Jednou Erasmus, vždycky Erasmus. Toto známé heslo beze zbytku platí pro Zuzku a Dominika, kteří už v minulosti vyrazili do zahraničí studovat i se svým tehdy dvouletým synem. A protože je cestování a sbírání zkušeností v zahraničí stále láká, rozhodli se tentokrát (ZS 2024) vydat znovu už jako čtyřčlenná rodina. Ve Splitu, v chorvatském gymnastickém klubu STellae, strávili 75 dní, během nichž nejen trénovali malé děti, ale také pracovali s těmi se specifickými potřebami. Byla to stáž, která je profesně i lidsky posunula, a zároveň dobrodružství, do kterého naplno zapojili i své děti.
Jak se jim podařilo skloubit rodičovství s náročnou praxí? Jak jejich děti zvládly život v novém prostředí? A proč byla tahle zkušenost mnohem víc než jen pracovní stáž? To vše se dozvíte v našem rozhovoru.
V jakém státě, organizaci/instituci jste stáž absolvovali a jak dlouho?
Stáž jsme absolvovali v Chorvatsku, konkrétně ve městě Split, v gymnastickém klubu STellae. Trvala celkem 75 dní.
Jaké jazykové schopnosti byly od vás vyžadovány v průběhu stáže?
Byla vyžadována znalost chorvatského jazyka, především na komunikativní úrovni. Také angličtina byla důležitá, zejména pro každodenní záležitosti a komunikaci mimo pracovní prostředí.
Jak jste se dozvěděli o této organizaci a možnosti stáže?
O stáži jsme se dozvěděli díky profesorce, u které jsme studovali v rámci výměnného programu Erasmus+ na University of Split, Faculty of Kinesiology. Zaujala nás nabídka, kterou nám představila během svých přednášek.
Co bylo nutné zařídit před odjezdem?
Před odjezdem bylo nutné zajistit pojištění a ubytování. To bylo poměrně náročné kvůli přechodu Chorvatska na euro, inflaci a vysokým turistickým cenám ve Splitu.
Co bylo náplní vaší stáže? Můžete popsat váš pracovní den?
Naše stáž probíhala v gymnastickém klubu A.K. Stelae ve Splitu, kde jsme se věnovali tréninku dětí ve věku od 2 do 7 let. Zní to možná jako jednoduché hopsání po žíněnkách, ale realita byla daleko pestřejší – a mnohem hlasitější. Každý den byl originál a žádné dvě děti nebyly stejné – což byla ta největší výzva i radost.
Součástí tréninkových skupin byly také děti se specifickými potřebami – například s poruchou autistického spektra, s ADHD nebo děti neverbální, které komunikovaly pomocí obrázků na tabletu. Práce s nimi byla nesmírně obohacující. Naučila nás větší trpělivosti, vnímavosti a také schopnosti číst mezi řádky… a někdy doslova číst z očí.
V jednu chvíli jste pomáhali dítěti s koordinací pohybů na kladině, zatímco další se snažilo co nejrychleji oběhnout celou tělocvičnu za využití všech dostupných překážek. Jindy jste se stali živým majákem pro dítě, které potřebovalo mít vás stále v zorném poli, aby se cítilo bezpečně. A někdy bylo největším úspěchem to, že dítě po týdnech jen mlčky ukazovalo, a usmálo se.
Typický den tedy začínal přípravou prostoru a pomůcek, laděním plánů (které stejně nikdy úplně nevyšly podle představ), následoval samotný trénink plný skákání, běhání, smíchu, občasného pláče a hodně improvizace. Po tréninku jsme si vydechli (nebo si dali kávu jako záchranný rituál) a analyzovali průběh. Co zafungovalo? Co zítra zkusíme jinak? A hlavně – jak lépe přistoupit k jednotlivým dětem, aby se cítily dobře a mohly růst.
Aby byl zážitek opravdu kompletní, stáže jsme se zúčastnili i s našimi dvěma dětmi. Bylo to pro ně nejen dobrodružství, ale i každodenní škola života – v novém prostředí, mezi cizím jazykem a novými kamarády. Pro nás to znamenalo skloubit pracovní povinnosti s rodičovskou rolí, což občas připomínalo malou logistickou operaci. Ráno rychle nachystat snídani, batohy, oblíbeného plyšáka (protože bez něj to prostě nejde) a vyrazit na trénink.
Naše děti se rychle staly součástí klubového života – cvičily, pozorovaly, kamarádily se, a i když nerozuměly každému slovu, dětská řeč smíchu a pohybu jim úplně stačila. Zvykly si na nové rituály, jiné tempo dne i na to, že rodiče občas musejí pomáhat jiným dětem. A i když to pro ně byla občas výzva, zvládly to skvěle – stejně jako my.
I díky nim byl celý pobyt živější, opravdovější, a ještě bohatší o společné zážitky. Byl to jeden z těch vzácných okamžiků, kdy se práce, rodina a osobní růst spojí v jedno – a člověk si řekne, že to stálo za to.
Celkově to byla stáž, která nás profesně i lidsky neskutečně posunula. Naučila nás víc, než jsme čekali – o pohybu, o dětech, o trpělivosti i o sobě. A moře, slunce a chorvatská zmrzlina? Ty už byly jen příjemným bonusem.
Kde jste bydleli a jak jste se stravovali?
Bydleli jsme v bytě nedaleko klubu a stravovali jsme se sami. Vaření bylo nedílnou součástí našeho každodenního režimu – příprava jídla na tréninky (tzv. „krabičkování“) byla často zábava.
Jak jste trávili volný čas? Měli jste možnost cestovat?
Ve volném čase jsme objevovali krásy okolí města Split. Město nabízí širokou škálu sportovních aktivit a míst ideálních pro rodinné trávení volného času.
Jak jste vyšli se stipendiem? Museli jste mít našetřeno?
Stipendium pokrylo přibližně 80 % nákladů na ubytování. Zbytek výdajů, jako stravování a volnočasové aktivity, jsme hradili z vlastních úspor. Byla to sice investice, ale rozhodně stála za to!
Cítili jste se v zemi bezpečně?
Ano, cítili jsme se bezpečně.
Na co by studenti chystající se do této destinace měli být připraveni nebo si dát pozor?
Studenti by se měli připravit na vyšší životní náklady, zvláště v turisticky atraktivních městech, jako je Split. Doporučuji také základní znalost chorvatského jazyka, což velmi usnadní komunikaci. Musíte pochopit mentalitu Dalmatinců a naladit se na jejich vlnu. Tato stáž není pro slabší povahy – je třeba trpělivosti a houževnatosti.
Liší se nějak zobrazení země, které známe z médií, od reality? Co vás nejvíce překvapilo?
Chorvatsko je v médiích často prezentováno jako destinace pro letní dovolenou, ale nabízí mnohem víc – bohatou kulturu, sportovní možnosti a přátelské prostředí. Oblíbili jsme si především pozitivní přístup místních lidí a jejich pohostinnost, i když ta není samozřejmostí a chvíli trvá, než si získáte jejich důvěru.
Co považujete za největší přínos vašeho pobytu? Domníváte se, že vás tato zahraniční pracovní zkušenost zvýhodní na trhu práce?
Největším přínosem byly zkušenosti s tréninkem dětí se specifickými potřebami a možnost aplikovat získané dovednosti v praxi. Jelikož jsme již rok před odjezdem založili spolek, v jehož rámci se věnujeme podobnému odvětví, hodláme nabyté zkušenosti dále zúročit. Věříme, že tato zkušenost je na trhu práce velkou výhodou, zejména díky propojení teorie a praxe.
Doporučili byste stáž u tohoto zaměstnavatele i ostatním studentům? Pokud ano, proč?
Rozhodně ano. Tato stáž je sice náročná, ale odměnou jsou cenné zkušenosti, možnost osobního rozvoje a pocit dobře vykonané práce.
Je ještě něco, co byste chtěli dodat a zdůraznit?
Tento pobyt nám umožnil nejen rozvíjet své dovednosti, ale také lépe porozumět různým přístupům k tréninku a práci s dětmi. Tuto zkušenost budeme i nadále zúročovat ve své profesní dráze.