Terapie divočinou (wilderness therapy) je široce rozšířeným terapeutickým konceptem s velkým důrazem na pobyt v nespoutané přírodě a sžívání se s ní, který vznikl již ve 20. letech minulého století v Severní Americe. Když se tedy Vendule Osičkové (1. ročník REKRE) naskytla příležitost zakusit si tento koncept na vlastní kůži ve „wilderness school“ v kanadské Britské Kolumbii, neváhala ani minutu.
V jakém státě, organizaci/instituci jsi stáž absolvoval/a a jak dlouho?
V Kanadě, ve městě Victoria v Britské Columbii, jednalo se o organizaci s názvem Thriving Roots Wilderness School, kde jsem strávila něco málo přes dva měsíce (květen-červenec 2023).
Jaké jazykové schopnosti byly od tebe vyžadovány v průběhu stáže?
Jen anglický jazyk na komunikační úrovni.
Jak ses dozvěděl/a o této organizaci a možnosti stáže?
O možnosti stáže jsem se dozvěděla úplně náhodou, když jsme si ve výuce s panem Kudláčkem povídali, zda má někdo zájem o zahraniční mobilitu. Zmínila jsem, že bych někdy ráda vyjela a mezi zeměmi, které jsem vyjmenovala jsem zmínila i Kanadu, protože mám zájem o téma terapie divočinou a v Kanadě je tento koncept velmi rozšířený. Pan Kudláček mi řekl, že je zrovna vypsáno dodatečné výběrové řízení na stáž a že by to znamenalo odjet během dvou až tří měsíců, tak jsem na nic nečekala a začala sepisovat motivační dopis a obepisovat organizace, které se věnují terapii divočinou nebo něčemu podobnému, jestli by mě někdo z nich byl ochoten přijmout na stáž.
Co bylo nutné zařídit před odjezdem?
Před odjezdem jsem potřebovala potvrdit několik dokumentů, které musela podepsat jak přijímací organizace, tak zástupci ze školy nebo oddělení pro zahraniční spolupráci. Vzhledem k tomu, že ČR má s Kanadou bezvízový styk, tak jsem naštěstí nepotřebovala žádat o víza a stačilo mi jen vyplnit formulář pro vstup do země.
Co bylo náplní tvé stáže? Můžeš popsat svůj pracovní den?
Můj běžný den v Thriving Roots (TR) začínal v 9h, když jsme se sešli na schůzce mentorů, v 9.30 už pak přijížděly děti, které chodily do TR na celodenní program. Jsou to děti, které jsou oficiálně vedeny jako děti v domácí škole, TR jim neposkytuje akademické vzdělání, ale zaměřuje se spíše na outdoorové dovednosti, znalosti přírody a skrze tyto znalosti pak také na vzájemné porozumění ve skupině, podporu sebevědomí u dětí atd. Každý den měl velmi podobnou strukturu, aby děti měly jasně daný řád, ke kterému se pak mohou vztahovat. Začínali jsme vždycky pohybovou hrou, která byla většinou tematicky spojena s dalším programem na den. Například když jsme se věnovali jedlým a léčivým rostlinám, bylo do hry nějakým způsobem zapojeno poznávání rostlin nebo určování, k čemu je vhodné je využít.
Po hře následoval ranní kruh, kdy každý měl možnost říct, za co je daný den vděčný, následovala svačina a pak blok nějaké aktivity, u které je potřebné větší zaměření pozornosti. Například vyplňování pracovního listu, nebo tvorba herbáře apod. To trvalo až do oběda, po kterém byl polední klid, kdy děti mohly dělat cokoliv chtěly. Vždycky se hned rozběhly do lesa, stavěly hráze v potoce, lezly po stromech, střílely z luku nebo hrály na hudební nástroje. Po poledním klidu byl další blok zaměřených aktivit, někdy jsme se vydávali do terénu a mapovali okolí, například druhové složení rostlin v konkrétních oblastech, nebo jsme zůstávali v base campu a hráli „ninja hry“, což byl jeden z nejoblíbenějších programů dětí. Často se hrálo poslepu a cílem hry bylo tiše našlapovat, aby vás nechytila liška (=chytač). Také jsme měli měkké šípy do luku, lukostřelec si zavázal oči a musel střílet tam, kde slyšel hluk, takže děti se v lese musely pohybovat naprosto neslyšně. Taky se nám někdy stalo, že děti vzaly luk a šípy (měkké) a tajně se snažily ulovit mentory, to pak jdete a najednou na vás z křoví, o kterém jste nevěděli, že v něm někdo sedí, letí šíp… Rozhodně vás to udrží ve střehu a děti to bavilo snad nejvíc.
Po tomto bloku, který obvykle trval přibližně do 15.30 následoval už jen závěrečný kruh, kde každý zase dostal možnost říct nejlepší zážitek ze dne nebo nějakou vděčnost a v 16h už si pro děti přijeli rodiče. Po předání dětí následoval ještě mentorský meeting, kde jsme zhodnotili den, řekli zážitky s dětmi nebo probrali nějaký problém, který se v průběhu dne vyskytl. Hodně se kladl důraz na všímavost vůči všem dětem, nejen vůči těm výrazným, a dlouze se probíralo, zda jsou všechny děti dostatečně adaptované nebo jak jim pomoct se lépe rozvíjet. Meeting končil vždycky tím, že jsme každý zase řekli nějakou vděčnost nebo něco hezkého, co jsme ten den zažili.
Kde jsi bydlel/a a jak ses stravoval?
Bydlela jsem ve spolubydlení, v malém basementu, kde ve vedlejším pokoji bydlel ještě jeden nájemce. Jídlo jsem si sama vařila, obchod jsem měla hned za rohem…
Jak jsi trávil/a volný čas? Měl/a jsi možnost cestovat?
Přes týden jsem chodívala pravidelně na lezeckou stěnu ve městě, párkrát jsem byla hrát billiard, ale vzhledem k tomu, že jsem se zároveň snažila online dodělat zkoušky a plánovat několik táborů na léto, tak se můj volný čas po večerech nesl spíše v pracovním duchu. O víkendech jsem si ale dávala volno a snažila se objevovat krásy přírody v okolí. Hromadnou dopravou se dalo dostat i na velmi vzdálená místa za nízkou cenu, tak jsem se snažila toho využívat co nejvíce a plánovat si celodenní výšlapy a výlety po okolí. Také jsem se podívala do Banff, kam jsem letěla z Vancouveru na prodloužený víkend, když byl jedno pondělí státní svátek, (myslím, že to byl Victoria Day), s příručním zavazadlem vyšla letenka skvěle a rozhodně to stálo za to...
Jak jsi vyšel/a se stipendiem? Musel/a jsi mít našetřeno?
Stipendium mi pokrylo letenky cestu z ČR a zpět, ubytování a část stravovacích nákladů. Zbytek jsem platila z peněz, které jsem měla našetřené. Také jsem kvůli dopravě do organizace musela kupovat skútr, který jsem pak chtěla zase prodat, což se sice nepodařilo úplně podle představ, ale byl to náklad, se kterým jsem dopředu počítala a věděla jsem, že to budu muset platit ze svého.
Cítil/a ses v zemi bezpečně?
Ano, Kanada je jednou z nebezpečnějších zemí světa a líbí se mi, jak si tam lidé navzájem pomáhají a jak jsou zdvořilí. Měla jsem pár krizových situací a vždycky se našel někdo, kdo mi sám od sebe pomohl, nemusela jsem se ani moc rozhlížet. Než jsem se stačila někoho na pomoc zeptat, nabízel mi ji sám.
Na co by studenti chystající se do této destinace měli být připraveni nebo si dát pozor?
Měli by být připraveni na to, jak jsou Kanaďané milí a komunikativní, mně osobně chvilku trvalo zvyknout si na to, že se se mnou dávají do řeči úplně náhodní lidé na autobusové zastávce nebo že každý člověk při vystupování z autobusu nahlas řidiči poděkuje. Ze začátku jsem na to dost zapomínala, ale i tak se mi to moc líbilo, když jsem se vrátila, zažila jsem v tomhle ohledu obrácený kulturní šok a chvíli mi trvalo, než jsem přestala chtít jet zpátky do Kanady, kde jsou lidé na denní bázi prostě milí. Kromě toho by se člověk měl připravit taky na to, že bez auta se tam pravděpodobně neobejde. Všichni jezdí autem a pokrytí hromadnou dopravou je tam hodně bídné, ve srovnání s ČR.
Liší se nějak zobrazení země, které známe z médií, od reality? Co tě nejvíce překvapilo?
Myslím, že u nás je Kanada hodně spojená s krásnou nedotčenou přírodou a s tím, že se o tamních lidech říká, že jsou extrémně zdvořilí. Obojí je za mě naprostá pravda. I když jsem tak nějak předpokládala, že tam jsou lidi „v pohodě“, stejně mě to svým způsobem překvapilo, protože jsem si myslela, že my jsme taky jako národ hodně v klidu, co se běžného života týče (nepočítám zápasy Baníku nebo volby) a najednou jsem viděla to srovnání a došlo mi, že v Kanadě to má úplně jiný level. Dokonce i autobusy umí říkat prosím, děkuji a omluvám se nebo připomínají lidem, že „Kindness is cool.“ Tohle byla jedna z mých nejoblíbenějších věcí v Kanadě a když jsem se vrátila, hodně mě mrzelo, že tady to tak není. Co se přírodních krás Kanady týče, je to všechno, co vidíte na fotkách, a ještě mnohem víc…
Co považuješ za největší přínos svého pobytu?
Je těžké vybrat jen jednu věc. Jsem opravdu vděčná, že jsem mohla být v Thriving Roots, vidět jejich přístup k dětem a obrovské znalosti o přírodě a přežití v ní, když jsem se vrátila, založila jsem si herbář a začala se učit o ptácích, podle jejich vzoru, protože se mi líbilo, jak se díky znalostem přírody uměli přiblížit dětem a klientům. Zároveň za obrovský přínos považuju to, že jsem byla na stáži (občas svojí hloupostí) vystavena různým krizovým situacím, které jsem musela řešit, což mě hodně posílilo a zvedlo sebedůvěru.
Doporučil/a bys stáž v zahraničí i ostatním studentům. Pokud ano proč?
Rozhodně ano. Pokud máte jen trochu možnost někam vyjet, rozhodně ji využijte. Já jsem vděčná, že jsem se přes tento projekt dostala do Kanady a mohla tam strávit aspoň dva měsíce. Spoustu jsem se toho naučila nejen na stáži, ale i v běžných záležitostech. Když se o sebe musíte starat úplně sami v cizí zemi, hodně vás to posune.
