Studium v zahraničí

Belgie

KU Leuven – Kamila Kubenková

Belgii, zemi vyhlášenou především díky tradiční výrobě kvalitní čokolády, navštívila studentka fyziologie Kamila Kubenková. Pro své studium si vybrala vyhlášenou univerzitu KU Leven. Jaké jsou její postřehy z komunikace s místním koordinátorem, z průběhu studia i cetováním? To vše prozradí na následujících řádcích.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Pro studium na KU Leuven jsem se rozhodla ze dvou základních důvodů. V první řadě jsem byla přesvědčená o vysoké úrovni výuky fyzioterapie v Belgii. Dalším důvodem, proč jsem zvolila právě univerzitu v Leuven, pak byla zvědavost. Při výběru destinace jsem se doslechla, že posledních pár semestrů od nás z fakulty žádný fyzioterapeut na KU Leuven nevyjel kvůli špatným zkušenostem s místním koordinátorem, a tak jsem si řekla, že je na čase, aby to zase někdo zkusil. KU Leuven je navíc výborně hodnocená univerzita a Belgie mě lákala, takže nebylo co řešit.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Jak už jsem zmínila, právě koordinátor byl, jak jsem pochopila, kámen úrazu v případě posledních výjezdů. Je pravda, že rychlost vyřizování formalit a kvalita komunikace v průběhu letních prázdnin nebyla úplně optimální. Na druhou stranu, vše se zvládlo v termínu, takže ve výsledku jsem žádné větší problémy nezaznamenala. Po příjezdu a při veškerém osobním kontaktu byl koordinátor vždy velmi nápomocný a milý. Člověk jen musí být připravený, že řešení formalit může zabrat více času a některé situace vyžadují trpělivost a trochu úsilí. Důležité je zbytečně nepanikařit.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jsi bydlela?

Možností ubytování je v Leuven spousta. V první řadě je zde velké množství rezidencí/kolejí přímo univerzitních nebo minimálně s univerzitou spolupracujících. Leuven je univerzitní město, takže je tady i velmi široká nabídka pokojů, studií, apartmánů apod. Ideální pro hledání ubytování je databáze Kotwijs, kterou můžete najít na stránkách univerzity. Hledat ale doporučuju s dostatečným předstihem (jaro, maximálně červen), studentů je opravdu hodně a o prázdninách už bývají cenově dostupnější (+- 250 až 350 EUR/měsíc) nabídky pryč. Já osobně jsem bydlela v Residentie Thomas Morus, což je sice poměrně nefotogenická kolej, za to má o to lepší atmosféru. K ubytování bych ještě dodala, že je dobré být připravený/á na to, že po vás budou již v průběhu prázdnin vyžadovat skeny ubytovacích smluv, souhlasů, záloh na účet a další formality, takže je dobré být na příjmu a pravidelně kontrolovat email. Co se týče stravování, Belgie není úplně nejlevnější. Mají zde obdobu našich menz, studentské restaurace Alma, kde je průměrná cena oběda i s pitím kolem 7 až 10 EUR (pokud nezvolíte variantu studentský tip, a to každý den opravdu nechcete). Restaurace jsou potom dosti drahá sranda. Ceny potravin tu jsou na naše poměry vysoké, takže ani vlastní stravování vás moc nezachrání. Pokud nebudete celý pobyt na suché rýži, špagetách s kečupem nebo místních obdobách vlašského salátu, výdaje za jídlo budou vyšší. Ušetřit se dá nakupováním v Lidlu, popřípadě Aldi nebo Colruyt. Careffour a Delhaize supermarkety patří k těm dražším.

Jak probíhalo Tvé studium?

Navštěvovala jsem celkem 6 předmětů. Ty byly vyučovány v průběhu celého týdne a ne každý předmět byl vyučován ve stejné části semestru. Některé týdny tedy byly volnější (řekla bych až volné), jiné zase náročnější. Nebylo to ale nic, co by se nedalo zvládnout. Vzhledem k volbě předmětů jsem musela (nebo taky mohla, záleží na úhlu pohledu) cestovat mimo Leuven, mimo jiné do Gent nebo do Antwerp. Všechny předměty jsou ukončeny ve zkouškovém období (lednu) a o termínu zkoušky víte prakticky už 3 měsíce dopředu. Z obsahu většiny předmětů jsem byla nadšená a musím říct, že i celkový systém výuky fyzioterapie v Belgii mi v některých ohledech připadal lépe řešený než u nás.

Jaké předměty jsi absolvovala? Můžeš popsat jejich průběh/problémy/výzvy, komunikaci s vyučujícími?

Předmětů, ze kterých může člověk vybírat, je v Leuven poměrně hodně. I tak ale sestavení Learning Agreement, vzhledem k systému výuky, překrývání docházek a samozřejmě také snaze vybrat si zajímavé předměty nebylo úplně snadné. Vedle holandštiny pro začátečníky (za krásných 6 kreditů, což musí každý student fyzioterapie ocenit), jsem dále docházela na 5 odborných předmětů z různých specializací. Měla jsem tedy předměty týkající se neurologie, interny i myoskeletální medicíny. Za sebe bych, mimo holandštinu, doporučila především dva následující. Jednak předmět s názvem Rehabilitation Technology, což byl předmět týkající se vesměs robotické rehabilitace. Ten zahrnoval mimo jiné čtyřhodinovou exkurzi na krásném novém rehabilitačním pracovišti využívajícím všechny možné technické vymoženosti, které jsme si mohli osobně vyzkoušet. Navíc byl mimo písemnou zkoušku zakončen skupinovou seminární prací a prezentací před zaplněnou aulou, ve které byly na pozvání přítomni nejen studenti, ale také profesoři, lékaři a fyzioterapeuti specializující se na danou problematiku. Což byla rozhodně výzva a skvělá příležitost pousnout svoje schopnosti zase někam dál. Další předmět, který bych doporučila všema deseti, byl Advanced Practical Skills in Musculoskeletal Rehabilitation (Manual Therapy). Tento předmět byl vyučovaný jen asi do půlky listopadu, 9 hodin týdně, vždy dva dny v týdnu. Jednalo se o praktické hodiny, kdy každou část předmětu (vždy po hodině a půl) vyučoval jiný vyučující, který se specializoval na danou problematiku. Jelikož už jsem podobný předmět absolvovala v prváku navazujícího studia u nás, měla jsem možnost srovnávat, a myslím, že absolvování tohoto předmětu bylo určitě velmi přínosné. Metody a přístupy k fyzioterapii se v Belgii liší a myslím, že je neskutečně obohacující si poslechnout i jiné názory a vyzkoušet nové techniky a tím získat možnost zvolit si to, co vám osobně vyhovuje nejvíc. Co se týče komunikaci s vyučujícími, ta probíhala většinou bez problémů. Emailem se tady domluvíte s každým.

Jaký jsi měla na zahraniční univerzitě studijní jazyk? Měla jsi kvůli cizímu jazyku problém s výukou?

Studovala jsem v angličtině a kromě jedné situace, kdy profesor vedl přednášku v holandštině, jsem nezaznamenala žádný problém. Naprostá většina vyučujících zde hovoří perfektní angličtinou, takže s dorozuměním nebyl problém. Všechny materiály, které byly nahrávány většinou už s předstihem do toleda (obdoba našeho courseware či moodlu), byly kompletně v angličtině.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Jelikož Erasmus není jen o studiu, byla jsem ráda, že jsem měla i dostatek volného času, především tedy ve večerních hodinách. Většinou jsem ho trávila společně s ostatními mezinárodními studenty, často se k nám přidali také Belgičané. Občas jsme se sešli u někoho doma, jindy jsme šli do našeho typického fakultního „fakbaru“ (bar provozovaný studentskou unií dané fakulty charakterizován především levným pivem a dost nezaměnitelnou atmosférou), nebo jsme se domluvili na nějaké sportovní aktivitě. Jindy jsem zůstala na koleji, která měla své vlastní presidium, které pořádalo různé akce, takže nuda tu rozhodně nebyla. Vzhledem k tomu, že se moje kolej nacházela těsně vedle velkého parku, trávila jsem hodně času i tam. Jako Erasmus student máte nárok navštěvovat většinu univerzitních sportovišť a vedených lekcí zadarmo nebo za malý příplatek, takže sportovního vyžití je tady opravdu spousta. Mimo univerzitu bych pro lezecké nadšence doporučila boulder stěnu v Herentu  kousek od Leuven. Na cestování jsem většinou měla vyhrazené víkendy. Belgie je malá a všude se dá pohodlně dostat vlakem (který je v Belgii ve srovnání s Českem celkem drahý), do okolních zemí se zase dostanete za poměrně sympatické ceny autobusem. Mimo hlavní belgická města, jako jsou Antwerpy, Brusel, Gent nebo Bruggy jsem se byla podívat například v Lucembursku nebo v Amsterdamu. Cestovat se dá na vlastní pěst nebo lze využít organizace ESN a cestovat s nimi. Já osobně se akcí ESN moc neúčastnila jednoduše proto, že už na to nezbyl žádný čas.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšla se stipendiem?

Belgie není nejlevnější destinace. I když odmyslím cestování a zábavu, ani na pokrytí základních věcí jako jsou ubytování a strava stipendium nestačilo. Téměř všechny peníze ze stipendia šly na ubytování a výdaje spojené s ním. Jet do Belgie, alespoň na základě mojí zkušenosti, tedy znamená počítat s ne úplně malou finanční spoluúčastí.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Asi takhle: sama v noci ve tmě jsem se na okraji centra Leuven cítila bezpečněji, než kolikrát večer na olomouckém nádraží.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Nenapadá mě nic zásadního. Snad jen být připravený na vyšší ceny. A také na silnější pivo.

Dostala jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

O ničem takovém nevím. Belgie je oproti Česku dost multikulturní, není výjimkou, že jsou rodiče belgických studentů naší generace úplně jiné národnosti. S žádnými projevy rasismu ani ničeho podobného jsem se nesetkala.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?

Mám pocit, že je Belgie v poslední době v médiích vyobrazovaná jako líheň islamistů a země, do které aby se člověk pomalu bál jet. Osobně jsem se ani jednou necítila ohrožená nebo obtěžovaná. Leuven je krásné univerzitní město plné studentů doslova z různých koutů světa a za mě osobně jsem se tu cítila skvěle. Taky není pravda, že Belgičané jedí jenom hranolky. Občas to proloží i sendvičem.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Zkušenosti, které jsem v průběhu pobytu získala a které jsou naprosto nenahraditelné. Zážitky, které díky pobytu tady mám a které věřím, že si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Kamarádství, která jsem si zde vytvořila a která, doufám, vydrží. Možnost žít v cizí zemi, poznávat lidi s různým smýšlením pocházející z různých kulturních prostředí. Příležitost mluvit a přemýšlet v cizím jazyce. Zažít kouzlo mezinárodního prostředí. Šanci získat představu o tom, jak se na váš obor dívají za hranicemi Česka. Je těžké shrnout téměř půl roku života do jednoho odstavce. Erasmus je zkrátka úžasný program, obohacující po všech možných stránkách. Pokud o něm jen trochu uvažujete, opusťte svou komfortní zónu a jeďte! Rozhodně to bude stát za to.

Brazílie

Federal University of Rio Grande – Jiří Mališ

Doktorand Jiří Mališ má za sebou stáž, během které tři měsíce učil na jihoamerické Federal University of Rio Grande. Proč si vybral právě Brazílii a jak na svůj pobyt vzpomíná?

Proč jsi zvolil právě tuto destinaci?

Navštívit Jižní Ameriku mě dlouho lákalo. Když se objevila možnost spolupráce s univerzitou v Rio Grande, tedy místem nedaleko krásné Uruguaye, neváhal jsem.

Cítil jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Ano, koordinátor mi pomohl nalézt ubytování a také mi umožnil vytvořit předmět, který jsem následně vyučoval.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Mé zkušenosti jsou pozitivní. První dva měsíce jsem bydlel v nedalekém městečku Cassino, vzdáleném asi půl hodiny autobusem od univerzity. Menším problémem byl občas chlad, neboť jsem byl v Brazílii na přelomu podzimu a zimy a ubytování nebylo vybaveno topením, v chladné dny tak mohlo být na bytě ne více než 17 stupňů. Vše vyřešila kvalitní péřová bunda. Za zmínku stojí i deště; když pršelo pár dní v kuse, nedalo se vycházet z domu jinak než přebroděním se přes zatopenou cestu. 

Poslední měsíc jsem pak bydlel na kolejích se studenty, toto ubytování bylo zcela zdarma a přibližně pět minut chůze od fakulty. Stravoval jsem se v univerzitní menze, základem každého jídla byly fazole a rýže. S jídlem jsem byl během pobytu nadmíru spokojen, ke každému jídlu byla možnost si nabrat dle libosti množství rýže, brambor a zeleniny.

Jak probíhalo tvé studium/výzkum?

Co se týče mého výzkumu, nebyl tento pobyt příliš přínosný. Drtivá většina studentů a učitelů nemluví anglicky, a proto bych případným zájemcům o studijní pobyt doporučil dobrou znalost portugalštiny. Naivně jsem doufal, že se případně budu domlouvat španělsky, ale bohužel jsem s tímto jazykem sklidil stejný úspěch jako s angličtinou. 

Jak jsi trávil volný čas? Měl jsi možnost cestovat?

Během tří měsíců jsem každý týden učil dvě hodiny filozofii a etiku, takže jsem vycestoval pouze jednou na prodloužený víkend do Uruguaye. Vše jsem si ale vynahradil dvouměsíčním cestováním po skončení semestru. Během semestru by se případný čas na cestování našel, ale letenky byly poměrně drahé a v nejbližším okolí byly pouze rozlehlé pampy a již výše zmíněná okouzlující Uruguay.

Jak jsi vyšel se stipendiem?

Brazílie je trochu dražší než Česká republika, ale když se člověk uskromní, dá se vyžít. Na cestování jsem měl našetřeno.

Cítil ses v zemi bezpečně?

Během celého pobytu jsem se neocitl v žádné nepříjemné situaci. V noci mi ale nebylo doporučeno procházet se po městě. Brazilská města působí díky vysokým zdem s ostnatými dráty trochu uzavřeněji a z místních jde cítit respekt z nebezpečí přepadení, ale jak jsem řekl, já jsem problém neměl žádný.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Já jsem přesvědčen, že do většiny problémových situací se člověk dostává sám. Takže by si každý měl dávat pozor na svou vlastní blbost. Já si pozor nedával a zabloudil jsem do favely v Riu; to byla asi jediná chvíle, kdy jsem si se svým „vanilla face“ připadal opravdu nemístně.

Dostal ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Do problémů nikoliv, naopak rozdílná kultura byla tím, co mě nejvíce obohatilo. Brazilská kultura je zajímavou směsicí portugalské, africké a indiánské kultury, za zmínku stojí také široká komunita gaučos, neboli „sirotků pampy“, kteří obhospodařují rozlehlé ranče a všude se prohánějí na koních.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Nejsem si úplně jist, co vše si mám představit pod touto otázkou. Každopádně hlavním tématem většiny mužské populace je určitě fotbal a ženy. Jinak je tam často cítit trochu větší chaos a věci mnohdy nefungují tak, jak byste si přáli, to se ovšem stává všude na světě, jen v Brazílii trochu častěji než jinde. Lidé zde také holdují různým druhům protestů, protestují proti vládě, za homosexuály, za práva žen atd. Příjemné na tom je, že se během těchto dní nechodí do práce, protože nefunguje autobusová doprava a protesty se mění v pouliční shromáždění přátel, kteří hrají na různé nástroje a celkově je tam velice příjemná atmosféra. Tuto pohodovou zábavu narušují snad jen občasné policejní zásahy s obušky, slzným plynem a střelnými zbraněmi.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Velmi obohacující byly diskuze v hodinách etiky a filozofie, které se nesly ve velmi příjemném, přátelském duchu.

Doporučil bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Určitě ano, je to příjemný způsob, jak se dostat do tamější kultury, do které byste se jako turista dostali jen stěží.

Černá Hora

University of Montenegro – Jiří Skarka

Černá Hora skýtá mnohem více možností, než by se mohlo na první pohled zdát. To nám potvrdil i student navazujícího programu rekreologie, Jiří Skarka, který tuto krásnou zemi během svého studijního pobytu důkladně procestoval a užil si zde mnoho různých sportovních aktivit. Přečtěte si, jak mu Černá Hora přirostla k srdci a rozhodně nezapomeňte shlédnout jeho video zachycující nejen rozmanitou černohorskou přírodu.

Proč jsi zvolil právě tuto destinaci?

Do Černé Hory jsem odjížděl po zkušenostech z předchozího Erasmu ve Slovinsku a v Portugalsku, avšak tentokrát s jedním rozdílem – jel jsem tam úplně sám a snad i jako jeden z prvních studentů z Česka. Z počátku se mi nevyhnuly komentáře typu: „Do Černé Hory se jezdí na Erasmus?“ a „Tam je to ještě divoký Balkán!“. A přesně proto, že většina z nich neměla vlastní zkušenost a jen přejímala názor ostatních, jsem si chtěl udělat vlastní obrázek. Navíc jsem ani nevěděl, kde Černá Hora leží a jestli je tak černá.

Cítil jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Ano, cítil jsem, že tam někde je a že má asi moc práce, když mi neodepisuje na moje emaily. Bohužel komunikace nebyla úplně jednoduchá a vyžadovala čas, hodně času. Nicméně s trochou trpělivosti se mi nakonec podařilo vše vyřídit a já se mohl radovat z nové destinace.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jsi bydlel?

Ubytování bylo parádní a zážitkové. Prvně jsem bydlel na kolejích v Pogdorici, kde jsem vždy trošku bloudil díky cigaretovému kouři, ale vždy jsem našel svého výraznějšího spolubydlícího a byl rád, že na pár dní mám kde složit hlavu. Bylo mi ale jasné, že i přes měsíční nájem 24€ zde nemohu zůstat, jelikož jsem musel skoro denně dojíždět 50km do Nikšiče, kde se nacházela moje fakulta. V Nikšiči jsem nakonec našel vlastní byt, ve kterém jsem zůstal do konce svého pobytu a zažíval zde všechny strasti a radosti.

Jak probíhalo Tvé studium?

Studium probíhalo v černohorštině, a proto jsem byl při sestavování Learning Agreementu rád, že ještě na místě mohu změnit pár předmětů a že jsem měl zhruba týden na jejich vyzkoušení a případnou další změnu. Do školy jsem chodil od úterý do pátku vždy tak na dvě hodinky.

Jaké předměty jsi absolvoval? Můžeš popsat jejich průběh/problémy/výzvy, komunikaci s vyučujícími?

Předměty jsem si volil ryze praktické a mohl jsem tak zkusit sporty jako je fotbal, basketbal, atletika, plavání a judo, a to vše pouze s jedinou podmínkou – koupit si na tyto hodiny (kromě plavání) bílé tričko a bílé ponožky, abych se jich mohl účastnit. Co se týče komunikace, tak záleželo vždy na vyučujícím, někdo na mě bral ohledy, jiný spoléhal na to, že mi ostatní dají vědět. Během prvního měsíce se i párkrát stalo, že jsem buď někde chyběl, nebo byl naopak navíc.

Jaký jsi měl na zahraniční univerzitě studijní jazyk? Měl jsi kvůli cizímu jazyku problém s výukou?

Hlavním studijním jazykem byla černohorština, které jsem přišel brzy na chuť a snažil jsem se mluvit, co to šlo. Párkrát se mi povedlo říci „Miluji vás, slečno,“ namísto „Prosím vás…“. Angličtina mě ale zachránila a byla více než užitečná, jelikož jsem s kamarády a některými učiteli zpočátku komunikoval jen v angličtině.

Jak jsi trávil volný čas? Měl jsi možnost cestovat?

Cestování a aktivní trávení volného času bylo pro mě jedním z důvodů, proč se vydat do Černé Hory. Měl jsem štěstí na skupinku místních, kteří měli stejné zájmy, a tak jsem díky nim procestoval skoro celou zemi a navázal nová přátelství. Ostatně všechno to asi lépe popisuje video, které najdete níže.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšel se stipendiem?

Stipendium je pro tuto destinaci více než parádní. Vychází to na 700 € na měsíc, což zní pěkně, ale ve skutečnosti je lepší počítat s pěti měsíci a stipendium si šetřit. Záleží na každém, jakou si zvolí dopravu, stravu a ubytování. Já cestoval autem a rozhodně bych neměnil. A i přes to, že jsem musel na zpáteční cestě vyměnit celý motor, bych se sem autem znovu vydal hned, jelikož to za to stojí.

Cítil ses v zemi bezpečně?

Ano, i když je tam většina holek vyšších než já.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Určitě na pozvolnější způsob života a tak trochu jinou dopravní kulturu. Troubení zde znamená „Čau! Jak se máš!“ a ne „Ženská za volantem…“.

Co Tě v této zemi nejvíce zaujalo či zaskočilo?

Černohorské desatero:

Člověk se rodí unaven a žije, aby si odpočinul.
Miluj postel svou jako sebe samého.
Odpočívej ve dne, ať můžeš v noci spát.
Nepracuj – práce zabíjí!
Když uvidíš někoho, jak odpočívá, pomoz mu.
Pracuj méně, než můžeš a co můžeš, přenechej druhému.
Ve stínu je spása – z odpočívání ještě nikdo neumřel.
Práce nosí bolest – neumři mlád.
Když se ti zachce pracovat, zastav se, počkej a uvidíš – přejde to!
Když uvidíš, že někde jedí a pijí, přidej se, když uvidíš, že pracují, uhni, ať nepřekážíš.

Dostal jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Nedostal.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?

Ano, lidi nejsou zlí a všude nejsou teroristi, lupiči a násilníci. Černá Hora je překrásná, a to díky místní pohostinnosti a dobré náladě.  

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Studium v zahraničí není jenom o párty jak si někteří myslí, nabízí daleko více možností, bohužel jen málokdo jich kvůli strachu využije, a proto za největší přínos považuji překonání toho prvotního strachu. Dále si nesmírně cením všech kontaktů, které jsem nasbíral a v neposlední řadě toho, co všechno máme k dispozici na naší olomoucké Alma mater, na zeleném vrcholu.

Závěrem

Přátelé, mějte všichni pohodové prázdniny, a kdybyste vyráželi do Černé Hory místo „profláklého“ Chorvatska, dejte mi vědět!

Odkaz na video, které bylo natočené během studijního pobytu ZDE.

Čína

Hangzhou Normal University – Jaroslava Hrubá

Aktuální část našeho seriálu věnujeme studentce oboru Aplikované pohybové aktivity Jaroslavě Hrubé, která strávila zimní semestr na Hangzhou Normal University v Číně. Její zážitky jsou opravdu pestré. Naučila se čínsky? A je Čína levná destinace? Čtěte na následujících řádcích.

Co tě přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Kdo mě zná, ví, že jsem neustále na cestách. Miluji cestování a pobyt mimo Českou republiku. A to byl ten důvod, proč jsem se přihlásila.

Jakou destinaci sis zvolila a proč právě tato volba?

Vybrala jsem si Čínu. Popravdě napřed jsem chtěla do Japonska, byla jsem rozhodnutá, ale pak mi kamarád řekl, ať si vyberu raději Čínu, že je v Číně výuka s podporou angličtiny, zato v Japonsku prý není. Trochu jsem se lekla a změnila názor na Čínu. Nechtěla jsem nikam do Evropy, tu už mám dost projetou. Lákalo mě něco úplně jiného, neznámého a exotického. Samozřejmě v Číně nakonec výuka v angličtině vůbec nebyla, ale nelituji, že jsem změnila názor a přihlásila se právě do Číny.

Pomohl ti pobyt v zahraničí k rozšíření obzorů v tvém poli působnosti?

Vzhledem k tomu, že studuji aplikované pohybové aktivity, a v Číně jsem měla spíše jen sporty, tak to moje pole působnosti moc nerozšířilo. Ale rozšířilo mi to určitě jiné obzory. (smích)

Jak probíhalo tvé studium?

Nyní přišla chvíle, kdy bych měla začít trochu lhát. Studium bylo velice jednoduché, vlastně ani si nevzpomínám, jestli to byla škola nebo zájmové kroužky. Učitelé byli mnohdy spíše zklamaní, když jsme přišli na hodinu, protože neuměli anglicky a báli se toho. Někteří, David a Fireman, se na nás těšili a my také, protože jako jediní uměli anglicky a jejich hodiny, basketbal a golf, nás velice bavily. Zkoušky jsme měli, myslím, tři, a to odpálit míček v golfu a pak dva testy v basketbalu. A další zkouškou by se dalo nazvat naše učení tělesné výchovy čínských školáčků.  

Jak tam vypadal třeba společenský život? Přátelé, zábava…

Bylo to náročné. Naše chladná ubytovna se zavírala každý den v 22 nebo 23 hodin, už ani nevím. A znovu se otevřela po půl 7. Takže když jsme se chtěli jít bavit, čekala nás dlouhá noc, utracené tisíce korun a strach z toho, že se něco pokazí a my se nebudeme moct vrátit nikdy zpátky na naši ubytovnu. Hned první párty jsme totiž dostali poučení, když nás taxikář v 7 ráno dovezl na druhou stranu našeho města, asi 100 km daleko od naší školy, a nemohl pochopit, že nás zavezl špatně. Samozřejmě neuměl anglicky ani Ň. Bohužel jsem po této zkušenosti byla pařit jen jednou, a to před odjezdem, ale kolega pařil každý týden a velice se mu to líbilo. Asi už jsem na párty stará.

Měli jste možnost cestovat?

Měli, ale bylo to velice komplikované. Nejen že jsme stipendium utratili hned první dva měsíce, ale když jsme někam chtěli jet, zasekli jsme se u první zastávky, protože čínské znaky zastávek a neumění čínského jazyka nám dávalo zabrat.  Ale podívali jsme se do Yellow Mountains a projeli Hangzhou, naše velké městečko. Příště toho plánuji projet určitě více.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život – jak jste vyšli se stipendiem? Museli jste hodně doplácet ze svého?

Oba dva jsme bohužel museli doplácet hodně peněz. Nezdá se to, Čína je levná, ale ne pro někoho, kdo nezná, neví, nerozumí a je ztracen někde, kde člověku pomůže jeden člověk z tisíce. A první náklady byly opravdu vysoké.

V čem tě pobyt nejvíce obohatil?

Já si myslím, že mi toho dal hrozně moc do života, hodně poučení, zážitků, přátel, nápadů a nezapomenutelných vzpomínek. I když si pamatuji, že to bylo hrozně náročné, a vím, že jsem tam byla často zoufalá, pozpátku na to vzpomínám v dobrém. Všechno špatné je totiž k něčemu dobré a pro příště už toho vím tolik, že si to užiju jak za minulý pobyt, tak za ten, co mě čeká.

Jaký byl tvůj nej… zážitek?

Napadá mě jich tolik, že ani nevím, jaký byl nejlepší. Možná to, když jsem jela s kamarádem natáčet film. Byl to neskutečný zážitek a oni mě poprosili, jestli můžu navíc natočit i reklamu. Další hezká věc, na kterou vzpomínám, bylo, když mě čínský student poprosil, jestli pro něj natočím spot, že to má jako domácí úkol. Samozřejmě jsem souhlasila. A víte co? Pak ten spot jel několik týdnů ve fitku na všech televizích, to už jsem byla v ČR a všichni z fitka mi posílali videa a fotky, že jsem pořád s nimi. Učila jsem je cvičit, takže mám hodně vtipných vzpomínek na to, jak cvičili.

Další zážitek mám ze soutěže kulturistů, kam jsem jela s kamarádem černochem, skončil jako druhý a já byla moc pyšná. (smích)

Skvělý zážitek jsem měla týden před odletem domů, kdy jsem skončila v černošském ghettu, kde jsme pařili v klubu a bylo to jako v nějakých amerických filmech, byla jsem hrozně šťastná.  Našla jsem si tam nejlepšího kamaráda, Maria, se kterým si píšu doteď a věřím, že ho zase někdy uvidím.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Ne! Nikam nejezděte, protože pak nebudu moct jet já! (smích) Ne, kecám, jeďte, je to jiný svět, kouzelný svět plný překvapení a neustálého údivu. Je to tak daleko, jak na druhé planetě, a tak vám to připadá i tam. Jsem šťastná, že jsem tam mohla být a tajně doufám, že to nebylo naposledy, že tam ještě někdy cestu najdu. Jinak doporučuji jet v létě, já jsem tam málem umřela zimou, ještě teď ji cítím, fuj!

Hangzhou Normal University – Alexandra Ženatá

Z daleké Číny se nám vrátila studentka rekreologie Alexandra Ženatá, která si pro svůj zahraniční pobyt vybrala tamní Hangzhou Normal University. Jak se tam měla a doporučila by podobnou studijní cestu i dalším zájemcům?

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?
Lákalo mě neznámo, zároveň se studiem i poznání nové kultury, lidí, jejich myšlení. Určitě i jiný způsob učení. Navíc neumím čínsky, nikdy jsem nebyla sama tak daleko, neletěla letadlem a studium v Číně pro mě byla velká výzva.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?
Ano! Paní z kanceláře mé budoucí univerzity mi napsala e-mail, že mi bude psát ředitel. Ten mi sice nenapsal, ale měla jsem se na koho obrátit, když jsem potřebovala adresu školy a kolejí.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?
Můj první dojem z kolejí mě šokoval, v jakém stavu studenti pokoje opouští – přijdete do nehorázného nepořádku. Když jsem to ale potom srovnala s pokojem, který jsem viděla potom, nebyla jsem na tom tak hrozně. Pokoj jsem měla sama pro sebe, sem tam mě navštívilo nějaké zvířátko v podobě malých broučků nebo švábů, ale nebylo to moc často. A navíc jsem si koupila prostředky na hubení této milé zvěře. Nicméně to, na co si budete ze začátku zvykat, jsou toalety, které se od těch evropských dost odlišují, jsou na zemi.

Co se týče stravování, ze začátku jsem chodila do školní menzy, nebo na oběd/večeři s přáteli do restaurací. Je tu spousta nového jídla, i toho bizarního, které musíte a chcete vyzkoušet. Potom mi stačilo si koupit ovoce, zeleninu, luštěniny, maso... Od Marka Pluhaře, který tu byl, jsem měla rýžovar, ve kterém jsem si tajně vařila, od rýže až po kuřecí stehna.

Jak probíhalo tvé studium?
Protože bych teoretickým hodinám nerozuměla, měla jsem od pondělí do pátku jen sporty, které jsem si zvolila hned první den příjezdu, abych mohla druhý den začít. Velká většina učitelů se snažila komunikovat v angličtině, nebo se vždy našel nějaký spolužák, který mi dělal překladatele. Moc se mi líbí jejich profesionalita – pořád dokola jsme trénovali, pilovali, vylepšovali techniku, abychom se cítili jistější. Hodiny sportu jsou i delší než u nás, trvají hodinu a půl.
Když srovnám třeba hodiny tance u nás a v Číně – u nás se učíme x různých tanců, nemáme čas dělat je podrobněji, většina z nás po pár týdnech zapomene, jak že se to tancuje. V Číně jsme celý semestr dělali jen jeden, cha chu. Učitelka nás opravovala a dávala nám i prostor v hodinách, abychom trénovali sami.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?
Volný čas jsem trávila s přáteli, poznáváním okolí, focením, natáčením, cestováním, cvičením. Pobyt jsem si prodloužila o měsíc, abych mohla cestovat více. Během semestru jsem se více soustředila na školu a na sportování.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšla se stipendiem?
Se stipendiem by se tu dalo teoretiky přežít. Ale když už jste v Číně, proč byste byli zavření na koleji a neužili si ji, že? V tom případě doporučuju mít peníze z brigády anebo i kapesné od milujících rodičů.

Cítila ses v zemi bezpečně?
Absolutně! A Čína navíc patří mezi nejbezpečnější země. Ze začátku jsem se kamer, které vidíte na každém rohu, obávala. Cestou do fitka (550 m koleje – fitko) jsem jich napočítala 23. Postupně jsem si zvykla a cítila jsem se bezpečně, hlavně když jsem šla sama v noci po ulici.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?
Připravte se na zběsilou dopravu, kde někdy neexistují pravidla. A že jedete správně po pravé straně? Koho to zajímá! A to, že máte zelenou? To vůbec neznamená, že vás něco nepřejede. Pořád se dívejte kolem sebe.

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?
Ne.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?
Potvrdila se mi jejich pracovitost – smyslem života snad každého Číňana je pracovat a co nejvíc se zaměstnávat. Ale už nevidím do efektivity. Pracují od rána do večera, to je naplňuje, podle mě se efektivita někdy ztrácí.
Je tu stále vliv socialismu – mnoho mrakodrapů a známých budov je ve státním vlastnictví.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?
Hodně těžká otázka, největší přínos bylo studium v Číně samo o sobě. Když bych měla jmenovat jen tři věci, jedna je totiž málo, bude to seberozvoj společně s rozvojem trpělivosti – např.: 14x se připojujete k Wi-Fi, na 15. pokus se vám konečně podaří přihlásit. A posledním, třetím přínosem, je pro mě přátelství – poznala jsem tu inspirativní lidi, lidi, kteří mi byli ochotni pomoct, jsem za ně opravdu vděčná.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?
Pro mě byl tento studijní pobyt velkým přínosem, ovšem studovat v Číně není pro každého. Pokud vás láká poznání nového světa, překonávání své komfortní zóny a nevadí vám bizarnosti, v 80 % případů nefungující internet západního světa, a odlišnosti, které tu můžete poznat, vítejte v Číně! Zdejší prostředí mi pomohlo s překonáváním mých strachů a rozvojem odvahy a úplně stejně může zapůsobit i na vás.

P.S.: Více zážitků Alexandry z Číny najdete na stránkách, které si vytvořila, nebo na jejím instagramovém účtu.

Shanghai University of Sport – Naděžda Páclová

Aktuální teploty nás už sice nutí nazout teplejší ponožky, na skok se ale na následujících řádcích vrátíme do léta. A to díky studentce aplikovaných pohybových aktivit Naděždě Páclové, která absolvovala letní školu na Shanghai University of Sport a vrátila se plná zkušeností, zážitků a dojmů. Víte například, co byste v Číně vždy měli mít u sebe?

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?
Čínská bojová umění mě lákala už dlouho předtím. Před odletem do Číny jsem za sebou měla přibližně 10 měsíců tréninků u nás v České republice a wushu (kung-fu) jsem si hodně zamilovala. Učit se čínská bojová umění v ČR a v Číně je ale přece jen trochu rozdíl. Možnost vyrazit do nejlidnatější země na světě, trénovat a získávat vědomosti od samotných mistrů a učitelů wushu (kung-fu) mi tedy pořádně rozpumpovala krev v těle a já jsem se pro to hodně nadchla. O programu letní školy v Šanghaji mi poprvé řekla moje trenérka a zároveň kamarádka, která mi v tomto směru hodně pomohla a podpořila mě.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?
Tam byl nějaký koordinátor? Dělám si legraci. Upřímně, veškeré záležitosti v komunikaci s Čínou probíhaly právě přes moji „koordinátorku“ tady na fakultě, takže jsem se o moc věcí starat nemusela a jen jsem jí posílala potřebné informace prostřednictvím e-mailu.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?
Všechno tohle probíhalo velmi jednoduše. Po příjezdu jsem se nahlásila na kolejích, jedna z dobrovolnic mi dala informace v angličtině a nějaké fajn věci do začátku (triko, vodu, kartu na oběd, časový harmonogram, atd.). Společně jsme prošly pokoj a doladily detaily. Sprchu nám opravili prakticky do druhého dne a ani nepoužili izolepu, jak je u nich zvykem. Číňané jednoduše rádi používají izolepu a řeší věci svým způsobem, ale to by bylo na delší vyprávění… Stravování probíhalo v menze a všechno jídlo pro nás bylo zadarmo. Sníst jsme mohli, co se do nás vešlo, a jídlo jsme si mohli brát i na pokoj. Pokud holdujete čínskému jídlu, je to pohádka. Některým z nás ale ostrá a mastná jídla občas připravila nemalé zažívací potíže, takže raději všeho s mírou.

Jak probíhalo tvé studium?
S nadšením a zaujetím pro věc. Program byl pestrý a čekaly nás jak praktické tréninky, tak i teoretické hodiny. Tréninky wushu trvaly 2,5 hodiny, občas byly náročnější, ale všechny nás to bavilo a dalo se to zvládnout. K cizincům se totiž Číňané chovají jinak než ke svým. Zatímco čínské děti na tréninku plakaly bolestí, u nás se hodně mírnili a někteří z nás si potom zvládali dávat i tréninky navíc. Většina lidí z mé skupiny byli začátečníci, základy v bojových sportech nebyly podmínkou, abyste se na letní školu mohli přihlásit. Druhou část dne vždy zaplnily právě hodiny teorie. Ty nás taky docela bavily. Mezi ty zajímavější patřila lekce kaligrafie, historie wushu, čínská malba. Některé lekce byly vlastně i dost komické. Například když na nás navlékli barevné hábity a snažili se nás naučit text čínské opery, trochu se to zvrhlo. Divadelní výstup trenéra, který musel hrát cudnou ženu a vydávat zvuky z jiného světa, v nás zanechal silný zážitek.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?
Vyrazila jsem do Číny s časovým předstihem a s mým úžasným čínským kamarádem, který se vracel domů. Přibližně 10 dní jsem tedy poznávala zvyky a život v Číně po jeho boku, jedla společně s jeho rodinou, poznávala tamní vesnický život a přespávala v jeho pokoji. Cestovalo se neustále! Řídila jsem elektrický skútr, jela rychlovlakem i čínským metrem a prošla částečně dvě čínská pohoří. V čínských horách se chodí hlavně po schodech, když nezvolíte drahou lanovku. Schody jsme tedy počítali v tisících za den. Bylo to náročné, ale stálo to za to. Hory a posvátné kláštery v nich si mě na první pohled získaly. Představovala jsem si, jaké to asi je být jedním z mnichů, kteří v nich žijí. Byla to tichá, klidná a magická místa, obohacená zpěvem ptáčků a mlhavým počasím, které jim dodávalo ještě kouzelnější atmosféru. Užívala jsem si to tam. Následoval program letní školy a během něj jsem měla možnost poznat městský život v Šanghaji, jednom z největších a nejlidnatějších měst na světě. Byla to velká změna oproti životu na vesnici. Všude stály mrakodrapy, a když nás vzali do stého patra jednoho z nich, kam oko dohlédlo, stály další mrakodrapy. V noci všechno zářilo a blikalo. Já jsem spíš milovník přírody, takže kdykoli to bylo možné, snažila jsem se navštívit park, který se stal mým útočištěm a oázou klidu.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšla se stipendiem?
Téměř všechno bylo hrazeno a zajištěno ze strany Číny a na letenku mi přispěla fakulta, takže levnější cestu a pobyt v Číně jsem si ani nemohla přát. Stačilo vyplnit stohy papírů a vyřídit a zaplatit si vízum. Nemusela jsem si zařizovat a hledat ubytování, hradit stravu a veškeré výlety v programu nám také zaplatili z nějakých dotací. Bylo o nás postaráno se vším všudy, včetně dopravy z letiště a na letiště.

Cítila ses v zemi bezpečně?
Nejdřív mě všichni varovali, ale časem mi přišlo, že se bát vůbec nemusím. K cizincům se Číňané chovají velice mile. Jste pro ně takovou celebritou a atrakcí. Ve vesnici se na mě do týdne přišlo podívat asi 10 lidí a několik si mě i vyfotilo, poprvé v životě totiž viděli cizince. Co se týče strachu o osobní věci, někdy někde zapomenete peníze, vrátíte se a najdete je jen v komínku a na stejném místě, i to se tam stává. V naší republice si to asi nedovedeme představit. Mobilní telefon má ve městě každý Číňan, a když někde zapomenete ten svůj, opět se nic neděje a někdo vám ho třeba s úsměvem donese. Alespoň tedy většinou to tak je. Co je ale třeba si hlídat, je například toaletní papír, který je třeba nosit neustále u sebe. V minulosti ho prý důchodci na toaletách kradli, a proto už se tam nedoplňuje. Každý si nosí své zásoby. Čína je země plná paradoxů.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?
Nezapomínat ten toaleťák a nevěřit čínským záchodům. Jinak určitě vás po příletu zaskočí šílené vedro, pokud tam přiletíte v létě jako já, teploty jsou kolem 40 °C. V dopravních prostředcích a budovách ale jedou klimatizace na plné obrátky, a tak dostáváte neustále teplotní šoky. Možná vám v Číně nebude fungovat platební karta, nepůjde internet, facebook a další evropské stránky, nedovoláte se možná domů, na většině míst se nedomluvíte anglicky atd. Vše se ale dá vyřešit, když nepropadnete panice a nebojíte se zeptat na radu těch, kteří už to zažili.

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?
Nevím, jestli to bylo kvůli odlišné kultuře, ale jedna žena v parku na mě zaútočila s vějířem, když jsem si zatančila s jejím mužem. Několikrát mě vyzval k tanci a já tedy souhlasila. Myslím ale, že ta žena byla jen hodně žárlivá. Dalším zajímavým zážitkem byla nabídka k sňatku (jedna veselá babička mi promlouvala do duše, ať si vezmu jejího vnuka za muže), nerozumím čínsky, takže bylo občas těžké poznat, kdy mám souhlasit a kdy ne.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?
Myslím, že ano, liší, ale pro mě je těžké to posoudit. Nepřipadala jsem si nijak výrazně svázaná pravidly, cenzurou, neměla jsem strach, fotit jsem směla i vojáky a policisty, nikdo mě za to se samopalem nehonil. Co mi ale trochu vadilo, byl omezený přístup na internet. Facebook jsem tam nespustila vůbec a veškerá komunikace s přáteli a rodinou v ČR probíhala přes Skype. Všichni Číňané (vysokoškoláci), se kterými jsem mluvila, se ztotožňovali s politikou v jejich zemi, souhlasili se zákony, které pro ně platí, a říkali, že se v tomhle Čína za poslední roky hodně posunula. Ale opravdu těžko říct, já jsem za ten měsíc Čínu poznala jen z malé části.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?
Překonala jsem samu sebe, několikrát posunula svoje hranice a našla si spoustu nových přátel a prožila s nimi ohromné zážitky. Jedním z nejsilnějších momentů bylo moje první vystoupení na mezinárodní soutěži wushu ve Žlutých horách (Huangshan). Byla jsem v čínské televizi a na závěr letní školy jsem pronášela závěrečný projev, který překládali do čínštiny. Jsem od malička tichý introvert, takže odvahu jsem sbírala dlouho, ale nakonec jsem si to všechno dokázala i užít.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?
Doporučila bych to těm, kteří cítí, že tam jet chtějí. Čína je země extrémů a paradoxů, ale jak se říká: „co tě nezabije, to tě posílí“, takže to chce jen odvahu. Pro mě se letní škola v Číně stala jednou z nejdůležitějších etap v mém životě, ač šlo o pouhý měsíc a pár dní, zážitků mám spoustu z každého dne. Pokud toužíte poznat hodně odlišnou kulturu, naučit se základům bojového umění wushu (popř. se v něm zlepšit) a chcete vidět zemi, která je obrovsky různorodá, pak určitě jeďte. Poznáte tam chutě, které nedokážete popsat, najdete místa, která vás dokážou uchvátit, a potkáte lidi, jejichž umění, disciplína a láska k pohybu a životu jsou jednoduše nepopsatelné.

Finsko

University of Jyväskylä – Petr Jinek

V další části našeho seriálu o zkušenostech ze zahraničních studijních pobytů se na skok podíváme do Finska. O své zkušenosti a zážitky se podělí student oboru Ochrana obyvatelstva Petr Jinek. Proč si vybral právě tuto skandinávskou zemi a bylo studium náročné?

Co tě přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Chtěl jsem si zlepšit své jazykové dovednosti a podívat se po světě. Získat zkušenosti a rozšířit si obzor, jak se může studovat na jiné fakultě. Popravdě jsem o tom během studia moc nepřemýšlel, až někdy po Vánocích jsem se rozhodl, že si zkusím podat přihlášku. Nakonec jsem velmi rád, že to vyšlo. Vtipné je, že jsem ještě 14 dní před odjezdem nevěděl, jestli někam budu cestovat. Naštěstí jsem tu fyziologii dal.

Jakou destinaci jsi zvolil a proč právě tato volba?

Preferoval jsem severské země. Vyspělé země s krásnou přírodou a vysokou životní úrovní. Jediné, co mě odrazovalo, byla nekončící zima, ale ve zpětném ohledu to nebylo tak hrozné, jak jsem předpokládal. Finsko předčilo má očekávání a určitě se tam jednou vrátím.

Pomohl ti pobyt v zahraničí k rozšíření obzorů v tvém poli působnosti?

Finsko jako takové má jeden z nejlepších vzdělávacích systémů ve světě a zkušenosti s výchovou talentů v různých sportovních odvětví. Jyväskylän yliopisto (University of Jyväskylä) tyto představy rozhodně naplnila. Během studií jsme byli obklopeni finskými studenty, kteří si plnili pedagogickou praxi, takže výuka byla velmi intenzivní.

Jak tam probíhalo samotné studium?

Týden před začátkem výuky probíhal Orientation Week, kde jsme byli seznámeni se systémem výuky, studentskými výhodami a začínali jsme poznávat nové kamarády a okolí pro následující čtyři měsíce. Zimní semestr zde začínal 1. září a končil 16. prosince. Finové nemají klasické zkouškové období. Zkoušky probíhají vždy v jednom termínu v měsíci, na který si student může zapsat libovolný počet zkoušek. Klidně se může stát, že někdo má už v říjnu po zkouškách. Kladně hodnotím, že zkoušky probíhaly průběžně.

Měl jsi problém se zkouškami?

Záleželo na každém, jak ke studiu přistoupí. Stačí si to jen dobře naplánovat a nenechat vše na poslední termín. Ústní zkoušku jsem neabsolvoval žádnou, malé obavy jsem měl z book exam. Když tomu člověk věnuje alespoň trochu času, zjistí, že to není nic hrozného. Zkouška byla spíše jen taková formalita, nejvíc práce zabrala individuální příprava do jednotlivých hodin.

Jak tam vypadal třeba společenský život? Přátelé, zábava…

Tím, že jsem bydlel na kolejích mezi ostatními studenty, bylo vše jednodušší. Jako studenti tělesné výchovy jsme měli spoustu společných sportovních aktivit, ale trávili jsme spolu i volný čas. Hodně času jsme trávili ve Sporticusu, což je něco mezi studovnou a klubovnou umístěnou v budově školy, kde studenti tráví svůj volný čas. Zdarma si zde můžete dát kávu, zahrát kulečník, Xbox… Najít si přátelé mezi Finy je ze začátku trochu obtížné, působí docela uzavřeně, ale jakmile projevíte menší zájem a zeptáte se, jaký měli den, jsou ochotni s vámi vést pětiminutový rozhovor o tom, co se dnes událo a jaké jsou jejich pocity.

Měl jsi možnost i cestovat?

Nejvíc jsem procestoval asi na kole. Tolik kilometrů jako za zimní semestr jsem snad nenajel ani za celý život. Kdo neměl kolo, jako by nebyl student. Ale teď vážně. Možností bylo několik, stačilo jen chtít. Téměř vždy se najde někdo s podobnými úmysly jako vy. Hodně oblíbené byly výjezdy organizace ESN, která pořádala zájezdy do Ruska, Laponska nebo třeba plavby po moři.

V čem tě pobyt nejvíce obohatil?

Rozhodně v angličtině. Sice to není ještě úplně ideální, ale beru to jako dobrý start pracovat na sobě po stránce jazykové.

Jaký byl tvůj nej… zážitek?

Těžko jmenovat nějaký konkrétní zážitek, ale určitě nezapomenu na setkání s Finy v sauně. Za každou cenu vám musí ukázat, kdo je tu doma, a přihazují vodu na rozžhavené kameny tak dlouho, dokud nepožádáte, ať trošku zvolní tempo, nebo prostě a jednoduše neodejdete pod ledovou vodu. Postupem času si na vás ale zvyknou, takže se stávalo, že někdy byli i mírnější.  

Doporučil bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Doporučil. V posledních hodinách jsme prezentovali jednotlivé edukační systémy svých zemí. Po zjištění, kolik peněz musí studenti různých zemí utratit za možnost studovat, oproti České republice, mě mnohdy zamrazilo. Získáte všeobecný přehled, zkušenosti, nové přátele a zážitky.

University of Jyväskylä – Tomáš Kabeláč

Student Rekreologie, Tomáš Kabeláč, se svou přítelkyní strávil semestr na University of Jyvaskyla ve Finsku. Přečtěte si, jestli svého rozhodnutí litoval, jaké předměty zde absolvoval, jak je to s finskou menzou nebo jak ve Skandinávii trávil volný čas.

Proč jsi zvolil právě tuto destinaci?

Vždy mě lákaly severské země. Před výjezdem na Erasmus jsem navštívil pouze Norsko, ale tamní životní úroveň a lidé mě skutečně ohromili. Všichni byli hodní a milí, všechno mělo jiný nádech. Zároveň jsme s přítelkyní chtěli jet do země, která má z hlediska vzdělávání co nabídnout. Konečným faktorem byl požadavek, aby univerzita měla studijní obory, které studuji já i přítelkyně. Univerzita Jyvaskyla ve Finsku se nám tedy jevila jako jasná volba.

Cítil jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Bohužel se mi před Erasmem vyměnila domácí i zahraniční koordinátorka, tudíž jsem musel některé věci řešit znovu. Všechny koordinátorky ale byly úžasné a se vším mi pomohly.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jsi bydlel?

Ubytováni jsme byli na kolejích pro dvě osoby. Bydlení bylo hezké a útulné. Koleje se nacházely na kraji velkého lesa, ve kterém byla spousta jezer. Tam jsme si chodili často užívat nádheru finské přírody a pozorovat polární záři. Koleje se sice nacházeli 10-15 minut na kole od univerzity, ale vedla zde cyklotrasa, takže si člověk cestu spíše užíval. Navíc udělal hned na začátku dne něco pro sebe. Součástí kolejí byla posilovna a sauny zdarma, což je úžasná věc.
Stravování je jedna z věcí, která mi z Finska chybí nejvíce. Po všech menzách můžete vidět motto, kterým se řídí: „Better food, better thinking“. Za jídlo zde člověk zaplatil 2,6 euro, což je skoro jako v naší menze, když si dá člověk trochu salátu. Rozdíl je v tom, že ve Finsku si člověk může naložit neomezené množství čerstvé zeleniny, neomezené množství přílohy a neomezené množství pečiva, jediné, co bylo omezené, je hlavní jídlo (maso, tofu apod.). Tudíž jsme se za 2,6 euro najedli na oběd i večeři zároveň, zkrátka nádhera.

Jak probíhalo Tvé studium?

Mé studium probíhalo bezproblémově, líbil se mi finský vyučovací styl. V hodinách se probíraly spíše praktické věci a dělali se různé projekty nebo workshopy vedené lidmi, kteří se pohybují v praxi. Teoretické věci si člověk musel nastudovat sám z knížek. Každý měsíc byl jeden den zkouškový, na který se mohli studenti přihlašovat podle toho, jak byli připraveni, a plnit si zkoušky. To teoreticky znamená, že pokud byl někdo hodně namotivován a uměl rychle psát, tak si mohl všechny zkoušky splnit hned v říjnu a poté mu zbývaly pouze seminárky.

Jaké předměty jsi absolvoval? Můžeš popsat jejich průběh/problémy/výzvy, komunikaci s vyučujícími?

Předměty jsem měl zaměřeny hlavně na sportovní management, takže jsem absolvoval Sport and Economics, Sport and Leisure Management, Ethics in Sport, Planning and Implementation of Sport Events. Dále jsem měl i praktické předměty jako Orienteering a Ball Games, kde jsem si vyzkoušel i lední hokej v plné výzbroji, což pro mě byl nový zážitek. Typickou finskou věcí je, že mají sauny i ve školních šatnách, takže jsme si po hokeji mohli vlézt do sauny a zrelaxovat. Předměty mají koncipované tak, že trvají asi dva měsíce a vyučovací hodiny jsou například dvakrát týdně. Výhoda je v tom, že člověk může projít témata více do hloubky, protože mu to v průběhu týdne více utkví v hlavě.

Jaký jsi měl na zahraniční univerzitě studijní jazyk? Měl jsi kvůli cizímu jazyku problém s výukou?

Mým jazykem byla angličtina, kterou umí ve Finsku mluvit skoro každý. S jazykem byl problém pouze při čtení odborné literatury, kde se nacházela spíše akademická angličtina. Na to si ale člověk postupně zvykne a rozšíří si slovní zásobu, takže mu to nakonec ještě pomůže.

Jak jsi trávil volný čas? Měl jsi možnost cestovat?

Naší nejoblíbenější aktivitou bylo aurora hunting. To znamená, že jsme se večer podívali na pravděpodobnost výskytu polární záře, a pokud byla alespoň 5 %, tak jsme se pořádně oblékli, udělali si čaje do termosky a šli jsme na několik hodin pozorovat oblohu a čekali na tu přírodní krásu. Párkrát se nám to povedlo a je to zážitek, který přeji každému alespoň jednou za život. Dále jsem trávil volný čas vycházkami do přírody, saunováním, sportováním a poznáváním finské kultury. Naštěstí jsem měl možnost jet na Erasmus s přítelkyní, takže jsme všechny tyto zážitky mohli prožít spolu.

Projeli jsme velkou část Finska, ať už hlavní města jako Helsinky, Tampere, Turku, tak přírodní krásy jako národní park Koli a Laponsko. Přesto nám toho z Finska mnoho zůstalo nepoznáno, protože je to obrovská země.

Dále jsme měli možnost vyjet i do vedlejších zemí, a tak jsme si udělali výlety trajektem do Petrohradu v Rusku, do Stockholmu ve Švédsku a do Tallinnu v Estonsku. Všechno to byla nádherná místa, kam bych se bez Erasmu jen těžko dostal.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšel se stipendiem?

Nemohli jsme si dovolit bohatý společenský život, protože Finsko je drahá země a je tam prohibice. Nicméně nemůžu říct, že bychom strádali. Pokud bych odmyslel výdaje za cestování a bohatý společenský život, tak by nám stipendium možná stačilo.

Cítil ses v zemi bezpečně?

Finsko je celkově velmi bezpečná země. Lidé se tam nebojí nechat notebook na stole a odejít si na toaletu nebo na kávu, nebojí se jít v noci po ulici sami. Jediný strach, který jsme měli, byl z báchorek o medvědech, kteří se procházejí po tamních lesích, ale žádného jsme neviděli, nebojte.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Upřímně asi vůbec na nic. Finsko je tak příjemná a otevřená země, že se člověk nemusí připravit na nic a bude se tam cítit jako doma. Možná jediná věc, která mě napadá, je kempingové vybavení, aby si člověk mohl užít tu pravou finskou přírodu. Za zmínku asi ještě stojí zmíněná vysoká cena za produkty a služby, ale to je ve všech severních zemích. Poslední věc, na kterou bych upozornil, je jakékoliv porušování zákonů. Rozhodně se to nevyplatí. Finové jsou velmi striktní a nedělají výjimky.

Dostal jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Vůbec nikdy, Finsko je multikulturní země a můžete tam potkat lidi jakékoliv rasy, jakékoliv kultury a jakéhokoliv náboženství. Nevnímají to tam jako nic špatného, a naopak jsou ke všem lidem velmi otevření.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?

Těžko říct, o Finsku jsem zatím slyšel vždy jen pozitivní slova, které mohu já pouze šířit dál. Tudíž asi musím říct, že se věci nijak neliší od toho, co člověk slyší. Dobrá zpráva je, že tyto stereotypy jsou pozitivní.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Těch přínosů je tolik, že ani nevím, které nejvíce vyzvednout. Asi mě jako první napadne celkový vhled do jiné země. Nechci tím říct, že by lidé byli v Česku špatní, ale ve Finsku je znát úplně jiný rozdíl myšlení. Je to velmi těžké popsat, radši vám všem doporučím tam jet na Erasmus a zažít to na vlastní kůži. Dalším přínosem bylo určitě všechno zařizování a přizpůsobení se nové zemi, protože to není nic jednoduchého. Poslední věcí je samotné rozhodnutí a krok vyjet na Erasmus. Tohle všechno se nakonec přetaví v nádherné zážitky a vzpomínky.

Haaga-Helia University of Applied Sciences – Jakub Řičica

Země tisíců jezer a tamní Haaga-Helia University of Applied Sciences ve Vierumäki se na půl roku staly domovem pro Jakuba Řičicu, který na naší fakultě před nedávnem zahájil své doktorské studium. Proč si vybral právě studijní pobyt ve Finsku? Trávil více času v tělocvičně, či v menze? Byla mu zima? Odpovědi najdete na následujících řádcích.

Proč jsi zvolil právě tuto destinaci?

Finské Vierumäki jsem si vybral, protože to pro mě jako studenta navazujícího magisterského studia aplikovaných pohybových aktivit byla ideální varianta. Vierumäki je speciální tím, že zde už dlouhá léta probíhá vzdělávací program jménem EUDAPA, který je zaměřen na zdokonalování sebe samého v oblasti práce s handicapovanými lidmi. Byla to pro mě obrovská výzva, protože já sám jsem handicapovaný. Spolu s asistentem a spolužákem v jedné osobě jsme všechno bez problémů zvládli.

Cítil jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

V univerzitním kampusu univerzity všechno probíhalo jako po másle. K ruce nám byla koordinátorka Mairit Pellinen, která nám se vším velice ochotně pomohla. Dokonce i se servisem auta, když jsme měli během cesty defekt. Byli jsme s ní v kontaktu především na začátku a na konci zahraničního studia. Naší pravou rukou po celou dobu našeho tamějšího pobytu byla koordinátorka celého programu Elsa Havas. Ta s námi byla v podstatě pořád, velmi pečlivě dohlížela, jestli všechno probíhá, jak má.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Navštěvovat zdejší menzu bylo jako sen! Nezastavilo mě ani několik schodů do druhého patra, kde se menza známá jako Kaskella nacházela. Výběr jídla byl velmi pestrý, každý si přišel na své. Stravuje se formou švédských stolů a razí se zde heslo: studuješ na sportovní fakultě, tak i zdravě jíš. Každý den čerstvé saláty, rybí maso, rýže, těstoviny apod. Je zde i velký výběr drinků, které člověk může pít a různě kombinovat. Nemůžu zapomenout na úžasné dezerty formou sušenek nebo čokoládového krému… Mohl ses nacpat až k prasknutí a to všechno jenom za 2,5 € denně. Je možné chodit do Kaskelly i na snídaně a večeře a během víkendu, cena za den je bohužel odlišná.  Ubytování je k dispozici klasicky na zdejších kolejích za 285 € měsíčně. My jsme ovšem byli ubytování v jiném domě v areálu, hlavně z důvodu lepší dostupnosti a bezbariérových prostor. Mým požadavkům organizátoři vyšli maximálně vstříc, za což jsem jim dodnes velmi vděčný. V areálu olympijského sportovního centra se nacházejí také dvě prádelny, kde je možné si za pár centů podle potřeby vyprat.

Jak probíhalo tvé studium?

Podstata celého programu EUDAPA spočívá v organizaci cca pěti projektů (kempů), které cílí na různé skupiny lidí s postižením. Každý kemp vedli dva vedoucí, kteří měli za úkol rozdělit úkoly a zodpovědnost na ostatní členy týmu a dát dohromady celý program daného kempu. Bylo potřeba zajistit ubytování a stravu pro účastníky a připravit celý program. Součástí programu EUDAPA jsou 2-3denní kempy pro osoby s dětskou mozkovou obrnou, psychiatrickými problémy, mentálním postižením, organizace programu pro vězně, který probíhal přímo ve vězení, či návrh a stavba bezbariérového ohniště. Měli jsme i možnost se s účastníky potkat před projektem, což nám pomohlo se na daný projekt co nejlépe připravit.

Jak jsi trávil volný čas? Měl jsi možnost cestovat?

Veškerý volný čas jsme trávili v obrovském sportovním centru. K dispozici bylo snad všechno, co si sportovně založený student může představit. Obrovská posilovna, kde jsem trávil většinu volného času, bazén, sauna, několik hřišť pro různé týmové sporty a v neposlední řadě je zde k dispozici velký atletický ovál a krytá ledová plocha. Cestovali jsme opravdu hodně, protože jsme do Finska jeli ještě s dalšími spolužáky autem, což bylo asi nejlepší rozhodnutí, hlavně kvůli lepší mobilitě mě samotného. Poznal jsem opravdu kus světa. Týden jsme strávili v krásném Švédsku a Petrohradě v Rusku – určitě doporučuji tyto země navštívit!

Jak jsi vyšel se stipendiem?

Ve Finsku je o něco dražší život, než jsme zvyklí z domova. Stipendium jsem použil na zaplacení ubytování a na stravu. Zbyly mi i peníze na cestování, díky cenám v menze a využívání veškerých aktivit uvnitř kampusu zdarma. Samozřejmě jsem finance na cestování čerpal i z vlastních prostředků.

Cítil ses v zemi bezpečně?

Ve Finsku jsem se cítil naprosto bezpečně, kriminalita je zde na velmi nízké úrovni. Lidé jsou velmi milí a snaží se být ve všem nápomocní. Nemají žádný problém s vámi komunikovat velmi dobrou, plynulou angličtinou bez ohledu na jejich věk. Při příjezdu ze Švédska jsme zjistili, že jsme měli celou dobu odemčený dům, kde jsme bydleli, a absolutně nic se nám odtud neztratilo, což si myslím, mluví za všechno!

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Teplé oblečení je rozhodně základ. Mrazy zde dosahovaly občas i 26 °C pod nulou! Nezapomenout na vitaminy, ty jsou velmi důležité. Taky jsem se ze začátku vyrovnával s nedostatkem světla a slunce.

Dostal ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Potkalo se zde velké množství různých lidí, kultur a zvyků. Občas nebylo úplně jednoduché pochopit chování druhých, protože pro mě to bylo velmi odlišné. I přes občasné neshody jsem nakonec s každým spolužákem našel společnou řeč.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?

Finsko, země tisíců jezer, opravdu dostálo svého přívlastku. Nádherná příroda, prostředí, hned na začátku pobytu jsem věděl, že se mi bude těžko odjíždět. Uchvátilo mě to, jsem za tuto příležitost velmi vděčný.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Poznání světa, což pro mě jako handicapovaného studenta má obrovskou váhu. Poznání nových kultur a zvyklostí, možná také navázání doživotních přátelství. Objevení nových možností a práce v oboru APA, úplně nový fungující finský vzdělávací systém, který je velmi přínosný a mě osobně velmi zaujal. Samozřejmě také velké zlepšení angličtiny.

Doporučil bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Studijní pobyt ve Finsku bych doporučil opravdu každému, především studentům oborů APA a ATV. Idea studia je zde opravdu propracovaná a jejich metoda „learning by doing“ je jedinečná. Není čeho se bát, zvládneš všechno, úplně stejně jako já, i když mám handicap. Je potřeba se toho nebát! Půlrok ve Finsku mi ukázal, že i s handicapem se dá procestovat svět. Od té doby už mám za sebou asi deset leteckých výletů, většinou úplně sám.

Lahti University of Applied Sciences – Zuzana Šimečková

Finsko, známé kvalitním vzděláním, jezery a bonbóny Salmiakki, navštívila naše studentka fyzioterapie Zuzana Šimečková. Vybrala si pro své studium Lahti University of Applied Sciences. Jak probíhalo její studium a jakými aktivitami trávila volný čas? Vše se dočteš v rozhovoru psaném s nádechem severské preciznosti.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Převážně kvůli její lokaci, protože jsem vždy chtěla jet na sever a Finsko k tomu bylo skvělou příležitostí. Taky jsem měla pár doporučení od spolužáků, kteří v Lahti byli, a obecně je známo, že finský vzdělávací systém patří mezi špičku, což taky hrálo roli. Lákalo mě i to, že Finsko je vyspělá země s moderními přístupy nejen ve fyzioterapii.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Rozhodně ano. Finští koordinátoři vždy odpovídali velmi rychle na emaily a celý proces přijetí na univerzitu a potom i studia byl z tohoto pohledu bezproblémový, právě díky jejich pomoci. Také obecně univerzita dávala velmi dobré instrukce jak na webových stránkách, tak osobně na orientačních dnech.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jsi bydlela?

Bydlela jsem v bloku tří spojených domů, které byly plné bytů pro dva či tři studenty. Byly to vlastně koleje plné Erasmáků, umístěné pár metrů od jezera v nádherné přírodě. Do centra to bylo sice daleko (pěšky skoro hodinu, autobusem cca 20 min, ale stál 1,70 euro, bez ohledu na to, kolik zastávek člověk jel), ale škola byla kousek. Každý apartmán měl společnou kuchyň a koupelnu a potom jednolůžkové pokoje. Měla jsem štěstí na své spolubydlící – Španělku a Švýcarku, se kterými jsme si moc rozuměly. Co se týče stravování, menzu si nemohu vynachválit. Každý den jsem obědvala ve škole jen za 2,60 euro a v ceně byl salát, hlavní chod, pití i pečivo. Jídla byla velmi chutná, různorodá a hlavně zdravá, což považuji u školních jídelen za klíčové. A jinak jsem si vařila.

Jak probíhalo Tvé studium?

Na začátku semestru jsem měla neoborové předměty – jeden týden finštiny a jeden finské kultury. Pak se vše přestěhovalo do úplně nového kampusu a začaly mně předměty pro fyzioterapeuty. Zajímavé bylo, že ne všechny předměty trvaly celý semestr, takže třeba první měsíc jsem intenzivně navštěvovala dva předměty, které po měsíci skončily a začaly zase jiné. Líbil se mi systém zkoušení, kdy student pracuje průběžně v celém semestru, na konci semestru má pár zkoušek a semestr je tímto ukončen, takže už nemá žádné vyloženě zkouškové období. Výuka byla v průměru čtyři dny v týdnu a hodně se skládala z týmových prací a praktických věcí.

Jaké předměty jsi absolvovala? Můžeš popsat jejich průběh/problémy/výzvy, komunikaci s vyučujícími?

Dva hlavní předměty byly Physiotherapy of Central Nervous System Disorders and Mental Health Problems a Use of Technology and Supporting of Functioning in Physiotherapy. První byl rozdělen na tři části: neurologii, kde měla například každá skupina jedno vyučování vyčleněné na to, aby naučili zbytek studentů dané téma a co vše by o něm fyzioterapeut měl vědět, adaptované sporty – ty obsahovaly cvičení s pacienty v bazénu, vymýšlení a nácvik cvičení pro různé handicapované skupiny a mentální zdraví, kde jsme řešili, jak zlepšit povědomí o těle a dělali jsme program pro alkoholově a drogově závislé právě za tímto účelem. V druhém předmětu jsme se učili pracovat s pomůckami převážně při přesunech pacientů, což pro mě bylo hodně zajímavé, protože jsem nikdy takové pomůcky neviděla a nepoužívala. Další kurz byl zaměřen na podnikání ve zdravotnictví, kde jsme se zabývali byznysovým modelem flexibilní společnosti sportovní fyzioterapie. Absolvovala jsem také kurz multikulturní práce a zdravotnického systému ve Finsku a obecně. Komunikace s učiteli probíhala víceméně bez problému.

Jaký jsi měla na zahraniční univerzitě studijní jazyk? Měla jsi kvůli cizímu jazyku problém s výukou?

Studijním jazykem byla angličtina. Problémem bylo, že anglické předměty pro výměnné studenty byly pro finské studenty fyzioterapie povinné a učili se tu látku (např. neurologii) poprvé, ale rovnou v angličtině. Nebylo to tedy např. jako na FTK, kde Erasmáci mají anglické předměty, které si Češi mohou dobrovolně zapsat a přiučit se fyzioterapii v angličtině. Tohle mi nedávalo smysl, protože to bylo těžké jak pro studenty, tak pro učitele, což často vedlo k tomu, že spolu někdy komunikovali finsky. My jsme byli v ročníku jen 3 výměnní studenti a bohužel jsme se kvůli jazykové zábraně občas cítili vyčlenění, i v rámci školních aktivit, kdy jsme například nemohli starší pacienty ve cvičení instruovat, protože nemluvili anglicky. Tohle není ničí chyba a nechci si na nic stěžovat, jen mi to přišlo jako důvod k zamyšlení. Ostatní kurzy pro více oborů, kde bylo více výměnných studentů, však byly plně v angličtině.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Po škole jsem hodně sportovala nebo chodila na různé akce s kamarády. Cestovat bylo možné vždy o víkendech a pak jsme měli dva týdny prázdnin, takže jsem toho využila naplno. V rámci školy fungovala organizace, která pro studenty pořádala několikadenní výlety, které jsem absolvovala.

Myslím si, že možnost cestování během Erasmu je hodně důležitá pro lepší poznání země.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšla se stipendiem?

Stipendium mi vyšlo na základní živobytí – tedy na ubytování, jídlo a dopravu.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Ano, Finové jsou velmi diskrétní národ a pokud Vás neznají, tak Vás na ulici ani nikde neobtěžují. Nějak jsem měla pocit, že není důvod se tam bát, což bylo příjemné.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Asi jen na místní celkem vysoké ceny, velké vzdálenosti a klimatické podmínky – je hodně zima a většinu dne tma, což může být pro někoho depresivní.

Dostala jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Ne, nikdy. Jen se mi občas stalo, že říkali, že jsem z Československa. To mě trochu vytáčelo, ale to se tak někdy stává.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?

Finové jsou v médiích popisováni jako velmi chladný národ, což ve skutečnosti není moc pravda. Jsou velmi příjemní, akorát ne upovídaní. Jak už jsem zmínila, Finsko bývá popisováno jako jedna z nejlepších zemí, co se týče vzdělávacího systému. Nic na tom nevyvracím, jen to může být zavádějící v tom, že metody vzdělávání jsou diametrálně odlišné od českých a možná je proto nemusíme nakonec tolik oceňovat.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Za největší přínos považuji zlepšení se v jazyce, seznámení se s různými kulturami a poznání fyzioterapie z jiného úhlu pohledu. Hlavně ale prožití naprosto odlišného „života“ od toho, na který jsem zvyklá, s velkou mírou nezávislosti a osobní svobody. Podle mého názoru je Erasmus nesdělitelná zkušenost a každý student by ji měl zažít.

Chorvatsko

University of Split – Lucie Kutheilová

Dalším studentem, který se s námi podělí o zkušenosti ze zahraničí, bude Lucie Kutheilová, která je v posledním ročníku magisterského studia oboru Aplikované pohybové aktivity a minulý semestr strávila v chorvatském Splitu. Pojďme se společně podívat na její zážitky z této přímořské destinace.

Co tě přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Chtěla jsem porovnat školské systémy u nás v České republice a ve vybrané destinaci. Dalším důvodem, proč vycestovat do zahraničí, bylo poznat jinou kulturu, zvyky a vlastně celkový život.

Jakou destinaci jsi zvolila a proč právě tato volba?

Když jsem si podávala přihlášku na studium v zahraničí, Chorvatsko bylo až na třetí příčce. Na prvním místě jsem měla Lublaň, kam jsem si velice přála odcestovat. Nakonec však výběrové řízení dopadlo tak, že jsem vyjela do chorvatského Splitu. Když jsem se dozvěděla rozhodnutí, byla jsem v první řadě velice nadšená, že jsem se na studium v zahraničí dostala, ale z toho, že to byl Split, jsem tak nadšená nebyla, protože to nebyla vysněná Lublaň. Nakonec se vše k dobrému obrátilo a Split jsem si zamilovala v momentě, kdy jsem po několika hodinách dorazila na místo a ráno se probudila na pláži s východem slunce.

Pomohl ti pobyt v zahraničí k rozšíření obzorů v tvém poli působnosti?

Na Kineziološki fakultet – Sveučilišta, na které jsem studovala, nebyl žádný předmět spojený s mým oborem APA, ale na druhou stranu jsem si mohla vyzkoušet sporty typické pro přímořské státy, jako je například rowing, anebo mít takový praktický předmět, jako je self defense.

Jak tam probíhalo samotné studium?

Měla jsem možnost vybírat si z předmětů z magisterského i bakalářského studia, nabídka byla velmi pestrá. Nakonec jsem měla šest předmětů. Již zmíněný rowing se skládal ze dvou částí, jak z té praktické, tedy na trenažéru nebo na moři, tak i z části teoretické. Právě toto hodnotím velice pozitivně, protože jsme se dozvěděli něco z teorie a následně jsme si mohli samotné veslování i vyzkoušet. Negativně hodnotím to, že ne všichni profesoři mluví anglicky, například hodiny volejbalu byly z 80 procent vedeny pouze v chorvatštině. Pokud jsem však měla nějaký problém, vždy jsem měla možnost ho vyřešit s koordinátorkou naší fakulty.

Měla jsi problém se zkouškami?

Z absolvování zkoušek jsem měla velký strach, protože to bylo poprvé, kdy jsem se vše učila v anglickém jazyce. Ke zkouškám jsem obdržela materiály a nakonec jsem všechny zkoušky absolvovala úspěšně. Byla zde také možnost navštěvovat v podvečerních hodinách tělocvičnu, kde jsme trénovali na praktické zkoušky.

Jak tam vypadal třeba společenský život? Přátelé, zábava…

Většina společenského života se odehrává na Rivě, a to přímo u moře. Scházejí se zde lidé v místních kavárnách, restauracích nebo u vody. Také jsme tam objevili místo, na kterém jsme se setkávali s ostatními Erasmus studenty. Pokud jsme si chtěli odpočinout od ruchu ve městě a zavítat do přírody, stačilo jít cca čtyři kilometry do nádherného parku, který byl dobře uzpůsoben k běhání a bylo zde také úžasné místo pro milovníky horolezectví s výhledem na moře. Vzhledem k tomu, že se mezi mé záliby řadí i jízda na longboardu, tak jsem využívala tras, které byly v tomto parku dlouhé zhruba deset kilometrů. Nedaleko parku se pak nacházela pláž, kterou jsme využívali buď po sportu, nebo jako místo pro relaxaci. O společenské aktivity se nám starali koordinátoři z ESN, kteří organizovali například international dinner, různé výlety, možnosti návštěvy psího útulku a popřípadě i dalších společenských akcí.

Měla jsi možnost i cestovat?

Cestování bylo možné vždy, když se naskytl nějaký volný čas. Jednou z možností bylo cestování s ESN, kteří pořádali společné výlety pro všechny Erasmus studenty ze Splitu, což hodnotím velmi pozitivně, protože to byla úžasná možnost poznat studenty nejen z jiných fakult, ale také samozřejmě i z jiných zemí. Druhá možnost byla autem, se kterým jsme do Splitu i přijeli. Autem bylo cestování o dost jednodušší a díky tomu jsme mohli procestovat nádherné země, jako jsou Černá Hora, Albánie nebo Bosna a Hercegovina.

V čem tě pobyt nejvíce obohatil?

Pobyt mě určitě obohatil v jazyce, který jsem potřeboval ke každodennímu životu. Dále velmi pozitivně hodnotím to, že jsem si vyzkoušela řešit i problémové situace v angličtině. V neposlední řadě poznání nových lidí a proniknutí do odlišné kultury.

Jaký byl tvůj nej… zážitek?

Jak už jsem uváděla v předchozí odpovědi, byl to výlet do Černé Hory, Albánie, Bosny a Hercegoviny, kde jsme měli možnost během pěti dní poznat tři úplně různé státy, a to jak v kultuře, životě i jídle. Velmi zajímavé bylo setkání s lidmi v těchto zemích, kdy například v Albánii, přímo ve Skadaru, byli lidé velice přátelští a milí, což se v dnešní době zase tak moc nevidí. Další velmi silný zážitek byl ten, když jsme přespávali v 0 °C pod širým nebem nedaleko Sarajeva.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Na tuto otázku mám jasnou odpověď - ANO. Možnost studovat jeden semestr v cizí zemi a navíc s finanční podporou školy je jedinečná šance pro každého vysokoškolského studenta a myslím, že by jí měl využít každý. V nabídce je celá škála míst a každý si může vybrat dle svého uvážení a potřeb.

University of Zagreb – Edita Maříková

Chorvatsko si většina z nás spojuje především s příjemnou dovolenou u moře. Napadlo vás ale někdy, jak se v této zemi studuje? Zeptali jsme se studentky Rekreologie Edity Maříkové, která má za sebou zimní semestr na University of Zagreb.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Už jako malá jsem cestovala s rodinou na dovolenou do Chorvatska a už tenkrát si tato země získala moje srdce. Poprvé jsem se pro studium z této zemi rozhodla v roce 2015, kdy moje kroky vedly do přímořského letoviska Split. Když se tedy vyskytla možnost vycestovat do hlavního města této země, byla to jasná volba. Dále jsem si chtěla zlepšit svoji chorvatštinu.  

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Naprosto. Paní koordinátorka je velice příjemná a s každým problémem si vždy uměla poradit.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jsi bydlela?

V Zagrebu jsem se rozhodla bydlet na kolejích, protože jsem si chtěla naposledy užít „studentský život“. Velikou výhodou bylo, že koleje se nacházely hned vedle mé fakulty (asi 1 minuta cesty) a nedaleko městského jezera Jarun. U kolejí byla dále menza, posilovna, kino, cukrárna i knihovna. Na obědy i večeře se chodilo hlavně do zmíněné menzy. Studenti zde mají dotaci až 75% na stravu a proto menu za 6,50 Kn (cca 22 Kč) nelze odolat.

Jak probíhalo Tvé studium?

Do školy jsem chodila každý den. Výuka v Zagrebu je celkově intenzivnější než u nás na FTK. Většinu předmětů máte 2x týdně. Jinak se výuka nijak nelišila a přirovnala bych ji k tomu, co známe u nás. Sporty probíhají v tělocvičnách a teorie ve třídách. 

Jaké předměty jsi absolvovala? Můžeš popsat jejich průběh/problémy/výzvy, komunikaci s vyučujícími?

Na zahraničním pobytu jsem absolvovala celkem 5 předmětů. Basketbal, Sociologii sportu, Notační analýzu, Tanec a Systematickou kinesiologii. Všechny předměty byly zajímavé, ale nejvíce mě oslovila Sociologie a Tanec. To, že jsme ve výuce nebyli pouze z jedné země, dávalo Sociologii úplně jiný rozměr. Hodně se také řešilo rozdělení Jugoslávie, protože o tomto tématu se u nás příliš nemluví. V Tanci jsme se kromě klasických tanců učili i ty tradiční chorvatské. Největším oříškem studia však byla Systematická kinesiologie. Byla to taková směs všeho, od metodologie výzkumu až po kinantropologii a základy tréninku. Nakonec jsem však všechny zkoušky zvládla bez problémů.

Jaký jsi měla na zahraniční univerzitě studijní jazyk? Měla jsi kvůli cizímu jazyku problém s výukou?

Veškerá výuka probíhala v anglickém jazyce. Obecně si myslím, že Chorvaté mají dobrou angličtinu, a proto nebyl žádný problém s komunikací.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Až do listopadu se vše odehrávalo u zmíněného jezera Jarun. Můžete zde běhat, cvičit, jezdit na kole nebo si jen tak dát kávu a relaxovat. Samozřejmě jsem i hodně cestovala, jak mimo zemi, tak jsem se snažila více objevit krásu severu, protože většina z nás zná Chorvatsko jen od moře.  Ze zahraničí jsem navštívila Slovinsko a Srbsko, v zemi potom města jako Varaždin, Samobor nebo Split. Zagreb samotný se nachází pod horami, které se pravidelně stávaly cílem výletů kousek od města.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšla se stipendiem?

Se stipendiem jsem vyšla bez problémů.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Ano.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

I když jedete studovat do Zagrebu, tak jste stále v Chorvatsku, které je v jižní části Evropy. To znamená, že někdy mají na vše hodně času a klasická odpověď je: „Don’t worry“.

Dostala jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Nikdy.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?

Myslím si, že ne. Chorvatsko známe jako prosluněnou destinaci s příjemnými lidmi a tak je tomu i mimo sezónu.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Nové přátele a vykročení z komfortní zóny.

Irsko

Institute of Technology Tralee – Vojta Joska

O Irech se často říká, že jsou navzdory melancholickému počasí velmi přátelští a mají podobný smysl pro humor jako Češi. Co je na tom pravdy, jsme se zeptali studenta 3. ročníku oboru Učitelství Tělesná výchova – Geografie, Vojtěcha Josky, který si pro svůj studijní pobyt vybral Institute of Technology v irském Tralee.

Proč jsi zvolil právě tuto destinaci?

Nejdříve jsem vyřadil země, kde by angličtina nebyla hlavním jazykem ve škole. Dále jsem zvažoval i to, co jednotlivé země nabízí, co se týče přírodního bohatství a také případné náklady na přežití. Finálním argumentem bylo to, že jsem si už dříve dopisoval se dvěma Iry a chtěl jsem je navštívit, což se nakonec povedlo.

Cítil jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Po pravidelném čekání na chodbě před jeho kanceláří si nejpozději následující den čas našel a se vším pomohl. Obecně dochvilnost není silná stránka Irů.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jsi bydlel?

Ubytování jsem sháněl několik měsíců předem s dalšími zahraničními studenty, kteří byli stejně zoufalí z plných kapacit všech ubytovacích zařízení. Nebyli jsme daleko od pronajmutí si celého rodinného domu. Nakonec se uvolnilo pár míst v apartmánech v centru města, kde bydleli téměř všichni zahraniční studenti. Ukázalo se to být dobrou volbou, na recepci nám vždy ochotně se vším pomohli, a dokonce jsme si u nich mohli pronajmout kola na celý semestr nebo si vyprat. Jedinou nevýhodou ubytování byl zákaz shlukování se od 11 hodin večer.

Stravování bylo, řekl bych, studentské. Z počátku jsem jedl pouze cereálie, párky, pizzu nebo toasty. Na fakultě byla jídelna, kde drobná porce jídla stála 5€. V druhé polovině pobytu jsem se živil výhradně jídlem přineseným z nočního dumpster divingu (pozn.: rozuměj vybírání popelnic, vybírání kontejnerů), což nám všem zúčastněným dohromady ušetřilo stovky, možná tisíce eur.

Jak probíhalo Tvé studium?

Všechny předměty jsem měl dohromady s ostatními studenty z Irska a maximálně s pár dalšími Erasmus studenty. Nejlepší na studiu v Irsku bylo, že jim škola nikdy nezačíná dříve než v 9 hodin ráno. Všichni učitelé k nám byli velice vstřícní a upřímně se zajímali, jak výuka podobných předmětů probíhá u nás doma.

Jaké předměty jsi absolvoval? Můžeš popsat jejich průběh/problémy/výzvy, komunikaci s vyučujícími?

Při sestavování rozvrhu jsem se snažil o co nejvíce praktických předmětů, což se mi povedlo u dvou předmětů zaměřených na sportovní trénink. Přednášky z předmětů Health Studies: Lifestyle Programs a Leisure Marketing tvořily nudnější, teoretickou část výuky. Tyto čtyři předměty probíhaly podobně jako na FTK. Obrovskou zkušeností potom byl předmět Inclusive Physical Education, kde jsem mimo jiné hodinu týdně trávil v bazénu s holčičkou s Downovým syndromem. Závěrečné písemné zkoušky na závěr roku nebyly lehké, protože byly formou esejí a vyžadovaly dostatečnou přípravu. Mile mě překvapilo, jak během zkoušek bylo zabráněno jakýmkoliv pokusům o opisování nebo jiné podvádění. Nikdo nesměl do třídy ani s mobilem, ani s hodinkami. Navíc na bezproblémový průběh dohlíželo mnoho pracovníků a tresty za porušení pravidel dokázaly odradit i poslední troufalce.

Jaký jsi měl na zahraniční univerzitě studijní jazyk? Měl jsi kvůli cizímu jazyku problém s výukou?

Celé studium probíhalo v angličtině, jazyková bariéra problém nebyla, vyučující se snažili mluvit srozumitelně, a když jsme něco nevěděli, vše nám dodatečně znovu vysvětlili. Problémy jsme měli pouze ze začátku, kdy jsme nerozuměli frázím typu „What’s the craic?“ nebo jsme nedokázali pochopit, proč se nás každý ptá, jak se máme, aniž by nás pozdravil. „How are you?“ je totiž pozdrav i otázka a je jen na vás, jestli odpovíte a budete vypadat hloupě, protože se vás nikdo neptal, nebo jestli neodpovíte a bude vám trapně, až se vás dotyčný zeptá znova, protože to zrovna myslel jako otázku a nejen pozdrav.

Jak jsi trávil volný čas? Měl jsi možnost cestovat?

Univerzita nabízela spoustu bezplatných kroužků po celý týden, takže jsme chodili plavat, hrát badminton nebo volejbal. Každý pátek probíhaly speciální hodiny tradičního irského sportu - Gaelic Footballu, které byly určené zahraničním studentům a vyvrcholily na turnaji zahraničních studentů všech irských vysokých škol. Víkendy byly většinou věnované cestování, vzhledem k velikosti země jsme stihli procestovat vše, co jsme vidět chtěli.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšel se stipendiem?

Cena ubytování spolkla přibližně 75 % stipendia. Pokud ale nežijete bohémský život a umíte ušetřit, ať už stopováním, spaním v hostelech na pokoji s dalšími deseti lidmi nebo jízdou na kole místo využívání MHD, celkové náklady budou určitě v únosné mezi. Přivézt si něco domů by bylo ale velké umění.

Cítil ses v zemi bezpečně?

Naprosto. Navíc návštěva Belfastu a Londonderry, které jsou stále rozdělené na katolickou a protestantskou část a kde stále občas něco bouchne, byla velkým zážitkem.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Na lidi, kteří je budou varovat před častým deštěm. Do listopadu téměř nekáplo, a i v zimě, když pršelo, tak to často bylo jenom snesitelné mrholení.

Dostal jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Naopak, pobyt mi umožnil alespoň trochu nahlédnout do cizích kultur a náboženství, ať už šlo o malajské baptisty a islamisty nebo finskou Svědkyni Jehovovu.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?

Do země jsem necestoval s žádnou utkvělou představou z médií. Irové hodně prožívají sportovní klání, na Guinness chodí už dopoledne a nikdy nikam nespěchají. Překvapilo mě asi to, jak moc hrdý národ to je. Po večerech téměř v každém baru hraje živá hudba často inspirovaná historií země, kritizující nejednotnost Irska, nebo se vysmívají britské armádě během války o nezávislost.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Jednoznačně částečné odbourání strachu z neznáma. Před odletem jsem měl často obavy, jak to celé dopadne a co všechno se pokazí, ale nakonec se mi ani nechtělo domů. Nesmím zapomenout ani na spoustu nových přátel, se kterými jsem stále v kontaktu, nebo na získané učitelské zkušenosti. Navíc to v životopise vypadá fakt dobře!

Institute of Technology Tralee – Barbora Škařupová

S další částí našeho seriálu o zkušenostech studentů ze zahraničních pobytů se podíváme do Irska. Je to země zelených rozlehlých luk, kde pořád prší a kde Guiness teče proudem? Nejen to prozradí studentka fyzioterapie Barbora Škařupová, která studovala na Institute of technology Tralee.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Jako studenti fyzioterapie máme trošku omezenější výběr zahraničních univerzit, a tak moje volba byla mezi Irskem a Finskem. V obou případech mě nejvíce lákala příroda, ale vyhrálo to Irsko. A to hlavně proto, že do Finska bych musela odjet už na začátku ledna a nestihla dodělat zkoušky. Do Irska jsem odjížděla asi třetí týden v lednu, což pro mě byla přijatelnější možnost. Taky se mi líbilo, že je zde prvním jazykem angličtina. 

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Určitě ano. Michael mi první den školy pomohl sestavit rozvrh, a když se v průběhu semestru objevily nějaké problémy, pomáhal mi všechno řešit. Člověk se sice nemůže spoléhat, že ho v předpokládaný čas najde na daném místě, ale to je spíš věc irské povahy.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jsi bydlela?

První polovinu semestru jsme bydlela v hostelu, kde jsem za 25 odpracovaných hodin týdně měla ubytování zdarma. Poté jsem se přestěhovala do studentských apartmánů v centru města. Tralee je malé městečko, takže výhodou bylo, že se dalo všude dostat pěšky nebo na kole. Apartmány v centru jsou obývány hlavně mezinárodními studenty, což bylo pro mě plus, které mnohonásobně převážilo nějaké nepohodlí (ne vždy tekla teplá voda, v zimě se moc netopí, pokud člověk nechce připlácet balík za elektriku, nebo všeobecná vlhkost). Ale ubytování je zařízené tak, že v každém apartmánu jsou čtyři samostatné pokoje i s koupelnou a vybavená kuchyň i s obývací částí.

Ve škole byla možnost chodit do jídelny, kde ale byly na výběr většinou jídla fastfoodového typu, takže jsem si hlavně vařila.

Jak probíhalo tvé studium?

V Irsku jsem studovala v letním semestru. Školu jsem měla od pondělí do pátku a nejdřívější hodiny bývaly na devět a nejpozději jsem končila v šest. V pátky jsem měla jenom dopolední vyučování, ale určitě by šel rozvrh a předměty zkombinovat tak, aby se končilo už ve čtvrtek. Předměty bývaly většinou složeny z přednášek a seminářů nebo praktik. Většinou byly rozděleny na více částí s různými učiteli. 

Jaké předměty jsi absolvovala? Můžeš popsat jejich průběh/problémy/výzvy, komunikaci s vyučujícími?

Předmětů jsem měla pět, a i když se to zdá málo, tak rozvrh jsem měla plný. Velkou výzvou byl pro mě předmět APA: Disability studies, kdy nám byl každému přidělen klient, se kterým jsme se po celý semestr jednou týdně setkávali v tělocvičně. Moje klientka byla paní s mentální poruchou. A tak pro mě nebylo zas tak náročné sestavit pro ni tréninkový plán, jako bylo u klientů s tělesným postižením. Vetší obavy jsem měla z komunikace. Předmět, který mě velmi zaujal, bylo Critical Thinking & Innovation, kdy jsme se v hodinách plnili různé úkoly, snažili se najít nové cesty, dívat se na problémy ze všech možných úhlů a zkoušet nové výzvy. S vyučujícími jsem problém neměla, naopak se mi na nich líbil přátelský přístup. Nebyl problém se domluvit a vždycky mi vycházeli vstříc (pokud si člověk nesplete rozvrh a chybí na 80 % praktik, to už moc radost nemají).

Celkově jsem byla se školním systémem spokojená. Oproti studiu doma jsem vypracovávala více různých projektů i v průběhu semestru, a známka se tedy neskládala jenom ze závěrečného testu. Například jsme byli hodnoceni na základě týdenních reflexí na probrané téma, psali jsme esej, vymýšleli jsme nový projekt/produkt, vedli jsme tréninkovou hodinu…

Jaký jsi měla na zahraniční univerzitě studijní jazyk? Měla jsi kvůli cizímu jazyku problém s výukou?

Mým studijním jazykem byla angličtina. Zpočátku mi trvalo, než jsem si zvykla na irský přízvuk, který jsem párkrát považovala za galijštinu, ale jinak jsem problémy neměla. 

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Díky týdennímu midterm breaku, dvoutýdenním velikonočním prázdninám a pár dalším neplánovaným volným dnům jsem měla spoustu času na cestování. A tak jsem se podívala během prázdnin i do Finska a Nizozemí a měla ještě hodně času na Irsko samotné. A přestože Irsko není velká země, tak za ten čas, co jsem tam strávila, nemůžu říct, že bych se podívala úplně na všechny místa, co bych si přála. O víkendech a dnech volna jsme podnikali hodně výletů na kole, a to i na více dní po okolí do Dingle, Killarney nebo okolo Ring of Kerry.

Přes týden byly na výběr různé sportovní aktivity, chodila jsem hrát volejbal, do aquaparku nebo si jenom zaběhat, a když začalo být tepleji, mohli jsme si vyzkoušet Gaelic football. Celkově nebyly dny, kdy bychom něco nepodnikali.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšla se stipendiem? 

Jelikož jsem ze začátku bydlela v hostelu, něco jsem ušetřila. Ale všechny peníze jsem stejně obratem utratila za cestování. Takže se mi to docela těžko hodnotí. A navíc cestování a bohatý společenský život k Erasmu neodmyslitelně patří. Každopádně v druhé polovině semestru jsem velkou část ze stipendia utratila za ubytování. 

Cítila ses v zemi bezpečně?

Ano. Irové všeobecně jsou velmi otevření a starostliví, takže se mi často stávalo, že mi lidé nabízeli pomoc, aniž bych se musela ptát. Nemusela jsem se bát, ani když jsem někdy i jako samotná holka stopovala. Což byl nakonec velmi oblíbený způsob cestování, kdy jsem se při povídání dozvěděla asi úplně nejvíc o irské kultuře. A nepřestávala mě dostávat jejich srdečnost. Často nás lidé vozili kilometry a kilometry dál, než měli namířeno, nešetřili radami anebo nám domlouvali u přátel místo na přespání.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Aby si nezapomněli pláštěnku.

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Nemyslím si. 

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?

Nemám a asi jsem ani neměla moc představu, jaké je stereotypní zobrazení Irska. Pokud to mají být zelené rozlehlé louky, nekonečný déšť, zarostlé kamenné zídky, na každém rohu hospoda, kde se čepuje Guiness a hraje živá místní kapela… tak se neliší vůbec nic. 

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Určitě angličtinu, kterou jsem si zlepšila. Neměla jsem problém bavit se s lidmi, a to víceméně o čemkoliv. Člověk zjistí, že si vždycky nějak poradí. A to nakonec nejenom s jazykem, ale v jakékoliv situaci, kterou musí řešit. Naučila jsem se samostatnosti a nebát se spoléhat se sama na sebe. Nebát se ptát nebo říct „ano“ sebešílenějším nápadům. Také je skvělé mít možnost porovnat různé vzdělávací systémy a odnést si z toho to, co člověku vyhovuje a co zase ne. A za co jsem nejvíc vděčná, jsou přátelství, která jsem mohla navázat, a lidé, které jsem v průběhu potkala. Atmosféra mezi zahraničními studenty je velmi přátelská a bezprostřední. A tak stačilo vždycky jenom vyjít před apartmány a člověk byl obklopen spoustou skvělých lidí.

Izrael

Academic College at Wingate – Marta Navaříková

Ačkoliv spousta lidí vnímá Izrael jako neklidnou zemi, pro fyzioterapeutku Martu Navaříkovou jde o srdeční záležitost. Když se jí naskytla možnost studijního pobytu na tamním Wingate Institutu, neváhala. A soudě dle následujících řádků rozhodně nelituje.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Izrael je srdeční záležitost, kořeny několika kultur, neskutečně rozmanitá země, místo zrození Velikonoc a Vánoc. Nápad se ale zrodil díky doc. Vařekovi, který se o možnosti vyjet na izraelskou univerzitu jen tak zmínil na přednášce.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Naprostou! A nejen koordinátora. Izraelci jsou neskutečně vřelí, takže jít do školy bylo jako potkat se s partou kamarádů. Koordinátorka vzala svoji práci z gruntu a věnovala se mi i ve volném čase (výlety, večeře atp.).

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Jako první vlna výměnných studentů jsem byla trošku pokusný králík a ubytování nebylo úplně promyšlené. Nebo jsem si to alespoň myslela. Malý, drahý pokoj, 12 km od školy (vzdálenost, která byla často rychleji zdolaná pešky než autobusem) se nakonec ale ukázal jako Hilton oproti karavanům (doslova!), které jsou k dispozici pro dojíždějící studenty na Wingate. Najít si byt by ale bylo mimo můj rozpočet, takže jsem nakonec byla spokojena s tím, co mi bylo nabídnuto. Izraelskou stravou se nespálíte v žádném fastfoodu ani supermarketu, Izraelci jíst umí! V kampusu se dal pořídit docela dobrý oběd formou švédských stolů, ale pouliční hummus to nebyl.

Jak probíhalo tvé studium?

Wingate je na útesu hned u pláže, takže cesta do školy není vůbec nutné zlo. Předměty byly rozděleny jen do dvou dní a byly opravdu zábavné (ano, v Izraeli začíná týden v neděli). Výuka probíhala západním stylem, divokými debatami a pokusy. Měli jsme hodně domácí práce, ale ta se dala zvládnout o pauzách mezi předměty. Na školu chodí několik olympijských sportovců, izraelských sportovních celebrit a učí tam pár paralympijských koučů, takže pouhé debaty s nimi byly obohacující. Součástí výuky byla praxe, kterou jsem si měla vybrat ze tří míst, ale nakonec se dala rozdělit mezi všechny a vytěžit z ní opravdu maximum - například FC Maccabi Tel Aviv byl opravdu zážitek.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Volný čas byl pět dní v týdnu, takže v „malém“ Izraeli bylo na jeho poznávání času dostatek. Téměř každý volný den jsem díky krásnému počasí (které Izraelci proklínali, protože pro ně bylo extrémní sucho) trávila na pláži. A hned vedle Wingate Institute je neturistická pláž s malou půjčovnou surfů. Měla jsem i možnost cestovat, ať už stopem s baťohem na zádech, jen tak si půjčit auto a zajet si někam dál nebo s vyučujícími na výlety.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšla se stipendiem?

Vyjít se dá s málem. Ale o sezení doma a pojídání suchého chleba myslím studijní pobyt není. (smích) Izrael patří mezi dražší destinace, takže i ubytování a základní životní potřeby stály více než u nás. Určitě je potřeba mít něco našetřeno.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Ano! (Odpověď bych nerozváděla, protože ze zpráv a tisku si hodně lidí myslí opak, takže doufám, že vykřičník za mou odpovědí postačí.)

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Na jazykovou bariéru - anglicky mluví většina lidí, ale cedule a nápisy v hebrejštině nebo arabštině trošku zkomplikují orientaci. A ženy samozřejmě na slušné chování v přítomnosti ortodoxních židů - holky nesnažte se s židy s kloboukem navázat konverzaci. (smích)

Dostala jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Do problémů ne. Ale věřím, že kdyby se člověk cpal, kam nemá (ortodoxní čtvrtě o svátcích), nebo byl neslušný při návštěvě Palestiny, tak by se to problémem nazvat dalo.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Izrael je v hodně směrech dál, než ho vnímáme, ale dají se tam najít místa, která stále připomínají biblické výjevy. Myslím, že obrázky z Googlu a webkamera Zdi nářků nelžou.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Nejde přisoudit přínos pouze jedné situaci nebo vytrhnout část z kontextu celého pobytu. Jsem moc vděčná, že jsem tam mohla chvíli žít a fungovat.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Určitě, protože zkrátka máte tu možnost a stačí chtít… Ne každý to má.

Japonsko

Nippon Sport Science University – Nikita Mašterová

S naším seriálem tentokrát zavítáme do země vycházejícího slunce, kam vyrazila na studijní pobyt na Nippon Sport Science University studentka aplikovaných pohybových aktivit Nikita Mašterová. Proč právě do Japonska a co vše jí pobyt dal?

Co tě přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Nad pobytem v zahraničí jsem přemýšlela už ke konci prvního ročníku, ale byla jsem rozhodnutá přesunout tuto akci až na studium magisterské. Nakonec se mi plány změnily a já dostala nabídku na stáž od vedoucí mé bakalářské práce doktorky Soni Formánkové.

Jakou destinaci jsi zvolila a proč?

Mojí cílovou destinací bylo Japonsko. Proč? Jelikož jsem se od malička věnovala sportovní gymnastice a v Japonsku jsou opravdu skvělí gymnasti. Neváhala jsem tedy ani vteřinu a chtěla se vrátit do starých kolejí, začít na sobě pracovat a přiučit se i něčemu novému. Samozřejmě mě Japonsko vždy lákalo i svou kulturou a zvyky, ale na studium jsem se opravdu těšila.

Jak během pobytu probíhalo tvé studium?

Studium bylo ze začátku dosti obtížné. I když si řeknete, že v Japonsku angličtina frčí, je to omyl. Všechny předměty byly vyučovány v rodném jazyce, tedy v japonštině. Z předmětů, na které jsem docházela, uměla anglicky pouze jedna profesorka, ale pro mě to byla zábava a zhruba po měsíci jsem byla schopná rozumět, co po mně vlastně všechno chtějí (smích). Ze začátku mi hodně pomohly spolužačky, které se snažily alespoň trošku mluvit anglicky.

Měla jsi problém se zkouškami?

Problém se zkouškami jsem neměla, ba naopak si myslím, že jsem všechno hravě zvládla. Předměty jsem měla až na japonštinu praktické, ale ani ta nebyla obtížná.

Jak vypadal tvůj společenský život, přátelé, zábava…?

Společenský život jsme nejvíce vedli asi se zahraničními studenty, jelikož jsou Japonci velice zaneprázdnění. Pokud nemají školu či tréninky, jsou do noci na brigádě. I přes to se umí bavit a například takové karaoke je absolutní číslo jedna ve všech směrech.

Měla jsi možnost cestovat?

Ano, měla jsem možnost podívat se i na krásná historická místa a zákoutí Japonska, ale jelikož jsem žena, nerada cestuji stopem. Přesto si myslím, že mi v Japonsku opravdu nic nehrozilo, tak jsem jezdila veřejnou dopravou. Ta ale nebyla zrovna nejlevnější, takže na spousty míst jsem se ani nestačila podívat. Každopádně Japonsko je nádherná země a určit stojí za to, se tam alespoň jednou za život podívat.

Jak jsi vyšla se stipendiem? Musela jsi hodně doplácet ze svého?

Nebudeme si nic nalhávat. Život v Japonsku není zrovna nejlevnější záležitost, a musela jsem rozbít i své prasátko, ale kdybych si odpustila právě to cestování a nějaký ten společenský život, tak si myslím, že se dá se stipendiem v pohodě vyžít.

Pomohl ti pobyt v zahraničí k rozšíření tvých profesních obzorů?

Rozhodně mohu říci, že ano. Nasbírala jsem spoustu nových zkušeností, které jistojistě jako trenérka gymnastiky využiju.

V čem konkrétně tě nejvíce obohatil?

Změnila jsem názor na spoustu věcí, hlavně na to, jak se k sobě lidé dokážou chovat s úctou a respektem. Samozřejmě i spousta dalších důležitých situací, které mě zaskočily, přehodnotila jsem nejen své myšlení, ale také chování k sobě samé a ostatním pro mě bylo nejvíc klíčové.

Jaký byl tvůj nej… zážitek?

Wau! Zážitků jsem měla spoustu, ale asi největším byl pro mě můj poslední den před odletem, kdy mi moje spolužačky připravily rozlučkovou barbeque party, na které jsem dostala nádherný dárek na památku. Byl to krásný ozdobný papír, kde mám vzkazy od všech svých spolužaček, a k tomu jsem ještě dostala nějaké matcha dobroty, které jsem si v Japonsku zamilovala.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům?

Určitě to stojí za to! A navíc dokud máte možnost jet se podívat kamkoli do zahraničí, neváhejte a balte kufry! Pro mě jako člověka, který neuměl skoro ani slovo anglicky, je to zážitek na celý život. Vyzkoušíte si spoustu nových předmětů v japonském stylu, můžete si stejně jako já zlepšit cizí jazyk a odstranit své bariéry. Pokud stále rozmýšlíte, rozhodně tak nečiňte dlouho, protože zážitky a vzpomínky vám už nikdo nikdy nevezme!

Nippon Sport Science University – Petr Mocek

Na studijní pobyt do Tokya se vydal student tělesné výchovy v kombinaci s geografií Petr Mocek. Pro své studium si vybral Nippon Sport Science University. Jaké předměty zde absolvoval a jak hodnotí komunikaci s vyučujícími? To vše se dozvíte v níže uvedeném rozhovoru.

Proč jsi zvolil právě tuto destinaci?

Od mládí jsem se zabýval japonskými bojovými uměními a četl jsem mnoho o historii a kultuře, která se v průběhu dějin v této zemi vyvíjela, nicméně Japonsko jako turistická destinace byla vždy mimo mé finanční možnosti. Tudíž, když jsem měl možnost skrze univerzitu vycestovat do této země a učit se přímo na místě vzniku mnoha dnešních nejpopulárnějších bojových umění, tak jsem toho musel využít.

Cítil jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Ano, samozřejmě. Na všechny dotazy a problémy, na které jsem v průběhu mého pobytu narazil, jsem vždy dostal rychlou odpověď a pomoc na zahraničním oddělení.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jsi bydlel?

Musím říct, že mé zkušenosti s ubytováním jsou velmi dobré. Já osobně jsem byl ubytován na mužské koleji asi 400 metrů od kampusu, kde jsem studoval. Kolej je čistá, dobře vybavená a útulná. Dalším bonusem je, že za poměrně dobrou cenu se zde mohou ubytovaní stravovat (snídaně, obědy i večeře). Jinak další možnost je si obstarat jídlo v supermarketu asi 80 metrů od vchodu dané koleje, což může být pro mnoho lidí levnější variantou.

Jak probíhalo Tvé studium?

Řekl bych, že bez větších potíží. Někdy byla sice komplikovaná komunikace s učiteli, protože stejně jako většina lidí v Japonsku neumí anglicky. Vždycky lze ale najít mezi studenty ty, kteří umí anglicky, a rádi pomůžou s případným překladem. Jinak přístup učitelů je velmi přátelský a snaží se jakkoliv pomoc. Ani nároky nejsou přemrštěné.

Jaké předměty jsi absolvoval? Můžeš popsat jejich průběh/problémy/výzvy, komunikaci s vyučujícími?

Osobně jsem absolvoval sumo, judo, kendo, shorinjo kempo, stolní tenis, badminton, taneční, sportovní metodologii fitness a mimo rozvrh jsem navštěvoval lekce rezistenčního tréninku. Průběh všech byl podobný, s odlišnostmi v jejich zaměření. Na začátku lekce byla vždy cca 15 minut teoretická průprava, pak nácvik různých dovedností a cviků a ke konci často pomyslná zkouška. 

Problémy se vyskytly většinou při nácviku delších sestav cviků, zejména při lekcích tanečních, kdy povely byly vždy v japonštině a musel jsem se snažit kopírovat ostatní spolužáky, protože jsem chvílemi nevěděl, co se děje.

Jako výzvy jsem vždy bral cvičné turnaje, a to především v hodinách bojových umění, neboť bylo velmi příjemné si vyzkoušet jejich průběh a změřit síly s ostatními.

Co se týče komunikace, tak jak jsem již zmínil, jenom pár učitelů zvládlo komunikovat anglicky, ale nebyl to problém - díky překladači na mobilu a pomoci některých studentů, kteří zvládli překládat.

Jaký jsi měl na zahraniční univerzitě studijní jazyk? Měl jsi kvůli cizímu jazyku problém s výukou?

Studijní jazyk byla výhradně japonština, ale díky tomu, že jsem měl čistě praktické předměty, tak to nebyl až takový problém.

Jak jsi trávil volný čas? Měl jsi možnost cestovat?

Volný čas jsem trávil několika způsoby. Prvním z nich byly návštěvy tréninkového centra (posilovny). Byla pro studenty zdarma, tudíž to bylo velmi příjemné jako doplněk ostatních tréninků. Dále jsem ve svém volném čase navštěvoval tréninky brazilského jiu-jitsu a boxu. Potom jsem samozřejmě i hodně cestoval. Pokud jsem měl o víkendu čas, tak jsem tuto možnost využil k cestování po městě a okolí, což bylo díky rozsáhlé vlakové infrastruktuře velmi jednoduché.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšel se stipendiem?

Musím uznat, že bez všech vedlejších aktivit, a pokud člověk nemá zrovna velký apetit, tak se se stipendiem dá vyjít pohodlně.

Cítil ses v zemi bezpečně?

Určitě ano. Japonsko je podle mne jedna z nejbezpečnějších zemí, a i přes večerní cestování hromadnou dopravou člověk nespatří agresivní opilce a podobné typy, jako v evropských zemích.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Tak především na kulturní a společenské zvyky a pravidla. V Japonsku je velmi odlišná kultura od té naší a před příjezdem by si každý měl něco o zdejších pravidlech přečíst a zjistit. Popsat vše by bylo na dlouho, ale základ je pozdrav s úklonou, neodhazovat odpadky na ulici a nekonzumovat za chůze pití či jídlo.

Dostal jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Já osobně ne. Nebo si to alespoň myslím. V této zemi, pokud je člověk cizinec, tak se na všechny prohřešky pohlíží s nadhledem, a i když člověk udělá něco, co není zrovna v pořádku, tak skoro nikdy vám to nikdo neřekne. Většinou se setkáte akorát s nepříjemnými pohledy lidí okolo.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?

Ano, řekl bych, že v některých aspektech. Sice upřímně nesleduji moc česká média, a tak nevím přesně, co jsou zažité stereotypy o této zemi, ale například zažitá víra je, že všichni Japonci jsou malého vzrůstu a že jsou velmi stydliví. Mnoho lidí, které jsem potkal, bylo velmi výřečných a v mnoha případech mě oslovili jako první. Co se týče vzrůstu, tak na univerzitě je především mezi mužskou částí mnoho lidí vyšších a mohutnějších než já. Ale na druhou stranu, co se týče pracovitosti a disciplíny, tak je to pravda. Většina obyvatel zasvěcuje práci skoro celý jejich život a jejich osobní disciplína a morálka je s tou evropskou těžko srovnatelná.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Za největší přínos považuji získané zkušenosti a zážitky. Už jen možnost procestovat místa, o kterých jsem dříve jenom četl, a učit se sportům na jedné z nejlepších sportovních univerzit na světě, je nedocenitelná.

Nippon Sport Science University – Lukáš Mráček

Se začátkem nového akademického roku se opět vracíme s příspěvkem do našeho pravidelného seriálu My studenti z Neředína ve světě, ve kterém se nám tentokrát představí Lukáš Mráček, student ochrany obyvatelstva, který se nedávno vrátil ze svého studijního pobytu v Japonsku. Země vycházejícího slunce ho nadchla nejen velkým sportovním vyžitím, ale také zcela odlišnou a jedinečnou kulturou a mentalitou. Přečtěte si, proč by Vám Lukáš tuto destinaci vřele doporučil.

Proč jsi zvolil právě tuto destinaci?

Chtěl jsem zažít a pocítit jinou kulturu a zlepšit se v bojových sportech, především pak v brazilském jiu-jitsu.

Cítil jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě

Ano, koordinátorky na NSSU vždy rády pomohly. Občas sice komunikace byla mírně chaotická, nebo jsme se přesně nepochopili, ale vždy vše skončilo dobře. Byly velice ochotné!

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jsi bydlel?

Bydlel jsem na chlapecké ubytovně NSSU v pokoji s klimatizací, který jsem měl sám pro sebe. Pokoj byl sice v 6. patře bez výtahu (legday everyday), ale po měsíci jsem si na to zvykl a bylo to celkem příjemné. Stravování bylo skoro na denní bázi ve školní jídelně a k večeři jsem si kupoval nudle z obchodu – snědl jsem 95 instantních nudlí, abych ušetřil. A tímto se dostávám k další věci, což je trochu dražší lifestyle v Tokiu. Je třeba se připravit na vyšší sazby za jídlo, než jsme zvyklí v Česku.

Jak probíhalo Tvé studium?

Měl jsem osm fyzických předmětů, od bojových umění až po tanec. Všechny jsem absolvoval s japonskými prváky. Předměty pro mne byly velice jednoduché, ale přeci jen každá lekce měla hodinu a půl, takže pro netrénujícího člověka to může být náročnější.

Jaké předměty jsi absolvoval? Můžeš popsat jejich průběh/problémy/výzvy, komunikaci s vyučujícími?

Prošel jsem si gymnastikou, stolním tenisem, softballem, plaváním, tancem, judem, kendem a volejbalem. Většinu předmětů jsem měl s kolegou z Německa, který plynně mluvil japonsky, takže mi často překládal, ale v některých předmětech jsem na to byl sám a vždy se mezi studenty našel někdo, kdo pomohl, nebo stačila vzájemná snaha o porozumění s vyučujícím. Nikdy jsem neměl problém s jazykem i přesto, že japonsky nemluvím. Velké výzvy v předmětech pro mě nebyly, ale jak už jsem dodal, pro netrénujícího člověka by to nemuselo být tak lehké.

Jaký jsi měl na zahraniční univerzitě studijní jazyk? Měl jsi kvůli cizímu jazyku problém s výukou?

Studijní jazyk byla japonština, sem tam se objevila i angličtina, ale jak jsem psal výše, nepředstavovalo to pro mě žádný problém.

Jak jsi trávil volný čas?

Ve volném čase jsem trénoval gymnastiku v gymnastickém klubu na univerzitě, brazilské jiu-jitsu a chodil jsem na anglické lekce pro studenty. Sečteno a podtrženo, týdně jsem průměrně natrénoval plus mínus 50 hodin i se zapsanými předměty.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšel se stipendiem?

Stipendium pokrylo letenku, ubytování a jídlo.

Cítil ses v zemi bezpečně?

ANO, Japonsko je velice bezpečná země.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Pouze na vyšší ceny. Japonci jsou tolerantní vůči cizincům, takže nějaké společenské prohřešky Vám odpustí. A ze začátku Vám bude připadat, že se Vám lidé na ulici a v metru vyhýbají, to je ale pro ně zcela normální, tak nebuďte zděšení.

Co Tě v této zemi nejvíce zaujalo či zaskočilo?

Pracovní nasazení Japonců. Kdo to nezažil, neuvěří nebo nepochopí.

Dostal jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Nikdy.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?

Většina faktů je víceméně pravdivá, ale jsou tam i odlišnosti. Myslím, že lidé si nedokáží doopravdy představit jaké to v Japonsku ve skutečnosti je. Všichni ví, že Asiati jsou pracovití a je pravda, že je opravdu pro ně práce skoro to nejdůležitější na světě (alespoň to je můj vlastní názor). Jejich pracovní nasazení je neuvěřitelné až skoro „robotí“. Například jsou schopní pracovat 12 hodin se stále stejným přístupem, na rozdíl od Evropy, kde jsou často lidé po 1 hodině práce znechucení.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Pravděpodobně tréninky brazilského jiu-jitsu a pocítění japonské mentality. Opravdu mě oslovil jejich přístup a jejich styly tréninků.

Komu především bys doporučil tento pobyt?

Především bych doporučil pobyt lidem, kteří se chtějí zlepšit ve sportu. Na univerzitě je přes 70 klubů a spolků. Mají tam skoro všechny sporty, na které si vzpomenete, a kvalita je vysoká. Já tam jel s tímto motivem a jsem nadmíru spokojen.

Nippon Sport Science University – Eliška Roháčková

„Hodně naexpená“ se dle svých slov vrátila ze zahraničního studijního pobytu Eliška Roháčková, toho času studentka navazující tělovýchovy a matematiky. Jejím dočasným domovem byla země vycházejícího slunce a tamní Nippon Sport Science University (dále NSSU)…

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Už od základní školy, kdy jsem se začala dívat na japonské anime, mi je japonská kultura velmi blízká. Na střední škole jsem začala cvičit tradiční karate a na vysoké škole jsem v rámci C předmětů navštěvovala několik předmětů z japanistiky a praktické předměty japonských bojových umění s mečem, které naše univerzita nabízí. Jsou to Kendo a Katori shinto ryu (pro zájemce: zkratka předmětu je BATTO). Takže když jsem viděla, že FTK nabízí zahraniční studijní pobyt i v Japonsku, byla to pro mě jasná volba.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Určitě ano. Na NSSU bylo celé zahraniční oddělení velmi vstřícné. Všichni se mi snažili pomoci s čímkoliv. Jak už to u Japonců bývá zvykem.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

První informace byla taková, že si mám ubytování zajistit sama, ale naštěstí mi později sdělili, že můžu bydlet v univerzitním guesthousu. Byl tři minuty chůze od školy, velmi uklizený, tichý, prostorný, se společnou prádelnou, koupelnou a vybavenou kuchyní. Měla jsem samostatný pokoj pro V.I.P. osoby v posledním patře s vlastní kuchyňkou, koupelnou, televizí a balkónem. Pokoj byl moc hezký a na Tokio za velmi malé peníze. Často jsem si vařila, protože to vyšlo nejlevněji, ale občas jsem zašla i do univerzitní menzy. Jídlo mi chutnalo, výběr byl velký a cena byla asi poloviční než v restauraci.

Jak probíhalo tvé studium?

Výuku jsem měla každý všední den, ale protože bylo vše v japonštině, navštěvovala jsem jen sportovní předměty. Polovina z nich byly klasické, jako je třeba ping-pong, basketbal, atletika, a druhou polovinu tvořila bojová umění, kvůli kterým jsem tam jela. Učitelé byli opravdu experti v oboru a ve všem mě technicky velmi posunuli.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Cestovala jsem téměř každý víkend ať už po okolí nebo se stanem na víkend někam dál. Měli jsme povoleny snad čtyři absence a dva týdny byly prázdniny, takže pro cestování téměř ideální podmínky. Ve volném čase jsem chodila do karate klubu na univerzitě, ve kterém se trénovalo každý den kromě neděle, a v posledním měsíci pobytu jsem navštěvovala Sugino dojo, kde jsem se učila pod samotným mistrem Sugino Katori shinto ryu.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšla se stipendiem?

Vedla jsem si poctivě v excelu účetnictví, a můžu tedy s jistotou říci, že mi stipendium stačilo na letenku, ubytování a základní potraviny spolu s útratou v menze.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Ano. Japonsko je velmi bezpečná země. Nekrade se tam, večer v centru se taky nemusíte bát jít po ulicích. Nic zlého se mi tam nikdy nepřihodilo.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Nezapomenout si vzít redukci na zásuvku. A taky se hodí umět trochu japonsky, protože anglicky tam téměř nikdo neumí.

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Spíš naopak. Ve škole mě obletovali kvůli mým barevným očím, bílé kůži a evropskému stylu oblékání.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Myslím, že ne. Japonci pracují od nevidím do nevidím, i děti jsou časově vytížené. Večer jsou cestující do vlaku opravdu zatlačováni. Ale překvapilo mě, jak jsou nesamostatní. Všechno jim musí někdo říct, nad věcmi se nezamýšlejí. Prostě jen splní úkol. Takže ty obrázky, na kterých jde dav Japonců jen po půlce schodiště, protože po druhé straně se chodívá opačným směrem, ale nikdo po ní nejde, jsou pravdivé.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Hodně jsem se zlepšila ve studovaných sportech a bojových uměních. Studium mě inspirovalo v odlišných přístupech k výuce sportů. Procestovala jsem vysněná místa. Celkově mě tento pobyt hodně „naexpil“. Také bych ráda zmínila tréninky v Sugino dojo. Tu tradiční japonskou atmosféru plnou tvrdé práce a etikety nikdy nezapomenu.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Ano! Jeďte kamkoliv. Pokud váháte, bojíte se nebo si myslíte, že na to nemáte čas, i tak vyjeďte. Získáte mnoho životních zkušeností, kopec zážitků, hromadu přátel ze zahraničí a o trošku víc poznáte svět, ve kterém žijeme. A jako bonus vám s různými problémy pomohou jak u nás na FTK, tak i ve světě. Cestování zdar!

Kanada

Camosun College – Viktória Dubecká

Kanada a Camosun College se na chvíli staly studijním domovem pro studentku aplikovaných pohybových aktivit Viktóriu Dubeckou. Proč právě země javorového listu? A jak se jí tu žilo a studovalo?

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Študovať v zahraničí bolo od začiatku jedným z hlavných dôvodov, prečo som išla študovať vysokú školu. No o Kanade sa mi ani nesnívalo, nikdy som si nemyslela a ani som nedúfala, že práve ja by som mohla ísť študovať do Kanady. Podávala som si prihlášku iba na univerzity v Európe, všetky ďalšie exotickejšie destinácie som pokladala pre mňa za nedostupné. A čuduj sa svete, na mojom pohovore, ktorý sa koná pred výberovým konaním, mi ponúkli štúdium v Kanade, vo Victorii na Vancouver Islande. Vraj tam potrebujú ešte študenta s relatívne dobrou angličtinou, ktorý by tam reprezentoval našu univerzitu. Takáto príležitosť sa neodmieta, a tak som súhlasne prikývla, že s radosťou tam pôjdem.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Podpora bola maximálna, mali tam zriadenú kanceláriu, ktorá riadila všetkých zahraničných študentov, kde som mohla kedykoľvek prísť a všetko so mnou promptne vyriešili, poprípade poradili.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

V mojej destinácií sa nenachádzali žiadne internáty, ale škola ponúka všetkým zahraničným študentom program Camosun Home Stay Family. Ide o to, že na základe vašich požiadaviek vám vyberú čo najvhodnejšiu rodinu, u ktorej budete nasledujúci čas bývať. Každý tam má vlastnú izbu a je možné si zaplatiť za Home Stay Family s jedlom, čo bolo pre mňa najjednoduchšie. Vždy som mala prístup ku všetkému jedlu, ktoré sa v dome nachádzalo. Večera bola každý deň navarená a pýtali sa ma, čo mi chutí, čo mi nechutí, poprípade či sú dáke jedlá, ktoré nemôžem konzumovať. Easy Peasy a k tomu sa dá na tom pekne ušetriť, okrem toho, že sa nemusíte zaoberať nakupovaním.

Jak probíhalo tvé studium?

Vzhľadom na to, že som sa veľmi netrápila s prenášaním predmetov, keďže v mojom prípade je nevyhnutné štúdium predlžovať, vybrala som si predmety, ktoré pre mňa vyzerali zaujímavo, tým pádom som so štúdiom nemala najmenší problém. Všetky predmety ma bavili a snažila som sa využiť tento zdroj informácií naplno. Týchto predmetov nebolo síce veľa, no zato som mala pocit, že som mohla každému osobne venovať viac času a o to viac ma obohacovali.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Cestovanie bolo na našom týždennom poriadku, zozbierali sme sa tam partia ľudí, ktorí mali veľký záujem o cestovanie („nečakané“). To nám vždy umožnilo vymyslieť, usporiadať výlet niekam, či už to bolo bližšie po ostrove alebo širšia Britská Kolumbia. Počas týždňa sme sa snažili si splniť všetky nevyhnutné povinnosti, aby sme na víkend mohli niekam ísť, s tým, že sme v piatky nemali školu, náš víkend trval vždy 3 dni.

Jak jsi vyšla se stipendiem?

Úplne bez problémov, zo štipendia som si zaplatila letenku a ubytovanie, v ktorom som mala zahrnuté aj stravovanie plus dáke tie školské poplatky a ešte niečo málo mi ostalo.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Safety first!“ Čokoľvek sa dialo, bezpečnosť bola na prvom mieste, dokonca sme si z toho robili až srandu. Neocitla som sa v žiadnej situácií, v ktorej by som sa cítila byť ohrozená. Na uliciach bolo síce viac ľudí bez domova, ako som od nás zvyknutá, ale boli úplne neškodní.

Na co by si studenti chystající se do Kanady měli dát pozor?

Jednoznačne si dať do poriadku všetky dokumenty, ktoré od vás vyžadujú. Bez potrebných dokumentov sa môžete dostať do problémov, alebo sa vám môže stať, že vám neumožnia isté veci.

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

V tejto oblasti je veľmi rozšírený multikulturalizmus, ľudia pochádzajú z najrôznejších oblastí sveta a všetci sú si tam rovní. 

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Popravde, ja som si dopredu nikdy nezisťovala veľa o krajne do ktorej idem. Najviac sa spolieham na vlastnú skúsenosť. No môžem potvrdiť, že ľudia v Kanade sú naozaj neskutnočno milí a prívetiví, na to my Európania nie sme až tak zvyknutí. Keď sa vám stretne pohľad s okoloidúcim, pozdraví sa vám alebo vás aspoň obdarí úsmevom. Je slušnosť poďakovať sa vodičovi autobusu, keď vystupujete a naozaj keď do niekoho omylom buchnete, dotyčná osoba sa vám ospravedlní. Také maličkosti, ktoré mňa osobne veľmi udivovali a potešili zároveň. 

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Myslím si, že kamkoľvek idete, otvorí vám to oči. Zrazu zistíte, že ten váš maličký svet, v ktorom ste doteraz žili, nie je všetko, čo nám veľký svet ponúka. Spoznávať nové miesta, nové kultúry, prírodu a ľudí...dostávate sa do situácií, kedy telefonát mame vás nezachráni a veci si musíte riešiť sami. Je to nezaplatiteľná skúsenosť do života, ktorá vás posunie vo viacerých oblastiach. Stávate sa nezávislým a sebestačným, musíte.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Jednoznačne, je to spôsob ako spoznať nové krajiny a hlavne sám seba. Obohacujúce po všetkých stránkach. Všade naokolo počúvam, ako by som veľmi rád cestoval a chcem ísť tam a tam a tam. Najjednoduchší spôsob, ako sa tam dostať, je študijný pobyt/stáž v zahraničí, keď vám k tomu ešte poskytujú aj finančnú podporu. Neváhaj a choď!

University of Alberta – Kristýna Navrátilová

Zahájení letního semestru máme úspěšně za sebou a spolu s ním začíná i seriál o studentech, kteří se vrátili ze studia v zahraničí. Spoustu z vás jistě zajímá, jaké jsou jejich zkušenosti, jak probíhají zkoušky v cizím jazyce a jestli stihli při studiu i cestovat. Jako první se o své zkušenosti podělí studentka oboru Aplikované pohybové aktivity Kristýna Navrátilová, která měla možnost studovat v průběhu zimního semestru na University of Alberta v Kanadě.

Co tě přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Už odmala jsem snila o tom, že budu jednou studovat v zahraničí, a proto jsem si za tím cílem šla. Nemluvě o tom, že jsem člověk, co potřebuje neustále nějakou změnu a posouvat svoje limity dál. Když se k tomu připojí také vášeň pro cestování a pestrá nabídka destinací na naší fakultě, byla to pro mě jasná volba.

Jakou destinaci jsi zvolila a proč právě tato volba?

Musím se přiznat, že jsem měla původně vybranou úplně jinou zemi, ale nakonec jsem však strašně vděčná, že jsem odjela právě do Kanady. Ze začátku jsem to vnímala dost skepticky, protože studium „tam za vodou“ jsem měla zafixované jako velice náročné. Ve finále šly pochyby stranou, protože jsem si říkala, že to je třeba poprvé a naposledy, co se do Kanady budu moci vůbec podívat.

Pomohly ti znalosti ze zahraničí k rozšíření obzoru ve tvém poli působnosti?

Na University of Alberta, kde jsem studovala, je přímo ve škole tzv. The Steadward Centre, kam jsem chodila jako dobrovolnice pomáhat s tvořením pohybového programu pro osoby s tělesným a přidruženým mentálním postižením. Centrum je určeno lidem se specifickými potřebami a má opravdu širokou nabídku pohybových aktivit pro různé věkové kategorie, což se krásně spojilo i s mým oborem. Mimo jiné jeden z mých předmětů byl zaměřen na APA a dozvěděla jsem se další informace, které mi bezpochyby obzor rozšířily. Jak dobrovolnictví, tak předmět pro mě byly zásadní a výborné zkušenosti, ze kterých teď mohu čerpat dál.

Jak tam probíhalo samotné studium?

Předměty bych spočítala na prstech jedné ruky, ale za to byl jeden předmět několikrát do týdne. Co mě ze začátku překvapilo, že studium bylo hodně o domácí přípravě, úkolech a také čtení. Člověk si na to ale postupem času zvykne a dostane se do toho. Sportovní předměty nebyly čistě jen o pohybu jako takovém, ale také dost o teorii. Ze začátku jsem skutečně nevěděla, že budu chodit na předmět moderní techniky tance a v reálu se na hodinách kromě tančení a ovládání baletních figur, budu zabývat i anatomií a fyziologií těla. Díky famózní profesorce jsem ale pochopila to propojení a člověk by určitě měl ovládat základní znalosti, co se našeho těla týče, aby to poté mohl převádět do praxe.

Měla jsi problém se zkouškami?

Jak s oblibou říkám, záleží čistě a jen na přístupu jedince. Zkoušky se v Kanadě píšou převážně formou testu a ústní zkoušku jsem neměla ani jednu a obecně tam nejsou vzhledem k vysokému počtu studentů moc běžné. V čem se zásadně liší systém zkoušek oproti naší škole, je to, že člověk má předem daný jeden termín zkoušky, na který musí přijít a má také jen jeden pokus. Když však člověk věnuje studiu nějaký čas, nasbírá dobré známky nebo určitá procenta v průběhu semestru a je pro něj potom finální zkouška „jen“ formalita.

Jak tam vypadal sociální život? Přátelé, zábava…

Týden před začátkem školy, která začíná 1. září, se pořádá Orientation Week, kde je neskutečně moc akcí, na kterých se člověk snadno seznámí. Měla jsem možnost potkat lidi ze všech koutů světa a najít si úžasné přátelé, které mám v plánu navštívit v tomto roce. Našla jsem si přátele také mezi mými spolužáky a mohu říct, že jsou Kanaďani neskutečně milí lidé, nic pro ně není problém a jsou otevření vám pomoci s čímkoli. Celkově jsem tam narazila vždy jen na pozitivně naladěné lidi, se kterými jsme téměř neustále navštěvovali nějaké výstavy, cestovali nebo zašli na večeři. Pro milovníky jídla je Kanada také tou nejlepší volbou, protože i v restauracích se setkáte s úplně jiným přístupem a co víc – vynikajícím jídlem.

Měla jsi možnost i cestovat?

Snažila jsem se zapojit do různých studentských organizací, se kterými se člověk může za přijatelnou cenu podívat do hor nebo dalších měst. Já měla štěstí, že jsem narazila na skvělé lidi, se kterými jsme se jeden den dohodli, kam pojedeme, druhý den pronajali auto a jeli. Viděla jsem proto naprosto odzbrojující místa v Národních parcích Banff a Jasper, navštívila města jako Calgary a lásku na první pohled jsem zažila při návštěvě města Vancouver, který jsem celý projela na kole během jedné slunečné neděle.

V čem tě pobyt nejvíce obohatil?

Asi nemůžu zmínit jednu určitou věc. Pobyt v Kanadě se výrazně liší i tím, že to není Erasmus, a proto tam jsou odlišné podmínky studia a celkový řád. Člověk je tam sám za sebe, sám pro sebe a sám se sebou. Dle mého názoru, když v dnešní době nějaký mladý člověk vycestuje někam do zahraničí a setrvá tam chvíli, nemůže pro svůj osobní růst udělat nic lepšího. Zároveň žije sen několika generací, protože vycestovat dřív tak snadno úplně nešlo, obzvlášť třeba do Kanady. Já k tomu od začátku přistupovala s pokorou a otevřenou hlavou a jedině tak jsem se mohla naučit tomu, spolehnout se sama na sebe, dokázat si, že zvládnu udělat zkoušky v angličtině, vnímat to množství nových situací a informací, nebo se prostě jednoduše během těch několika měsíců naučit poměrně slušně vařit.

Jaký byl tvůj nej… zážitek?

Kdo mě zná, ví, že jsem pověstná opravdu šílenými zážitky, který opravdu nikdo nevymyslí. Asi nejděsivější zážitek, ačkoli ho teď hodnotím jako nezapomenutelnou vzpomínku, byl ten, když jsem po celém dni přijela do ubytovacího resortu v Národním parku Banff, který je domovem pro mnoho krásných zvířat, jako jsou například i medvědi, a recepční nám oznámila s naprostým klidem ve tváři, že se v této oblasti dnes jeden objevil. Což by asi nebylo nic moc vzrušujícího, kdyby tam před rokem „omylem“ nesnědl tři ženy, které si vyrazily běhat. Přiznám se, že jsem se tu noc moc nevyspala…

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Za mě rozhodně ano. Především budou mít tu možnost srovnání dvou naprosto odlišných školských systémů, což je klíčové pro budoucí studium. Budou si vážit takových věcí, které jim teď přijdou naprosto běžné, jako je třeba to, že nemusíme platit školné, ani učebnice a úplně krásně se v naší menze najíme do 60 Kč, což jsou samozřejmě jen maličkosti, ale tvoří jeden velký celek a té říkám zkušenost.

University of Alberta – Barbora Procházková

Po čase se s naším seriálem opět podíváme do země javorového listu, na kanadské University of Alberta totiž absolvovala svůj zahraniční studijní pobyt studentka aplikované tělesné výchovy Barbora Procházková. Jak si pobyt užila a jak se jí v Kanadě studovalo? Dozvíte se na následujících řádcích.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Musím se přiznat, že původně jsem si vůbec pro svůj zahraniční program nezvolila Kanadu. Ve svém výběru jsem měla Finsko a Norsko a až u pohovoru s pedagogy, který následuje po anglických testech, jsem byla dotázána, proč jsem si nedala i Kanadu. V té chvíli mi to přišlo jako sen. Nikdy v životě jsem tak daleko nebylo a svět „tam za oceánem“ byl pro mě něco nepředstavitelného. Na otázku, zda mohou přidat Kanadu na můj seznam destinací, jsem s nadšením kývla. A ono to vyšlo!

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

To rozhodně ano. Hned první školní den mi přišel e-mail od Seana, který dělá na University of Alberta zahraničního koordinátora. Sešli jsme se osobně, ukázal mi školu, zejména prostory, které budu v rámci svých předmětů využívat, a upozornil mě, že při jakémkoliv problému se na něho mohu obrátit. Byl velice přívětivý. Já jsem naštěstí během svého studia žádný problém neměla, takže jsem jeho nabídku nemusela využít.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Byla jsem ubytovaná v HUBu, což jsou nově zrekonstruované koleje přímo v komplexu univerzity. Bydlela jsem ve 3. patře, kde se nacházely dva čtyřpokojové byty (čtyři soukromé pokoje a společné prostory, jako jsou koupelna, kuchyň a obývací pokoj). Předem si můžete vybrat koleje, ve kterých chcete bydlet, samozřejmě jsou zde finanční rozdíly. Já volila tu nejlevnější variantu. Také jsem chtěla spolubydlící a to se mi i splnilo. Náš byt byl na začátku nezařízený, ale všechno, co jsme potřebovaly, jsme v rámci univerzitního výletu do Ikea zakoupily a náklady si mezi sebou rozdělily. Takže to ve finále nebyl takový problém.

Co se týče stravování, je to jiné než u nás. V Kanadě neexistují menzy. Najdete zde spíše klasické fastfoody či restaurace nejrůznějších světových kuchyní. Ovšem jídlo v Kanadě je velice drahé, takže jsem si nakupovala v supermarketu a vařila na bytě.

Jak probíhalo tvé studium?

Studium je diametrálně rozdílné než na naší univerzitě. V každém semestru si vyberete „pouze“ 3–5 předmětů, které se vám opakují několikrát týdně. Máte například každý předmět 2x–3x týdně po hodině a půl v rámci přednášek a seminářů.

I když jsem měla zapsané jen čtyři předměty, školu jsem měla od pondělí do pátku. Systém v Kanadě je navíc rozdílný v tom, že na každou hodinu máte reading a k němu dané otázky, o kterých se poté společně bavíte přímo v hodině. Navíc hned po měsíci máte midterms, což jsou něco jako naše zápočty. Dále nespočet úkolů, seminárních prací, výzkumů a průběžných testů, takže se jistě nebudete nudit. Ale nic, co by se nedalo zvládnout. Učitelé jsou velice milí, a jelikož hodiny probíhají po 15–20 studentech, učitelé vás znají jménem a je to mnohem osobnější. Když jsem měla jakýkoliv problém, vždy mi s ochotou pomohli.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Jelikož jsem měla školu od pondělí do pátku, všední dny jsem využívala na prozkoumání samotného Edmontonu, setkávání se s přáteli a také na aktivity, které se daly dělat během odpoledne ve všední dny. Jako například společné večeře s přáteli, posilovna, nákupy, byla jsem na hokeji – Edmonton Oilers, na Rodeu, což je v Edmontonu každoroční tradice, navštívila jsem Elk National Park, Magic light show, koncert Imagine Dragons  a spoustu dalšího.
Víkendy jsem následně využila na cestování po okolí, zejména výlety po Národních parcích Banff a Jasper, ale také například lyžování v Marmot Basin, Sun Peaks a Revel Stoke. Na delší cestování jsem využila tzv. Reading week, což je týden volna uprostřed listopadu. S osmi kamarády, které jsem během studia potkala, jsme se rozhodli letět do Mexika. Byl to ten nejšílenější a zároveň jeden z nejlepších týdnů v mém životě (smích). Jelikož jsem měla poslední zkoušku 15. prosince a letenky domů až 23. prosince, rozhodla jsem se ještě se dvěma kamarády letět do Vancouveru, kde jsem například navštívila hokejový zápas, ve kterém hrál Jaromír Jágr (smích).

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšla se stipendiem?

Stipendium do Kanady je vysoké a řekla bych, že jsem s ním vyšla docela dobře. Vybrala jsem si nejlevnější ubytování a našla velice levný supermarket. Kanada je bohužel mnohem dražší než ČR, ale pokud se naučíte žít skromně a nerozhazovat peníze za zbytečnosti, rozhodně vám stipendium vystačí na ubytování, letenky i samotné živobytí. Já chtěla čas náležitě využít, a tak jsem hodně cestovala, ale na to už jsem využila své vlastní úspory.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Ano, dokonce velice. Většinu času trávíte v univerzitním komplexu, rozhodně se není čeho bát. Navíc Kanaďané jsou neuvěřitelně milí a vstřícní lidé, takže jsem neměla strach ani cestovat po území Kanady.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Pokud pominu formality jako vízum a jiné potřebné dokumenty, bez kterých vás ani do země nepustí, rozhodně se připravte na vyšší ceny a vyšší životní styl. Jinak mě ani nic nenapadá, lidé jsou skvělí, země bezpečná, co víc si přát.

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Vůbec ne. Za celé čtyři měsíce jsem nepotkala nikoho, s kým bych se dostala do křížku kvůli odlišné kultuře nebo náboženství. A to si myslím, že jsem se setkala s lidmi z mnoha států. Kanada celkově je v kultuře velice podobná té evropské.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Myslím si, že celkový pohled na Ameriku je u některých Evropanů docela negativní. Ale na druhou stranu, o Kanadě jsem nikdy v minulosti neslyšela nic negativního. Je celkově známé, že Kanaďané jsou velice milí lidé, kteří jsou vám ochotní kdykoliv pomoci. Rádi o sobě vyprávějí vtip, který naprosto vystihuje jejich povahu: „Když stoupnete Kanaďanovi na nohu, tak se vám omluví.“ Je to naprostá pravda. Usměvavé prodavačky, lidé, co vám s úsměvem podrží dveře, pokaždé když vylézáte z autobusu, poděkujete a řidič vám popřeje krásný den. Tohle mě naprosto ohromilo a velice se mi to zalíbilo.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Možnost vycestovat na opačný konec světa se záštitou naší univerzity, zkusit si naprosto rozdílné studium v angličtině, poznat nové kamarády z nejrůznějších konců světa, vidět krásnou přírodu, okusit pravou kanadskou zimu, procestovat nový kus světa. A nakonec i schopnost postarat se sama o sebe v cizí zemi.

A musím se přiznat, že obrovským zážitkem mi jistě do konce života zůstane to, že mi na Štědrý den uletělo navazující letadlo z Islandu do ČR a nejbližší letělo až za 2 dny. Nemít peníze, nic k jídlu a přečkat tři dny a dvě noci na letištní lavičce se všemi svými zavazadly bylo opravdovým zážitkem ke konci celé zahraniční stáže. Takže zažít netradiční vánoční svátky v podobě více než 56 hodin na letišti mám snad už v tomto životě splněno (smích).

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Za mě jedno obrovské ANO! Byly to zatím ty nejúžasnější čtyři měsíce v mém životě. Univerzita mi umožnila vycestovat na prestižní kanadskou univerzitu, dala mi na to finance a možnost okusit zcela rozdílný školní systém a taktéž život v jiné zemi, zlepšit angličtinu, poznat nové přátelé a rozšířit obzory do budoucna. Pokud váháte kvůli jazykové bariéře, tak na to zapomeňte. Také jsem se bála a nakonec se mi potvrdilo to, co je všeobecně známé: Chceš se naučit jazyk? Vycestuj do země, ve které se tak mluví. Žijeme jenom jednou, tak neváhejte.

University of Alberta – Helena Šnevajsová

Když se řekne Kanada, spousta lidí si vybaví především dvě věci – hokej a nádhernou divokou přírodu. Helena Šnevajsová, která měla možnost studovat na University of Alberta v Edmontnu, se ale na následujících řádcích o hokeji vůbec nezmiňuje. Kromě zážitků z kanadské divočiny si totiž ze země javorového listu přivezla řadu jiných postřehů.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Věděla jsem, že chci jet do země, kde se mluví hlavně anglicky. Oproti Anglii mě Kanada lákala více, hlavně kvůli přírodě. A až když jsem tam byla, tak mi došlo, jak moc je kanadská příroda divoká. Viděla jsem bizony, medvědy, losy a velryby ve volné přírodě a nadchly mě například i stovky let staré stromy.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Vždy jsem věděla, na koho se obrátit – ať už to byly dotazy ohledně zápisu předmětů, nebo informace o pojištění a další nezbytnosti. Navíc byli všichni velmi ochotní a cítila jsem podporu ze všech stran. Hostitelská univerzita na nás studenty ze zahraničí byla opravdu dobře připravena!

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Bydlela jsem v samém centru kampusu. Měla jsem samostatný pokoj a kuchyň dohromady s dalšími třemi studentkami. Všimla jsem si, že v Kanadě funguje jakási rivalita mezi jednotlivými kolejemi. Každá kolej organizovala vlastní akce, kterých jsme se mohli zúčastnit. Naše kolej měla navíc i kulečník, posilovnu a místnost s televizí. A nějaké nevýhody? Nadměrně se usazující prach z okolních restaurací, což znamenalo často zametat, a v kuchyni jsme se o naše uskladněné jídlo dělili s dotěrnými mravenci, ale jinak kromě pár technických závad si nebylo na co stěžovat.

A co se týče jídla a nákupů, tak počítejte s tím, že v Kanadě je všechno dvakrát dražší. Aby se mi podařilo vyjít s penězi, vařila jsem si raději sama na kolejích, než chodila do všudypřítomných fastfoodů a restaurací.

Jak probíhalo tvé studium?

Měla jsem pět předmětů, z toho čtyři byly z fakulty kinesiologie. Každý předmět byl napůl praktický a napůl teoretický, takže jsme i z plavání, tance, outdoorových aktivit a gymnastiky psali testy. Do hodin jsem se musela připravovat, a to buď přečíst zadanou četbu, nebo připravit nějaký výstup. Velké plus bylo, že se nás učitelé snažili aktivně zapojit, a to i během teoretických výkladů. Debatovali jsme ve skupinách nebo připravovali skupinové projekty. Ale nebojte, i kdyby angličtina nebyla vaše silná stránka, spolužáci vám pomohou.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Našla jsem si mezi Kanaďany a mezinárodními studenty kamarády. Navíc je přes týden možnost zdarma chodit do posilovny, na lezeckou stěnu nebo plavat a škola navíc pořádá spoustu dalších akcí, třeba různé koncerty, přednášky... Také se v Edmontnu, milionovém městě, často něco děje. I univerzitní sport je v Kanadě na vysoké úrovni a rivalita mezi školami je obrovská. A tak jsme občas zašli na zápas podpořit místní hokejisty, volejbalisty nebo basketbalisty. Atmosféra na zápasech se podobala extraligovému zápasu u nás.

Co se týče víkendů, stala jsem se členem Outdoor clubu, který organizuje nejrůznější výlety do přírody – od pozorování hvězd, přes grilování, výlety k ledopádům až po lyžování a kempování ve volné přírodě. Jednou jsme jeli na sněžnice a kolem nás se procházeli bizoni. Jinak Skalisté hory toho nabízejí hodně, a tak jsme si s kamarády půjčili auto a jeli tam.

Bylo spoustu možností, jak trávit volný čas. Jen si vybrat...

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšla se stipendiem?

Stipendium mi pokrylo celý semestr. Z vlastních zásob jsem pak platila letenku.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Já ano. Nepřitahuji konfliktní typy lidí.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Nezapomeňte teplé oblečení a dobré boty. Zaručuji, že se v Kanadě naučíte oblečení vrstvit. Já bych tam jinak zmrzla!

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Vůbec ne. Kanada je velmi multikulturní země. Na svobodě a rovnoprávnosti si dost zakládají. Například součástí naší koleje byl tzv. multi-faith prayer room, kam se můžete jít pomodlit, ať už jste jakéhokoli vyznání. Překvapilo mě, že více než polovina Kanaďanů jsou křesťané, a je zajímavé vidět, jak prožívají víru.

Troufnu si říct, že ať už máte jakýkoli názor, víru či orientaci, určitě najdete nějaké své spřízněnce. Je tam ohromná rozmanitost skupin. A přišlo mi, že všechny skupiny jsou slyšet. Například já osobně jsem se setkala se skupinami podporující extrémní socialismus a komunismus a všemožné pride pochody... Kanada má pouze jedno pravidlo: nesmíte ohrožovat svobodu ostatních.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Ano i ne. Uvědomila jsem si, že filmy a písničky dobře zachycují životní styl většiny Kanaďanů a témata, kterými se Kanaďané zabývají. Na vlastní kůži jsem si několikrát prožila, jak moc jsou Kanaďané milí a ochotní vám pomoct.

Média ale už tak přesně nezachycují aktuální problematiku Indiánů. Indiáni samozřejmě už nežijí v týpí, mají elektřinu a lov není jejich primární obživa. Avšak komunity prvních obyvatel stále existují a mají spoustu problémů spojených s chudobou. Klasické zobrazení ve filmech ukazuje historii, a lidé tak mají pocit, že dnes je všechno vyřešeno, napraveno a z historie jsme se poučili. Ale úplně tak jednoduché to není...

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Osamostatnění se, zlepšení angličtiny, poznání jiných kultur, a nejen té kanadské, ale v rámci pobytu v zahraničí se potkáte se všemi možnými národnostmi. Setkala jsem se se skvělými lidmi. Studovat na škole v zahraničí a cestovat na vlastní pěst jsou úžasné zkušenosti, díky kterým jsem získala určitý nadhled. A díky lidem, které na cestě potkáte, zjistíte, že cestovat sama není až tak složité.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Určitě ano! Nebojte se angličtiny!

Camosun College – Monika Venclová

Za oceán se vydala za svým zahraničním pobytem studentka rekreologie Monika Venclová. Proč si vybrala kanadskou Camosun College, kolik času trávila nad domácími úkoly a jací vůbec jsou Kanaďané, se dočtete na následujících řádcích.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Důvodů, proč jsem si vybrala Kanadu, bylo hned několik. Chtěla jsem poznat život a kulturu na jiném kontinentu, v zemi s vysokou životní úrovní a multikulturní společností. Dále jsem věděla, že v Severní Americe budu mít možnost hrát Frisbee Ultimate na vyšší úrovni než v ČR, a nakonec to pro mě byla šance poprvé vycestovat mimo Evropu.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Rozhodně ano, na Camosun College je více než polovina studentů ze zahraničí a škola a její služby jsou tomu velmi přizpůsobené. Koordinátorka, která měla na starosti výměnné studenty, nám byla kdykoliv k dispozici.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Camosun College nabízela pobyt v Homestay i se stravou – a to byla možnost, kterou jsem zvolila. Bydlela jsem v rodinném domku, kde jsem měla vlastní pokoj s koupelnou. Rodina byla sportovně založena a hodně jsme si spolu rozuměli. Bylo velmi příjemné scházet se každý den u společné večeře a povídat si.

Jak probíhalo tvé studium?

Vybrala jsem si pět předmětů, které vypadaly zajímavě a byly spíše praktického charakteru. V rámci výuky jsme například chodili na výlety do přírodních parků a jeli jsme na dvoudenní stanování na západní pobřeží ostrova. Nebo jsme si vyzkoušeli různé sporty včetně curlingu a sněžnic anebo jsme připravovali praktické lekce cvičení pro spolužáky. V Kanadě studenti dostávají během semestru hodně domácích úkolů, takže i přesto, že jsem měla rozvrh od 10 do 14 hodin, trávila jsem hodně času v knihovně plněním úkolů. V každém předmětu nebylo více než 30 studentů a vyučující byli velmi přátelští a pozitivní.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Svůj volný čas jsem trávila na trénincích a hraním Frisbee Ultimate. To, že chci v Kanadě hrát frisbee, jsem věděla již před odjezdem, a když tedy přišla možnost připojit se k ženskému týmu University of Victoria (UVIXENS), který jako jeden z mála kanadských týmů hraje americkou univerzitní ligu, neváhala jsem. A protože je v Kanadě frisbee mnohem rozšířenější, hrála jsem i místní městskou ligu. Trénování a hraní  6x do týdne mi zabralo hodně času, ale bylo to přesně to, co jsem chtěla.

Kvůli tréninkům jsem tedy necestovala tolik jako mnoho jiných studentů, ale v rámci předmětů ve škole a školního Adventure Clubu jsem absolvovala několik výletů po Vancouver Island a s kamarády jsme také podnikli menší roadtrip. S UVIXENS jsme měli několik turnajů ve Vancouveru a USA (Oregon a Washington), takže jsem se podívala i tam.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšla se stipendiem?

Se stipendiem jsem vyšla dobře. Kanada je sice trochu dražší, ale stipendium mi pokrylo ubytování se stravou, letenku, školní poplatky a ještě mi trochu něco zbylo.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Ano, velmi bezpečně. Pravděpodobně proto, že jsou všichni Kanaďané povahou velmi milí a přívětiví.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Mít v pořádku cestovní a potřebné doklady a potom pravděpodobně na vyšší ceny. Pokud by plánovali více cestovat, tak mít nějaké vlastní finance.

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Ne, protože je Kanada velmi multikulturní, Kanaďané jsou velmi tolerantní a ohleduplní.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Řekla bych, že ne, Kanaďané jsou známí tím, jak jsou slušní a milí. Opravdu takoví jsou, děkují řidiči, když se vystupuje z autobusu, staví na přechodech, i když se nechystáte přejít, a podrží vám dveře. Jedna věc byla ale jiná, než jsem čekala - že ve Victorii v zimě vůbec nebyl sníh. Je to totiž nejteplejší místo v celé Kanadě.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Pro mě to byla rozhodně možnost hrát Frisbee Ultimate na výkonnostní úrovni. Hrát a trénovat tento sport na takovéto úrovni jsem doposud neměla možnost. A to, že najednou hraju v Kanadě proti USA, bylo pro mě jako splněný sen. Kromě trénování jsem se zapojila i do rekreační městské ligy a uvědomila jsem si, jak moc je frisbee v Kanadě rozšířené. Tato zkušenost mě posunula nejen jako hráče ale i jako budoucího trenéra.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Rozhodně ano. Z pobytu v zahraničí si neodvezete pouze nové vědomosti ze školy, ale i nevšední zážitky, poznáte nové přátele z celého světa a objevíte nová místa a jinou kulturu. Myslím si, že takové zkušenosti se do budoucího studia a života rozhodně hodí.

Kolumbie

Universidad del Rosario – Ondřej Mečkovský

Kolumbijská Universidad del Rosario se řadí mezi naše nejnovější partnerské instituce a dnešní rozhovor je věnován jednomu z prvních studentů, kteří se odvážně vydali reprezentovat FTK v Latinské Americe. Student fyzioterapie, Ondřej Mečkovský, vám poví, jak se mu za „velkou louží“ dařilo, na co je potřeba si během pobytu v Kolumbii dát pozor a na co se v této exotické zemi můžete těšit.

Proč jsi zvolil právě tuto destinaci?

Ani nevím proč, ale vždycky mě hodně lákalo navštívit Latinskou Ameriku. Takže jsem se snažil, hledal a obepisoval, až se nakonec povedlo domluvit studijní pobyt v hlavním městě Kolumbie – v Bogotě.

Cítil jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Rozhodně ano! Z komunikace a administrativy jsem měl dost strach, ale nakonec vše probíhalo hladce a cílit jsem, že je o mě zájem a postaráno.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Dost se mi poštěstilo, co se týče ubytování. Našel jsem skvělou komunitu tvořenou jak místními, tak mezinárodními mladými lidmi. Bydlel jsem v obrovském sdíleném domě se studenty z celého světa (bylo nás tam 18). Docela rád vařím, takže se stravováním problém nebyl. A všudypřítomné šťavnaté ovoce bylo jak třešnička na dortu.

Jak probíhala komunikace v cizím jazyce?

V celé Latinské Americe se mluví španělsky nebo portugalsky. Anglicky se tu člověk opravdu moc nedomluví. Vzhledem k tomu, že moje studium bylo ve španělštině, tak byla znalost jazyka jednou z klíčových předpokladů jak ke studiu, tak hlavně k samotnému životu.

Jak probíhalo tvé studium/výzkum?

Forma výuky na Rosariu byla dost podobná té u nás na FTK. Takže jsem normálně chodil na hodiny, učil se a připravoval se doma. Praxe jsem neměl. Musím podotknout, že kvalita výuky i vybavení školy bylo na vysoké úrovni. Rovněž přístup ze strany učitelů byl velice přátelský a nevadilo jim mi cokoliv vysvětlit.
Rozdíl byl v ukončování předmětů. Na Rosariu nebylo zkouškové. Student sbíral během studia známky za testy, prezentace a celkovou aktivitu a to tvořilo jeho závěrečnou známku.

Jak jsi trávil volný čas? Měl jsi možnost cestovat?

Mám hodně dobrodružnou povahu, takže když se naskytla příležitost vyrazit za dobrodružstvím, tak jsem neváhal. Během pobytu v Kolumbii jsem se dostal na opravdu zajímavá místa. Na pobřeží Karibiku do města Barranquilla, kde byl obrovský karneval, do spousty národních parků ať už na pobřeží nebo v horách, či do městečka Leticia v srdci Amazonie. A díky kamarádům z Bogoty jsem mohl také proniknout do kultury a života místních. Rád lezu po skalách, takže jsem se seznámil s místními lezci a sem tam vyrazil s nimi.

Jak jsi vyšel se stipendiem?

Díky tomu, že jsem měl ještě prospěchové stipendium od Olomouckého kraje, jsem vyšel akorát. Samozřejmě, že na cestování bylo potřeba použít vlastní zdroje. Nejdražší položka byla určitě letenka.

Cítil ses v zemi bezpečně?

Ano i ne. Nechal sem si poradit a pak se řídil „pravidly“, které v Bogotě platí – nevytahovat telefon na ulici, nechodit v noci sám… po čase jsem si na to zvykl a s trochou opatrnosti jsem se cítil v klidu.
Nicméně byl tam znatelný rozdíl. Řekl bych, že ten, kdo se vydá do Latinské Ameriky, musí počítat s tím, že je potřeba být víc opatrný.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Jak už jsem zmiňoval – na bezpečnost. Pak také na to, aby se nenechali napálit a neplatili „turistické ceny“. Dále hromadná doprava v Bogotě je prostě katastrofa, já jsem jezdil na kole, takže jsem se vyhnul přeplněným autobusům, ale i kličkování mezi auty bylo někdy náročné.

Dostal ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Ne.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Kolumbie je země kontrastů. Jsou zde krásné, moderní a ekonomicky důležité oblasti, kde je klid a bezpečno. Ale také místa, kam nechodí ani místní.
Kolumbie byla známá jako místo, kde proti sobě válčí drogové kartely, partyzáni a národní armáda. Tohle už je ale minulostí.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Nové znalosti a poznání úplně nové kultury a pohledu na svět. A to jak na úrovni profesní, tak osobní. Také mám radost, že nově vytvořená spolupráce našich univerzit pokračuje.

Doporučil bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Určitě ano. Jednak pro kvalitu a úroveň vzdělání, co Rosario nabízí, a pak také pro samotnou Kolumbii a všechny její krásy.

Litva

Lithuanian Sports University – Václav Fuhrmann

Zkušenosti našich studentů ze zahraničních studijních pobytů nejsou vždy jen pozitivní. Své o tom na následujících řádcích prozradí rekreolog Václav Fuhrmann, který svůj Erasmus strávil s přítelkyní na Lithuanian Sports University.

Proč jsi zvolil právě tuto destinaci?

Litvu jsem si vybral, protože ostatní destinace mi přišly moc běžné a jako lokality, kde se člověk podívá na prázdniny, na výlet nebo i přes jiné cesty, jako prázdninové brigády atd.

Cítil jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Na začátku to vypadalo, že nějaká pomoc a podpora bude. Ale již po příjezdu a ubytování tento pocit vymizel. Postupem času zbylo jen hořké zklamání, dokonce i naštvání na ochotu a jednání. Naopak bych chtěl pochválit svého buddyho (pozn.: buddy je místní student, který se stará o cizího studenta), který se velmi snažil.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jsi bydlel?

Ubytování bylo zajímavé, první den bez povlečení, což se po zmatcích na začátku dalo čekat, ale abych se přiznal, tak věci jako povinný příchod do půlnoci (poté byl vchod zamknutý), rozvrzané postele, okno, vedle kterého bylo v zimě asi 14 cm2 ledu, hudba celý den, která rozskákala postele a šílený nepořádek po spolubydlících, tekoucí voda ze stropu a týden, kdy zase teplá voda vůbec netekla, byly zážitky, které se docela vryly do paměti. Se stravováním problém nebyl, protože škola menzu neměla, tak jsme si vařili celý pobyt sami.

Jak probíhalo tvé studium?

Studium až na nějaké drobné či větší nedorozumění s učiteli probíhalo vcelku pohodlně.

Jak jsi trávil volný čas? Měl jsi možnost cestovat?

Volný čas jsem trávil hlavně s přítelkyní, kdy jsme se snažili najít ve městě zajímavá místa nebo navštěvovali vnitřní halu na atletiku s posilovnou, která byla naproti ubytovně. Problém byl, že polovinu pobytu bylo -30 °C, takže bylo těžké se přemluvit a někam se vydat. Druhou polovinu pobytu bylo + 30 °C, tak jsme se věnovali i beach volejbalu (na který bylo po Kaunasu několik hřišť zdarma). Párkrát jsme zašli i na místní basketbalový tým, který je velmi úspěšný, a v období, kdy jsme tam byli, se zde hrálo i MS v hokeji kategorie C, kam jsme také zavítali.

Cestování jsme se chtěli věnovat, ale kvůli finanční náročnosti Litvy jsme se moc nikam nepodívali, kromě cest autem, kdy nás přijel někdo navštívit a vzal s sebou, nebo florbalového turnaje, kterého jsem se zúčastnil. Ale chtěl bych zmínit, že v Litvě je opravdu krásná příroda a venkov, kde jsou staré domky. Má své kouzlo.

Jak jsi vyšel se stipendiem?

Stipendium nám pokrylo ubytování, jídlo a pití (moc akcí jsme se neúčastnili). Na nic více nám ze stipendia kvůli cenám v Litvě nezbylo.

Cítil ses v zemi bezpečně?

Ano, v zemi jsem se po většinu času cítil bezpečně.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Studenti by se měli asi připravit na horší organizaci, krutou zimu a silně patrioticky založené lidi.

Dostal ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Já osobně nikdy, protože Litevci měli k Česku, i když spíše k Československu, velmi kladný vztah a často při komunikaci zmínili nějakou spojitost s námi, nebo dokonce návštěvu u nás. Horší to měli Portugalci a Turci, kteří zažívali rasismus, a dokonce je ve městě nechtěli pustit do klubů nebo restaurací.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?

Země oproti nějakému stereotypu není tak komunistická, jak by se mohlo zdát (až na periferii Vilniusu, která vypadá jako ghetto z dob SSSR). Jinak je to země, kde se podporuje sport mnohem více než v ČR. A jsou zde mnohé paradoxy, jako například rozpadlý barák a Audi na dvorku. Na silnicích spousta nejnovějších aut (na jednom menším parkovišti jsem napočítal asi pět aut značky Porsche) a v centru města mnoho bezdomovců žebrajících přímo v restauracích.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

To, že jsem nyní schopný porovnat naší kulturu s jinou zemí a jiným prostředím.

Doporučil bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Určitě bych doporučil výjezd všem, ať si mohou porovnat, co je doma a co jinde. Možná také aby se více osamostatnili.

Nizozemsko

Avans University of Applied Sciences – Kamila Volková

Po nedávném výletu do Slovinska se v novém pokračování seriálu o zahraničních mobilitách našich studentů podíváme do Nizozemska. Na tamní Avans University of Applied Sciences v Bredě poblíž hranic s Belgií měla možnost studovat fyzioterapeutka Kamila Volková. A prý to stálo za to.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Úplnou náhodou. Zpočátku jsem preferovala Litvu (město Kaunas), ta mi ovšem byla rozmluvena pro nižší úroveň studia fyzioterapie na magisterském stupni. Následovala marná snaha poslat přihlášku do univerzity v belgickém Leuven, jejíž koordinátor neodepisoval na e-maily. Z těchto důvodů mi byla doporučena Breda v Nizozemsku, jednak pro velmi kvalitní studijní program, ale taktéž pro rychlou a spolehlivou komunikaci ze strany hostitelské univerzity.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Určitě ano. Bylo mi řečeno, že spolupráce mezi univerzitami již několik let funguje opravdu skvěle, což se také potvrdilo. Koordinátor v Bredě i společně s pedagogy a zbytkem týmu reagují spolehlivě a pohotově.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

U bydlení se asi malinko rozepíšu. Shánění ubytování je opravdu vysilující. Pokud vám něco nabídne Univerzita Avans, ihned po tom skočte (i když je ubytování dražší než vaše stipendium). V Bredě sídlí dvě velké univerzity, tudíž každý semestr hledají ubytování stovky mezinárodních studentů (Nizozemce ani nepočítám). Hledání ubytování vám kromě faktu, že poptávka těžce převyšuje nabídku, znesnadní taktéž to, že jste mezinárodní student hledající bydlení pouze na jeden semestr (prodloužení Erasmu v Bredě není možné, jelikož studijní program v angličtině je pouze jednosemestrální).

Při shánění ubytování si, prosím, dejte taktéž pozor na to, zdali tam můžete být oficiálně registrovaní. Z vlastní zkušenosti vím, že někteří pronajímatelé nabízejí pokoje bez této možnosti, což je v Nizozemí nelegální.

Dobrá zpráva však je, že i pro ty největší zoufalce a bezdomovce (opět vlastní zkušenost) existuje na adrese Stationsplein 1 hostel, kde vám střechu nad hlavou poskytnou během celého pobytu. Sice to bude stát celé vaše stipendium (jednolůžkový pokoj), avšak za střechu nad hlavou a občasné zatopení v zimních měsících to stojí.

Co se týče stravování, v Nizozemsku bylo dle očekávání poměrně draho. Řešením pro mě byly dojíždění do vzdálenějšího Lidlu, kde byly ceny potravin nejnižší v porovnání s místními supermarkety, a taktéž příprava domácí stravy. Občas jsem si dopřála masové koule v Ikea.

Jak probíhalo tvé studium?

Mé studium programu Minor Paediatric Physiotherapy proběhlo mnohem hladčeji, než jsem předpokládala. Výuku jsme měli pouze dva dny v týdnu, takže času na ostatní zájmy a aktivity bylo opravdu požehnaně. První týdny mi trvalo dostat se do studijního režimu, který obnášel převážně četbu knih, na základě kterých se dále vypracovávaly úkoly do skupinového portfolia. Nicméně studium bylo i přes náročnější závěrečnou zkoušku dobře zvládnutelné i pro ty, jejichž angličtina není na úrovni C1.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Volného času bylo opravdu dost. Často jsem navštěvovala studentské sportovní centrum, které nabízelo pestrou škálu sportovního vyžití. Od možnosti plavání, bruslení, posilovny a všech skupinových aktivit, na které si vzpomenete, až po individuální a kolektivní sporty.

Možnost cestovat jsem, myslím, využila naplno. Ať už sama, s přáteli, kteří mě přijeli navštívit, anebo s organizací Erasmus Student Network jsem postupně procestovala Rotterdam, Amsterdam, Utrecht, Alkmaar, Nijmegen, Borculo či městečko Baarle Hertog v Nizozemsku, ale taktéž Antverpy a Bruggy v Belgii, kam se člověk pohodlně dostane vlakem. Nizozemsko však nabízí spoustu dalších krás, na které by mi asi nestačil ani další semestr.

Jak jsi vyšla se stipendiem?

Výše mého stipendia pokryla pouze náklady na ubytování, tudíž veškeré další výdaje šly z mé kapsy.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Rozhodně ano. O žádné kriminalitě (kromě krádeže kol) jsem za celý semestr ani neslyšela. Právě naopak. Lidé jsou velmi milí, vstřícní a nápomocní, i když po nich nic nežádáte.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Ráda bych upozornila na to, že jsem měla v Nizozemsku problém platit kartou. Na většině míst neberou karty Visa ani MasterCard (výjimkou je opět Lidl). Řešením je založit si přímo nizozemský studentský účet, což vám nabídnou, a dokonce i zprostředkují hned první den v rámci introduction days. Mně osobně to přišlo na jeden semestr zbytečné, a tak jsem platila převážně v hotovosti. To ovšem není ideální řešení, když máte pouze jeden výběr z bankomatu v měsíci zdarma. Dále bych varovala před výše zmiňovanou krádeží kol. Opravdu se hodí investovat do dražšího zámku a nenechávat své kolo před nádražím. Jo a taky si, prosím vás, pořiďte nepromokavou bundu s kapuckou. Jinak z toho počasí budete hodně na nervy.

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Vůbec ne. Přijde mi, že celé Nizozemsko je velmi tolerantní a rasově zcela nezaujaté.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Spíše ne. Do Bredy jsem jela připravená na to, že jsou Nizozemci obecně velmi upřímní, což se také potvrdilo. Bez jakýchkoliv okolků vám vždy narovinu řeknou přesně to, co si myslí (i když ví, že se vám to nebude vůbec líbit). Takže nebuďte zaskočeni jejich nadměrnou přímočarostí a upřímností.

Typický otravný déšť nás vskutku provázel celý semestr. Po čase si na něj zvyknete a začnete si velmi vážit slunečného počasí.

Co mě však překvapilo hned po příjezdu do země, je fakt, že se v Nizozemsku neobědvá v takovém stylu jako u nás. Žádnou menzu s vývařovnou tam nečekejte. Bufet nabízí sendviče všeho druhu, které vám brzy začnou lézt krkem. Oni se však na vás budou dívat jako na blázna, když se odhodláte jim sdělit, že máte chuť na něco teplého během oběda.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Největší přínos pro mě představovalo osamostatnění. Dále jsem vděčná za zbavení se ostychu při mluvení v cizím jazyce a samozřejmě i za zlepšení úrovně angličtiny. Jsem vděčná také za možnost cestovat a poznávat nizozemskou kulturu. V neposlední řadě vidím velký přínos právě v kvalitě studia. Přednášky jsem si opravdu užívala díky skvělému učiteli, který byl schopen vědomosti předat velmi zábavnou, moderní a neotřelou cestou.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Pokud jste pokračovali ve čtení a dostali se až sem, znamená to, že Erasmus alespoň trošku zvažujete. Tak vystupte z tzv. zóny komfortu a jeďte! Prožijte si každý svůj osobní příběh, na který budete po zbytek života rádi vzpomínat. Je to k nezaplacení.

Norsko

Norwegian School of Sport Sciences – Marek Zrubec

S naším seriálem se tentokrát vydáme do Skandinávie, o své zkušenosti ze studijního pobytu v norském hlavním městě se podělil student rekreologie Marek Zrubec.

Proč jsi zvolil právě tuto destinaci?

Vždy ma fascinovala Škandinávia a chcel som ísť študovať do väčšieho města, preto Oslo perfektne sedelo mojim požiadavkám.

Cítil jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Určite áno. International office na hostiteľskej univerzite vždy pomohol najlepšie ako sa dalo s hocičím, čo bolo treba vybaviť, či už od vybavovania dočasného pobytu v krajine až po formality s predmetmi.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Býval som v rezidenčnej časti pre študentov Sogn, ktorá je druhá najväčšia po Kringsja. Ubytovanie bolo na perfektnej úrovni. Býval som v byte s Nórkou, Taiwančankou a Japonkou. Každý mal vlastnú zariadenú a priestrannú izbu a všetci štyria sme zdieľali dve kúpeľne a výborne vybavenú kuchyňu. Dve minúty od bytu boli potraviny a zástavka MHD. Do školy to trvalo necelých 20 minút pešo. Polovica erasmákov bývala v Kringsji, kde mali tú výhodu, že do školy to mali 3 minúty pešo.

Čo sa týka stravovania, tak to som si tak ako všetci ostatní varil každý deň, občas po tažšej noci nejaký ten fastfood haha. Na univerzite je síce kafetéria, avšak s prihliadnutím na ceny a na to, že som nebýval ďaleko som sa tam stravoval len výnimočne.

Jak probíhalo tvé studium?

Začali sme zoznamovacím, takzvaným Buddy-weekom, ktorý bol nabitý aktivitami, pri ktorých sa bolo jednoduchšie spoznať s nastavajúcami nórskymi spolužiakmi či ostatnými erasmákmi. A týždeň na to začala výučba. Mal som tri predmety, z ktorých jeden bol napísať prácu, takže som navštevoval školu len kvôli dvom predmetom. Každý týždeň bol iný rozvrh, ale zvyčajne som trávil na univerzite 2 hodiny denne 4-krát do týždňa. Štúdium bolo na veľmi dobrej úrovni, každý predmet mal niekoľko prednášajúcich počas semestra, napríklad, na predmete Nutrition nám prednášali dve dietologičky z nórskeho olympijského tímu, čo bolo naozaj obohacujúce. Čo sa týka ukončenia predmetov, isté povinnosti boli počas semestra, a potom zakončené písomnou skúškou. Kedže výučbu sme mali spojenú s Nórmi, tak nás aj tak brali, takže nadobudnúť kredity určite nebolo zadarmo, bola potrebná poctivá príprava na úspešné absolvovanie predmetu. Ak sa stalo, že niekto nespravil, musel dva mesiace po skončení semestru vycestovať naspät do Osla na opravný termín.

Jak jsi trávil volný čas? Měl jsi možnost cestovat?

Okolie Osla je naozaj veľmi pekné, už hneď 5 minút za školou začína les, preto som hodne času trávil v prírode, či už pri BBQ alebo na turistike. Keď vonku nebolo dobré počasie tak som navštevoval skvelo vybavenú univerzitnú posilňovňu alebo som sa účastnil spoločenských akcií organizovaných ESN skupinou. Čo sa týka cestovania, tak na to bolo určite dostatok priestoru, kedže výučba nezaberala veľa času. Mal som príležitosť pozrieť si Štokholm aj Kodaň a na koncu pobytu som strávil 5 dní na severe Nórska na Lofotských ostrovoch.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšel se stipendiem?

Nórsko je naozaj drahá krajina, aj napriek tomu, že som nerozhadzoval, som minul skoro dvojnásobok toho, čo som dostal ako grant.

Cítil ses v zemi bezpečně?

O tom niet pochýb, nemal som za celý pobyt ani jednu negatívnu skúsenosť v tejto oblasti.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Na financie haha.

Dostal ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Oslo je vyspelé multikulturálne mesto, takže nie, nedostal a nepoznám ani nikoho, kto by mal podobný problém.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Ak je tým zobrazením Nórska krásna príroda, atraktívne blond ženy a vysoká životná úroveň, tak to naozaj aj sedí, avšak treba to zažiť na vlastnej koži, aby mal človek o Nórsku naozaj prehľad.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Tento študijný pobyt mi priniesol naozaj veľa. Či už to, že som si vyskúšal život v krajine, v ktorej som neovládal domáci jazyk, alebo, že som mal možnosť sa spoznať s ľudmi z celého sveta, až po zažitie iného vzdelávacieho systému, kultúry, sociálneho života atď. Preto je pre mňa tažke vybrať si ten najväčší prínos.

Doporučil bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Štúdium v zahraničí je zažitok na celý život, a preto by som ho odporučil naozaj každému. Všetky pochybnosti pôjdu stranou akonáhle to začne a garantujem, že sa človek vráti o pozitívnu skúsenosť bohatší.

University of South-Eastern Norway – Petr Pavliš

Norsko není jen země nádherné přírody, ale také kvalitního vzdělávacího systému a přátelských lidí. Petr Pavliš, magisterský student rekreologie, nám v tomto rozhovoru jako první v seriálu My, studenti z Neředína ve světě představí University of South-Eastern Norway, jednu z našich dvou partnerských univerzit v Norsku. Dozvíte se, proč je podle Petra tak důležité, aby studenti jeli na zahraniční výměnný pobyt, a proč se on sám do Norska neustále vrací.

Proč jsi zvolil právě tuto destinaci?

V Norsku jsem již studoval na Erasmu v době, kdy jsem byl ještě na bakaláři. Byl to můj první Erasmus a ačkoliv mi výběr školy tehdy nesedl, na Norsko jsem nezanevřel a rychle si zpětně uvědomil, že to byla nejlepší možná země, kam se na Erasmus vydat. Co víc, dokonce nejlepší možná destinace, kde se v budoucnu usadit.

Cítil jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Zahraniční koordinátoři jsou podle mě vždy ti nejvlídnější a nejvstřícnější pracovníci fakulty. Ať už u nás, nebo v zahraničí. Vždy se snaží maximálně pomoct a vyhovět. Na Universitetet i Sørøst-Norge (University of South-Eastern Norway, dále jen „USN“) jsem podporu ze strany koordinátora Daga cítil velmi.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jsi bydlel?

Bydlel jsem na kolejích Høgås v Notoddenu, asi 10-15 minut pěšky od školy, stejně jako od nejbližšího obchodu. Oproti tomu, když jsem bydlel v Oslu na kolejích Kringsjå a všude to měl cca 100 m, to byl sice velký rozdíl, ale nějak jsme si na to všichni zvykli a naopak jsme oceňovali, že na kolejích byl klid a bylo to hned u lesa a vrcholku Eikeskar (asi 2 km daleko).
Čeho jsme si ovšem cenili nejvíc, byla úroveň našeho ubytování. Nádherné „rodinné domečky“ ze dřeva v typicky norském stylu. Interiér rovněž obložený dřevem. Wi-Fi připojení je samozřejmostí. Kuchyň je skromně vybavená, když má člověk štěstí, nalezne v ní mikrovlnku nebo rychlovarnou konvici po předchozích studentech. Vytápěná podlaha v koupelně, kuchyňka, záchod a sprcha se sdílí ve dvou lidech. Pokoje jsou samostatné (norský standart – Norové totiž potřebuji svůj klid). V přízemí domečku je obývací pokoj s gauči, stolem a televizí, kde jsme buď spolu večeřeli, pořádali oslavy narozenin, nebo jen filmové večery. Velkou výhodou byla navíc pračka a sušička zdarma. V jednom domečku bydlí 8 lidí (4 buňky). Co se týče stravování, ve škole je kantýna, kde se dá koupit zdravý oběd. Na norské poměry ceny nejsou až tak vysoké, na české poměry stále dost a tak jsem si osobně vždy vařil doma a ve škole využíval jen volně přístupnou mikrovlnku k ohřátí oběda. Jedenkrát týdně se koná coffee hour, kdy je možné dostat kávu zdarma.

Jak probíhalo Tvé studium?

V Norsku, obzvláště na USN, se snaží výuku pojmout maximálně prakticky. Je to dokonce velmi odlišné od českého stylu výuky. U nás se učíme nejdříve teorii a pak ji jdeme v lepším případě vyzkoušet do praxe. V Norsku jdou studenti rovnou do praxe a na jejím základě se učí teorii. Hodiny jsou zábavné, plné aktivity, mnoho hodin se tráví venku. Učitele jsou skvělí, charismatičtí a jejich hlavním cílem je předat nám, zahraničním studentům, kus norské kultury - to, co dělá z Norů Nory. Což se jim dle mého názoru daří.

Jaké předměty jsi absolvoval? Můžeš popsat jejich průběh/problémy/výzvy, komunikaci s vyučujícími?

Dva bloky, které jsem absolvoval, byly zaměřeny na Outdoor learning/outdoor life a Physical Education. Oba s sebou nesly jak více teoretické hodiny, ve kterých se nám učitelé snažili předat podstatu toho, co učí, tak hromadu praktických hodin včetně praktických výstupů. Outdoor learning je zakončen skupinovou prezentací, Physical Education pak ústní zkouškou. Oba bloky lze s přehledem zvládnout. Obecně bych řekl, že studenti FTK mají k oběma blokům o dost blíže a o dost větší základ, než například studenti ze Španělska či Francie.

Jaký jsi měl na zahraniční univerzitě studijní jazyk? Měl jsi kvůli cizímu jazyku problém s výukou?

Všechny hodiny jsou vedeny v angličtině. Některé z praktických hodin jsou spojeny s norskými studenty prvního ročníku, učitelé na nás však brali ohled a v případě, že se norští studenti zapojili do skupinové debaty v norštině, vše nám bylo přeloženo. Norové mají výbornou angličtinu a podle mě je možná lepší si jet angličtinu zlepšovat právě do Skandinávie, než do Anglie, kde mají lidé silný akcent.

Jak jsi trávil volný čas? Měl jsi možnost cestovat?

Volný čas jsem trávil plnohodnotně. V okolí koleje je spousta míst kam jít běhat nebo se projít a ve škole je možnost chodit do fitka, bazénu nebo sauny. Na kolejích se také stále něco děje, člověk se neustále socializuje. Díky tomu, že jsem měl v Norsku vlastní auto, jsem byl rovněž neustále na nějakém „roadtripu“, ale i studenti, kteří tam auto neměli, se obešli a dost toho procestovali. Je dobré si spočítat na začátku absence a podle toho si výlety rozvrhnout. Učitelé s tímto využitím absence počítají a naprosto chápou, že chceme Norsko procestovat trochu více. Když nepočítám Tromso úplně na severu, tak jsem během semestru projel skoro celé Norsko několikrát. Dokonce jsem navštívil i souostroví Lofoty, které od Tromsa už tak daleko není.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšel se stipendiem?

Jídlo v Norsku je stále poměrně drahé, mimo stipendium bych na něj potřeboval měsíčně ještě cca 4 000 kč, kdybych se uskromnil. Mezi studenty je také velmi oblíbený „dumpster-diving“, který se v Norsku těší velké popularitě, a je zajímavý především pro zahraniční studenty. Jde v podstatě o lovení jídla z popelnic za obchody, které jej vyhodily, i když je jídlo stále konzumovatelné. Lze tam najít mnoho pečiva, někdy ovoce/zeleninu v poměrně dobrém stavu, jindy krevety, maso, sýry, dorty, zákusky, květiny, občas i pivo.

Cítil ses v zemi bezpečně?

Naprosto! Jediné nebezpečí spočívá snad v ledovce, když je dlouhou dobu okolo nuly.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Především na fakt, že si Norsko naprosto zamilují. Taky je super mít s sebou veškerou výbavu na kempování. Bude se hodit i buzola.

Co Tě v této zemi nejvíce zaujalo či zaskočilo?

Systém, jak Norsko funguje. Je to nejbohatší země na světě, ale zároveň působí velmi skromně. Vše funguje naprosto skvěle. Kdysi jsem četl, že norský systém je až 300 let před systémem v České republice. Vypadá to téměř nereálně, ale když se člověk zamyslí nad tím, jak dlouho trvá, než se v zemi projeví i minimální změny systému, tak to realitě skutečně odpovídá. V Norsku se při budování státního systému a norské identity povedlo něco, co je již neopakovatelné.
Mimo to mi přišli skvělí také Norové, kteří jsou dost neutrální ale zároveň přátelští, vstřícní a vlídní. To, čím mě ale Norsko zaujalo nejvíce, je rozhodně příroda. Nádherná, obrovská, divoká, rozmanitá, nedotčená, drsná a dechberoucí. Nikdy jí nemám dost.

Dostal jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Vůbec ne.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?

Lidi říkají, že je Norsko hrozně drahé. Ano je, ale to neznamená, že se cestování po něm nedá vymyslet levně.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Dvěma slovy: „celý pobyt“! Nejde asi ani všechno popsat. 99 % studentů, kteří vyjeli na Erasmus bude souhlasit, že je to obrovský přínos celkově. Jak se říká, cestování je jediná věc, kterou když si koupíte, tak vás udělá bohatším (když nepočítáme investice). A kdy jindy nám na to dá někdo takové peníze? Na to abychom poznali cizí kulturu, zlepšili si jazyk, měli k tomu zdarma online kurz, poznali hromadu dalších cizích národností, vytvořili si přátelství a kontakty možná na celý život (je super, že když pak letíte například do Španělska, máte u přátel spaní zadarmo), posbíráte neskutečné množství zážitků, zkušeností, a to celé ve vás zanechá něco, co už jen tak nezmizí. Ale to není všechno. Navíc, pokud si člověk dobře zvolí hostující instituci, posbírá hromadu nových teoretických i praktických poznatků. Nevím, kde bych mohl najít jakékoliv negativum. Snad možná, že pokud člověk nestuduje dva ročníky najednou, většinou pak musí kvůli Erasmu prodlužovat. Ale až se jednou usadíme, budeme usazení celý život. Teď je ta chvíle, kdy studujeme a můžeme ze života vytřískat absolutní maximum. Tímhle prodloužením studia neztratíme víc, než získáme. Další negativa nejsou. Pokud má někdo strach z jazykové bariéry, ať se hodí do téhle vody a naučí se plavat. Já to tak udělal na prvním Erasmu a otevřelo mi to bránu do nového světa. Byly to těžké chvíle, ale tento chvilkový nekomfort se mi vrátil již více než 1000x (bez přehánění).

Závěrem…

Sbalte si věci a jeďte na Erasmus! 20 z 10 fakultních „erasmáků“ vám potvrdí, že Erasmus vám dá mnohdy víc, než celý Bc. nebo Mgr. program doma. Co se týče životních zkušeností teda rozhodně. Jinak samozřejmě zůstaňte věrní své alma mater UP <3.

Polsko

Józef Piłsudski University of Physical Education in Warsaw – Petra Kočíbová

Studentka rekreologie Petra Kočíbová vyjela na svůj Erasmus jen kousek od domova, do Polska. Ve Varšavě se na nějaký čas stala studentkou Akademia Wychowania Fizycznego Józefa Piłsudskiego. Jak si studijní pobyt užila? Prozradí na následujících řádcích.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Zpočátku jsem měla trochu obavy z pobytu v cizí zemi a mluvení anglicky, takže mi Varšava připadala jako dobrý kompromis. Kultura je tam hodně podobná jako v Česku a v případě nouze bych mohla použít češtinu. To se naštěstí nestalo, za což jsem moc ráda.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Moje koordinátorka ve Varšavě byla skvělá. Hned na začátku pobytu jsem měla problém s platební kartou, tak jsem jí psala, zda by mi mohla poradit. Téměř ihned mi odpověděla a všechno se mnou vyřešila.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jsi bydlela?

Ubytovaná jsem byla na kolejích jako všichni erasmáci, a jelikož jsou koleje v areálu univerzity, tak jsme to do školy měli tři minuty. Pokoje jsou dvoulůžkové s vlastní sprchou a WC. Kuchyň byla sdílená pro celé patro, takže tam bylo občas dost rušno, ale člověk se alespoň mohl více spřátelit s ostatními. Se stravou to bylo horší, protože nemají žádnou menzu, jen bufet, kde se prodávají nanejvýš housky. Žádné teplé jídlo.

Jak probíhalo tvé studium?

První týden byl spíše seznamovací a orientační. Hráli jsme různé hry, šli jsme na prohlídku města nebo měli takový seminář o Polácích a jejich kultuře, kterou nám přichystali polští studenti. Pak už začal samotný semestr a plnění povinností do předmětů. Asi v půlce semestru jsme byli s univerzitou na výletě u srbských hranic na pobočce školy, která spadá pod univerzitu ve Varšavě.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Volný čas jsem trávila poznáváním Varšavy a okolí, ale taky povídáním si s ostatními erasmáky a poznávání jejich kultury a pohledu na svět. V období Erasmu jsem jednou vycestovala, a to na Ukrajinu do Lvova, jinak jsem spíše cestovala po Polsku.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšla se stipendiem?

Vzhledem k tomu, že jak už jsem říkala, Polsko je hodně podobné ČR, tak i ceny mi přišly stejné jako doma. Ovšem jen se stipendiem bych určitě nevyšla, vzhledem k cestování a dalším aktivitám.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Ano, cítila. Nikdy jsem neměla pocit nebezpečí.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Mě zaskočil zastaralý systém při kontrole jízdenek ve vlaku z ČR do Varšavy, protože Poláci berou jen tištěné jízdenky, ne elektronické. Jinak je všechno víceméně podobné.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?

Asi trochu ano, ale úplně nedokážu pojmenovat v čem. Možná v tom, že v Česku je obecný názor, že když je něco z Polska, tak to není moc kvalitní, což si myslím, že vůbec není pravda.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Za největší přínos považuju to, že jsem prolomila stud mluvit anglicky. Nemyslím si, že by se člověk nějak rapidně zlepšil třeba v gramatice, ale spíš si zautomatizuje některé fráze, nemusí tolik přemýšlet nad tím, co říká, a lépe tu angličtinu slyší. A za druhý největší přínos považuji přátelství, které jsem si na Erasmu vytvořila, a doufám, že budou trvat i dál.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Doporučuji ho všem. Těm, kteří umí anglicky výborně, i těm, kteří stejně jako já v angličtině moc neexcelovali. Je to výborná zkušenost, která vám rozšíří obzory. Můžete poznat další kultury a vytvořit si přátelství různě po světě.

Józef Piłsudski University of Physical Education in Warsaw – Lukáš Koníček

Po velikonoční pauze je tu opět seriál o našich zcestovatělých studentech, kteří absolvovali část svého studia v zahraničí. O své zkušenosti a zážitky se na následujících řádcích podělí rekreolog Lukáš Koníček.

Co tě přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Zkusit si studium v cizí zemi. Poznávat nové země, kultury. Zlepšit si anglický jazyk. A také doporučení od kamarádů, kteří absolvovali studijní pobyt.

Jakou destinaci jsi zvolil a proč právě tato volba?

S výběrem destinace jsem to měl trošku komplikovanější. Původně jsem měl studovat v Irsku, Tralee. Týden před odletem do Irska se mi stal vážný úraz, ale nic, co bych nezvládl. (smích) Po této události jsem musel zrušit mobilitu v Irsku (také se mi to trošku prodražilo, letenka se nedala zrušit plus při vracení stipendia jsem doplácel rozdíl kurzu a byla to docela velká částka). Při zotavování z úrazu jsem měl dost času na to, popřemýšlet nad alternativou, kam by se dalo vycestovat na mobilitu v roce 2017. Na jihu Evropy jsem už byl na pracovní stáži v Řecku, na Rhodosu, tak jsem chtěl vyzkoušet země střední a severní Evropy. Neměl jsem moc na výběr, protože plno destinací bylo už obsazených. Kamarád, který byl na erasmu ve Varšavě, mi doporučil právě hlavní město Polska. Rozhodující faktory pro studium ve Varšavě byly nízké náklady na život, časová dostupnost z Varšavy do Olomouce (je to cca šest hodin) a také že jsem ještě v Polsku pořádně nebyl. Při výběru alternativy místo Tralee mi hodně pomohla paní Mgr. Hanelová, které bych chtěl touto cestou poděkovat za vstřícnost a ochotu. Jestli máte jakýkoliv dotaz ohledně Erasmu, tak neváhejte a kontaktujte paní Mgr. Hanelovou, nejlépe pomocí e-mailu si domluvte schůzku, určitě vám vyjde vstříc.

Pomohl ti pobyt v zahraničí k rozšíření obzorů v tvém poli působnosti?

Jako budoucí rekreolog jsem měl plno oborových předmětů hotových z domácí univerzity, neměl jsem tak moc možnost absolvovat polské rekreologické předměty, ale určitě jsem si rozšířil obzory, co se týče polského školského systému.

Jak tam probíhalo samotné studium?

První týden byl informační, přivítal nás prorektor univerzity a předal nám upomínkové dárky, poté jsme se seznamovali s tím, jak bude probíhat výuka. Také jsme měli prezentaci o Polsku, kde nám sdělili bližší informace o životě v Polsku. Zajímavý byl kurz polštiny, pro nás Čechy snadný, pro ostatní docela náročný, zejména pro Turky. Student si mohl sestavit rozvrh sám podle toho, jak mu to vyhovovalo.

Zimní semestr začal v září a končil v lednu. Měl jsem více praktických předmětů než teoretických. Na vysoké úrovni bylo plavání, volejbal, gymnastika. V plavání nás učil pedagog, který byl trenérem olympijské vítězky z Athén Otylie Jędrzejczak (zlatá medaile za 200 m motýlkem). Jednou nás dokonce Otylia návštivila při hodině plavání. Gymnastiku jsme měli s polskými studenty, jelikož jsem měl splněné základy gymnastiky z domácí univerzity, tak mě zařadili do gymnastiky pro magistry. Zprvu jsem myslel, že to bude sranda, ale jak jsme začali dělat lidské pyramidy, už mi do smíchu nebylo. Většina polských studentů byla gymnasticky zdatná, ale já jsem s tím trošku bojoval. Požadavky na nás byly stejné jako pro polské studenty. U teoretických předmětů bylo výhodou, že učitelé uměli dobře anglicky, bohužel u praktických předmětů to bylo s angličtinou horší.

Měl jsi problém se zkouškami?

Neměl, ale u praktických zkoušek byl někdy problém s angličtinou učitelů. Dalo se s nimi ale domluvit česko-polsky.

Jak tam vypadal společenský život, přátelé, zábava?

Hned první den zorganizovali polští mentoři akci na nábřeží u řeky Visly, kde jsem poznal polovinu erasmáků. První týden byl náročný, každý den byla párty. Po týdnu jsem musel brzdit, protože jsem měl vítr v peněžence. Většina erasmáků bydlela na kolejích - a nebylo nás málo, kolem 90 studentů. Koordinátorka říkala, že normálně bývá erasmáků méně. Každý den jsme něco podnikali, ať už fotbal v areálu školy nebo ping-pong na koleji, někdy jsme i společně vařili. Škola pro nás vyčlenila v určité časy tělocvičnu, kde jsme mohli hrát volejbal, fotbal, basktebal. Varšava je velkoměsto, takže je tu spousta diskoték a možností.

Měl jsi možnost i cestovat?

Cestovali jsme hodně, byli jsme v Krakově nebo ve Wroclawi. Tyto výlety pořádali polští mentoři. Z Varšavy jsou levné lety do Velké Británie a Irska. Tak jsme využili těchto letů a podnikli dva výlety, do Skotska (Edinburgh) a do Irska (Dublin). Obě města jsou úžasná, mě ale více okouzlil Edinburgh, také nám na skotské poměry vyšlo krásné počasí. Z Varšavy je plno možností vycestovat levně do celé Evropy. Ostatní erasmáci cestovali do Švédska, Itálie, Portugalska. Letenky jsou opravdu levné, když vychytáte dobrý termín. Co můžu doporučit, tak letět s Raynairem.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život – jak jsi vyšel se stipendiem? Musel jsi hodně doplácet ze svého?

Polsko je, co se týče cen potravin, na tom stejně jako Česko. Maso mají dokonce levnější a kvalita je dobrá. Stipendium mi pokrylo ubytování a jídlo, dá se s ním v pohodě vyžít. Akorát výlety jsem si platil z vlastních úspor.

V čem tě pobyt nejvíce obohatil?

Poznal jsem spoustu nových národností, kamarádů, z Číny, Pákistánu, Íránu, Chorvatska, Francie, Sicílie, Německa nebo Portugalska. A poznal jsem různé návyky odlišných kultur.

Jaký byl tvůj nej… zážitek?

Zajímavých zážitků jsem měl hodně, ale ty se spíše hodí vyprávět u piva. (smích) Ovšem můžu se podělit o jeden infarktový zážitek. Když jsme měli letět do Dublinu, rezervoval jsem hotel pro deset lidí. Při rezervování jsem nemusel platit zálohu, pouze stačilo zadat údaje o platební kartě, což se ukázalo později jako velká chyba. Následovně pár lidí řeklo, že ubytování je drahé, že našli lepší. Tak jsem musel zrušit rezervaci, ovšem při čtení podmínek jsem zjistil, že budu muset zaplatit storno poplatek ve výši objednaného ubytování, což činilo cca 1000 EUR. V tu chvíli se mi orosilo čelo a popadla mě bezmoc, že po zbytek studia uvíznu na kolejích a budu jíst jen čínské nudle. Hned jsem volal osobní bankéřce do Česka, jestli proběhla nějaká platba z mého účtu. Ta mě informovala, že se z mého účtu nic nestrhlo, tak jsem rychle peníze převedl na svůj druhý účet a následovně napsal e-mail hotelu v Dublinu, že jsem chudý student a že bych byl rád, kdyby po mě storno poplatek nechtěli. Ve finále se mi z hotelu nikdo neozval, ani z účtu nic neodešlo. Zachránilo mě asi to, že jsem nezadal třímístné číslo ze zadní části karty, což je při platbách přes internet povinné. Ponaučení zní, že zásadní rozhodnutí se nemá dělat ve spěchu a také že by člověk neměl jen tak zadávat někde svoje údaje o platební kartě.

Doporučil bys studium v zahraničí i ostatním studentům?

Studium v zahraničí určitě doporučuji. Rozšíří vám obzor o ostatních kulturách, a vytvoříte si nové přátelské vztahy. Po absolvování programu Erasmus budete moci navštívit kamarády z celé Evropy, nebudete muset platit za ubytování, kamarádi vám udělají průvodce po jejich zemi. Erasmus také zvýší vaše šance při ucházení se o práci, zaměstnavatelé zkušenosti ze zahraničí zohledňují. Rád bych také doporučil využít možnost účastnit se pracovní stáže. Sám jsem byl na pracovní stáži v Řecku, na ostrově Rhodos, kde jsem pracoval jako asistent v kite stationu a tato praxe mě velmi obohatila. Nebojte se těchto možností využít!

Portugalsko

University of Coimbra – Alena Nezvalová

Studentka Aplikované tělesné výchovy, Alena Nezvalová, si pro svůj zahraniční studijní pobyt zvolila University of Coimbra ve slunném Portugalsku. Jestli probíhaly hodiny v angličtině či v portugalštině a jak se jí ve městě, které je často srovnáváno s Olomoucí, líbilo, se dočtete v našem novém rozhovoru.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Chtěla jsem jet někam, kde bude výuka probíhat v angličtině, a zároveň někam, kde bude krásná příroda a hodně sluníčka. Navíc jsem od všech kamarádů, kteří byli na Erasmu právě v Portugalsku, slyšela jen samé pozitivní ohlasy. Konkrétně Coimbru jsem zvolila proto, že je to studentské město, podobné jako Olomouc, a leží přibližně v polovině cesty mezi Portem a Lisabonem. 

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Ano, ale problém byl často s úředními hodinami a různými dovolenými koordinátora. Pokud na nás měla paní koordinátorka čas, byla milá a snažila se nám se vším pomoct, ale často se nám stávalo, že nám řekla, že má moc práce / moc studentů ve frontě apod., a že musíme přijít jindy. Nepříjemné byly také první týdny, kdy jsme měli řešit změny předmětů, ale zahraniční oddělení mělo zavřeno.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jsi bydlela?

Bydlela jsem ve studentské rezidenci, která byla blízko centra i školy. Zvolila jsem ji na doporučení kamarádky, výhodou byla nízká cena a každotýdenní výměna ručníků a ložního prádla, a také možnost využívat zdarma pračku. Jediným problémem byl opravdu velký nepořádek.

Skvělá byla tamní menza, kde se dalo koupit menu za 2,40 €. Skládalo se z polévky, hlavního jídla, salátu, pečiva a dezertu nebo ovoce (nejlepší byly sladké pomeranče z Azorských ostrovů). Na výběr byly každý den ryby, maso i vegetariánská jídla.

V obchodech byly ceny potravin o něco vyšší než v Česku, ale zato tam byl opravdu velký výběr čerstvého ovoce a zeleniny. Také se mi hodně líbilo, že téměř v každém obchodě (i maličkém) bylo oddělení se zdravou výživou.

Jak probíhalo Tvé studium? Jaké předměty jsi absolvovala?

Školu jsem měla čtyři dny v týdnu, zapsala jsem si předměty Aerobik, Bruslení, Gymnastiku, Aquafitness, a Portugalštinu. Nejvíce mě bavily předměty Aerobik a Aquafitness, protože je učil mladý učitel a zároveň trenér, který „tím opravdu žil“. Hodiny byly dobře promyšlené a zábavné pro kluky i holky. Bezva bylo, že jsme mohli se studenty večer zdarma navštěvovat jeho lekce v tamějším fitness centru.

Určitě bych doporučila také předmět Portugalština pro Erasmus studenty, protože je učí moc sympatická a vtipná učitelka.

Jaký jsi měla na zahraniční univerzitě studijní jazyk? Měla jsi kvůli cizímu jazyku problém s výukou?

Výuka probíhala v angličtině. Komunikace s učiteli probíhala bez problémů. Někteří sice jazyk moc neuměli, ale vždycky jsme se domluvili.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Ve volném čase jsem ráda navštěvovala výše uvedené lekce aquafitness a také jsem cestovala. Kromě nádherné oblasti Algarve na jihu stojí určitě za zmínku i pohoří Serra da Estrela, kde leží nejvyšší vrchol pevninského Portugalska.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšla se stipendiem?

Hodně mi pomohlo, ale samozřejmě jsem měla také něco svého. Určitě doporučuji studentům vyjíždějícím na Erasmus pročíst si podmínky získání Stipendia Olomouckého kraje na studium v zahraničí.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Určitě ano. Na některých místech samozřejmě není dobré chodit večer o samotě, ale to i u nás. Navíc jsem byla na studijním pobytu společně s přítelem, takže jsem se nemusela ničeho bát.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Určitě se hodí naučit se předem alespoň základní slovíčka a fráze, protože spousta starších lidí neumí vůbec anglicky, a přestože jsou moc hodní a ochotní, nemůžou vám pak pomoci.

Dále se také připravit na to, že skoro všichni chodí pozdě, a že když chcete využít autobus MHD, je nutné na něj mávnout, aby vám neujel před nosem.

Také si s sebou vzít dost teplého oblečení a deštník, protože tam v zimním semestru často prší.

Dostala jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Ne, to vůbec.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?

Ze stereotypních zobrazení země se mi vybaví asi jen fotka žluté tramvaje, která projíždí strmými uličkami Lisabonu. Ve skutečnosti vypadá úplně stejně, a když si vystojíte řadu, můžete si rychlou jízdu vyzkoušet. Hezký je také most 25 de Abril Bridge, který vypadá jako Golden Gate v San Franciscu. Celkově je tam strašně moc krásných míst, a kdybych je chtěla všechny popsat, nebude mi stačit tato stránka.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Určitě to, že mi dodal odvahu cestovat. Vůbec se teď nebojím létat do cizích zemí a zařizovat si věci, které jsou k tomu potřeba. Erasmus mi ukázal, že to není zase tak složité, jak se zdá. Přínosem je samozřejmě také zdokonalení se v jazyce a poznání nové země, do které se určitě chci znovu vrátit. Portugalsko všem doporučuji.

University of Coimbra – Michal Jančo

V covidovém období si student 2. ročníku Rekreologie Michal Jančo vyzkoušel jaké je to žít a studovat v Coimbře. Co vše musel překonat a s jakými zážitky odjížděl po půl roce v Protugalsku zpět do ČR se dočtete v následujícím rozvohru.

Proč jsi zvolil právě tuto destinaci?

Vravel som si, že na Erasmus+ pôjdem do krajiny, kde som ešte nebol, niekde kde sa surfuje a kde je tepľúčko. O Portugalsku som toho moc nevedel, ale veľa dobrého počul a keďže široká ponuka destinácii našej univerzity mi to umožnila, išiel som sa presvedčiť. Samozrejme, po osobných preferenciách prišlo na rad zosúladenie s jednotlivými univerzitami a ich študijnými programami. Konkrétne som si vybral menšie vnútrozemné mesto Coimbra (cca 1h od pobrežia vlakom), a kdeže som sa nedopátral ku nikomu, kto by tam zo starších spolužiakov bol, ešte viac ma to lákalo zažiť. Paradoxne, tesne pred odjazdom jediná Coimbra umožnila príchod zahraničních študentov, na rozdiel od Porta či Lisabonu (keďže to bolo počas Covidového obdobia). Aj napriek neistému začiatku a obáv z pandémie a priebehu hybridnej výuky, neľutujem výber tejto destinácie, práve naopak.

Cítil jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Vždy, keď som mal otázky rôzneho charakteru, boli mi zodpovedané. Tým, že všetko bolo neisté, z hľadiska výuky, dochádzalo ku zmenám, ktoré sme promptne riešili a vždy našli východisko, ale netreba sa toho báť ku zmenám v rozvrhu, si myslím, dochádza vždy, či je Covid alebo nie je...

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jsi bydlel?

Býval som 20 min od centra mesta, v študentskom dome s názvom C.S.I. Coimbra. Coimbra je celá kopcovitá, takže sa pripravte na poriadne výškové metre, konkrétne toto ubytovanie bolo na vrchole. Našiel som ho na cez FB stránky Erasmus Coimbra apod. S ubytovaním som bol veľmi spokojný, ale keďže bol Covid tak majiteľ domu mal trošku tvrdšie pravidlá, ako zákaz návštev a prespávania a podobne, čo nám po 2 mesiacoch začalo vadiť. V Coimbre je mnoho študentských domov a určite ich doporučujem, lebo zažijete kopu zábavy a z každodenného spoznávania vašich spolubývajúcich, vznikne dočasná rodina, aspoň ja som to tak mal J TIP : niekto riešil ubytovanie až v Coimbre, napísal do skupiny, išiel si to pozrieť, videl, kto tam býva a podľa toho sa rozhodol. A strava - nebylo, čo riešiť. Potraviny super, menza tiež veľmi dobrá a ľacnejšia oproti každodennému vareniu, ceny cca rovnaké.

Jak probíhalo tvé studium?

Prvá polovica semestra bola online a potom, keď sa uvoľnili opatrenia, začalo sa chodiť na praktické predmety ako športové hry, kanoe apod. Skúšky opäť prebiehali niektoré online, niektoré prezenčne. Jednou z nevýhod bolo, že predmety boli v portugalčine a vždy sme dostali materiál v angličtine alebo na konci hodiny sme sa chvíľu pobavili o tom, čo treba spraviť, naštudovať. Robil som rôzne úlohy a práce, ktoré boli žiadané počas online výuky, neskôr v praktických predmetoch stačila dochádzka. Mal som aj hodiny portugalčiny, ale žiaľ na porozumenie výkladu iných predmetov to nestačilo. Výuka portugalčina bola v angličtine J

Jak jsi trávil volný čas? Měl jsi možnost cestovat?

Voľný čas som trávil všemožným spôsobom. :D Najčastejšie asi s partiou z domu. Pozoruhodné bolo, že aj napriek C19 opatreniam, Erasmus študenti fungovali na plné obrátky. Robili sa výjazdy, stretávky, hry, párty, akcie na poznávanie Coimbry, univerzity a ďalších zahraničných študentov. Pomimo tohto bolo veľa času na cestovanie a športovanie, čo umožnila online výuka zo začiatku. Z Coimbry je to blízko aj do Lisabonu, Porta, rôzne surf spots a dokonca som sa po štúdiu vydal aj na južné pobrežie. Je to trošku ďaľej, preto som si tam naplánoval aj odlet.

Jak jsi vyšel se stipendiem?

Úplne bez problémov, ubytko ma stálo nejakých 250Eur, štipendium bolo 519Eur a zvyšok som mal na stravu a využitie podľa potreby. Záleží, kto ako so štipendiom gazduje a či je náročný, ale ja som sa nemusel v ničom obmedzovať. J

Cítil ses v zemi bezpečně?

Určite. Portugalci sú veľmi milí a priateľský ľudia. Za celého polroka som nemal žiadnu zlú skúsenosť. Tým, že tam majú toľko slniečka počas roka sú pohodoví a vedia si veci v klídečku vychutnávať.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Pozor na RÝCHLOSŤ plynúceho času. Polroka znie ako dlhá doba, ale ani sa nenazdáte a už nastupujete do lietadla domov. A ešte pozor nato, že aj keď sa uvádza, že sa daný predmet vyučuje v AJ, nemusí to tak nevyhnutne byť.

Dostal/a ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Nie. Na Erasme sa kultúry prepájajú, sám som bol účastníkom jednej nočnej hostiny počas moslimského Ramadánu, po čom nasledoval celodenný pôst a musím povedať, že to bol zážitok J

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?

Ja osobne, som o Portugalsku vždy iba počul z rozprávania druhých, aké je to krásne a super miesto, čo sa mi aj potvrdilo. O stereotype Portugalska moc neviem.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Je to trochu iný život na tú chvíľu a pocity z celého toho obdobia sú ťažko opísateľné. Keďže ja som mal v Coimbre aj mierne problémiky s nohou, vnímam veľký prínos na sebavedomý a samostatnosti : vybaviť si doktora, rentgen alebo pár týždňov nechodiť, ale aj tak si to neprestať užívať, to celé trošku mentálne zoceľuje. Plus samozrejme zautomatizovanie slovného prejavu v angličtine či otvorenie brán do rôznych kútov sveta!

Doporučil bys studium v zahraničí i ostatním studentům? Pokud ano proč?

Jednoznačne. Nebudem sa snažiť menovať všetky benefity, samozrejme, neplatí pravidlo štúdium v zahraničí = dovolenka či prechádzka ružovou záhradou. Každý kto chce ísť, musí byť pripravený prekonávať nejaké prekážky a je na každom ako si to užije…choďte, poznávajte a zažívajte!!! :-)

University of Coimbra – Kristýna Peringerová

Portugalskou Coimbru si jako místo svého zahraničního studijního pobytu vybrala Kristýna Peringerová, studentka kombinace Tělesná výchova a učitelství českého jazyka pro 2. stupeň základních škol. Jak si pobyt užila a co si z něj přivezla, prozradí následující řádky.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Důvodů, proč jsem si zvolila právě Portugalsko, je hned několik. Nejprve jsem měla zájem o Španělsko, ale vzhledem k tomu, že Španělsko mám více méně procestované a tamější univerzity umožňují pouze španělský program a já jsem cítila, že by ta angličtina ještě trochu pilovat chtěla, hledala jsem něco s anglickým programem, co má výborné hodnocení od ostatních studentů, co bude mít ke Španělsku blízko, a to je právě Portugalsko. Dalšími důvody, co si budeme nalhávat, bylo samozřejmě počasí, surfování, lokální potraviny a dobré víno, které je v Portugalsku společně s kávou levnější než voda. (smích)

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Určitě! Musím říct, že paní koordinátorka Sandra byla skvělá. Snažila se nám vždy vyjít vstříc, bylo jedno, kdy jsme za ní přišli. Pokud tam byla, vždy si na nás udělala čas, zajímala se, dokonce mi na cestu přibalila i pár fakultních propisek.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Konkrétně Coimbra je na studenty velice dobře připravená. Je to vlastně taková portugalská Olomouc – pokud není semestr, jindy plné město je prázdné. Já bydlela ve studentské rezidenci, která je zřízená přímo pro Erasmus studenty, kde se setkaly opravdu různé národnosti – Španělé, Turci, Angličani, Brazilci atd. Teď zpětně bych asi volila něco menšího, kde by nás nebylo tolik, ale to záleží na každém. Na druhou stranu jsme měli v ceně každotýdenní výměnu ručníků, ložního prádla, úklid a 10 minut pešky do školy. Ubytování pro studenty je téměř na každém kroku i na různých facebookových skupinách, takže není problém ho vyřídit až přímo na místě.

Co se týče stravování, i když mám naši menzu ráda, musím říct, že v Coimbře mají navrch. Menza je součástí fakultního kampusu a je otevřená celý den (snídaně/obědy/večeře). Celé social menu, které obsahuje polévku, hlavní jídlo, dezert (bud nějaký puding, ovoce, jogurt, koláč) + balené pečivo, stojí 2,40 euro. Takže to dopadalo tak, že většina kluků kuchyň nikdy nepoužila, protože chodit do menzy za 5 euro denně bylo pro ně výhodnější. (smích) Co beru jako další velké plus, je, že si vybere opravdu každý – meat, fish, gluten free, lactose free, vegan, vegetarian. Co se týče supermarketu, ceny se oproti Česku výrazně nelišily.

Jak probíhalo tvé studium?

Tvrdím, že jak si to každý nastaví, takové to bude mít. Člověk si může dát jen sporty a mít to takové „portugalské soustředění“, ale takto jsem to úplně nechtěla, takže jsem si cíleně hledala předměty, které jsou vyučovány v angličtině nebo které mi dají něco nového, co se u nás standardně nenabízí, jako třeba aqua fitness, veslování, a přivezla jsem si certifikát pořadatele volnočasových aktivit. Také jsem si zapsala nějaké předměty na filozofické fakultě, takže z požadovaných 20 kreditů jsem měla asi 36 a dalo se to!

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

To je právě ten paradox, že i když jsem školy měla poměrně dost (ale to byla moje volba) procestovala jsem skoro celé Portugalsko. V září jsme si na týden půjčili auto a udělali road trip po krásných místech, surfovali, jeli na víkend do Algarve, s batohem na zádech prošli Azorské ostrovy nebo jsem leden trávila ve Španělsku. V týdnu bylo času méně, ale vždycky se našel čas si jít zaběhat nebo zajít s kamarády na výbornou sladkou záležitost – pastel de nata.

Jak jsi vyšla se stipendiem?

To je právě taky důvod, proč se dalo poměrně levně cestovat – Portugalsko patří k zemím, kde se dá se stipendiem krásně vyjít a ještě něco poznat. Život tam není drahý, velice podobný tomu, na co jsme zvyklí. Samozřejmě jsem měla něco našetřeného sama, protože jsem věděla, že od toho chci trochu víc než chodit z party na party.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Myslím, že nějaké to riziko může být naprosto všude, ale já osobně jsem se bezpečně cítila. Ve městě na frekventovaných místech vždy byli nějací policisté, ale třeba spát v noci na pláži nedoporučuji. (smích)

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

V prvé řadě bych si ještě v Česku vůbec nedělala hlavu s Learning Agreement (s předměty, které si zvolím), protože ani Coimbra není výjimkou – studenti v průběhu prvního měsíce mění předměty až do deadlinu.

Kde to půjde, plaťte kartou. Za výběry z bankomatu si zbytečně účtují, takže jsem si vždy vybrala jednou za čas větší obnos, ale většinu platila kartou.

Zřiďte si ESN card – kartu, na kterou mále slevy na různé akce, vstupy, výlety a díky ní potkáte plno nových a zajímavých lidí.

I přesto, že v zimě denní teploty dosahují k 20 stupňům, přes noc tomu tak není. V Portugalsku nevědí, co je to topení, a kdo měl na pokoji přímotop, nic neznamenalo víc. Takže teplé pyžamo a deštník s sebou!

Když se řekne ve 3, znamená to o půl 4.

Závislost na pastel de nata je přímo návyková. (smích)

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Nedostala. Erasmus mísí různé kultury a národy a naopak jsem měla pocit, že lidé rádi poznají něco nového a mohou se třeba i inspirovat.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Já osobně mnoho informací o zemi neměla a to byl také důvod, proč jsem ji chtěla poznat. Portugalsko není mediálně propíranou zemí, což je také proto, že je v zemi relativně bezpečno, bez politických extremistů a ani není typickou dovolenkovou destinací, protože od České Republiky je už celkem daleko. Portugalsko musí člověk navštívit, aby si udělal obrázek sám. Konkrétně Azory byly místem, kde se zastavil čas, a vím, že jednou se tam určitě vrátím.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Abych to shrnula, Erasmus je jedna velká zkušenost. Jak pozitivní, tak někdy i negativní, ale i ta negativní je ve výsledku pro osobnostní rozvoj pozitivní. Když pominu prolomení jazykové bariéry, poznání nové země, přátel, kteří se mohou opravdu stát přáteli do života, poznáte i více sami sebe. Zpočátku musíte řešit situace, které vás někdy nutí vystoupit z komfortní zóny, a všechno nemusí být takové, jaké jste si namalovali, ale i přesto se domů vracíte s více, než jste odjeli.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

URČITĚ! A pokud jste to dočetli až sem, víte proč.

University of Trás-os-Montes and Alto Douro – Pavlína Tomisová

Studentka 2. ročníku magisterského studia Rekreologie strávila minulý semestr na University of Trás-os-Montes and Alto Douro v portugalském Vila Real. Přečtěte si, jestli by tuto studijní destinaci doporučila i ostatním a proč se vyplatí si s sebou do Portugalska sbalit teplou deku. 

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Portugalsko pro mě bylo jednou z mála evropských zemí, kterou jsem ještě nenavštívila. Byla jsem ve Španělsku, které se mi strašně líbilo, a lidé říkali, že Španělsko a Portugalsko jsou si dost podobné.

O Erasmu jsem slyšela již dříve od mých spolužáků ještě z liberecké univerzity. Dále samozřejmě i od olomouckých spolužáků, konkrétně od jedné mé liberecké spolužačky, která jako já navázala na olomouckou univerzitu a jela na Erasmus do Portugalska - díky jejímu vyprávění a zážitkům se mi otevřely oči.

Byla jsem v tu dobu trochu zmatená a nevěděla jsem, jestli už jsem připravená na práci, nebo jestli chci ještě studovat. K obojímu mi však chyběla jedna věc - a to komunikace v cizím jazyce. Samozřejmě nějaké základy jsem měla, ale ze své zkušenosti mohu říct, že to byly opravdu jen základy, které mě mnohokrát limitovaly. Také mě stresovalo a styděla jsem se, když na mě začal mluvit někdo anglicky. Proto jsem se rozhodla prolomit ledy a prostě jet a zkusit to.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Nevím, jestli bych to nazvala přímo podporou. Každopádně kdykoli jsem něco potřebovala, šla jsem se osobně zeptat koordinátorky Kelly, která si na mě vždy nějakou tu minutu našla, aby se mi pokusila vše vysvětlit.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Já osobně jsem bydlela v domě zvaném "House of 10". Byl to dvoupatrový dům s terasou, ve kterém nás bydlelo deset. Se mnou bydlel jeden Čech, dvě Řekyně, tři Rumuni, dvě Polky a Ital. Z osobní zkušenosti mohu říci, že v tomto směru to bylo skvělé. Bylo nemožné se vyhnout denní komunikaci, což mi určitě pomohlo prolomit svůj stud komunikovat. Navíc jakýkoliv problém, jakákoliv událost, oslava, party, ale i řešení nepříjemných záležitostí, jako byl třeba nedostatek dřeva nebo to, že tekla jen studená voda... všechno nás ještě víc dalo dohromady. Žili jsme skutečně jako rodina, nejlepší přátelé, zažili spoustu emočních situací, od radosti k slzám, a vytvořili si přátelství (nebojím se říci, že na celý život).

S tímto soužitím bylo spojené i stravování. Měli jsme jednu velikou kuchyň, což pro mě ze začátku byl trochu problém, protože ne každý si po sobě uklízí věci tak, jak by mi to vyhovovalo. Později jsme o tom začali mluvit, zvykli si jeden na druhého a začali dělat kompromisy, což si myslím, že byl další přínos do budoucího života. Jinak si každý nakupoval své suroviny, ale většinou jsme dělali často jídla společně, hlavně večeře. Většinou se každý měsíc vystřídaly večeře všech národností.

Jedinkrát jsem okusila tamní jídelnu / menzu, ale už jsem do ní víckrát nevkročila. Asi ne proto, že by to nebylo dobré (bylo to i vcelku levné, platili jsme asi 3 Eura za polévku, hlavní jídlo, dezert, pití a nějaké ovoce), ale spíše proto, že jsem nebyla zvyklá na tamní druh potravin. Byla jsem v šoku, když mi první den ve školní jídelně na stůl přistála chobotnice.

Teď bych si jí dala s oblibou, protože jsem se jí tam naučila jíst. Stejně jako ryby, které jsem předtím nejedla. Jen ten první dojem udělal svoje.

Jak probíhalo tvé studium?

Zapsala jsem si Adventure Sports, což bylo vlastně horolezectví, ale na začátečnické úrovni, takže pro nás to bylo trochu nudné. Později jsme pochopili, že to musí být základy, protože je to vlastně učení se tomu, jak to správně učit malé děti.

Dalším předmětem byl Orienteering, což byl Orientační běh. Pro mě to byla novinka a to mě donutilo se podívat na nějaké věci před zkouškou (jako například kompasy, azimuty, orientační mapy, vrstevnice a jiné). A tím, že jsem byla v dobré fyzické kondici, dalo se to zvládnout. Mimochodem, profesor byl skvělý.

Dále jsem si zapsala hodiny Handball a Basketball, které se vlastně skládaly z učení se pravidel, a zkoušky probíhaly tak, že jednotlivec si připravil hodinu, kterou pak vedl. Opravoval chyby, chválil. Bylo to určitě užitečné do praxe. V těchto hodinách jsem měla štěstí na opravdu skvělé spolužáky, kteří se mi snažili se vším pomoci a začlenili mě mezi sebe, jako kdybych byla Portugalka.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Svůj volný čas jsem trávila především s lidmi z našeho domu. Pokud ne s nimi, tak s již zmíněnými Portugalci z mé třídy. Bylo to dost různorodé - jednou jsme vedli konverzaci o náboženství a historii našich zemí, podruhé jsme se smáli a hráli hry, potřetí jsme zpívali u kytary, nebo jsme jen seděli na terase a pozorovali hvězdy, chodili sportovat... O zážitcích bych mohla vyprávět do nekonečna. To si člověk musí zažít. Pokud jsem zrovna nebyla s nimi, byla jsem na volejbalovém tréninku. V ČR jsem se dříve věnovala volejbalu a hrála ho na extraligové, poté ligové úrovni. Ve Vila si mě všiml kluk, který volejbal hrál, a ihned mi řekl o trénincích. Díky tomu jsem měla možnost hrát turnaj za univerzitu ve vzdáleném Faro, což pro mě byl další velký úspěch, splněný sen a obrovský zážitek.

Možnost cestovat jsem měla nejen díky volejbalu. Žila jsem na severu ve městě Vila Real, z toho jsem měla možnost vyjet do okolních městeček, jako bylo Guimares, Amarante, Lamego, Peso de Régua, ale samozřejmě jsem navštívila i vzdálenější a větší místa, jako bylo Porto, kde jsme dokonce spali v noci na pláži. Dále Lisabon, Coimbra nebo Leiria.

Jak jsi vyšla se stipendiem?

Já osobně jsem měla nějaké peníze našetřené bokem, do kterých jsem původně nechtěla sahat, ale díky svému cestování a svému životnímu stylu, ve kterém rozhodně nechci rozpočítávat, jestli něco stojí o 3 Euro víc nebo míň, tak jsem si ve finále do svých zásob sáhnout musela. Vyžít se ale samozřejmě dá jen ze stipendia, spousta lidí to tak měla. A kdybych se uskromnila, vyšla bych také. Je to jen o tom, co člověk chce a nechce a za co chce a nechce utrácet. Já si vybrala život a přátele a s nimi trávený volný čas.

Zarazily mě ale ceny v barech a klubech. Nejen že každou středu byla "Ladies night", kde holky neplatí vstup v žádném z barů a ještě dostanou čtyři nápoje zdarma, ale také ceny panáků, které se pohybovaly okolo 50 centů, nebo piva, které bylo za 1 Euro.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Naprosto. Bylo to asi i tím, že jsem se od začátku pohybovala mezi Portugalci a vytvořila si s nimi vazby. Tím, že Vila Real je malé město, tak skoro všude, když jsem někam přišla, tak jsem někoho znala. Ať už lidi z Erasmu nebo lidi ze školy. Tak jako tak se mi nezdálo nic nebezpečné. Snad možná jen Lisabon, kde vám na každém rohu chtějí prodat drogy. Toho jsem se ale nezalekla, protože vím, že takto to chodí bohužel i v naší matičce Praze.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Rozhodně si dejte pozor, kdo jedete na zimní semestr, že Portugalci nemají doma topení. Což znamená, že já jsem chodívala spát v teplákách, mikině, spacáku a přes sebe ještě deku. U nás byl problém, že párkrát vyhořela i teplá voda, takže to pro mě bylo spíš utužování imunity. I když se přiznám, že ze začátku nás tam všechny semlela nějaká chřipka, možná protože jsme na to nebyli zvyklí tak jako Portugalci.

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Dostala jsem se jednou jedinkrát do konfliktu, a to na začátku. Myslím si, že to spíše bylo z důvodu neporozumění. Byl tam kluk z Pákistánu, který tam žije už asi čtyři roky. Začal si se mnou povídat a já jsem se s ním necítila úplně komfortně, tak jsem z toho chtěla elegantně vybruslit a odejít s úsměvem. Jenže pro něj to bylo spíš pobuřující, takže se mě zeptal, co se mi jako první vybaví, když se řekne Pákistán, a proč se ho bojím. Tak jsem mu řekla, ať se nezlobí, ale že se mi vybaví teroristé a útoky. To ho samozřejmě urazilo, takže odešel. Potkávala jsem ho i nadále, jak čas plynul, přestala jsem z něj mít strach a začala si s ním normálně povídat. Tím se vysvětlilo nepochopení se v různých otázkách, ve finále jsme se tomu oba zasmáli a nyní jsme přátelé. Teď už se mi nevybaví teroristé a útoky, teď se mi vybaví jako první on a kebab.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

O Portugalcích se říká, že jsou "always late" a ano, je tomu tak. Chodí všude pozdě a na vše mají hodně času. Dále se říká, že jsou horká krev, což také potvrdit. Ze začátku jsem měla problém s častým objímáním, polibky na tvář a podobně, postupně jsem si ale zvykla a úplně mě to chytlo za srdce.

Dále jsem četla, že Portugalsko je hornaté, se změnami počasí a srážek, to je také pravda.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Jak jsem již zmínila, naučila jsem se nebát se komunikovat s kýmkoliv, kdykoliv a kdekoliv.

Největším přínosem jsou pro mě samozřejmě kontakty. Už teď mám koupenou letenku na 14 dní do Řecka za Řekyněmi. Už teď vím, že se pojedu podívat za svojí Tureckou kamarádkou a už teď vím, že jsem v Portugalsku a konkrétně ve Vila Real nebyla poprvé, ani naposledy. Co se školy týče, tak se mi podařilo objevit různé nedostatky portugalských škol - například to, že lidé, kteří s námi mluvili anglicky, znají angličtinu jen z filmů a písniček. Na školách nemají vůbec angličtinu, což mě hodně zarazilo.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Neváhej a jeď! Nemáš co ztratit, můžeš jen získat a obohatit sám sebe do budoucna. Jak se říká: "Jít do neznáma je lepší než zůstat tam, kde nic není."

Rakousko

University of Vienna – Kristýna Janečková

Kristýna Janečková, která v současnosti studuje druhý ročník navazujícího magisterského oboru Tělesná výchova – španělská filologie, na svůj Erasmus vyrazila k našim jižním sousedům. Proč si vybrala právě univerzitu v rakouském hlavním městě, jak vypadalo její studium a jak se vůbec v Rakousku měla, si můžete přečíst na následujících řádcích.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Nádhernou Vídeň jsem si zvolila převážně z osobních důvodů. Mou největší motivací bylo naučit se pořádně německy, abych si v budoucnu usnadnila komunikaci s rodinou přítele, který pochází z rakouského Grazu. Navíc jsem chtěla zkusit i něco jiného, protože jako druhý obor studuji španělskou filologii a už jsem v bakalářském studiu jednou na Erasmu byla – ve Španělsku, konkrétně ve Valencii. Přiznávám se, že převážně díky této předchozí zkušenosti jsem našla odvahu ochutnat život i v jiné zemi, ve které jsem se ani nebyla schopná sama pořádně domluvit. Před odjezdem jsem totiž byla v němčině naprostý začátečník.

Velkým lákadlem pro mne byla i samotná prestiž vídeňské univerzity, protože je již od roku 1365 světově vyhlášená. Je to nejstarší univerzita ze všech německy mluvících zemí a jedna z největších ve střední Evropě.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Určitě ano. Zjistila jsem, že jsou Rakušané jako národ obecně velmi dobře organizovaní, proto mě nesmírně překvapilo, jakým způsobem tamější international office fungovala. Hned po příjezdu nám byly odprezentovány veškeré informace, instrukce, rady a tipy nejen o fungování studia, ale také o životě a bydlení ve Vídni. To vše i v tištěném manuálu pro větší přehlednost. Ačkoliv se zpočátku mohlo zdát, že je těch informací až příliš, v průběhu pobytu jsem si nemohla stěžovat, že bych nevěděla, jak ve Vídni fungovat. Takovou zkušenost jsem ve Španělsku nezažila. Tam to bylo bohužel ze strany koordinátora vše zmatené a nepřehledné, proto si v tomto směru troufám Vídeň vyzdvihnout.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Ve Vídni je třeba naučit se jakési trpělivosti. Ceny nemovitostí jsou hodně vysoko a volných bytů či pokojů je tam nespočet, proto dá celkem zabrat najít si levnější pokoj. Ušetřit se dá jedině sdílením pokoje, protože single room stojí průměrně okolo 350 euro, stejně tak i koleje. S trochou snahy a dostatečným časovým předstihem se ale dá uspět. Na Facebooku člověk narazí na skupiny, ve kterých najde spoustu nabídek. Například WG-Zimmer in Wien Gesucht…

To stejné s trpělivostí platí i pro stravu. Člověk si musí vytipovat správné obchody a pak bude narážet na ceny potravin srovnatelné s Českem, a to s přidanou hodnotou lepší kvality (Penny, Hofer, městské trhy…). Já si převážně vařila doma, abych ušetřila, ale občas jsme si s kamarády zašli i na něco dobrého jinam (Würstelstand, Mensa, Vídeňské kavárny…). Možná bude budoucí uchazeče zajímat i cena piva. V supermarketech se dá výborné pivo sehnat i za 60 centů. (smích) 

Jak probíhalo tvé studium?

Jak už jsem řekla, byla jsem v němčině začátečník, proto bylo potřebné zapsat se do intenzivního třítýdenního jazykového kurzu ještě před samotným zahájením semestru. Což ale není nutná podmínka. Na to mají ve Vídni Sprachenzentrum Uni Wien – perfektní univerzitní jazykové centrum, které spolupracuje s International office, to znamená, že za každý kurz dostanete po splnění čtyři kredity. Tento kurz stojí sice 460 euro, ale každému studentovi se po zvládnutí závěrečné zkoušky vrací zpět většina peněž. Nakonec tak stojí tento kurz pod vedením kvalitních učitelů 100 euro. Intenzivní výuka ve třech týdnech, pět hodin denně. Tato skutečnost maximálně dopomohla mému zlepšení se v jazyce a posunutí o dvě úrovně výše za tak krátkou dobu. Člověk prostě chce své investované peníze zpátky. (smích) Byla to skvělá motivace.

Kdybych měla najít něco negativního, tak jediné, na co si vzpomenu, je učení se novému informačnímu systému. Univerzitní portál je úplně jiný než ten náš. To mě ze začátku stálo dost času a nervů. Hlavně při zapisování předmětů. Poté semestr probíhal hladce, díky otevřenosti a toleranci tamějších pedagogů. Ačkoliv výuka probíhala v němčině, prezentace, výstupy a zkoušky jsme mohli dělat v angličtině. Se zbytkem nám pomáhali i naši rakouští spolužáci.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Ano, možnost jsem měla. Nejvíce mě lákaly výlety do přírody. Rakouské hory jsou ideální pro relaxování. V teplejších dnech doporučuji nádherné stezky via ferrata v okolí Vídně. V zimě zase lyžování, například ve ski areálu Semmering nebo Schladming. Jednou jsme s kamarádkami zajely navštívit i naši spolužačku Renču Stodůlkovou, která byla na Erasmu v krásném Slovinsku. Výhodou Vídně je i její relativní blízkost k domovu, takže jsem se párkrát zajela podívat i za svou rodinou.

Jak jsi vyšla se stipendiem?

Stipendium pokrylo kompletní náklady za bydlení a stravu, čemuž jsem do poslední chvíle nemohla uvěřit. Samozřejmě jsem utratila i připravenou rezervu, se kterou jsem tam jela, ale nebojím se říct, že kdybych žila ještě skromněji, stačilo by mi stipendium na celkové náklady. Co je ve Vídni dražší, je hromadná doprava, ale když si tam pořídíte kolo z druhé ruky, budete nadšeni ze všech těch cyklostezek, které Vídeň křižují, a nebudete MHD třeba vůbec potřebovat.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Naprosto! Nemám žádnou špatnou zkušenost. V Rakousku jsem se většinou setkávala se vstřícností lidí a jejich ochotou pomáhat druhým. Kdykoliv jsem něco potřebovala vědět, první člověk, na kterého jsem se na ulici obrátila, mi s úsměvem pomohl. Jednou jsem dokonce byla svědkem autohavárie a překvapilo mě, s jakou rychlostí okolní lidé zareagovali a jak byla celá situace v pár okamžicích vyřešena.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Myslím si, že nejvíce na vysoké ceny ubytování.  Ono to opravdu vyžaduje trpělivost, najít si ideální místo. Spousta majitelů bytů nebo realitních agentů využívá nevědomosti zahraničních studentů, kteří jsou pak ze strachu nebo zoufalosti nuceni brát předražené pokoje.  

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Vůbec ne. Vídeň je velmi multikulturní velkoměsto, což mě na ní nejvíce baví. V ulicích narazíte na lidi z celého světa. Dále na lidi různých vyznání, orientací, různých módních stylů či životních filozofií. Všichni se tam tak nějak vzájemně respektují. Vídeňská společnost patří k těm, které jsou více open minded.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Těžko říct. Myslím si, že moc ne. Jediné, co jsem vypozorovala, je, že jsou Rakušané neradi srovnávání s Němci. Říká se, že jsou velice přísní, neústupní, že milují pravidla, ale s tímto opravdu zkušenost nemám. Ba naopak, i přes vysokou míru jejich organizovanosti jsou velmi flexibilní a dokáží hodnotit každou situaci individuálně a ne podle předem nastavených pravidel. Mentalita národa je celkově dost podobná s českou, proto jsem se tam cítila jako doma.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Zdokonalení jazyka a rozšíření obzorů. Je velmi inspirativní porovnávat průběh výuky v jiných zemích s tím, co známe z domova. To považuji za velký přínos do praxe.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Ano, samozřejmě! Rozhodnutí odjet na Erasmus bylo nejlepší v mém životě. Předem si člověk ani nedovede představit, co všechno ho tam čeká. Celá tato cesta vede k bližšímu sebepoznání, seberozvoji a osamostatnění se. Občas dochází ke srovnání vlastních životních hodnot a priorit. Celý průběh tohoto procesu není vůbec snadný, určitě se najdou i chvíle zoufání. Na konci toho všeho člověk ale pochopí, proč musel ze své komfortní zóny vystoupit a jaké všechny změny mu život v budoucnu díky této zkušenosti přinese. Stojím si za tím, že každý, kdo si pohrává s myšlenkou, jestli do zahraničí odjet nebo ne, by měl udělat všechno proto, aby svůj strach zahnal. Vyplatí se to!

Španělsko

Catholic University Saint Vincent Martyr – Karolína Porubská

Studentka třetího ročníku Tělesné výchovy a České filologie, Karolína Porubská, si pro svůj studijní pobyt vybrala Catholic University Saint Vincent Martyr ve Valencii. Které předměty ve Španělsku absolvovala a jak vyšla se stipendiem?

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Na gymnáziu jsem měla 4 roky španělštinu, tak pro mě bylo Španělsko jasná volba a přímo Valencie mě lákala hlavně kvůli dobrým referencím mých známých, kteří už přede mnou na stejné univerzitě studovali. Navíc jsem si chtěla užít teplo, španělskou kulturu a především – chtěla jsem si procvičit jazyk.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Určitě, kdykoliv jsem cokoliv potřebovala, vždy mi pomohl, i když kolikrát ani nemusel.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jsi bydlela?

Jelikož ve Valencii nejsou studentské koleje úplně běžné, byt jsem si hledala na facebookových stránkách. Musím říct, že jsem měla štěstí, protože jsem našla dost levný pokoj (v porovnání s ostatními Erasmus studenty úplně nejlevnější), od kterého jsem měla v podstatě všechno kousek, a navíc hned vedle metra, které jsem potřebovala na každodenní dojíždění do školy. Spolubydlící – Kolumbijec a Polka, byli moc fajn.

Co se týče stravování, snažila jsem se jen vařit, protože něco jako naše menza tam vůbec nefunguje. Ale jinak se samozřejmě dá najíst v bufetech nebo fastfoodech.

Jak probíhalo Tvé studium?

Školu jsem měla každý den plus mínus čtyři hodiny s výjimkou středy, kdy jsem měla jen dvě, protože jeden vyučovací předmět má většinou dvě hodiny, s tím, že probíhá dvakrát týdně. Ale stejně jako na FTK záleží na tom, jaký rozvrh si člověk vytvoří, aby mu to co nejvíce vyhovovalo. Já jsem se snažila, aby předměty na sebe časově navazovaly, ať už dopoledne, nebo odpoledne.

Jaké předměty jsi absolvovala? Můžeš popsat jejich průběh/problémy/výzvy, komunikaci s vyučujícími?

Měla jsem Individuální sporty, Outdoorové sporty, Sporty pro handicapované, Španělštinu B1 a Plavání. Největší výzvou pro mě bylo asi to, že všechny předměty s výjimkou outdoorových sportů (kde se snažili výuku překládat do angličtiny), byly ve španělštině. Taky se mi stalo, že hned první hodinu jsem měla předmět, kde jsem byla jediná Erasmus studentka, a nikdo na mě nebral ohledy – z čehož jsem byla trochu nervózní. Naštěstí se v průběhu studia se všemi vyučujícími na všem dalo domluvit a když bylo potřeba, jak učitelé, tak spolužáci pomáhali. Ale když nás bylo v nějakém předmětu více z Erasmu, bylo to jednodušší.

Jaký jsi měla na zahraniční univerzitě studijní jazyk? Měla jsi kvůli cizímu jazyku problém s výukou?

Jak už jsem zmínila, španělštinu. Sama sebe jsem překvapila, že jsem s tím neměla zas až takový problém, ale asi to bylo tím, že mi spolužáci hodně pomáhali. Nejvtipnější ale asi bylo, když jsme v každém předmětu museli dělat prezentaci. Naštěstí to všichni brali s nadhledem a chybám se spíš zasmáli, než aby nás odsuzovali.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Hodně jsme chodili na pláž, dělali pikniky v parku (který se táhne přes celé město) a sportovali. V rámci univerzity jsme měli také možnosti slev na různé aktivity, např. surfování apod. Celkově si myslím, že ve Valencii je pořád co dělat. Také jsem za univerzitu hrála tenis, takže když jsem měla čas, šla jsem si pinknout. Cestovala jsem spíše v okolí Valencie, ale zaletěli jsme si i na Tenerife, což bylo super.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšla se stipendiem?

Tím, že jsem měla opravdu levný být, tak bylo stipendium dostačující. Na čem však člověk docela prodělá (například ve srovnání s Olomoucí), je doprava, která je pro dojíždění na univerzitu nezbytná. Universidad Católica de Valencia se totiž nenachází přímo ve Valencii, ale v Torrentu, do kterého mi to metrem trvalo přibližně 35 minut. Někteří Španělé bydleli přímo tam, což bylo oproti Valencii rozhodně levnější, ale já bych to nedoporučovala.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Určitě. Samozřejmě jsou určité oblasti, kterým by se člověk měl (hlavně v noci a sám) vyhnout, ale v zásadě jsem nikdy neměla žádný problém. 

Dostala jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Určitě ne, spíše naopak. Když jsem řekla, že jsem z Česka, setkávala jsem se většinou s pozitivními ohlasy.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?

To bych neřekla. Na Španělsko se tady díváme tak, že je to země, kde všechno plyne pomalu, že Španělé jsou pohodáři, mají na všechno čas – což bych řekla, že je pravda.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Asi jazyky. Zlepšila jsem si jak angličtinu, tak španělštinu, což může člověku, i co se týče sebevědomí, dost pomoci. Přijela jsem totiž zpátky taková „otrkanější“. Určitě taky to, že jsem poznala nové lidi, kulturu, a že jsem zjistila, jak to funguje jinde než doma. Celkově si vážím všech zkušeností, které jsem během pobytu měla možnost získat.

Catholic University Saint Vincent Martyr – Ondřej Tomšovský

Valencie je velice lákavou slunnou destinací a Ondřej Tomšovský, student Tělesné výchovy a sportu, vyjel na studijní pobyt na Universidad Católica de San Vicente Mártir dokonce již podruhé. Čím mu dané místo učarovalo a jak jej tato zkušenost posunula v osobním i profesním životě? To a více se dočtete v následujícím článku.

Proč jsi zvolil právě tuto destinaci? 

Ve Valencii jsem byl již rok v rámci předchozího výjezdu přes program Erasmus, během bakalářského studia. A když jsem toto místo po roce opouštěl, věděl jsem, že se dřív nebo později musím vrátit. Procestoval jsem toho již hodně, ale žádné místo mi nedokázalo změnit život tak, jako právě Valencie. Tamní mentalita lidí je velmi rozdílná od té naší, jsou víc optimističtí, ochotní pomoci a celkově si tu dokáží více užívat život. Navíc je to úžasné město se spoustou krásných míst. Avšak hlavním důvodem mého pobytu zde byl můj sen, který se mi podařil uskutečnit již během prvního Erasmu – získat práci fotbalového trenéra v prvoligovém španělském klubu. Člověk musí mít svoje sny a jít si za nimi. Pokud to neudělá, bude pracovat pouze na snech ostatních.

Cítil jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě? 

Zahraniční koordinátor na této univerzitě je úžasný člověk, který vždy a se vším pomůže. Nedokáži si představit nikoho lepšího, než je on.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jsi bydlel? 

Jelikož jsem zde nebyl první rok a město jsem dobře znal, již v průběhu léta jsem si pronajal byt kousek od pláže a poté si do něho našel dva další studenty, takže jsem oproti ostatním možnostem ubytování i nějaké to euro ušetřil. S ubytováním je to trochu jiné, než v Česku. Zde neexistují žádné koleje, lidé si tu musí najít ubytování na bytě, což mě osobně vyhovuje více. Navíc to není nic složitého – nejlepší a nejjednodušší cesta je přes skupiny na Facebooku, kde je dostatečná nabídka. Co se týče stravování, na zdejší fakultě je jen malá kantýna, takže pokud člověk nemá dostatečný budget na každodenní obědy v restauraci, což většinou nemá, je nucen si vařit, což je dovednost, která se v budoucnu rozhodně neztratí.

Jak probíhalo Tvé studium? 

U mne to bylo trochu jiné než u ostatních studentů. Jelikož jsem zde již rok studoval, musel jsem hledat předměty, které jsem neabsolvoval a zkombinovat to s každodenními tréninky, které jsou navíc hodinu autem od Valencie. Nebylo to úplně jednoduché, ale pokud člověk hledá způsoby místo důvodů, nic není nemožné.

Jaké předměty jsi absolvoval? Můžeš popsat jejich průběh/problémy/výzvy, komunikaci s vyučujícími? 

Jedna z věcí, kterých jsem si po prvním zdejším pobytu začal opravdu vážit, je úroveň vzdělání na naší fakultě v Olomouci. Valencijská Univerzita v tomto směru zaostává, alespoň v rovině fyzických předmětů. Na naší fakultě máme každý sport zvlášť, který se rozebírá do detailů a učí minimálně jeden semestr, v případě atletiky a plavání ještě více. Ovšem na španělské univerzitě jsou předměty dány do skupin a vyučovány jako jeden. Např. basketbal, volejbal a házená se vyučují jako tzv. Kolektivní sporty a v praxi to znamená to, že každého sportu se jen dotknete, ale prakticky se nenaučíte ani základy. Když jsem na FTK začínal, bral jsem studium jako výzvu a byly předměty, ve kterých jsem byl nejhorší a o to víc jsem musel dřít. Byly samozřejmě momenty, kdy bych volil cestu nejmenšího odporu a nemusel takové zkoušky absolvovat – to, co právě mají studenti ve Valencii, ale s postupem času to vnímám tak, že jsem se do života opravdu něco naučil a mnohdy si posunul své limity. Avšak to studenti ve Valencii říct nemohou. Pohybová gramotnost a fyzická zdatnost místních studentů je oproti našim razantně nižší a troufnu si říci, že málokterý student z Valencie by dokázal vystudovat obor s tělesnou výchovou na naší fakultě. Na druhou stranu pro budoucí „Erasmáky“ je to jedině dobře – zapište si sporty, choďte do hodin, naučte se na závěrečný test a máte prakticky splněno. Samozřejmě záleží na učiteli, ale mezi nejjednodušší na splnění bych zařadit Sporty v přírodě 1, Sporty v přírodě 2, Fotbal, Individuální sporty, Padel, Tradiční sporty, Specifickou angličtinu a všechny úrovně španělštiny.

Jaký jsi měl na zahraniční univerzitě studijní jazyk? Měl jsi kvůli cizímu jazyku problém s výukou?  

Toto je velký strašák všech studentů, kteří třeba i touží do Španělska odjet, ale kvůli neznalosti jazyka nejedou a ve finále přijdou o hodně, třeba i nejlepší rok života. Např. pokud já se něčeho bojím, zaútočím na to, beru to jako výzvu, kterou chci překonat a nepřestanu, dokud nevyhraji. Pokud si tento přístup osvojíte, do života vám to dá strašně moc a otevře vám to plno nových možností.

Já osobně jsem před odjezdem do Valencie nikdy španělsky nemluvil, absolvoval jsem pouze kurz v rámci výuky na FTK. Navíc jsem nikdy neviděl žádný smysl v tom, sedět tři roky v učebně a učit se nezáživnou formou gramatiku a slovíčka. Prostě tak se jazyk naučit nedá. Nic člověku nedá tolik, jako když v tom místě žije a je donucen mluvit zdejším jazykem.

Ovšem neříkám, že je to úplně jednoduché. Ze začátku se musíte naučit vypořádat s určitou mírou frustrace, neboť budou situace, kdy si budete připadat hloupě, protože moc nerozumíte. Ale postupem času se to i díky kurzům španělštiny, zlepšuje. A co si budeme nalhávat, nejlíp se jazyk praktikuje při večerním posezením s kamarády u piva.

Na univerzitě se dají najít předměty v angličtině, ale je jich minimum. Prakticky vše se vyučuje ve španělštině, ale dá se to zvládnout, člověk se akorát musí zatnout a pořádně se na ně naučit. Navíc většina učitelů vám vyjde vstříc a test do angličtiny vám přeloží. A pokud si zapíšete jeden či dva předměty navíc, jako záchranu v případě, že by něco nevyšlo, nevidím problém v tom, dovést domů dostatečný počet kreditů. Takže určitě doporučuji vyjet i s minimálními znalostmi. Stojí to za to, věřte mi.

Jak jsi trávil volný čas? Měl jsi možnost cestovat?

Jelikož kombinuji studium s tréninky, moc volného času nemám. Ráno vycházím v sedm a vracím se večer o půl desáté, taková je moje denní realita. Ale užívám si to. Víkendy mívám volné, takže to je čas, kdy někam vyrážím. Jelikož byl vždy můj sen zkusit žít nedaleko pláže, vyrážím ve volný čas právě tam. Je tu mnoho možností. Španělé obecně hodně sportují, a tak si tu můžete zahrát jak plážový volejbal, tak třeba i fotbal. Anebo jen tak odpočívat na pláži na dece. Navíc moře je tu teplé, prakticky bez vln, takže na plavání je to také ideální.

Co se týče cestování, mám toho projetého dost. Už na prvním Erasmu jsme se s kamarády sebrali, koupili levné letenky a vyrazili na Ibizu. Za zpáteční letenku jsme zaplatili nějakých 46 €, což je cena dostupná pro všechny. Navíc let trvá jen přibližně 30 minut, protože je to opravdu blízko. Takže určitě doporučuji budoucím studentům tento výlet podniknout. Za tu stejnou cenu jsme letos letěli na Kanáry na Tenerife, kde jsme si půjčili auto a během týdne projeli prakticky celý ostrov. To je také nádherné místo. Navíc, když jsme s mými mexickými a portugalskými kamarády objevili místní českou restauraci, kde nám uvařili velmi dobrou, tradiční svíčkovou, cítili jsme se jak v ráji. Dále jsem stopem procestoval prakticky celé Portugalsko a také samozřejmě hodně míst ve Španělsku.  

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšel se stipendiem?  

Stipendium se od mého předchozího pobytu mírně zvýšilo a dle mého 500 € na skromné žití  stačí, za předpokladu, že máte přijatelný nájem, tzn. do 250 €, a vaříte si sami. Je to taková minimální hranice, většina lidí potřebuje víc, ale já vystačím s tímto.

Cítil ses v zemi bezpečně?

Valencie je obecně bezpečné město, ale samozřejmě, jako všude ve světě, se může něco stát. Jednou mě tu okradli, ale nic šíleného.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Rozhodně na počáteční útraty. První dva týdny pobytu si chodíte pěkně každý den na obědy do restaurace a při zpětným počítání zjistíte, že váš budget na celý měsíc je již pryč. Navíc první rok jsem tu utrácel trochu více a peníze mi na poslední měsíc a něco nevyšly. Ale jak já říkám, všechno špatné se děje pro něco dobrého. Nejen, že to byla cenná lekce do života, ale aktuální situace mě donutila si najít práci, což zpětně vidím jako to nejlepší, co se mi mohlo stát. Jelikož umím dobře anglicky, hledal jsem práci jako učitel angličtiny (podotýkám, bez jakéhokoli certifikátu, avšak s bohatou praxí z prací v USA, Anglii atd.) a vyšlo mi hned jedno z prvních interview. Najala mě jedna společnost z Barcelony, pro kterou jsem prakticky každý týden dělal školy v přírodě. Což byl takový „dream job“. Nejen, že dobře platili a zažil jsem spoustu nezapomenutelných chvil, ale také jsem díky tomu procestoval opravdu velký kus Španělska, místa sice méně známá, o to však lepší.   

Dostal jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Ne, nikdy. Není to jako v Česku, že pokud projde člověk s tmavou pletí, všichni na něj zůstanou zírat. Společnost je tu v tomhle směru mnohem dále, tolerantnější, respektující odlišnosti. Já sám mám hráče ze všech koutů světa – od Austrálie, Číny a Japonska přes Anglii, Srbsko, až po Kolumbii, Peru a USA. Valencie a je opravdu mezinárodním městem, což je jedna z jejích největších předností. Popravdě na světě není již moct míst, na kterých bych díky pobytu ve Valencii neměl známé, které budu moct v budoucnu navštívit.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?

Jedna z největších fám je, že ve Španělsku je ekonomická krize. Není to pravda, lidé se tu mají velmi dobře a celkově je tu o hodně vyšší životní úroveň než v Česku. Navíc to, co se ze začátku studijního pobytu může zdát jako obrovská nevýhoda – fakt, že prakticky nikdo zde nemluví anglicky (až na jiné zahraniční studenty), se později změní ve velkou výhodu a pokud dokážete alespoň normálně konverzovat v anglickém jazyce, není příliš velkým problémem si zde najít práci v nějaké jazykové škole, kterých jsou tu mraky. Což pro případ, že byste tu chtěli do budoucna zůstat, může být klíčové.

Jinak to, co se u nás říká ohledně španělských zvyků, je pravda. Španělé jsou opravdu celkově pomalejší národ, často chodí pozdě, jejich poobědové siesty jsou proslulé. To, že tady mezi jednou a třetí hodinou odpoledne nic moc nekoupíte, protože většina obchodů je zavřená, je prostě fakt. Co se týče časového režimu, vše tady je tak trochu posunuté. Je naprosto normální vyrazit na pivo kolem jedenácté večer s tím, že pokud budete pokračovat dál do klubu, moc lidí tam před druhou hodinou ranní nenajdete. Nejvíce studentů přichází mezi druhou a čtvrtou ráno, aby domů odcházeli časně nad ránem. Tak to tu prostě funguje.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu? 

Jednoznačně profesní vzdělání, které mi nemůže nabídnout ani ten nejlepší fotbalový klub v Česku. Pyšní se ohromnou profesionalitou a propracovaností do nejmenšího detailu. Například tréninkové jednotky jsou zde běžně natáčeny a trenérovi je přidělán mikrofon, aby následně vedení mohlo analyzovat, zda jeho pokyny k hráčům byly správné a efektivní. Každá vteřina tréninku je zpětně analyzována lidmi z metodologického úseku a poté je trenérům podána zpětná vazba. A to nemluvím o propracovanosti tréninkových jednotek. Taková je místní akademie, která patří mezi ty nejlepší ve Španělsku. Každý den je tu pro mě ohromná škola. Když jsem sem přijížděl, měl jsem jasný cíl - nikoliv si zde užívat, ale naopak „makat“ a investovat do své budoucnosti. Ale abych byl na úrovni, se kterou budu alespoň částečně spokojen, je třeba zde strávit minimálně další 2-3 roky, tak uvidíme, co se stane. Nicméně věřím, že jednoho dne všechny tyto vzácné zkušenosti zúročím a budu takto moct pozvednout i český fotbal.

University of Deusto – Alžběta Halušková

Když se řekne Španělsko, představí si většina z nás teplé moře, siestu a flamenco. Jen málokomu se vybaví Baskicko - autonomní společenství, které leží na severu země, a obyvatelé zde dokonce hovoří vlastním jazykem, tzv. euskarou. Osobitost tohoto regionu potvrzuje i studentka Rekreologie, Alžběta Halušková, která již druhým semestrem studuje na University of Deusto v Bilbau. 

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci? 

Severní Španělsko mě lákalo hned z několika důvodů. První byl samozřejmě jazyk – španělština – kterou jsem si vždycky přála ovládat. Druhý důvod pro mě byla fascinující příroda kolem města Bilbao. Jsem obrovským fanouškem surfování, což je v Bilbau asi tak stejně dostupné, jako v Olomouci ježdění na in-linech v parku. Stejně tak je Bilbao obklopené desítkami hor, na které se dá vystoupat skoro o přestávce mezi jednotlivými hodinami. A Pyreneje jsou 2 hodiny autem, takže teď v zimě jezdíme jeden víkend lyžovat nebo běžkovat, a druhý víkend strávíme v moři surfováním. A třetí a poslední důvod, proč jsem si vybrala právě Bilbao, je pro mě fascinace Baskickem – autonomním španělským společenstvím, ve kterém se Bilbao nachází, které má vlastní jazyk, kulturu a styl. Baskové jsou takoví Vikingové, co žijí v horách, veslují na moři a jejich oblíbeným sportem je sekání do dřeva. Je to hrozně zajímavé.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Mého zahraničního koordinátora mi všichni závidí. Jmenuje se Iker, je mu asi 35 let a na každou schůzku s ním se hrozně těším. Iker je moc legrační a skvělý člověk, který mi pomůže úplně se vším – a když říkám úplně, tak to myslím doslova. Vždycky mu stačí jen napsat mail, a druhý den jsem u něj v kanceláři a řešíme moje problémy či nesnáze. Nedám na něj dopustit.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jsi bydlela?

Bydlím v bytě, který je mezi centrem města (5 minut) a školou (10 minut). Samozřejmě pěšky, tady v Bilbau je sice metro, autobusy a tramvaj, ale dá se dojít všude pěšky. V bytě máme ještě další dva pokoje, kde minulý semestr bydlel Švéd, a nyní v nich bydlí studentky z Kolumbie a z Argentiny. Jsem za to moc ráda, protože jsem komunikaci v bytě omezila čistě jen na španělštinu, a to mě hrozně baví!

Jak probíhalo Tvé studium?

Mé studium probíhalo ve španělštině. Předem jsem sice byla připravená, že budu studovat ve v tomto jazyce, ale realita je vlastně vždycky o trochu jiná než očekávání. Zvolila jsem si v obou semestrech jen praktické předměty, abych jazykově trpěla co nejméně. Samozřejmě, že jsem se svojí španělštinou trochu bojovala, ale o to rychleji jsem se jazyk naučila. Druhý semestr je pro mě už taková pohodička, už vím, kde co je a co se jak má.

Jaké předměty jsi absolvovala? Můžeš popsat jejich průběh/problémy/výzvy, komunikaci s vyučujícími? 

Po celý rok mě provází předmět Španělština, který je pro mě velice důležitý a jeho kvalita je hodně vysoká. Poté jsem měla v prvním semestru třeba předmět Tenis, Motorické hry, nebo Baskickou kulturu a jazyk. Nyní ve druhém semestru mám předměty o moc lepší, nejvíce se těším na Sporty v přírodě (surfování, chození po horách, běžkování, kayaking a horolezectví), potom Tradiční baskické sporty, ale pak třeba i Akademickou angličtinu. Všichni učitelé mají nějakou zkušenost s Erasmus studenty, takže už vědí, jak se k nám chovat, jaké práce po nás budou chtít, a z čeho zkoušky… Jinak většina učitelů zvládá alespoň základní komunikaci v angličtině, byť nám odpovídají spíše ve španělštině.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Samozřejmě jsem se volný čas snažila využít na maximum – jak cestováním, tak sportem. Máme ve Španělsku auto, což je něco, co velmi doporučuji. Ale i bez auta se tady dá dostat na nádherná místa. Za první semestr jsme procestovali celé severní Španělsko, včetně všech pohoří. Poté jsme procestovali část východního pobřeží – Katalánsko a

Valencijský region. V pauze mezi semestry jsme byli skoro na měsíc v Maroku, do kterého se dá ze Španělska dostat levně. Tento semestr plánujeme projet Španělsko až na jih, podívat se i do Portugalska a na Azory.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšla se stipendiem?

Kvůli ceně zdejších nájmů bych asi se stipendiem vyšla, ale jedla bych celý měsíc jen chleba a rýži. Nájem platím 350 euro za pokoj, a od Erasmu dostávám 450 euro na měsíc. Takže se 100 eury – 2 600 Kč na měsíc na jídlo – to je cca 90 korun na den. No, šlo by to, ale těžce. Severní Španělsko je sice krásné, ale drahé. Jižní je o mnoho levnější. Ale mně to za to stojí, měla jsem nějaké peníze naspořené a hlavně mi pomáhají rodiče. A zatím to jde.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Ano, s tím jsem nikdy neměla sebemenší problém.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Na jazykovou připravenost, lidé tu totiž neradi mluví anglicky. Ale také jsem to tu zvládla. No, a potom na to, aby si ušetřili peníze na pořádný surf, protože to je tady povinnost.

Dostala jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Ne, nikdy.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?

Myslím si, že z médií zná většina lidí spíše to jižní, středomořské, pomalé Španělsko, které je plné nezaměstnaných lidí, a kde je hlavním motem „Maňana, maňana.“. Severní Španělsko je syrové, horské, s velice vyspělou ekonomikou a průměrnou velmi nízkou nezaměstnaností. Vzhled místní krajiny je něco mezi Irskem a Novým Zélandem, hodně tu prší a jsou tu nádherná místa. Stejně tak je severní Španělsko turisticky téměř panenské, za celý semestr jsem nepotkala jediného českého turistu. 

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Rozhodně to, že jsem se naučila již po prvním semestru komunikovat ve španělštině. Dále, být sama v cizí zemi, v cizí škole a cizím prostředí – to člověka do budoucna hodně obrní. Mám pocit, že po semestru v Baskicku už se nikdy nikde nebudu cítit ztracená nebo bezradná,  protože vše se vždycky nějak vyřeší, i když je člověk tisíce kilometrů daleko od domova.

Myslím, že jsem se zde hodně naučila, vidím svět z mezinárodní perspektivy, mnohem objektivněji než kdy před tím. Získala jsem skvělé kamarády z celého světa, stejně tak jako spoustu profesionálních zkušeností ze školy a cestování. Když jsem odjížděla na rok do jiné země, tak jsem stoprocentně věděla, že se změním, jen jsem nevěděla jak. A teď to vím, a je to nádherný pocit. A druhý semestr si tu užiji ještě dvakrát víc, a na to se hrozně těším

University of the Basque Country – Edita Hendrychová a Patrik Svoboda

Další část seriálu věnujeme studentům oboru rekreologie Editě Hendrychové a Patrikovi Svobodovi, kteří strávili zimní semestr ve Španělsku. Jakou destinaci si vybrali, jaké si přivezli zážitky a zda se naučili španělsky, o tom se dozvíte na následujících řádcích. Mimochodem odpovídali většinou dohromady, takže až na výjimky nerozlišujeme, kdo za kterou odpovědí stojí. 

Co vás přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Vždycky jsem chtěla zkusit, jaké to je studovat v zahraničí. Ale trochu jsem váhala, protože musím stihnout Bc. za tři.roky kvůli předchozímu studiu. Nakonec jsme se společně s přítelem rozhodli a oba přihlášku podali. Lákalo nás vycestovat a žít půl roku v jiné zemi, ale taky poznávat nová místa, kulturu i jazyk.

Jakou destinaci jste zvolili a proč právě tato volba?

E: Bylo těžké vybrat si z nabídky mezi tolika atraktivními a zajímavými nabídkami. Ale nejvíc nás zaujalo Portugalsko se Španělskem. Dostala jsem se do Coimbry (Portugalsko), ale nakonec jsem odjela do španělské Vitorie-Gasteiz, kam se dostal Patrik. Největší sranda byla v tom, že se přihlásil na Universitu Pais Vasco, která má sídlo v Bilbau, a myslel si, že budeme u moře. Vitoria je ale od moře asi 80 km daleko. Nakonec jsme místo letadla jeli autem od taťky, a mohli jsme tak jezdit k moři, kdykoliv se nám zachtělo.

Pomohl vám pobyt v zahraničí k rozšíření obzorů ve vašem poli působnosti?

Ano, především co se týče jazykové vybavenosti.

Jak tam probíhalo samotné studium?

Do Španělska jsme přijeli někdy v srpnu, protože jsme před začátkem školy měli 14denní intenzivní kurz španělštiny. Ten nám hodně pomohl, jelikož jsme španělsky neuměli. Ale rychle jsme se aklimatizovali. Všichni profesoři byli hrozně ochotní a pomáhali nám. Předměty, které jsme měli, se vždy skládali z teoretické a praktické části, půl na půl. Zajímavým a zcela novým předmětem pro nás byla pelota vasca, která je národním sportem Baskicka. Pokud chcete vědět více o tomto sportu, můžete se podívat na naší stránce, která byla jedním z požadavků k ukončení předmětu www.pelota-vasca.webnode.cz

Měli jste problém se zkouškami?

Se zkouškami jsme problém neměli, učitelé byli vstřícní a hodnotila se i praktická část předmětu, takže závěrečná zkouška byla spíše formalita.

Jak tam vypadal třeba společenský život? Přátelé, zábava…

Už před začátkem školy jsme se seznámili s dalšími zahraničními studenty a díky Erasmus akcím jsme poznali spoustu lidí ze všech koutů světa, se kterými jsme se stýkali. Každou středu Beerpong a k tomu nejrůznější festivaly, slavnosti vína atd. Ve Španělsku jsou skvělí lidé, každý den jsou do večera v ulicích, popíjí víno a baví se, a i když zrovna není nějaký festival, kterých je tam velké množství, vždy si najdou důvod, proč se sejít a užít si krásný den pohromadě.

Měli jste i možnost cestovat?

P: Jelikož jsme do Španělska odjeli autem, už cesta tam byla výzvou. A možnost cestovat se tím pádem zvýšila. Autem jsme projeli sever Španělska, od Bilbaa po pobřežní cestě až do A Coruñi a Santiaga de Compostela, a poté zpět směr León a Burgos. Jeli jsme i do Portugalska s blablacar a poté okolo 1000 km stopem zpět. To bylo dobrodružství, pro Editu první zkušenost se stopováním. Projeli jsme Lisabon, Coimbru, Porto, Vilu Real, atd. A přes školu byla možnost jezdit každou sobotu na celodenní výlety zadarmo na různá krásná místa. :-)

Když si odmyslíte cestování a bohatý společenský život – jak jste vyšli se stipendiem? Museli jste hodně doplácet ze svého?

Dopláceli jsme určitě, ale asi ne tolik, co ostatní. Velkou výhodou totiž bylo, že jsme bydleli spolu a vařili si. Nejezdili jsme MHD ani vlakem, protože jsme bydleli asi 15 až 20 minut od centra, fakulty a kampusu na jazyky, všude jsme chodili pěšky nebo jeli autem. A park a sportoviště jsme měli ještě blíž.

V čem vás pobyt nejvíce obohatil?

Naučili jsme se španělsky, poznali nové přátele, procestovali kus Španělska a Portugalska, užili si spoustu zábavy a získali mnoho cenných zkušeností.

Jaký byl váš nej… zážitek?

E: Nejlepší pistáciová zmrzlina, nejhorší probuzení na stopu, když Paťovi funěli u hlavy tři velcí psi, nejkrásnější katedrály a kostely, těch nej zážitků byl nespočet..

P: Super zážitků bylo mnoho, ale nejhorší byl při zkolabování kamaráda a následné první pomoci, kdy se k nám seběhlo několik Španělů, nerozuměl jsem ani slovo a při tom jsem zachraňoval kámoše.

Doporučili byste studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Ano, studium v zahraničí je super možnost, jak si vyzkoušet něco nového, třeba i jazyk. Studovat v zahraničí, navíc s finanční podporou EU, je šance, kterou by měl každý využít. V magisterském studiu tuto možnost určitě využijeme znovu.

University of Alicante – Markéta Možná

Byl to pro mě takový první dospělácký krok v životě, tvrdí studentka tělesné výchovy a společenských věd se zaměřením na vzdělávání Markéta Možná o svém zahraničním studijním pobytu. Strávila jej ve španělském Alicante. Jak, to se můžete dočíst na následujících řádcích.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Když jsem dostala nápad jet na Erasmus, jako první místo mě hned napadlo Španělsko. Moře, pláže, uvolněná atmosféra, sluníčko – něco přímo pro mě. Už odmala mě rodiče brávali často k moři a já si k němu za ta léta vytvořila blízký vztah, a tak mě lákalo si vyzkoušet aspoň na pár měsíců bydlet u moře. Původně jsem si vybrala Valencii, protože to byla jediná univerzita, která nabízela anglický studijní program, ale paní Hanelová mi nabídla Alicante a teď jsem za to vděčná. Studijní program byl sice pouze ve španělštině (já španělsky uměla možná tak „Hola, como estas“), ale když studujete sport, dá se to naštěstí zvládnout, navíc univerzita nabízela španělský kurz, kde jsem pochytila nějaký základy.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

To bohužel ne. Svého koordinátora jsem ani jednou neviděla a na e-maily odepisoval pouze, když se do předmětu napsalo „URGENT!“. Naštěstí jsem ho potřebovala pouze na podepisování learning agreementu a zbytek jsem zvládla sama.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Pokud se někdo chystáte do Alicante, určitě nepočítejte s tím, že půjdete na koleje. Jsou předražené, a sice blízko univerzity, ale daleko od centra. Všichni zahraniční studenti bydleli v centru, takže když jsme s kamarády chtěli někam jít, nebo se navštívit, tak jsme to vždy měli blízko. Já bydlela 10 minut pěšky od města a 15 minut na pláž, takže moje ubytování hodnotím jako značka ideál.

A stravování? Jsem hodně vybíravý člověk a ryby s mořskými plody nemůžu ani cítit, takže já si ve Španělsku na jídle moc nepochutnala. Vždy jsem raději skončila na pizze nebo v nějakém fastfoodu, což se na mně po příjezdu dost podepsalo.

V univerzitní menze se každý den vařilo to stejné. Těstoviny s rajčatovou omáčkou, pizza, paella (španělská specialita) a steak. Všechno bylo velmi mastné. Takže buďme vděčni za tu naši neředínskou menzu.

Jak probíhalo tvé studium?

Zapsala jsem si pouze čtyři předměty – třikrát sportovní předmět a kurz španělštiny. Přestože jsem měla převážně sporty, ve Španělsku to mají nastavené trochu jinak. U nás na FTK ke sportům nemáme přednášky, tam ale byly povinné. Na praktické hodiny se moc důraz nekladl, spíše na tu teorii. Například atletika: na FTK se učíme celý semestr jen dvě až tři atletické disciplíny, ve Španělsku jsme stihli zvládnout snad všechny. Taky to tak vypadalo. Učitel nám řekl „vrhni si koulí“ a nějaká technika šla stranou. Taky se na hodinách pracovalo více ve skupinách a museli jsme více zapojit svoji fantazii a sami tvořit. Všechny předměty se ukončovaly teoretickou písemnou zkouškou – ve španělštině. Naštěstí učitelé ke mně byli velice vstřícní, a buď jsem si to mohla přeložit na telefonu, anebo připravili test v angličtině. Jeden dokonce i v češtině.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Bydlela jsem 15 minut pěšky od pláže, takže jsem nejvíce času strávila na pláži. Pláž byla takový „meeting point“ pro všechny Erasmus studenty. Kam jinam taky jít, když venku bylo do konce října okolo 27 stupňů a další měsíce teplota klesla jen o pár stupňů. Alicante není město, kde je hodně památek, takže pláž byla vždy jasná volba. Je zde ale hrad, ze kterého je krásný výhled na celé město. To bylo nejoblíbenější místo snad všech zahraničních studentů a já se ani nedivím. Ten výhled byl totiž naprosto dechberoucí – snad ještě víc dechberoucí než ta cesta na hrad (ten kopec dával docela zabrat).

Z Alicante se dobře cestovalo do jiných zemí, protože se tam daly sehnat levné letenky. Takže ze Španělska jsem se dostala do Londýna i do Berlína. Co se týče cestování po Španělsku, to už tak levné nebylo. A navíc Alicante je zrovna na takovém místě, odkud je to všude daleko – Madrid 500 km, Barcelona 500 km, Malaga 500 km. Takže jsme s kamarádkami projížděly, jen kde to bylo blíže a dalo se tam do hodiny dostat vlakem.

Jak jsi vyšla se stipendiem?

Život ve Španělsku není zase tak drahý, takže se dalo v pohodě vyjít. V supermarketech jsou ceny jen o trochu dražší než v ČR. A kdybych si odmyslela  bohatý společenský život, tak jsem na tom s penězi stejně. Alkohol ve Španělsku je levnější než v ČR! 0,7 litru ginu za 4 euro a panák v baru 50 centů. Takhle levně se v Česku rozhodně společensky neunavíme.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Přes den určitě ano, ale v noci nedoporučuji chodit nikde samotná. Skoro každý, kdo měl iPhone, tak o něj přišel (já samozřejmě byla jedna z nich), ostatní telefony moc nekradli, tak pokud máte jinou značku, tak jste v klidu. Takže telefony nechávat raději doma, anebo si pořídit nějaký starý.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Hlavně si s sebou vezměte teplé pyžamo! V listopadu v noci už není teplo a ve Španělsku asi neví, co to je topení. A taky ještě na to, že pokud neumíte španělsky, tak si moc místních kamarádů neuděláte. Angličtina tam je velký problém.

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

To jsem se nikdy nedostala, jelikož jsem trávila čas převážně se zahraničními studenty.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Říká se, že Španělsko je samá „maňana maňana“ (později), a je tomu tak i ve skutečnosti. Nikam se neženou a jsou všichni spokojení.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Zkusit si odjet někam na půl roku, bez rodiny, všech svých kamarádů a začít od nuly v cizí zemi dá člověku hodně. Byl to pro mě takový první „dospělácký“ krok v životě. Sama si zařídit ubytování, stále si počítat, kolik mám peněz, sama si vyřešit všechny problémy (navíc v cizím jazyce), poznat nové lidi a nebát se komunikovat. Také jsem si po studiu ve Španělsku uvědomila, jak je naše FTK super a že naše výuka je opravdu kvalitní.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Určitě bych to doporučila všem! Začátek byl náročný, ale po pár týdnech už jsem byla spokojená a teď, když se na to dívám zpětně, tak mohu říci, že to byl nejlepší půl rok v mém životě.

Švédsko

Linköping Universitet – Zuzana Martinková a Dominik Pospíšil

Jestliže byste rádi vyjeli na studijní pobyt do zahraničí, ale stále se nemůžete rozhodnout, která země je pro vás tou správnou destinací, možná vás inspirují naši dva studenti rekreologie, kteří měli příležitost společně vycestovat do Švédska na Linköping University. Zuzana Martinková a Dominik Pospíšil v loňském roce absolvovali pobyt v krásné Skandinávii, kde si užívali nejen nádherné přírody, ale také bohaté severské kultury.

Co vás přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Jsme hodně špatní na anglický jazyk. Sice často low-cost cestujeme a většinou není problém se domluvit tzv. rukama nohama, ale přece jen jsme se chtěli zdokonalit v angličtině. Nabídka vycestovat na semestr do zahraničí, poznat nové přátelé, místa, novou kulturu a zemi byla pro nás lákavou výzvou.

Jakou destinaci jste zvolili a proč právě tato volba?

Pro lidi, co milují švédský metal, je to jasná volba a pro ty, co preferují ABBU jako Zuzka, také. Lákalo nás poznat krásnou přírodu a severskou kulturu. Chtěli jsme na vlastní kůži poznat, jaká je na severu opravdová zima a Skandinávie nás vždy přitahovala i hudbou, kulturou, zvěří a krajinou.

Cítili jste podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Paní koordinátorka upřímně moc k zastižení nebyla. Švédi celkově nejsou konfliktní a rádi dodržují své Fika přestávky, kdy si dají něco sladkého a popíjejí kávu, horkou čokoládu nebo čaj. Rádi také dodržují své přestávky a čerpají dovolenou. Takže když jsme něco potřebovali, byla většinou k nezastižení. Ale když se toho nebojíte, tak se tam není problém domluvit s ostatními, protože každý tam mluví anglicky a jak se říká, líná huba – holé neštěstí. Takže jsme si vždy našli někoho jiného, kdo by nám pomohl, například ostatní studenty, vyučující, vrátného či kolemjdoucí. Hlavní je se nebát se zeptat.

Pomohl vám pobyt v zahraničí k rozšíření obzorů ve vašem poli působnosti?

To určitě ano, uvědomili jsme si, že i když jsou Švédi vynalézaví, my Češi je i tak máme co naučit. A na druhou stranu díky povinným kurzům, které jsme zde absolvovali, nás se Zuzkou napadali samé dobré nápady, které jdou realizovat i u nás. Takže ano, v mnohém jsme se tu zdokonalili a v mnohém jsme my pomohli ostatním.

Můžete popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jste bydleli?

Jelikož koleje byly v cenové relaci Hiltonu, bydleli jsme v nedaleké (asi 6 km vzdálené) imigrantské části Skäggetorp, kde jsme bydleli spolu se spolužačkou z Belgie a vědeckým pracovníkem se specializací na drůbež z Chorvatska. Oba dva byli skvělí spolubydlící a trávili jsme spolu chvilky plné zábavy. Jídlo jsme si dělali sami, protože bychom se jinak nedoplatili, severní vítr je krutý a je tu holt draho.

Jak probíhalo samotné studium? Měli jste s něčím problémy?

Ze začátku studium probíhalo z 60 % procent v lavici, což nás dost zklamalo, pak ale přišly na řadu zajímavé kurzy, které sice byli dražší, ale vyplatily se. Většina sportovních aktivit je zde placená a jsou velmi důslední na bezpečnost. Například pro lezení na vnitřní horolezecké stěně jsme potřebovali bezpečnostní prověrku a jistou zelenou kartu. Zkrátka jsou opatrní v mnohých směrech. Co se týče ale studia, neměli jsme velké problémy. Na konci každého kurzu či tématu zpracováváte esej či závěrečnou seminární práci, u kterých se dbá na správné reference. Švédové jsou velmi důslední na správné reference a mají na to šikovné programy. Proto nám občas práce byly vráceny a bylo pro nás trošku obtížné to napsat opravdu správně, ale nyní jsme za to rádi, protože nás to hodně naučilo.

Jaký jste měli na zahraniční univerzitě studijní jazyk? Měli jste kvůli cizímu jazyku problém s výukou?

Studovali jsme v angličtině. Švédi umí skvěle anglicky, takže žádný problém jsme neměli. Ze začátku jsme se museli hodně soustředit, abychom opravdu všemu rozuměli, ale později to bylo lepší a lepší.  

Jak jste trávili volný čas? Měli jste možnost cestovat?

Jelikož jsme lidé skromní a vynalézaví, tak se nám podařilo i vycestovat, jak do Laponska, které jsme si zamilovali do morku kostí, tak třeba i do jiných měst a národních parků, dokonce i do Finska. Určitě je pak dobré využít známostí z kurzů, které proběhly, a vyzkoušet si třeba kajakování po švédském pobřeží až na otevřený Baltik, to je super zážitek na vlastní pěst. A taky je dobré dovézt si s sebou spacák a stan, protože se dá všude (vyjma soukromého pozemku) stanovat či bivakovat. Často jsou po lesech rozmístěné i grily nebo dřevěné příbytky pro přespání.  Avšak cestování je ve Skandinávii právě tím nejdražším, už kvůli tomu, že je to obrovská země a města a vesnice jsou od sebe vzdálené na kilometry.

Když si odmyslíte cestování a bohatý společenský život – jak jste vyšli se stipendiem?

Ze stipendia jsme zaplatili ubytování a jídlo, sem tam ani to ne. Je lepší si nachystat peníze navíc, protože ty povinné kurzy, kterých jsme se účastnili, opravdu stojí za to, peníze nepeníze.

Cítili jste se v zemi bezpečně?

Sem tam se něco divného přihodilo, ale to bylo možná hlavně tím, kde jsme bydleli. Nicméně víc na severu je to naprostá pohoda, tam vás jen postraší medvědi, rosomáci a nebo potrká los. Ale trošku přeháním. Nám se nic nestalo.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Je důležité se dobře obléknout a vzít si bonusové dukáty.

Co vás v této zemi nejvíce zaujalo či zaskočilo?

Krajina je prostě skvělá a kultura Laponců a Švédů je něco nepopsatelného. Také mě zaujaly secondhandy, kde najdete za dobrou cenu úplně vše. Ale vážně vše! Proto si nemusíte při výjezdu do Švédska brát zbytečné věci, vše si můžete pořídit na místě – od běžek, lyží, bruslí až po helmy. Zkrátka na co si vzpomenete, to tu najdete a za velmi přijatelnou cenu.

Dostali jste se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Ne, nedostali. Právě naopak, poznali jsme mnoho odlišných kultur a bylo pro obě strany obohacující porovnávat kulturu, zvyky, náboženství a odlišnosti.

Co považujete za největší přínos svého studijního pobytu?

Uvědomění si hodnoty domova a hodnoty naší kultury a zvyků. Máme spoustu zážitků, nových přátel a hlavně zkušeností, které nám už nikdy nikdo nevezme.

Závěrem

Bonusem bylo, že jsme mohli být přítomni ve Švédsku v době Mistrovství Světa v hokeji, kdy jsme my Češi vyprášili Švédům kožich. Pokud přemýšlíte, zda jet nebo nejet, určitě do toho jděte. Zážitky, zkušenosti a přátelé po celém světě už vám nikdy nikdo nevezme. A hlavně prestiž dané univerzity a bohatá škála školních klubů je sázka na jistotu

Velká Británie

University of Worcester – Helena Hiklová

Uvažujete nad tím, že strávíte semestr na studijním pobytu ve Velké Británii? Tuto možnost využila studentka Tělesné výchovy a Geografie Helena Hiklová, která si na vlastní kůži vyzkoušela studium na University of Worcester.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Mým snem bylo studovat v Anglii. Naše fakulta má smlouvy se čtyřmi školami (Brighton, Gloucester, nově Lincoln a Worcester). Vloni mi paní Hanelová doporučovala Lincoln, že bych mohla být první vlaštovkou, ale když jsem se podívala na nabízené moduly, nenašla jsem nic praktického, jen teorii, kterou jsem většinou prošla na bakalářském studiu. Ve Worcesteru byla navíc rok přede mnou moje spolužačka Barča Houšková, která zdejší univerzitu vychvalovala. Zároveň však říkala, že je tam velké množství Čechů. Toho jsem se trošku bála, chtěla jsem být vyloženě nucená mluvit anglicky a nemít na výběr. Nicméně jsem se i přesto rozhodla pro Worcester s plánem, že se budu držet dalších mezinárodních studentů.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Univerzita má program pro výměnné studenty, o kterém se mi ani nesnilo. Měli tam výborný úvodní program, kde nás seznámili nejen s chodem univerzity, ale prostřednictvím různých her nás provedli po městě, dali nám všechny možné kontakty pro případy nouze a zprostředkovali nám i shopping trip, kdy nás školní autobus odvezl do obchodů, kde jsme si nakoupili kuchyňské vybavení a podobně. Měli jsme obrovskou podporu.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jsi bydlela?

Bydlela jsem na kolejích v St. John’s Campus. O ubytování jsme si mohli zažádat ještě před letními prázdninami. Byla spousta variant ubytování podle ceny i vybavení, nicméně kdokoli z Erasmus studentů bydlel na tomto kampusu, byl zařazen do kategorie Standard+, která byla dost drahá, vycházelo to na 134 liber/týden.

Na kolejích má pokoj každý sám pro sebe. Já měla s pokojem problémy; měla jsem špatná okna a neustále na mě táhlo. Mohli jsme podat tzv. Maintenance Request, což byl dotazník, kde jsme zadali náš problém, a ubytovací tým se rozhodoval, co spěchá a co ne. Můj problém neřešili až do prosince, kdy jsem jim napsala email, že musím spát v čepici a rukavicích. Proto doporučuji všem, kdo tam pojedou, aby přímo napsali email i ubytovacímu týmu.

Jak probíhalo Tvé studium?

Pro mezinárodní studenty měli hned na začátku připravený výborný úvodní program, takže jsme měli dojet už týden a půl před studiem – první čtyři dny byly čistě pro výměnné studenty, další týden byl úvodním týdnem pro všechny studenty. Předměty jsem si zvolila ještě před letními prázdninami, ale na místě byla ještě možnost jejich změny. Tuto možnost jsem využila, protože sylaby předmětů vždy neodpovídaly realitě. Změnila jsem Child Development in Sport za Academic Writing for Non-native Speakers. Tento předmět mi byl doporučen naší zahraniční koordinátorkou, a přestože jsem absolvovala velmi podobný předmět i na Pedagogické fakultě UP, řekla jsem si, že procvičování angličtiny mi nemůže ublížit. Semestr trval 15 týdnů, z toho jeden byl tzv. catch-up week, kdy se nevyučovalo, aby měli všichni čas dořešit své resty, a dva týdny byly po Vánočních prázdninách. Po Vánocích už jsem měla jen Tanec a gymnastiku, ostatní moduly byly ukončeny již před nimi.

Ve Worcesteru byly zkoušky jen u některých předmětů a spíše výjimečně, nejčastějším zakončením pro mě byly eseje (u tří modulů) a prezentace. Na rozdíl od UP je tam na odevzdání jen jeden pokus - když neprojdete napoprvé, musíte modul opakovat.

Jaké předměty jsi absolvovala? Můžeš popsat jejich průběh/problémy/výzvy, komunikaci s vyučujícími?

Celkem jsem absolvovala čtyři předměty (moduly). Volně přeloženo se jednalo o Tanec a gymnastiku, Intrapersonální dovednosti trenéra, Akademické psaní a učení Anglického jazyka jako cizího jazyka. Všechny moduly trvaly tři hodiny a vyučovaly se jednou týdně.

Tanec a gymnastika byl čistě praktický modul. Musím říct, že tyto hodiny na mě měly asi největší vliv, protože jsem si uvědomila, jak rozdílný přístup máme na UP. My se v tanci učíme klasiku – waltz, jive, nebo letkis – tam se učí pochodovat do rytmu, ztvárnit vlastní nápady a tanečně je předvést. Zápočet byl skupinový, vytvářeli jsme vlastní taneční představení ve skupinkách o dvou až čtyřech lidech. Zezačátku jsem nechápala, jak je možné, že tělocvikáři mají problém s krok-sun-krok a střídání rukou. Vysvětlili mi, že oni se dostávají ke studiu na základě motivačního dopisu, nemají žádné praktické přijímací zkoušky. Začala jsem si tam všímat, že hodně studentů sportovních studií ve Worcesteru by se k nám na UP nemohlo ani dostat. Byli obézní, neschopni hodit basketbalový míč, nebo dokonce udělat stojku o stěnu. Zezačátku mi z toho bylo smutno, protože jsem si myslela, že studovat ve Spojeném království musí být náročné a výzva, a konec konců, budeme mít stejný diplom, s tím, že oni jej budou mít ze země, která je pátou největší ekonomikou světa, nicméně po pár hodinách jsem se rozhodla nerozčilovat se a modul si užít. Když teď budu žádat o práci v cizině, budu vědět, že mám za sebou výbornou školu a mohu se odvolávat na tuto mou zkušenost.

Jaký jsi měla na zahraniční univerzitě studijní jazyk? Měla jsi kvůli cizímu jazyku problém s výukou?

Studijním jazykem byla angličtina. Předměty probíhají s domácími studenty, nebyly tam předměty přímo pro nás. Problém s komunikací jsem nikdy neměla. Většina učitelů se snažila mluvit krásně zřetelně a vždycky jsme se mohli zeptat. Byla tam i možnost zažádat o individuální hodiny angličtiny, kdy jste mohli probrat, co bylo potřeba – od individuálního zlepšování v gramatice, až po kontrolu angličtiny v našich esejích.

Problém s komunikací byl spíše s rodilými mluvčími – se spolužáky. Mluvili rychle a slangem, a když jsme je poprosili, aby se snažili mluvit zřetelně, některým to nešlo, někteří se ani nepokusili. Jak nám vysvětlovala naše tamější koordinátorka, nejsou moc empatičtí, tím, že mluví angličtinou, která je globálním jazykem, nejsou nuceni se učit cizí jazyk tak, jako například my angličtinu, a neumí se vžít do naší kůže.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Volného času tam byla spousta, většinou jsme podnikali něco s ostatními studenty Erasmu. Škola nám v průběhu semestru zařídila dva výlety, jeden do Walesu a jeden do Oxfordu a na vánoční trhy k Blenheim Palace.

Mimo to jsme si menší výlety organizovali sami. Je dobré pořídit si kartu Rail Card na vlaky. Stojí 30 liber, ale máte slevu 30 % na každou cestu vlakem. Jinak na univerzitě funguje tzv. Student’s Union, kde se můžete přihlásit na různé programy – buď do sportů, nebo do societies (spolků). Já byla v Debate Society, kde jsme se scházeli jednou týdně. Většina sportů nebo spolků pak pořádala i večery, kdy jsme se společně chodili bavit. Nabídka těchto aktivit tam byla obrovská a rozhodně doporučuji se do nich přihlásit. Z mé zkušenosti byli tamější studenti otevřenější právě v těchto spolcích než normálně na hodinách.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšla se stipendiem?

Vzhledem k ceně kolejí mi stipendium nepokrylo ani ubytování. Velká Británie je opravdu drahou destinací; a především co se služeb týče. Člověk, který tam jede, musí počítat s tím, že finanční spoluúčast bude vyšší, než je u Erasmu standardní.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Ano, nikdy jsem tam neměla pocit, že bych tím, že jsem z jiné země, nějak vyčnívala, anebo že by si toho někdo moc všímal. Worcester je navíc jedno z nejbezpečnějších měst, jak nám říkali v úvodním programu. Navíc tam mají úžasný program v klubech. Když řeknete komukoli z personálu, že potřebujete „Angelu“, tak vám pomohou například od osob, které by se k vám moc měli, nebo z jakékoli nepříjemné situace, a dostanou vás do bezpečí.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Neobejdete se bez chytrého telefonu a kreditní karty. Bez chytrého telefonu si nemůžete dokonce ani vyprat (opravdu, pračka tam funguje přes aplikaci), za celou dobu pobytu jsem narazila jen na jednu kavárnu, kde se mohlo platit kartou až od pěti liber, jinak všude brali karty a někde dokonce výhradně karty (například v Londýně v autobusech).

Dostala jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Vůbec, na kolejích jsme byli zástupci křesťanství, islámu, ateismu… A nikdy jsme neměli jakýkoli problém. Spíše jsme se sami poučovali o tom, co je pro naše země typické. Moje spolubydlící z Turecka nám například říkala, že smrkání nahlas je u nich nepřijatelné, ale vykládala to jen jako zajímavost, nikdy s tím sama neměla problém (naštěstí, rýma tam byla častým návštěvníkem).

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?

Já vždycky slyšela, že Britové jsou konzervativní a velmi nepřístupní. Když jsem dojela, byla jsem nesmírně překvapená tím, jak byli všichni otevření a připraveni pomoct. Nejen univerzitní sbor, ale i lidé na ulici, kohokoli jsme se zeptali nebo požádali o pomoc, vždycky ochotně poradili a nasměrovali nás, kam bylo potřeba.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Uvědomila jsem si, jak jsem ráda, že studuji v ČR. Z toho, co jsem viděla, mám pocit, že studium ve Spojeném království by ze mě nedostalo ani polovinu z toho, co Univerzita Palackého.

Také jsem strašně ráda za nové přátele napříč celým světem, zkušenosti, a hlavně za příležitost procvičit si angličtinu. Navíc jsem měla úžasnou možnost podívat se pod pokličku ostatních kultur – Holanďanky nás seznámily s jejich slavením Mikuláše a Vánoc (Mikuláš je pro ně důležitější a někteří Vánoce ani neslaví), v Číně se necitují zdroje v esejích a Japonka nám vysvětlovala, jak je to s pojištěním domů v určitých oblastech. Pro mě, budoucí učitelku zeměpisu, jsou všechny tyto informace neskutečně cenné.

University of Worcester – Marek Janošec

Zajímá vás, jak se studuje a žije ve Velké Británii? O své zkušenosti ze studijního pobytu na University of Worcester se v další části našeho seriálu podělil rekreolog Marek Janošec.  

Proč jsi zvolil právě tuto destinaci?

Velkou Británii jsem si vybral kvůli tomu, že je to kolébka anglického jazyka. Ten, kdo se chce naučit anglicky, tam má rozhodně velkou příležitost se v angličtině rozvíjet. Navíc Worcester je oblast, kde zpravidla není žádný akcent, což je příjemnější k porozumění. O různorodost řeči tam však není nouze díky studentům pocházejících ze všech koutů Anglie. Druhým důvodem výběru je kultura, která je rozmanitější než u nás, a úroveň života, jež je na podstatně jiné úrovni v poměru s ČR. Hlavním důvodem byl ale fakt, že se v Anglii obecně více studuje, než chodí na párty a užívá života jako v jižních státech Evropy. Takže pro studenty, kteří touží více po vzdělávacím Erasmu, nejen v oblasti jazykové, je Anglie ideální volba. Studium ve Velké Británii se také lépe vyjímá v životopise.

Cítil jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Podporu jsem pociťoval při zařizování administrativních věcí před odjezdem. Od začátku pobytu až po jeho konec jsem potřebu kontaktovat koordinátorku neměl. Vše se dalo vyřešit ve Firstpointu – kanceláři pro všechny studentské záležitosti.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Pro Erasmus studenty zařizuje a spravuje ubytování samotná universita. První volbou jsou studentské koleje, kde studenti bydlí v samostatných pokojích. Jedno patro spolu sdílí kuchyni a podle cenové úrovně také sociální zařízení. Jejich výhodou je umístění v kampusu univerzity, ale silnou nevýhodou je vysoká cena (£100-150/týden). Další volbou jsou tzv. University managed houses. Jedná se o klasické anglické domy, kde studenti (3–7 studentů na dům) mají vlastní pokoje různých velikostí a úrovně vybavení a sdílejí spolu kuchyni a sociální zařízení. Na jednu stranu jsou levnější (£75-100/týden), ale na druhou jsou rozmístěny různě po městě, což ovlivňuje dopravu a přítomnost ostatních studentů. Já jsem bydlel v domě se dvěma Angličany. Bohužel fakt je takový, že erasmáci bydlí společně s prváky. Jelikož v Anglii začínají univerzitu v 18 a místní studenti nejsou zvyklí žít sami s cizími lidmi, je nutné se obrnit určitou trpělivostí. Majetnější studenti se stravují v univerzitní „menze“, která je však drahá, proto si většina obstarává jídlo sama. Ceny potravin jsou v supermarketech srovnatelné s cenami u nás. Služby jako příprava jídla (např. restaurace nebo hotový toast z obchodu) značně znásobují cenu potraviny.

Jak probíhalo tvé studium?

Velkým plusem je, že Erasmus studenti si mohou vybrat jakýkoliv předmět na univerzitě a studují společně s místními. Důležité je však vědět, že jsou na ně kladeny stejné nároky jako na místní studenty. Předměty prvních ročníků jsou lehčí než ze třetího a to je dobré vzít v potaz. Jelikož se studium v Anglii platí (Erasmus studenti neplatí), je omezený počet předmětů na čtyři za semestr. Každý předmět se vyučuje jednou týdně ve třech hodinových blocích. Vše další, tedy průběžné úkoly, závěrečné práce a zkouška, se odvíjí od daných předmětů. Já jsem si shodou okolností vybral předměty, ve kterých jsem měl celkem osm závěrečných prací. Někdo měl však třeba jen čtyři práce. Velkou změnou je styl psaní. Všechny práce se píší v akademické angličtině podle kompendia, součástí jsou citace, atd. Průběžné úkoly byly ale nepovinné. Zkoušky, a s tím související memorování textů, jsou zde raritou. Studenti zde spíše něco tvoří, než se něco učí nazpaměť.

Jak jsi trávil volný čas? Měl jsi možnost cestovat?

Volný čas mi z velké části vyplnila univerzitní posilovna, která je moderní a zadarmo, knihovna a studentský bar, kde se studenti často setkávají a kde se často něco děje. Samozřejmostí je společenský život (párty, hospody, restaurace, atd.). I když je tento život v Anglii hodně drahý (pivo v hospodě za £2–8), řídil jsem se rčením „když člověk chce, vždycky si cestu najde“ a sponzoroval jsem se brigádou v univerzitní sportovní hale. Studentské brigády jsou tady naprostou běžností, jsou lehce k sehnání a má je skoro každý. Většinou se pracuje 15–20 hodin/týden. Smutný fakt však je, že značná část místních studentů se moc nechce bavit se studenty mezinárodními. Ačkoliv to není pravidlem, mezinárodní studenti se baví většinou mezi sebou. Pomoci začlenit se do místního života mohou studentské spolky (student society). Studenti se mohou přidat k fanouškům Harryho Pottera, zahrát si fotbal nebo pozemní hokej, trénovat bojová umění nebo jen vyrazit na výlet do přírody s Nature society. Účast ve spolku se platí. Možnost cestovat se nabízí hlavně díky zmíněným spolkům. Žádný spolek čistě pro Erasmus studenty jako u nás není. Univerzita nám nabídla pouze dva výlety na začátku semestru. Bohužel záležitosti spojené s cestováním (ubytování, doprava, služby) jsou v Anglii hodně drahé. Mnoho studentů raději upřednostní utrácení peněz v samotném Worcesteru. Já byl mezi nimi a za celý semestr jsem navštívil pouze město ve Walesu a blízký Birmingham. Cestování po městě mi zpříjemnilo kolo půjčené od univerzity za £30 na celý pobyt. Autobus po městě stojí 70p za jednu jízdu.


Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšel se stipendiem?

Stipendium pokrylo pouze ubytování a letenky. Samotné studium žádné výdaje nevyžadovalo. Potraviny a oblečení v běžných obchodech a supermarketech jsou na srovnatelné cenové hladině jako u nás. Záleží na studentovi, jak utrácí, navštěvuje různé podniky a holduje „neřestem“. Jak jsem již zmínil, drahé jsou zde služby, ubytování a doprava.

Cítil ses v zemi bezpečně?

Nemohu tolik posoudit celou zemi, ale Worcester působí uspořádaně a bezpečně. Lidé zde moc nepokřikují, nehádají se a nemají mezi sebou konflikty. Policii na ulici nebo v autě potkáte výjimečně. Ženy nemají žádný problém jít samy večer ven. Díky multikultuře a faktu, že je zde vše přijatelné, nemá nikdo kvůli vzhledu, náboženství nebo pohlaví žádný problém.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Z hlediska bezpečnosti podle mého názoru na nic. Z pohledu studenta na vysoké ceny některých věcí - ubytování, doprava, služby. Dále na úroveň angličtiny, která je potřebná ke studiu, jelikož se studuje a pracuje společně s místními studenty.

Dostal ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Nedostal. Anglie je země, kde je vše přijatelné. Navíc ve společnosti mezinárodních studentů, kde má každý jiné zvyky, jsou všichni chápaví a tolerantní. Problémy to nezpůsobí, ale je dobré se vyvarovat nálepkování lidí - černoch, gay, že je tlustý, atd., někdo to může považovat za neslušné.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Jak Anglie působí z těchto zdrojů, těžko posoudit. Popíšu však věci, které pro mne byly překvapení, když jsem je při pobytu v Anglii zjistil: 1. Angličané jsou konzumenti. 2. Jejich kulturně nucené milé chování zakrývá opravdové pocity. 3. Ve většině případů je těžké se zapojit k místním, cizincům trvá déle získat si přízeň Angličanů. 4. Co se týká Worcesteru, počasí nebylo takové deštivé, jak si lidé obecně myslí. 5. Lidé jsou k sobě na ulici nebo v obchodech zdvořilejší. 6. Práci, kterou by u nás dělal jeden člověk, dělají v Anglii dva a za mnohonásobně vyšší plat než u nás. 7. Slovo „cheers“ se používá v mnoha kontextech. 8. Gramatika jazyka se v běžné mluvě neřeší.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Bohužel nelze označit největší přínos, protože je to od každého něco a záleží na člověku, co si z pobytu odnese. Pro mne to byly: Studium – zlepšení angličtiny na akademické úrovni a v běžné mluvě, prezentačních dovedností, práce s vědeckými články, znalosti z předmětů, které jsem studoval. Samotný pobyt – schopnost pohybovat se v multikulturním prostředí, adaptace na jinou kulturu a cizí prostředí, pracovat a komunikovat s lidmi v cizím jazyce a hlavně schopnost postarat se sám o sebe. Důležitým přínosem je také změna pohledu na věci v místě bydliště v ČR.

Doporučil bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Rozhodně doporučil. Důvodů je nespočet, jelikož zkušenost života v cizím prostředí je nedocenitelná. Není to certifikát, který si člověk může pořídit za peníze a získá tím nějaké znalosti. Studium a život v zahraničí obohatí osobnost v mnoha ohledech, často člověka změní. Nejsou to přímo konkrétní dovednosti, co se člověk naučí, ale je to přístup, postoj k životu a jeho situacím, ať už jsou jakékoliv. Studium a hlavně samotný pobyt v zahraničí naučí člověka tolika věcem… některé jsem zmínil v předchozí otázce. Je to ideální příležitost, jak obohatit svoji osobnost a život, nejen osobní a společenský, ale také profesní. Navíc je to příležitost někam vycestovat a studovat zároveň se značnou finanční podporou.

Nastavení cookies a ochrany soukromí

Na našich webových stránkách používáme soubory cookies a případné další síťové identifikátory, které mohou obsahovat osobní údaje (např. jak procházíte naše stránky). My a někteří poskytovatelé námi využívaných služeb, máme k těmto údajům ve Vašem zařízení přístup nebo je ukládáme. Tyto údaje nám pomáhají provozovat a zlepšovat naše služby. Pro některé účely zpracování takto získaných údajů je vyžadován Váš souhlas. Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat (odkaz najdete v patě stránek).

(Technické cookies nezbytné pro fungování stránek. Neobsahují žádné identifikační údaje.)
(Slouží ke statistickým účelům - měření a analýze návštěvnosti. Sbírají pouze anonymní data.)
(Jsou určeny pro propagační účely, měření úspěšnosti propagačních kampaní apod.)