny. Jako například společné večeře s přáteli, posilovna, nákupy, byla jsem na hokeji – Edmonton Oilers, na Rodeu, což je v Edmontonu každoroční tradice, navštívila jsem Elk National Park, Magic light show, koncert Imagine Dragons  a spoustu dalšího.
Víkendy jsem následně využila na cestování po okolí, zejména výlety po Národních parcích Banff a Jasper, ale také například lyžování v Marmot Basin, Sun Peaks a Revel Stoke. Na delší cestování jsem využila tzv. Reading week, což je týden volna uprostřed listopadu. S osmi kamarády, které jsem během studia potkala, jsme se rozhodli letět do Mexika. Byl to ten nejšílenější a zároveň jeden z nejlepších týdnů v mém životě (smích). Jelikož jsem měla poslední zkoušku 15. prosince a letenky domů až 23. prosince, rozhodla jsem se ještě se dvěma kamarády letět do Vancouveru, kde jsem například navštívila hokejový zápas, ve kterém hrál Jaromír Jágr (smích).

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšla se stipendiem?

Stipendium do Kanady je vysoké a řekla bych, že jsem s ním vyšla docela dobře. Vybrala jsem si nejlevnější ubytování a našla velice levný supermarket. Kanada je bohužel mnohem dražší než ČR, ale pokud se naučíte žít skromně a nerozhazovat peníze za zbytečnosti, rozhodně vám stipendium vystačí na ubytování, letenky i samotné živobytí. Já chtěla čas náležitě využít, a tak jsem hodně cestovala, ale na to už jsem využila své vlastní úspory.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Ano, dokonce velice. Většinu času trávíte v univerzitním komplexu, rozhodně se není čeho bát. Navíc Kanaďané jsou neuvěřitelně milí a vstřícní lidé, takže jsem neměla strach ani cestovat po území Kanady.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Pokud pominu formality jako vízum a jiné potřebné dokumenty, bez kterých vás ani do země nepustí, rozhodně se připravte na vyšší ceny a vyšší životní styl. Jinak mě ani nic nenapadá, lidé jsou skvělí, země bezpečná, co víc si přát.

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Vůbec ne. Za celé čtyři měsíce jsem nepotkala nikoho, s kým bych se dostala do křížku kvůli odlišné kultuře nebo náboženství. A to si myslím, že jsem se setkala s lidmi z mnoha států. Kanada celkově je v kultuře velice podobná té evropské.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Myslím si, že celkový pohled na Ameriku je u některých Evropanů docela negativní. Ale na druhou stranu, o Kanadě jsem nikdy v minulosti neslyšela nic negativního. Je celkově známé, že Kanaďané jsou velice milí lidé, kteří jsou vám ochotní kdykoliv pomoci. Rádi o sobě vyprávějí vtip, který naprosto vystihuje jejich povahu: „Když stoupnete Kanaďanovi na nohu, tak se vám omluví.“ Je to naprostá pravda. Usměvavé prodavačky, lidé, co vám s úsměvem podrží dveře, pokaždé když vylézáte z autobusu, poděkujete a řidič vám popřeje krásný den. Tohle mě naprosto ohromilo a velice se mi to zalíbilo.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Možnost vycestovat na opačný konec světa se záštitou naší univerzity, zkusit si naprosto rozdílné studium v angličtině, poznat nové kamarády z nejrůznějších konců světa, vidět krásnou přírodu, okusit pravou kanadskou zimu, procestovat nový kus světa. A nakonec i schopnost postarat se sama o sebe v cizí zemi.

A musím se přiznat, že obrovským zážitkem mi jistě do konce života zůstane to, že mi na Štědrý den uletělo navazující letadlo z Islandu do ČR a nejbližší letělo až za 2 dny. Nemít peníze, nic k jídlu a přečkat tři dny a dvě noci na letištní lavičce se všemi svými zavazadly bylo opravdovým zážitkem ke konci celé zahraniční stáže. Takže zažít netradiční vánoční svátky v podobě více než 56 hodin na letišti mám snad už v tomto životě splněno (smích).

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Za mě jedno obrovské ANO! Byly to zatím ty nejúžasnější čtyři měsíce v mém životě. Univerzita mi umožnila vycestovat na prestižní kanadskou univerzitu, dala mi na to finance a možnost okusit zcela rozdílný školní systém a taktéž život v jiné zemi, zlepšit angličtinu, poznat nové přátelé a rozšířit obzory do budoucna. Pokud váháte kvůli jazykové bariéře, tak na to zapomeňte. Také jsem se bála a nakonec se mi potvrdilo to, co je všeobecně známé: Chceš se naučit jazyk? Vycestuj do země, ve které se tak mluví. Žijeme jenom jednou, tak neváhejte.

Norsko

Martina Hájková

Studentka rekreologie Martina Hájková absolvovala půlroční stáž v organizaci Oslo og Omland Friluftsråd, kde se podílela na realizaci outdoorových programů pro imigranty. Jak se jí v Norsku žilo a co jí stáž dala? To si můžete přečíst na následujících řádcích, ale i na jejím blogu – odkaz na něj najdete na konci rozhovoru.

Jak ses dostala právě k této stáži?

Ve škole mi bylo doporučeno Norsko, že je tam skvělá stáž pro rekreology. Zároveň dostal přítel možnost si vybrat mezi třemi destinacemi na Erasmus, kde bylo i Norsko. Takže to byla jasná věc.

Co bylo nutné zařídit před odjezdem?

Sehnat dostatek zimního oblečení. (smích) Ale asi největší zádrhel byl u ubytování. Musela jsem si zajistit ubytování po dobu stáže, sama a na dálku. Bylo to šílené období, kdy jsem obepisovala, volala, zjišťovala... Ubytování bylo neskutečně drahé anebo nechtěli ubytovat nikoho takto na dálku.

Můžeš popsat svůj pracovní den?

Každý den byl jiný. Většinou ale sestával z nějakého outdoorového programu pro imigranty nebo uprchlíky. Jednalo se o jízdu na běžkách, rybaření, bruslení na ledě, jízdu na kánoích a spoustu dalšího.

Kde jsi bydlela a jak ses stravovala?

První měsíc jsem bydlela přes Airb’n‘b za šílených 20 tisíc korun. Druhý měsíc jsem se „schovávala“ u přítele na koleji. Následně přišlo parádní období, kdy jsme měli s přítelem společný byt na koleji a každý svoje vlastní klíče.

Ohledně stravování bylo zapotřebí pochopit, jak se která potravina jmenuje. Někdy to bylo totiž docela překvapení, když zjistíte, že to, co jste koupili, není to, co jste chtěli. Celkově ale byly potraviny kvalitní a ne tak drahé, když jste se v tom trochu zorientovali.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Měla jsem daný rozpis pracovních dní, takže jsem víceméně věděla předem, kdy budu mít volno. Tím pádem jsem pak podnikala výlety po okolí. V polovině pobytu jsem dostala téměř měsíční volno. Tak jsme s přítelem vyrazili na sever, až za polární kruh na souostroví Lofoty. Bylo to v dubnu, kdy tam ještě byla hodně zima, ale žádní turisté. Nádhera!

Když si odmyslíš cestování, jak jsi vyšla se stipendiem?

Krásně. Díky sdílenému bydlení s přítelem na koleji jsem dokázala s penězi vyjít. Organizace mi ještě přispívala nějaký ten peníz na ubytování a dopravu po Oslu.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Ano. Severské země jsou vyspělé a velmi bezpečné země.

Na co by si studenti chystající se do Norska měli dát pozor?

Připravit se na tu krásnou zemi, ze které se jim nebude chtít zpět.

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo zvyklostem?

Ne. Navíc jsem se díky mé práci setkávala denně s imigranty a uprchlíky, ale vždy se s nimi dalo domluvit, někdy jen rukama a úsměvem, když neuměli anglicky.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Neřekla bych.

Co považuješ za největší přínos svého pobytu v Norsku?

Zlepšení angličtiny, samostatnost, zdokonalení ve vaření, společné bydlení s přítelem, pracovní zkušenost... je toho mnoho.

Doporučila bys stáž v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Vyjeďte - kdy jindy než teď. Možností je spoustu a je to jednoduché, stačí jen chtít a je to vaše. Budete na to vzpomínat celý život.

blog Tučňák na severu

Marek Zrubec

S naším seriálem se tentokrát vydáme do Skandinávie, o své zkušenosti ze studijního pobytu v norském hlavním městě se podělil student rekreologie Marek Zrubec.

Proč jsi zvolil právě tuto destinaci?

Vždy ma fascinovala Škandinávia a chcel som ísť študovať do väčšieho města, preto Oslo perfektne sedelo mojim požiadavkám.

Cítil jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Určite áno. International office na hostiteľskej univerzite vždy pomohol najlepšie ako sa dalo s hocičím, čo bolo treba vybaviť, či už od vybavovania dočasného pobytu v krajine až po formality s predmetmi.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Býval som v rezidenčnej časti pre študentov Sogn, ktorá je druhá najväčšia po Kringsja. Ubytovanie bolo na perfektnej úrovni. Býval som v byte s Nórkou, Taiwančankou a Japonkou. Každý mal vlastnú zariadenú a priestrannú izbu a všetci štyria sme zdieľali dve kúpeľne a výborne vybavenú kuchyňu. Dve minúty od bytu boli potraviny a zástavka MHD. Do školy to trvalo necelých 20 minút pešo. Polovica erasmákov bývala v Kringsji, kde mali tú výhodu, že do školy to mali 3 minúty pešo.

Čo sa týka stravovania, tak to som si tak ako všetci ostatní varil každý deň, občas po tažšej noci nejaký ten fastfood haha. Na univerzite je síce kafetéria, avšak s prihliadnutím na ceny a na to, že som nebýval ďaleko som sa tam stravoval len výnimočne.

Jak probíhalo tvé studium?

Začali sme zoznamovacím, takzvaným Buddy-weekom, ktorý bol nabitý aktivitami, pri ktorých sa bolo jednoduchšie spoznať s nastavajúcami nórskymi spolužiakmi či ostatnými erasmákmi. A týždeň na to začala výučba. Mal som tri predmety, z ktorých jeden bol napísať prácu, takže som navštevoval školu len kvôli dvom predmetom. Každý týždeň bol iný rozvrh, ale zvyčajne som trávil na univerzite 2 hodiny denne 4-krát do týždňa. Štúdium bolo na veľmi dobrej úrovni, každý predmet mal niekoľko prednášajúcich počas semestra, napríklad, na predmete Nutrition nám prednášali dve dietologičky z nórskeho olympijského tímu, čo bolo naozaj obohacujúce. Čo sa týka ukončenia predmetov, isté povinnosti boli počas semestra, a potom zakončené písomnou skúškou. Kedže výučbu sme mali spojenú s Nórmi, tak nás aj tak brali, takže nadobudnúť kredity určite nebolo zadarmo, bola potrebná poctivá príprava na úspešné absolvovanie predmetu. Ak sa stalo, že niekto nespravil, musel dva mesiace po skončení semestru vycestovať naspät do Osla na opravný termín.

Jak jsi trávil volný čas? Měl jsi možnost cestovat?

Okolie Osla je naozaj veľmi pekné, už hneď 5 minút za školou začína les, preto som hodne času trávil v prírode, či už pri BBQ alebo na turistike. Keď vonku nebolo dobré počasie tak som navštevoval skvelo vybavenú univerzitnú posilňovňu alebo som sa účastnil spoločenských akcií organizovaných ESN skupinou. Čo sa týka cestovania, tak na to bolo určite dostatok priestoru, kedže výučba nezaberala veľa času. Mal som príležitosť pozrieť si Štokholm aj Kodaň a na koncu pobytu som strávil 5 dní na severe Nórska na Lofotských ostrovoch.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšel se stipendiem?

Nórsko je naozaj drahá krajina, aj napriek tomu, že som nerozhadzoval, som minul skoro dvojnásobok toho, čo som dostal ako grant.

Cítil ses v zemi bezpečně?

O tom niet pochýb, nemal som za celý pobyt ani jednu negatívnu skúsenosť v tejto oblasti.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Na financie haha.

Dostal ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Oslo je vyspelé multikulturálne mesto, takže nie, nedostal a nepoznám ani nikoho, kto by mal podobný problém.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Ak je tým zobrazením Nórska krásna príroda, atraktívne blond ženy a vysoká životná úroveň, tak to naozaj aj sedí, avšak treba to zažiť na vlastnej koži, aby mal človek o Nórsku naozaj prehľad.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Tento študijný pobyt mi priniesol naozaj veľa. Či už to, že som si vyskúšal život v krajine, v ktorej som neovládal domáci jazyk, alebo, že som mal možnosť sa spoznať s ľudmi z celého sveta, až po zažitie iného vzdelávacieho systému, kultúry, sociálneho života atď. Preto je pre mňa tažke vybrať si ten najväčší prínos.

Doporučil bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Štúdium v zahraničí je zažitok na celý život, a preto by som ho odporučil naozaj každému. Všetky pochybnosti pôjdu stranou akonáhle to začne a garantujem, že sa človek vráti o pozitívnu skúsenosť bohatší.

Polsko

Lukáš Koníček

Po velikonoční pauze je tu opět seriál o našich zcestovatělých studentech, kteří absolvovali část svého studia v zahraničí. O své zkušenosti a zážitky se na následujících řádcích podělí rekreolog Lukáš Koníček.

Co tě přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Zkusit si studium v cizí zemi. Poznávat nové země, kultury. Zlepšit si anglický jazyk. A také doporučení od kamarádů, kteří absolvovali studijní pobyt.

Jakou destinaci jsi zvolil a proč právě tato volba?

S výběrem destinace jsem to měl trošku komplikovanější. Původně jsem měl studovat v Irsku, Tralee. Týden před odletem do Irska se mi stal vážný úraz, ale nic, co bych nezvládl. (smích) Po této události jsem musel zrušit mobilitu v Irsku (také se mi to trošku prodražilo, letenka se nedala zrušit plus při vracení stipendia jsem doplácel rozdíl kurzu a byla to docela velká částka). Při zotavování z úrazu jsem měl dost času na to, popřemýšlet nad alternativou, kam by se dalo vycestovat na mobilitu v roce 2017. Na jihu Evropy jsem už byl na pracovní stáži v Řecku, na Rhodosu, tak jsem chtěl vyzkoušet země střední a severní Evropy. Neměl jsem moc na výběr, protože plno destinací bylo už obsazených. Kamarád, který byl na erasmu ve Varšavě, mi doporučil právě hlavní město Polska. Rozhodující faktory pro studium ve Varšavě byly nízké náklady na život, časová dostupnost z Varšavy do Olomouce (je to cca šest hodin) a také že jsem ještě v Polsku pořádně nebyl. Při výběru alternativy místo Tralee mi hodně pomohla paní Mgr. Hanelová, které bych chtěl touto cestou poděkovat za vstřícnost a ochotu. Jestli máte jakýkoliv dotaz ohledně Erasmu, tak neváhejte a kontaktujte paní Mgr. Hanelovou, nejlépe pomocí e-mailu si domluvte schůzku, určitě vám vyjde vstříc.

Pomohl ti pobyt v zahraničí k rozšíření obzorů v tvém poli působnosti?

Jako budoucí rekreolog jsem měl plno oborových předmětů hotových z domácí univerzity, neměl jsem tak moc možnost absolvovat polské rekreologické předměty, ale určitě jsem si rozšířil obzory, co se týče polského školského systému.

Jak tam probíhalo samotné studium?

První týden byl informační, přivítal nás prorektor univerzity a předal nám upomínkové dárky, poté jsme se seznamovali s tím, jak bude probíhat výuka. Také jsme měli prezentaci o Polsku, kde nám sdělili bližší informace o životě v Polsku. Zajímavý byl kurz polštiny, pro nás Čechy snadný, pro ostatní docela náročný, zejména pro Turky. Student si mohl sestavit rozvrh sám podle toho, jak mu to vyhovovalo.

Zimní semestr začal v září a končil v lednu. Měl jsem více praktických předmětů než teoretických. Na vysoké úrovni bylo plavání, volejbal, gymnastika. V plavání nás učil pedagog, který byl trenérem olympijské vítězky z Athén Otylie Jędrzejczak (zlatá medaile za 200 m motýlkem). Jednou nás dokonce Otylia návštivila při hodině plavání. Gymnastiku jsme měli s polskými studenty, jelikož jsem měl splněné základy gymnastiky z domácí univerzity, tak mě zařadili do gymnastiky pro magistry. Zprvu jsem myslel, že to bude sranda, ale jak jsme začali dělat lidské pyramidy, už mi do smíchu nebylo. Většina polských studentů byla gymnasticky zdatná, ale já jsem s tím trošku bojoval. Požadavky na nás byly stejné jako pro polské studenty. U teoretických předmětů bylo výhodou, že učitelé uměli dobře anglicky, bohužel u praktických předmětů to bylo s angličtinou horší.

Měl jsi problém se zkouškami?

Neměl, ale u praktických zkoušek byl někdy problém s angličtinou učitelů. Dalo se s nimi ale domluvit česko-polsky.

Jak tam vypadal společenský život, přátelé, zábava?

Hned první den zorganizovali polští mentoři akci na nábřeží u řeky Visly, kde jsem poznal polovinu erasmáků. První týden byl náročný, každý den byla párty. Po týdnu jsem musel brzdit, protože jsem měl vítr v peněžence. Většina erasmáků bydlela na kolejích - a nebylo nás málo, kolem 90 studentů. Koordinátorka říkala, že normálně bývá erasmáků méně. Každý den jsme něco podnikali, ať už fotbal v areálu školy nebo ping-pong na koleji, někdy jsme i společně vařili. Škola pro nás vyčlenila v určité časy tělocvičnu, kde jsme mohli hrát volejbal, fotbal, basktebal. Varšava je velkoměsto, takže je tu spousta diskoték a možností.

Měl jsi možnost i cestovat?

Cestovali jsme hodně, byli jsme v Krakově nebo ve Wroclawi. Tyto výlety pořádali polští mentoři. Z Varšavy jsou levné lety do Velké Británie a Irska. Tak jsme využili těchto letů a podnikli dva výlety, do Skotska (Edinburgh) a do Irska (Dublin). Obě města jsou úžasná, mě ale více okouzlil Edinburgh, také nám na skotské poměry vyšlo krásné počasí. Z Varšavy je plno možností vycestovat levně do celé Evropy. Ostatní erasmáci cestovali do Švédska, Itálie, Portugalska. Letenky jsou opravdu levné, když vychytáte dobrý termín. Co můžu doporučit, tak letět s Raynairem.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život – jak jsi vyšel se stipendiem? Musel jsi hodně doplácet ze svého?

Polsko je, co se týče cen potravin, na tom stejně jako Česko. Maso mají dokonce levnější a kvalita je dobrá. Stipendium mi pokrylo ubytování a jídlo, dá se s ním v pohodě vyžít. Akorát výlety jsem si platil z vlastních úspor.

V čem tě pobyt nejvíce obohatil?

Poznal jsem spoustu nových národností, kamarádů, z Číny, Pákistánu, Íránu, Chorvatska, Francie, Sicílie, Německa nebo Portugalska. A poznal jsem různé návyky odlišných kultur.

Jaký byl tvůj nej… zážitek?

Zajímavých zážitků jsem měl hodně, ale ty se spíše hodí vyprávět u piva. (smích) Ovšem můžu se podělit o jeden infarktový zážitek. Když jsme měli letět do Dublinu, rezervoval jsem hotel pro deset lidí. Při rezervování jsem nemusel platit zálohu, pouze stačilo zadat údaje o platební kartě, což se ukázalo později jako velká chyba. Následovně pár lidí řeklo, že ubytování je drahé, že našli lepší. Tak jsem musel zrušit rezervaci, ovšem při čtení podmínek jsem zjistil, že budu muset zaplatit storno poplatek ve výši objednaného ubytování, což činilo cca 1000 EUR. V tu chvíli se mi orosilo čelo a popadla mě bezmoc, že po zbytek studia uvíznu na kolejích a budu jíst jen čínské nudle. Hned jsem volal osobní bankéřce do Česka, jestli proběhla nějaká platba z mého účtu. Ta mě informovala, že se z mého účtu nic nestrhlo, tak jsem rychle peníze převedl na svůj druhý účet a následovně napsal e-mail hotelu v Dublinu, že jsem chudý student a že bych byl rád, kdyby po mě storno poplatek nechtěli. Ve finále se mi z hotelu nikdo neozval, ani z účtu nic neodešlo. Zachránilo mě asi to, že jsem nezadal třímístné číslo ze zadní části karty, což je při platbách přes internet povinné. Ponaučení zní, že zásadní rozhodnutí se nemá dělat ve spěchu a také že by člověk neměl jen tak zadávat někde svoje údaje o platební kartě.

Doporučil bys studium v zahraničí i ostatním studentům?

Studium v zahraničí určitě doporučuji. Rozšíří vám obzor o ostatních kulturách, a vytvoříte si nové přátelské vztahy. Po absolvování programu Erasmus budete moci navštívit kamarády z celé Evropy, nebudete muset platit za ubytování, kamarádi vám udělají průvodce po jejich zemi. Erasmus také zvýší vaše šance při ucházení se o práci, zaměstnavatelé zkušenosti ze zahraničí zohledňují. Rád bych také doporučil využít možnost účastnit se pracovní stáže. Sám jsem byl na pracovní stáži v Řecku, na ostrově Rhodos, kde jsem pracoval jako asistent v kite stationu a tato praxe mě velmi obohatila. Nebojte se těchto možností využít!

Portugalsko

Kristýna Peringerová

Portugalskou Coimbru si jako místo svého zahraničního studijního pobytu vybrala Kristýna Peringerová, studentka kombinace Tělesná výchova a učitelství českého jazyka pro 2. stupeň základních škol. Jak si pobyt užila a co si z něj přivezla, prozradí následující řádky.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Důvodů, proč jsem si zvolila právě Portugalsko, je hned několik. Nejprve jsem měla zájem o Španělsko, ale vzhledem k tomu, že Španělsko mám více méně procestované a tamější univerzity umožňují pouze španělský program a já jsem cítila, že by ta angličtina ještě trochu pilovat chtěla, hledala jsem něco s anglickým programem, co má výborné hodnocení od ostatních studentů, co bude mít ke Španělsku blízko, a to je právě Portugalsko. Dalšími důvody, co si budeme nalhávat, bylo samozřejmě počasí, surfování, lokální potraviny a dobré víno, které je v Portugalsku společně s kávou levnější než voda. (smích)

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Určitě! Musím říct, že paní koordinátorka Sandra byla skvělá. Snažila se nám vždy vyjít vstříc, bylo jedno, kdy jsme za ní přišli. Pokud tam byla, vždy si na nás udělala čas, zajímala se, dokonce mi na cestu přibalila i pár fakultních propisek.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Konkrétně Coimbra je na studenty velice dobře připravená. Je to vlastně taková portugalská Olomouc – pokud není semestr, jindy plné město je prázdné. Já bydlela ve studentské rezidenci, která je zřízená přímo pro Erasmus studenty, kde se setkaly opravdu různé národnosti – Španělé, Turci, Angličani, Brazilci atd. Teď zpětně bych asi volila něco menšího, kde by nás nebylo tolik, ale to záleží na každém. Na druhou stranu jsme měli v ceně každotýdenní výměnu ručníků, ložního prádla, úklid a 10 minut pešky do školy. Ubytování pro studenty je téměř na každém kroku i na různých facebookových skupinách, takže není problém ho vyřídit až přímo na místě.

Co se týče stravování, i když mám naši menzu ráda, musím říct, že v Coimbře mají navrch. Menza je součástí fakultního kampusu a je otevřená celý den (snídaně/obědy/večeře). Celé social menu, které obsahuje polévku, hlavní jídlo, dezert (bud nějaký puding, ovoce, jogurt, koláč) + balené pečivo, stojí 2,40 euro. Takže to dopadalo tak, že většina kluků kuchyň nikdy nepoužila, protože chodit do menzy za 5 euro denně bylo pro ně výhodnější. (smích) Co beru jako další velké plus, je, že si vybere opravdu každý – meat, fish, gluten free, lactose free, vegan, vegetarian. Co se týče supermarketu, ceny se oproti Česku výrazně nelišily.

Jak probíhalo tvé studium?

Tvrdím, že jak si to každý nastaví, takové to bude mít. Člověk si může dát jen sporty a mít to takové „portugalské soustředění“, ale takto jsem to úplně nechtěla, takže jsem si cíleně hledala předměty, které jsou vyučovány v angličtině nebo které mi dají něco nového, co se u nás standardně nenabízí, jako třeba aqua fitness, veslování, a přivezla jsem si certifikát pořadatele volnočasových aktivit. Také jsem si zapsala nějaké předměty na filozofické fakultě, takže z požadovaných 20 kreditů jsem měla asi 36 a dalo se to!

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

To je právě ten paradox, že i když jsem školy měla poměrně dost (ale to byla moje volba) procestovala jsem skoro celé Portugalsko. V září jsme si na týden půjčili auto a udělali road trip po krásných místech, surfovali, jeli na víkend do Algarve, s batohem na zádech prošli Azorské ostrovy nebo jsem leden trávila ve Španělsku. V týdnu bylo času méně, ale vždycky se našel čas si jít zaběhat nebo zajít s kamarády na výbornou sladkou záležitost – pastel de nata.

Jak jsi vyšla se stipendiem?

To je právě taky důvod, proč se dalo poměrně levně cestovat – Portugalsko patří k zemím, kde se dá se stipendiem krásně vyjít a ještě něco poznat. Život tam není drahý, velice podobný tomu, na co jsme zvyklí. Samozřejmě jsem měla něco našetřeného sama, protože jsem věděla, že od toho chci trochu víc než chodit z party na party.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Myslím, že nějaké to riziko může být naprosto všude, ale já osobně jsem se bezpečně cítila. Ve městě na frekventovaných místech vždy byli nějací policisté, ale třeba spát v noci na pláži nedoporučuji. (smích)

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

V prvé řadě bych si ještě v Česku vůbec nedělala hlavu s Learning Agreement (s předměty, které si zvolím), protože ani Coimbra není výjimkou – studenti v průběhu prvního měsíce mění předměty až do deadlinu.

Kde to půjde, plaťte kartou. Za výběry z bankomatu si zbytečně účtují, takže jsem si vždy vybrala jednou za čas větší obnos, ale většinu platila kartou.

Zřiďte si ESN card – kartu, na kterou mále slevy na různé akce, vstupy, výlety a díky ní potkáte plno nových a zajímavých lidí.

I přesto, že v zimě denní teploty dosahují k 20 stupňům, přes noc tomu tak není. V Portugalsku nevědí, co je to topení, a kdo měl na pokoji přímotop, nic neznamenalo víc. Takže teplé pyžamo a deštník s sebou!

Když se řekne ve 3, znamená to o půl 4.

Závislost na pastel de nata je přímo návyková. (smích)

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Nedostala. Erasmus mísí různé kultury a národy a naopak jsem měla pocit, že lidé rádi poznají něco nového a mohou se třeba i inspirovat.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Já osobně mnoho informací o zemi neměla a to byl také důvod, proč jsem ji chtěla poznat. Portugalsko není mediálně propíranou zemí, což je také proto, že je v zemi relativně bezpečno, bez politických extremistů a ani není typickou dovolenkovou destinací, protože od České Republiky je už celkem daleko. Portugalsko musí člověk navštívit, aby si udělal obrázek sám. Konkrétně Azory byly místem, kde se zastavil čas, a vím, že jednou se tam určitě vrátím.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Abych to shrnula, Erasmus je jedna velká zkušenost. Jak pozitivní, tak někdy i negativní, ale i ta negativní je ve výsledku pro osobnostní rozvoj pozitivní. Když pominu prolomení jazykové bariéry, poznání nové země, přátel, kteří se mohou opravdu stát přáteli do života, poznáte i více sami sebe. Zpočátku musíte řešit situace, které vás někdy nutí vystoupit z komfortní zóny, a všechno nemusí být takové, jaké jste si namalovali, ale i přesto se domů vracíte s více, než jste odjeli.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

URČITĚ! A pokud jste to dočetli až sem, víte proč.

Denisa Zmeškalová

Posledně jsme v našem seriálu zamířili do Portugalska, nyní se přesuneme k sousedům.  Studentka fyzioterapie Denisa Zmeškalová totiž ve španělském Toledu absolvovala tříměsíční pracovní stáž v National Hospital for Paraplegics. Co tam dělala a jestli stihla i něco více než jen práci, prozradí na následujících řádcích.

Jak ses dostala právě k této stáži?

Šťastnou náhodou. Dlouho jsem marně sháněla stáž ve Španělsku, jelikož jsem chtěla využít oba své jazyky – angličtinu a španělštinu. V létě 2017 jsem jela na pětidenní výlet do Madridu, tam jsme se rozhodli si na jeden den zajet i do Toleda. Dva týdny po návratu ze Španělska mi v době, kdy už jsem začínala být zoufalá, napsala spolužačka Marta Navaříková. Nabídla mi možnost stáže ve Španělsku, a to konkrétně v Biomechanics and Technical Aids UnitNational Hospital for Paraplegics, přímo v Toledu. Ona sama dostala doporučení na stáž díky kontaktům z jejího studijního pobytu v Izraeli. A tak se stalo, že jsem se za dva měsíce ocitla v toledských ulicích znovu.

Co bylo nutné zařídit před odjezdem?

Nejtěžší bylo najít samotnou stáž. Poté už šlo vše ráz naráz. Stačilo pár návštěv zahraničního oddělení a e-mailová komunikace s hostitelskou organizací.

Můžeš popsat svůj pracovní den?

Pracovní den začínal poměrně brzo ráno, protože jsem do nemocnice chodila celé tři měsíce pěšky, ale samozřejmě tam jezdil i autobus. Nemocnice byla vzdálená asi 40 minut chůze od centra, na okraji města. Moje pracovní začátky mi velmi ulehčil fakt, že Marta do Toleda přijela o měsíc dřív než já, a proto mi pomohla se do pracovního procesu i kolektivu rychle zařadit. V dopoledních hodinách jsme prováděli s jedním z našich kolegů inženýrů kinematickou analýzu chůze. Našim úkolem bylo připravit laboratoř a následně asistovat při samotné analýze. Ze zkoušky z biomechaniky mě jako naprostého antitalenta pan profesor milosrdně vyprovodil se známkou D se slovy, že už mě nechce nikdy vidět, takže jsem ze začátku měla strach, abych to zvládla. Na konci jsme byly samostatné, bavilo nás to a dokonce jsme byly i užitečné. A to byla velká satisfakce a motivace.

Kromě analýzy chůze jsme každá dostaly ještě za úkol napsat literární rešerši na dané aktuální téma. Občas jsme měly možnost asistovat kolegyni při práci s přístrojem zaměřeným na rehabilitaci ruky nebo našemu ergoterapeutovi při výběru ergonomických podsedáků pro pacienty na vozíku. Bohužel až po odjezdu Marty se rozjel dlouho očekávaný projekt roboticky asistované chůze v exoskeletonech, který jsme měli na starosti se šéfem a ergoterapeutem. Celý tým se k nám choval velmi pěkně a poradili nám kdykoliv i v rámci našeho pobytu a cestování.

Kde jsi bydlela a jak ses stravovala?

Ubytování nám domluvil náš šéf přes jeden manželský pár v nemocnici. Byt se nacházel přímo v historickém centru u katedrály. Byl to menší, starší byt bez topení a WiFi, ale vše se dalo vyřešit. K volání s rodinou jsem využívala připojení v toledské knihovně nebo jsem volala na rožku jednoho hotelu, a když už mi byla velká zima, tak jsem si přitápěla malým přímotopem.

Co se týče stravování, v tom jsem se přes týden držela dost zkrátka, aby mi zbylo na cestování, kulturu a na Vánoce. (smích) V supermarketu jsme zdravé jídlo sháněly marně, převládá trvanlivé bílé pečivo, smažená a prefabrikovaná jídla, žádná středomořská dieta, jak si mnozí představují. Lepší jídlo a potraviny byly k dostání v Madridu, ale v Toledu v centru byste na zdravou snídani sehnali tak maximálně ovesné vločky v regálu pro celiaky. Vyváží to ale vynikající zelenina, ovoce, mořské plody, maso a sýry. Španělé večeří v deset večer a do klubů jdou někdy až v jednu, ve dvě ráno.

V nemocnici jsme obědvaly většinou tortillu de patatas, na kterou jsme dostaly „za bílý plášť“ slevu. Jinak jsem si hlavně vařila doma zeleninová jídla, polévky, párkrát jsem si o víkendu udělala radost čerstvými krevetami nebo si koupila místní marcipán. Kousek od bytu se nacházel úžasný obchod s kořením, cereáliemi a luštěninami na váhu. Ve Španělsku je vynikající kvalitní červené víno, které je často i velmi levné. Do restaurací jsem sama v Toledu nechodila vůbec, ale vynahradila jsem si to bohatě s rodinou a při cestování na místních trzích.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Cestovala jsem skoro každý víkend (Valencie, Cádiz, Sierra de Guadarrama, Cabañeros..) pomocí blabla car, vlakem nebo autobusem. Národní doprava ve Španělsku je po krizi v roce 2012 naprosto katastrofální. K bydlení na cestách jsem využila airbnb, přes Toledo prochází hodně poutníků, cestovatelů a nomádů, takže jsem byt nabídla jednou jako couchsurf. Jinak jsem volnější dny prokládala návštěvami toledských muzeí, do kterých byly v určité dny vstupy zdarma. V klubu jsem byla v Toledu jen dvakrát, za hudbou a kvalitní kávou jsem jezdila hlavně do Madridu, kde to pro ty, kteří se zajímají víc, stálo rozhodně za to!

Když si odmyslíš cestování, jak jsi vyšla se stipendiem?

Nájem byl o něco vyšší, ale chtěla jsem do Toleda pozvat na dva prodloužené víkendy i rodinu, takže jsem nakonec v tomto bytě zůstala. Na začátku mi pomohly i peníze z brigády v Česku a velkou měrou také samozřejmě podpora rodičů. Stipendium mi situaci hodně ulehčilo.

Cítila ses v zemi bezpečně?

V Toledu i v horách jsem se cítila naprosto bezpečně. Moc jistá jsem si nebyla, když jsem čekala v noci na nádraží ve Valencii a Seville. Platí, že by se člověk určitým rizikům měl snažit předcházet a nezapomínat, že je v cizí zemi, kde se případné problémy řeší složitěji než doma. (smích) Na druhou stranu platí, že kdo nic nedělá, nic nepokazí, ale ani nic nezíská. Přestože Španělskem proudí davy cestovatelů a především cestovatelek, sami Španělé se na mladé holky s batohem dívají trochu nedůvěřivě.

Na co by si studenti chystající se do Španělska měli dát pozor?

Nevím o žádném riziku. Možná si s sebou vzít kromě kreditní karty i debetní nálepku jako jistotu, kdyby vám ji náhodou v Madridu na nádraží Atocha snědl automat na lístky jako mně. Také nepočítat s tím, že ve Španělsku je i v zimě jenom teplo a sluníčko. Prší málokdy, ale když už, tak řádně. Ráno je od listopadu v Toledu i jinovatka.

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo zvyklostem?

Do problémů asi ne, ale je potřeba rozdíly vnímat. Rozdíly vznikaly například na pracovišti, kde zdravotnictví funguje trochu jinak než u nás.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Především naše předpotopní představa o tom, že Španělé žijí ve stylu „mañana“. Je sice velký rozdíl v různých oblastech Španělska, ale pracovní doba Španělů začíná většinou v osm, při odpolední siestě se stačí často tak akorát najíst, vyzvednout děti ze škol, předat je chůvám a vrátit se zpět do práce, kde jsou do večera. Mateřská dovolená je ve Španělsku v řádu měsíců.

Jinak je to stejné jako u nás, záleží na povaze jedince. V Toledu jsou lidé více uzavření než na jihu, kde jsou lidé hodně otevření a hlasití, ale pořád u nich převládá španělský temperament, jsou galantní a mají skvělý smysl pro humor.

Co považuješ za největší přínos svého pobytu ve Španělsku?

Doma se mnou už nebylo k vydržení. Na konci studií člověk často neví co dál. Takže stoprocentně usazení v čase, prostoru, životě, prostě v sobě.

Doporučila bys stáž v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Doporučila bych ji všemi deseti. Nechtěla jsem jet na klasický Erasmus, kde bych chodila do školy a musela plnit předměty. Chtěla jsem dělat něco praktického, kde uplatním svůj obor, jazyky a posune mě to osobnostně dál. Stáž na konci magisterského studia byla ideální volba, jak se rozhodnout, kterým směrem se v oboru dál vydat.

Rakousko

Kristýna Janečková

Kristýna Janečková, která v současnosti studuje druhý ročník navazujícího magisterského oboru Tělesná výchova – španělská filologie, na svůj Erasmus vyrazila k našim jižním sousedům. Proč si vybrala právě univerzitu v rakouském hlavním městě, jak vypadalo její studium a jak se vůbec v Rakousku měla, si můžete přečíst na následujících řádcích.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Nádhernou Vídeň jsem si zvolila převážně z osobních důvodů. Mou největší motivací bylo naučit se pořádně německy, abych si v budoucnu usnadnila komunikaci s rodinou přítele, který pochází z rakouského Grazu. Navíc jsem chtěla zkusit i něco jiného, protože jako druhý obor studuji španělskou filologii a už jsem v bakalářském studiu jednou na Erasmu byla – ve Španělsku, konkrétně ve Valencii. Přiznávám se, že převážně díky této předchozí zkušenosti jsem našla odvahu ochutnat život i v jiné zemi, ve které jsem se ani nebyla schopná sama pořádně domluvit. Před odjezdem jsem totiž byla v němčině naprostý začátečník.

Velkým lákadlem pro mne byla i samotná prestiž vídeňské univerzity, protože je již od roku 1365 světově vyhlášená. Je to nejstarší univerzita ze všech německy mluvících zemí a jedna z největších ve střední Evropě.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Určitě ano. Zjistila jsem, že jsou Rakušané jako národ obecně velmi dobře organizovaní, proto mě nesmírně překvapilo, jakým způsobem tamější international office fungovala. Hned po příjezdu nám byly odprezentovány veškeré informace, instrukce, rady a tipy nejen o fungování studia, ale také o životě a bydlení ve Vídni. To vše i v tištěném manuálu pro větší přehlednost. Ačkoliv se zpočátku mohlo zdát, že je těch informací až příliš, v průběhu pobytu jsem si nemohla stěžovat, že bych nevěděla, jak ve Vídni fungovat. Takovou zkušenost jsem ve Španělsku nezažila. Tam to bylo bohužel ze strany koordinátora vše zmatené a nepřehledné, proto si v tomto směru troufám Vídeň vyzdvihnout.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Ve Vídni je třeba naučit se jakési trpělivosti. Ceny nemovitostí jsou hodně vysoko a volných bytů či pokojů je tam nespočet, proto dá celkem zabrat najít si levnější pokoj. Ušetřit se dá jedině sdílením pokoje, protože single room stojí průměrně okolo 350 euro, stejně tak i koleje. S trochou snahy a dostatečným časovým předstihem se ale dá uspět. Na Facebooku člověk narazí na skupiny, ve kterých najde spoustu nabídek. Například WG-Zimmer in Wien Gesucht…

To stejné s trpělivostí platí i pro stravu. Člověk si musí vytipovat správné obchody a pak bude narážet na ceny potravin srovnatelné s Českem, a to s přidanou hodnotou lepší kvality (Penny, Hofer, městské trhy…). Já si převážně vařila doma, abych ušetřila, ale občas jsme si s kamarády zašli i na něco dobrého jinam (Würstelstand, Mensa, Vídeňské kavárny…). Možná bude budoucí uchazeče zajímat i cena piva. V supermarketech se dá výborné pivo sehnat i za 60 centů. (smích) 

Jak probíhalo tvé studium?

Jak už jsem řekla, byla jsem v němčině začátečník, proto bylo potřebné zapsat se do intenzivního třítýdenního jazykového kurzu ještě před samotným zahájením semestru. Což ale není nutná podmínka. Na to mají ve Vídni Sprachenzentrum Uni Wien – perfektní univerzitní jazykové centrum, které spolupracuje s International office, to znamená, že za každý kurz dostanete po splnění čtyři kredity. Tento kurz stojí sice 460 euro, ale každému studentovi se po zvládnutí závěrečné zkoušky vrací zpět většina peněž. Nakonec tak stojí tento kurz pod vedením kvalitních učitelů 100 euro. Intenzivní výuka ve třech týdnech, pět hodin denně. Tato skutečnost maximálně dopomohla mému zlepšení se v jazyce a posunutí o dvě úrovně výše za tak krátkou dobu. Člověk prostě chce své investované peníze zpátky. (smích) Byla to skvělá motivace.

Kdybych měla najít něco negativního, tak jediné, na co si vzpomenu, je učení se novému informačnímu systému. Univerzitní portál je úplně jiný než ten náš. To mě ze začátku stálo dost času a nervů. Hlavně při zapisování předmětů. Poté semestr probíhal hladce, díky otevřenosti a toleranci tamějších pedagogů. Ačkoliv výuka probíhala v němčině, prezentace, výstupy a zkoušky jsme mohli dělat v angličtině. Se zbytkem nám pomáhali i naši rakouští spolužáci.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Ano, možnost jsem měla. Nejvíce mě lákaly výlety do přírody. Rakouské hory jsou ideální pro relaxování. V teplejších dnech doporučuji nádherné stezky via ferrata v okolí Vídně. V zimě zase lyžování, například ve ski areálu Semmering nebo Schladming. Jednou jsme s kamarádkami zajely navštívit i naši spolužačku Renču Stodůlkovou, která byla na Erasmu v krásném Slovinsku. Výhodou Vídně je i její relativní blízkost k domovu, takže jsem se párkrát zajela podívat i za svou rodinou.

Jak jsi vyšla se stipendiem?

Stipendium pokrylo kompletní náklady za bydlení a stravu, čemuž jsem do poslední chvíle nemohla uvěřit. Samozřejmě jsem utratila i připravenou rezervu, se kterou jsem tam jela, ale nebojím se říct, že kdybych žila ještě skromněji, stačilo by mi stipendium na celkové náklady. Co je ve Vídni dražší, je hromadná doprava, ale když si tam pořídíte kolo z druhé ruky, budete nadšeni ze všech těch cyklostezek, které Vídeň křižují, a nebudete MHD třeba vůbec potřebovat.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Naprosto! Nemám žádnou špatnou zkušenost. V Rakousku jsem se většinou setkávala se vstřícností lidí a jejich ochotou pomáhat druhým. Kdykoliv jsem něco potřebovala vědět, první člověk, na kterého jsem se na ulici obrátila, mi s úsměvem pomohl. Jednou jsem dokonce byla svědkem autohavárie a překvapilo mě, s jakou rychlostí okolní lidé zareagovali a jak byla celá situace v pár okamžicích vyřešena.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Myslím si, že nejvíce na vysoké ceny ubytování.  Ono to opravdu vyžaduje trpělivost, najít si ideální místo. Spousta majitelů bytů nebo realitních agentů využívá nevědomosti zahraničních studentů, kteří jsou pak ze strachu nebo zoufalosti nuceni brát předražené pokoje.  

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Vůbec ne. Vídeň je velmi multikulturní velkoměsto, což mě na ní nejvíce baví. V ulicích narazíte na lidi z celého světa. Dále na lidi různých vyznání, orientací, různých módních stylů či životních filozofií. Všichni se tam tak nějak vzájemně respektují. Vídeňská společnost patří k těm, které jsou více open minded.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Těžko říct. Myslím si, že moc ne. Jediné, co jsem vypozorovala, je, že jsou Rakušané neradi srovnávání s Němci. Říká se, že jsou velice přísní, neústupní, že milují pravidla, ale s tímto opravdu zkušenost nemám. Ba naopak, i přes vysokou míru jejich organizovanosti jsou velmi flexibilní a dokáží hodnotit každou situaci individuálně a ne podle předem nastavených pravidel. Mentalita národa je celkově dost podobná s českou, proto jsem se tam cítila jako doma.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Zdokonalení jazyka a rozšíření obzorů. Je velmi inspirativní porovnávat průběh výuky v jiných zemích s tím, co známe z domova. To považuji za velký přínos do praxe.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Ano, samozřejmě! Rozhodnutí odjet na Erasmus bylo nejlepší v mém životě. Předem si člověk ani nedovede představit, co všechno ho tam čeká. Celá tato cesta vede k bližšímu sebepoznání, seberozvoji a osamostatnění se. Občas dochází ke srovnání vlastních životních hodnot a priorit. Celý průběh tohoto procesu není vůbec snadný, určitě se najdou i chvíle zoufání. Na konci toho všeho člověk ale pochopí, proč musel ze své komfortní zóny vystoupit a jaké všechny změny mu život v budoucnu díky této zkušenosti přinese. Stojím si za tím, že každý, kdo si pohrává s myšlenkou, jestli do zahraničí odjet nebo ne, by měl udělat všechno proto, aby svůj strach zahnal. Vyplatí se to!

Španělsko

Edita Hendrychová a Patrik Svoboda

Další část seriálu věnujeme studentům oboru rekreologie Editě Hendrychové a Patrikovi Svobodovi, kteří strávili zimní semestr ve Španělsku. Jakou destinaci si vybrali, jaké si přivezli zážitky a zda se naučili španělsky, o tom se dozvíte na následujících řádcích. Mimochodem odpovídali většinou dohromady, takže až na výjimky nerozlišujeme, kdo za kterou odpovědí stojí. 

Co vás přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Vždycky jsem chtěla zkusit, jaké to je studovat v zahraničí. Ale trochu jsem váhala, protože musím stihnout Bc. za tři.roky kvůli předchozímu studiu. Nakonec jsme se společně s přítelem rozhodli a oba přihlášku podali. Lákalo nás vycestovat a žít půl roku v jiné zemi, ale taky poznávat nová místa, kulturu i jazyk.

Jakou destinaci jste zvolili a proč právě tato volba?

E: Bylo těžké vybrat si z nabídky mezi tolika atraktivními a zajímavými nabídkami. Ale nejvíc nás zaujalo Portugalsko se Španělskem. Dostala jsem se do Coimbry (Portugalsko), ale nakonec jsem odjela do španělské Vitorie-Gasteiz, kam se dostal Patrik. Největší sranda byla v tom, že se přihlásil na Universitu Pais Vasco, která má sídlo v Bilbau, a myslel si, že budeme u moře. Vitoria je ale od moře asi 80 km daleko. Nakonec jsme místo letadla jeli autem od taťky, a mohli jsme tak jezdit k moři, kdykoliv se nám zachtělo.

Pomohl vám pobyt v zahraničí k rozšíření obzorů ve vašem poli působnosti?

Ano, především co se týče jazykové vybavenosti.

Jak tam probíhalo samotné studium?

Do Španělska jsme přijeli někdy v srpnu, protože jsme před začátkem školy měli 14denní intenzivní kurz španělštiny. Ten nám hodně pomohl, jelikož jsme španělsky neuměli. Ale rychle jsme se aklimatizovali. Všichni profesoři byli hrozně ochotní a pomáhali nám. Předměty, které jsme měli, se vždy skládali z teoretické a praktické části, půl na půl. Zajímavým a zcela novým předmětem pro nás byla pelota vasca, která je národním sportem Baskicka. Pokud chcete vědět více o tomto sportu, můžete se podívat na naší stránce, která byla jedním z požadavků k ukončení předmětu www.pelota-vasca.webnode.cz

Měli jste problém se zkouškami?

Se zkouškami jsme problém neměli, učitelé byli vstřícní a hodnotila se i praktická část předmětu, takže závěrečná zkouška byla spíše formalita.

Jak tam vypadal třeba společenský život? Přátelé, zábava…

Už před začátkem školy jsme se seznámili s dalšími zahraničními studenty a díky Erasmus akcím jsme poznali spoustu lidí ze všech koutů světa, se kterými jsme se stýkali. Každou středu Beerpong a k tomu nejrůznější festivaly, slavnosti vína atd. Ve Španělsku jsou skvělí lidé, každý den jsou do večera v ulicích, popíjí víno a baví se, a i když zrovna není nějaký festival, kterých je tam velké množství, vždy si najdou důvod, proč se sejít a užít si krásný den pohromadě.

Měli jste i možnost cestovat?

P: Jelikož jsme do Španělska odjeli autem, už cesta tam byla výzvou. A možnost cestovat se tím pádem zvýšila. Autem jsme projeli sever Španělska, od Bilbaa po pobřežní cestě až do A Coruñi a Santiaga de Compostela, a poté zpět směr León a Burgos. Jeli jsme i do Portugalska s blablacar a poté okolo 1000 km stopem zpět. To bylo dobrodružství, pro Editu první zkušenost se stopováním. Projeli jsme Lisabon, Coimbru, Porto, Vilu Real, atd. A přes školu byla možnost jezdit každou sobotu na celodenní výlety zadarmo na různá krásná místa. :-)

Když si odmyslíte cestování a bohatý společenský život – jak jste vyšli se stipendiem? Museli jste hodně doplácet ze svého?

Dopláceli jsme určitě, ale asi ne tolik, co ostatní. Velkou výhodou totiž bylo, že jsme bydleli spolu a vařili si. Nejezdili jsme MHD ani vlakem, protože jsme bydleli asi 15 až 20 minut od centra, fakulty a kampusu na jazyky, všude jsme chodili pěšky nebo jeli autem. A park a sportoviště jsme měli ještě blíž.

V čem vás pobyt nejvíce obohatil?

Naučili jsme se španělsky, poznali nové přátele, procestovali kus Španělska a Portugalska, užili si spoustu zábavy a získali mnoho cenných zkušeností.

Jaký byl váš nej… zážitek?

E: Nejlepší pistáciová zmrzlina, nejhorší probuzení na stopu, když Paťovi funěli u hlavy tři velcí psi, nejkrásnější katedrály a kostely, těch nej zážitků byl nespočet..

P: Super zážitků bylo mnoho, ale nejhorší byl při zkolabování kamaráda a následné první pomoci, kdy se k nám seběhlo několik Španělů, nerozuměl jsem ani slovo a při tom jsem zachraňoval kámoše.

Doporučili byste studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Ano, studium v zahraničí je super možnost, jak si vyzkoušet něco nového, třeba i jazyk. Studovat v zahraničí, navíc s finanční podporou EU, je šance, kterou by měl každý využít. V magisterském studiu tuto možnost určitě využijeme znovu.

Markéta Možná

Byl to pro mě takový první dospělácký krok v životě, tvrdí studentka tělesné výchovy a společenských věd se zaměřením na vzdělávání Markéta Možná o svém zahraničním studijním pobytu. Strávila jej ve španělském Alicante. Jak, to se můžete dočíst na následujících řádcích.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Když jsem dostala nápad jet na Erasmus, jako první místo mě hned napadlo Španělsko. Moře, pláže, uvolněná atmosféra, sluníčko – něco přímo pro mě. Už odmala mě rodiče brávali často k moři a já si k němu za ta léta vytvořila blízký vztah, a tak mě lákalo si vyzkoušet aspoň na pár měsíců bydlet u moře. Původně jsem si vybrala Valencii, protože to byla jediná univerzita, která nabízela anglický studijní program, ale paní Hanelová mi nabídla Alicante a teď jsem za to vděčná. Studijní program byl sice pouze ve španělštině (já španělsky uměla možná tak „Hola, como estas“), ale když studujete sport, dá se to naštěstí zvládnout, navíc univerzita nabízela španělský kurz, kde jsem pochytila nějaký základy.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

To bohužel ne. Svého koordinátora jsem ani jednou neviděla a na e-maily odepisoval pouze, když se do předmětu napsalo „URGENT!“. Naštěstí jsem ho potřebovala pouze na podepisování learning agreementu a zbytek jsem zvládla sama.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Pokud se někdo chystáte do Alicante, určitě nepočítejte s tím, že půjdete na koleje. Jsou předražené, a sice blízko univerzity, ale daleko od centra. Všichni zahraniční studenti bydleli v centru, takže když jsme s kamarády chtěli někam jít, nebo se navštívit, tak jsme to vždy měli blízko. Já bydlela 10 minut pěšky od města a 15 minut na pláž, takže moje ubytování hodnotím jako značka ideál.

A stravování? Jsem hodně vybíravý člověk a ryby s mořskými plody nemůžu ani cítit, takže já si ve Španělsku na jídle moc nepochutnala. Vždy jsem raději skončila na pizze nebo v nějakém fastfoodu, což se na mně po příjezdu dost podepsalo.

V univerzitní menze se každý den vařilo to stejné. Těstoviny s rajčatovou omáčkou, pizza, paella (španělská specialita) a steak. Všechno bylo velmi mastné. Takže buďme vděčni za tu naši neředínskou menzu.

Jak probíhalo tvé studium?

Zapsala jsem si pouze čtyři předměty – třikrát sportovní předmět a kurz španělštiny. Přestože jsem měla převážně sporty, ve Španělsku to mají nastavené trochu jinak. U nás na FTK ke sportům nemáme přednášky, tam ale byly povinné. Na praktické hodiny se moc důraz nekladl, spíše na tu teorii. Například atletika: na FTK se učíme celý semestr jen dvě až tři atletické disciplíny, ve Španělsku jsme stihli zvládnout snad všechny. Taky to tak vypadalo. Učitel nám řekl „vrhni si koulí“ a nějaká technika šla stranou. Taky se na hodinách pracovalo více ve skupinách a museli jsme více zapojit svoji fantazii a sami tvořit. Všechny předměty se ukončovaly teoretickou písemnou zkouškou – ve španělštině. Naštěstí učitelé ke mně byli velice vstřícní, a buď jsem si to mohla přeložit na telefonu, anebo připravili test v angličtině. Jeden dokonce i v češtině.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Bydlela jsem 15 minut pěšky od pláže, takže jsem nejvíce času strávila na pláži. Pláž byla takový „meeting point“ pro všechny Erasmus studenty. Kam jinam taky jít, když venku bylo do konce října okolo 27 stupňů a další měsíce teplota klesla jen o pár stupňů. Alicante není město, kde je hodně památek, takže pláž byla vždy jasná volba. Je zde ale hrad, ze kterého je krásný výhled na celé město. To bylo nejoblíbenější místo snad všech zahraničních studentů a já se ani nedivím. Ten výhled byl totiž naprosto dechberoucí – snad ještě víc dechberoucí než ta cesta na hrad (ten kopec dával docela zabrat).

Z Alicante se dobře cestovalo do jiných zemí, protože se tam daly sehnat levné letenky. Takže ze Španělska jsem se dostala do Londýna i do Berlína. Co se týče cestování po Španělsku, to už tak levné nebylo. A navíc Alicante je zrovna na takovém místě, odkud je to všude daleko – Madrid 500 km, Barcelona 500 km, Malaga 500 km. Takže jsme s kamarádkami projížděly, jen kde to bylo blíže a dalo se tam do hodiny dostat vlakem.

Jak jsi vyšla se stipendiem?

Život ve Španělsku není zase tak drahý, takže se dalo v pohodě vyjít. V supermarketech jsou ceny jen o trochu dražší než v ČR. A kdybych si odmyslela  bohatý společenský život, tak jsem na tom s penězi stejně. Alkohol ve Španělsku je levnější než v ČR! 0,7 litru ginu za 4 euro a panák v baru 50 centů. Takhle levně se v Česku rozhodně společensky neunavíme.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Přes den určitě ano, ale v noci nedoporučuji chodit nikde samotná. Skoro každý, kdo měl iPhone, tak o něj přišel (já samozřejmě byla jedna z nich), ostatní telefony moc nekradli, tak pokud máte jinou značku, tak jste v klidu. Takže telefony nechávat raději doma, anebo si pořídit nějaký starý.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Hlavně si s sebou vezměte teplé pyžamo! V listopadu v noci už není teplo a ve Španělsku asi neví, co to je topení. A taky ještě na to, že pokud neumíte španělsky, tak si moc místních kamarádů neuděláte. Angličtina tam je velký problém.

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

To jsem se nikdy nedostala, jelikož jsem trávila čas převážně se zahraničními studenty.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Říká se, že Španělsko je samá „maňana maňana“ (později), a je tomu tak i ve skutečnosti. Nikam se neženou a jsou všichni spokojení.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Zkusit si odjet někam na půl roku, bez rodiny, všech svých kamarádů a začít od nuly v cizí zemi dá člověku hodně. Byl to pro mě takový první „dospělácký“ krok v životě. Sama si zařídit ubytování, stále si počítat, kolik mám peněz, sama si vyřešit všechny problémy (navíc v cizím jazyce), poznat nové lidi a nebát se komunikovat. Také jsem si po studiu ve Španělsku uvědomila, jak je naše FTK super a že naše výuka je opravdu kvalitní.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Určitě bych to doporučila všem! Začátek byl náročný, ale po pár týdnech už jsem byla spokojená a teď, když se na to dívám zpětně, tak mohu říci, že to byl nejlepší půl rok v mém životě.

Velká Británie

Marek Janošec

Zajímá vás, jak se studuje a žije ve Velké Británii? O své zkušenosti ze studijního pobytu na University of Worcester se v další části našeho seriálu podělil rekreolog Marek Janošec.  

Proč jsi zvolil právě tuto destinaci?

Velkou Británii jsem si vybral kvůli tomu, že je to kolébka anglického jazyka. Ten, kdo se chce naučit anglicky, tam má rozhodně velkou příležitost se v angličtině rozvíjet. Navíc Worcester je oblast, kde zpravidla není žádný akcent, což je příjemnější k porozumění. O různorodost řeči tam však není nouze díky studentům pocházejících ze všech koutů Anglie. Druhým důvodem výběru je kultura, která je rozmanitější než u nás, a úroveň života, jež je na podstatně jiné úrovni v poměru s ČR. Hlavním důvodem byl ale fakt, že se v Anglii obecně více studuje, než chodí na párty a užívá života jako v jižních státech Evropy. Takže pro studenty, kteří touží více po vzdělávacím Erasmu, nejen v oblasti jazykové, je Anglie ideální volba. Studium ve Velké Británii se také lépe vyjímá v životopise.

Cítil jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Podporu jsem pociťoval při zařizování administrativních věcí před odjezdem. Od začátku pobytu až po jeho konec jsem potřebu kontaktovat koordinátorku neměl. Vše se dalo vyřešit ve Firstpointu – kanceláři pro všechny studentské záležitosti.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Pro Erasmus studenty zařizuje a spravuje ubytování samotná universita. První volbou jsou studentské koleje, kde studenti bydlí v samostatných pokojích. Jedno patro spolu sdílí kuchyni a podle cenové úrovně také sociální zařízení. Jejich výhodou je umístění v kampusu univerzity, ale silnou nevýhodou je vysoká cena (£100-150/týden). Další volbou jsou tzv. University managed houses. Jedná se o klasické anglické domy, kde studenti (3–7 studentů na dům) mají vlastní pokoje různých velikostí a úrovně vybavení a sdílejí spolu kuchyni a sociální zařízení. Na jednu stranu jsou levnější (£75-100/týden), ale na druhou jsou rozmístěny různě po městě, což ovlivňuje dopravu a přítomnost ostatních studentů. Já jsem bydlel v domě se dvěma Angličany. Bohužel fakt je takový, že erasmáci bydlí společně s prváky. Jelikož v Anglii začínají univerzitu v 18 a místní studenti nejsou zvyklí žít sami s cizími lidmi, je nutné se obrnit určitou trpělivostí. Majetnější studenti se stravují v univerzitní „menze“, která je však drahá, proto si většina obstarává jídlo sama. Ceny potravin jsou v supermarketech srovnatelné s cenami u nás. Služby jako příprava jídla (např. restaurace nebo hotový toast z obchodu) značně znásobují cenu potraviny.

Jak probíhalo tvé studium?

Velkým plusem je, že Erasmus studenti si mohou vybrat jakýkoliv předmět na univerzitě a studují společně s místními. Důležité je však vědět, že jsou na ně kladeny stejné nároky jako na místní studenty. Předměty prvních ročníků jsou lehčí než ze třetího a to je dobré vzít v potaz. Jelikož se studium v Anglii platí (Erasmus studenti neplatí), je omezený počet předmětů na čtyři za semestr. Každý předmět se vyučuje jednou týdně ve třech hodinových blocích. Vše další, tedy průběžné úkoly, závěrečné práce a zkouška, se odvíjí od daných předmětů. Já jsem si shodou okolností vybral předměty, ve kterých jsem měl celkem osm závěrečných prací. Někdo měl však třeba jen čtyři práce. Velkou změnou je styl psaní. Všechny práce se píší v akademické angličtině podle kompendia, součástí jsou citace, atd. Průběžné úkoly byly ale nepovinné. Zkoušky, a s tím související memorování textů, jsou zde raritou. Studenti zde spíše něco tvoří, než se něco učí nazpaměť.

Jak jsi trávil volný čas? Měl jsi možnost cestovat?

Volný čas mi z velké části vyplnila univerzitní posilovna, která je moderní a zadarmo, knihovna a studentský bar, kde se studenti často setkávají a kde se často něco děje. Samozřejmostí je společenský život (párty, hospody, restaurace, atd.). I když je tento život v Anglii hodně drahý (pivo v hospodě za £2–8), řídil jsem se rčením „když člověk chce, vždycky si cestu najde“ a sponzoroval jsem se brigádou v univerzitní sportovní hale. Studentské brigády jsou tady naprostou běžností, jsou lehce k sehnání a má je skoro každý. Většinou se pracuje 15–20 hodin/týden. Smutný fakt však je, že značná část místních studentů se moc nechce bavit se studenty mezinárodními. Ačkoliv to není pravidlem, mezinárodní studenti se baví většinou mezi sebou. Pomoci začlenit se do místního života mohou studentské spolky (student society). Studenti se mohou přidat k fanouškům Harryho Pottera, zahrát si fotbal nebo pozemní hokej, trénovat bojová umění nebo jen vyrazit na výlet do přírody s Nature society. Účast ve spolku se platí. Možnost cestovat se nabízí hlavně díky zmíněným spolkům. Žádný spolek čistě pro Erasmus studenty jako u nás není. Univerzita nám nabídla pouze dva výlety na začátku semestru. Bohužel záležitosti spojené s cestováním (ubytování, doprava, služby) jsou v Anglii hodně drahé. Mnoho studentů raději upřednostní utrácení peněz v samotném Worcesteru. Já byl mezi nimi a za celý semestr jsem navštívil pouze město ve Walesu a blízký Birmingham. Cestování po městě mi zpříjemnilo kolo půjčené od univerzity za £30 na celý pobyt. Autobus po městě stojí 70p za jednu jízdu.


Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšel se stipendiem?

Stipendium pokrylo pouze ubytování a letenky. Samotné studium žádné výdaje nevyžadovalo. Potraviny a oblečení v běžných obchodech a supermarketech jsou na srovnatelné cenové hladině jako u nás. Záleží na studentovi, jak utrácí, navštěvuje různé podniky a holduje „neřestem“. Jak jsem již zmínil, drahé jsou zde služby, ubytování a doprava.

Cítil ses v zemi bezpečně?

Nemohu tolik posoudit celou zemi, ale Worcester působí uspořádaně a bezpečně. Lidé zde moc nepokřikují, nehádají se a nemají mezi sebou konflikty. Policii na ulici nebo v autě potkáte výjimečně. Ženy nemají žádný problém jít samy večer ven. Díky multikultuře a faktu, že je zde vše přijatelné, nemá nikdo kvůli vzhledu, náboženství nebo pohlaví žádný problém.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Z hlediska bezpečnosti podle mého názoru na nic. Z pohledu studenta na vysoké ceny některých věcí - ubytování, doprava, služby. Dále na úroveň angličtiny, která je potřebná ke studiu, jelikož se studuje a pracuje společně s místními studenty.

Dostal ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Nedostal. Anglie je země, kde je vše přijatelné. Navíc ve společnosti mezinárodních studentů, kde má každý jiné zvyky, jsou všichni chápaví a tolerantní. Problémy to nezpůsobí, ale je dobré se vyvarovat nálepkování lidí - černoch, gay, že je tlustý, atd., někdo to může považovat za neslušné.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Jak Anglie působí z těchto zdrojů, těžko posoudit. Popíšu však věci, které pro mne byly překvapení, když jsem je při pobytu v Anglii zjistil: 1. Angličané jsou konzumenti. 2. Jejich kulturně nucené milé chování zakrývá opravdové pocity. 3. Ve většině případů je těžké se zapojit k místním, cizincům trvá déle získat si přízeň Angličanů. 4. Co se týká Worcesteru, počasí nebylo takové deštivé, jak si lidé obecně myslí. 5. Lidé jsou k sobě na ulici nebo v obchodech zdvořilejší. 6. Práci, kterou by u nás dělal jeden člověk, dělají v Anglii dva a za mnohonásobně vyšší plat než u nás. 7. Slovo „cheers“ se používá v mnoha kontextech. 8. Gramatika jazyka se v běžné mluvě neřeší.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Bohužel nelze označit největší přínos, protože je to od každého něco a záleží na člověku, co si z pobytu odnese. Pro mne to byly: Studium – zlepšení angličtiny na akademické úrovni a v běžné mluvě, prezentačních dovedností, práce s vědeckými články, znalosti z předmětů, které jsem studoval. Samotný pobyt – schopnost pohybovat se v multikulturním prostředí, adaptace na jinou kulturu a cizí prostředí, pracovat a komunikovat s lidmi v cizím jazyce a hlavně schopnost postarat se sám o sebe. Důležitým přínosem je také změna pohledu na věci v místě bydliště v ČR.

Doporučil bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Rozhodně doporučil. Důvodů je nespočet, jelikož zkušenost života v cizím prostředí je nedocenitelná. Není to certifikát, který si člověk může pořídit za peníze a získá tím nějaké znalosti. Studium a život v zahraničí obohatí osobnost v mnoha ohledech, často člověka změní. Nejsou to přímo konkrétní dovednosti, co se člověk naučí, ale je to přístup, postoj k životu a jeho situacím, ať už jsou jakékoliv. Studium a hlavně samotný pobyt v zahraničí naučí člověka tolika věcem… některé jsem zmínil v předchozí otázce. Je to ideální příležitost, jak obohatit svoji osobnost a život, nejen osobní a společenský, ale také profesní. Navíc je to příležitost někam vycestovat a studovat zároveň se značnou finanční podporou.