Expedice PřesBar dokázala, že i vozíčkář může dobýt Sněžku

Fotogalerie: Gabriela Adámková, Expedice PřesBar
Sobota 3. říjen 2020, 8:00 – Text: Martin Višňa

Nezapomenutelný týden plný zážitků mají za sebou účastníci Expedice PřesBar, na kterou společně se studenty fakulty tělesné kultury vyrazila desítka hostů s různými druhy postižení. Ve třech českých destinacích výprava překonávala bariéry v terénu i ty ve své mysli a některým i plnila sny.

Cyklostezky napříč Lednicko-valtickým areálem a k soutoku Moravy s Dyje, Vltava u Českého Krumlova a na závěr cestičky k vrcholu nejvyšší české hory. To jsou lokality, po kterých se neobvyklá skupina během zářijového týdne pohybovala. „Vše nám vyšlo podle plánu, i díky tomu, že spousta z nás vybraná místa znala. Věděli jsme tak víceméně, do čeho jdeme, a měli tak cestu jednodušší, byť i přesto to byl náročný týden. Trochu mě ale mrzí, že jsme nemohli kvůli epidemii koronaviru do původně plánovaného Rakouska, kde by nás asi čekalo mnohem více překážek a možná bychom se i někde zklamali,“ uvedla hlavní organizátorka expedice Gabriela Adámková.

Dokud se zpívá...

Nejnáročnější součástí a zároveň největší výzvou byl závěrečný výstup na Sněžku. I přes únavu z předchozích dnů strávených na kánoích, kolech či handbicích se podařilo se všemi hosty, mezi kterými bylo i sedm osob na vozíku, nadmořskou výšku 1602 metrů zdolat. V mlze, větru a dešti, po úzké cestě plné schodů, kořenů a bláta. Každému vozíčkáři pomáhala na vrchol skupina pěti až šesti studentů, došlo na lana i na využití speciálního vozítka původně určeného na pláž, které se ukázalo vhodné i do horského terénu.

„I přes náročnost jsme si ale výstup užívali a byla sranda. Když jsme museli zastavit a trochu si odpočinout, zazpívali jsme si nebo si vyprávěli vtipy. Vozíčkáři nám zase počítali, kolik schodů už jsme s nimi vyšli. Protože nám ale cesta nahoru zabrala více času, než jsme si mysleli, dolů již hosté jeli lanovkou,“ podotkla další ze studentek Veronika Procházková.

Studentskou část výpravy tvořily převážně ženy, při asistenci občas docela mákly, ale pánové byli vždy nápomocní. „Nikdo se nevyhýbal práci, naopak se někteří ve své aktivitě předháněli. Za to si rozhodně všichni zaslouží pochvalu. Byli jsme skvělá parta. I večery jsme trávili víceméně společně. V kempu v Krumlově jsme dělali večer táborák, seděli jsme kolem ohně a zpívali. Nejhezčí byly večery v Malé Úpě, kde jsme měli pronajatou chatu, tam byla velká společenská místnost, kde jsme se všichni vždy sešli, byla fajn atmosféra,“ dodala Gabriela Adámková.

Překážky nejsou překážkou

V desítce hostů, kteří se letošní expedice zúčastnili, byli jak někteří staří známí, jako věčně usměvavý a vtipy hýřící Eustach Janoušek nebo Petr Stiller z Brna, tak tací, kteří se přes bariéry se studenty FTK vydali poprvé. Například Jiří Hos, kterému po vážném pracovním úrazu zůstala pouze jediná končetina, se o akci dozvěděl náhodou na internetu a vyrazil za studenty až z Chebu.

Poprvé se expedice zúčastnila také Barbora Antonovičová, která je na vozíku kvůli dětské mozkové obrně. „Expedice PřesBar byla ten nejlepší týden v přírodě, co jsem kdy zažila. Předtím jsem nevěřila, že můžu ujet desítky kilometrů na handbiku, sjet na lodi několik jezů na Vltavě a nakonec zdolat Sněžku pěšky. Díky těm všem nadšeným lidem kolem mě jsem ale zjistila, že nic není nemožné, že vše je jen o správné motivaci a pohledu na věc,“ prozradila. „Ochota pomoct mi nejen při sportu, ale i při každodenních činnostech byla pro mě zásadní, bez ní bych se nemohla expedice účastnit sama. Všichni mi byli vždy k ruce a pomáhat si navzájem byla naprostá samozřejmost.“

Podobně vzpomíná na svoji první účast na expedici i další vozíčkářka Agáta Koupilová nebo Josef Winkler, který k práci studentů dodává: „Vše bylo tak spontánní, že jsem to snad ani jako asistenci nevnímal.“ Pro nevidomého Stanislava Foreta zase expedice vedle sportovních a cestovatelských zážitků znamenala i splnění jednoho velkého snu. Na parkovišti se mohl na chvíli vžít do role řidiče autobusu.

Expedice PřesBar ale není jen cestou za zážitky, především jde o praktický předmět v rámci studia na katedře aplikovaných pohybových aktivit, při němž si studenti vyzkoušejí organizaci akce pro handicapované a „osahají si“ zkušenosti a dovednosti, které se jim budou hodit v praxi. „Expedice mi změnila pohled na svět. Naučila jsem se, že žádná překážka není překážkou, pokud ji člověk chce porazit. A že je potřeba spolu komunikovat, pak se ty překážky lépe překonávají,“ uzavřela Gabriela Adámková.

Zpět