My, studenti z Neředína ve světě: Marek Polach

Úterý 5. leden 2021, 9:00 – Text: Oddělení pro zahraniční spolupráci

Ještě týden před odletem si Marek Polach, student doktorského programu v oboru Kinantropologie, stále nebyl jistý, zda mu pandemie covidu-19 nepřekazí jeho zahraniční stáž ve španělské Granadě. Nakonec vše dobře dopadlo, a Marek tak měl možnost poznat, jak probíhá výuka na tamní univerzitě a mimo jiné se například účastnit tréninků olympijských medailistů. Pokud byste ještě v tomto akademickém roce rádi vycestovali a bojíte se překážek způsobených koronavirem, určitě si přečtěte následující rozhovor o Markově měsíčním pobytu na jihu Španělska. Dozvíte se, na co nezapomenout před odjezdem, jak se vyvarovat střetům s granadskou policií a zjistíte, že i v současné situaci může být taková stáž úžasnou a cennou zkušeností.

 

Jak ses dostal právě k této stáži?

Absolvovat zahraniční stáž mám jako student doktorského programu v popisu práce, tak jsem si řekl, že bych současnou situaci plnou opatření a zákazů v důsledku koronaviru mohl zkusit efektivně využít právě pro tyto účely. Destinaci jsem si vybral záměrně, kvůli zaměření svojí disertační práce a problematice analýzy závodního výkonu v plavání, které se věnuji. Mimo doktorské studium pracuji s několika dalšími kolegy pro českou, rakouskou a slovenskou plaveckou federaci na pozici video-analytika, a jsem tak v pravidelném kontaktu s ostatními kolegy ze zahraničních federací. S profesorem Raulem Arellanem, který působí jako vedoucí Aquaticslab na sportovní fakultě v Granadě a je jedním z nejuznávanějších světových odborníků v této oblasti, se tak znám již z loňského MS v Koreji. Bude to znít jednoduše, ale začátkem října jsem „na drzo“ zkusil napsat prof. Arellanovi do společného chatu přes WhatsApp, zda by bylo možné přijet na stáž k nim do Španělska a on souhlasil.

 

Co bylo nutné zařídit před odjezdem?

Jelikož vše proběhlo docela narychlo a do poslední chvíle jsem si nebyl jist, zda skutečně odjedu kvůli zhoršující se pandemii covidu-19, musel jsem si neustále hlídat situaci jak ve Španělsku, tak v ČR.  Během jednoho týdne jsem tak musel na studijním oddělení v rychlosti zjistit, zda je možno vycestovat, následně proběhla opakovaná komunikace s oddělením v Granadě, a na rektorátu UPOL ohledně vyplnění nezbytných dokumentů, včetně neustálé kontroly vývoje situace v zahraničí. Jelikož jsem vycestoval pouze na měsíc, neřešil jsem tyto záležitosti přes program Erasmus, nýbrž přímo přes fakultu v rámci podpory mezinárodní mobility studentů VŠ. Musel jsem si rovněž zařídit více druhů cestovního pojištění kvůli aktuálním rizikům pandemie a z ní plynoucích případných důsledků. Čtyři dny před odletem jsem zakoupil letenku z Vídně a jako naschvál, necelé dva dny před odjezdem Rakousko vyhlásilo zákaz cestování přes hranice. Musel jsem tedy vyplnit celou řadu doplňujících dokumentů ohledně prohlášení o zdravotní způsobilosti, důvodu vycestování do Rakouska a záměru svojí cesty, včetně osoby, která mě na letiště vezla. Zhruba o týden mě pak minulo povinné testování po příletu do Španělska, takže na letišti mi akorát změřili teplotu, a mohl jsem vyrazit za vzděláním.

 

Můžeš popsat svůj pracovní den?

Můj pracovní den začínal cca v 9 hodin, když místní kolegové, kteří měli klíče od kanceláře v poklidu dosnídali a dorazili do práce – ve Španělsku nikdo nikam moc nespěchá. Většinou jsem si přivstal už okolo 6.00 ráno a šel jsem si zaběhat, popř. do fitka, jelikož na rozdíl od ČR zde byla otevřená. Můj místní školitel byl na můj příjezd velmi dobře připraven a hned od prvního dne po příjezdu jsem dostal k prostudování celou řadu materiálů a studií, takže téměř každý den jsem začínal tím, že jsem přečetl v průměru 4-5 článků. Některé dny v týdnu jsem se účastnil výuky, případně jsme spolu s dalšími kolegy testovali zařízení a softwary, které byli v rámci jejich práce momentálně aktuální. Vyzkoušel jsem si práci s aktuálně nejmodernějším softwarem pro analýzu závodního výkonu na světě a v průběhu pobytu jsem měl rovněž možnost účastnit se testování a tréninků španělské reprezentace, včetně olympijských medailistů. Po obědě jsem chodil na pravidelné konzultace ohledně DSP a zhruba kolem 15.00 jsem s ostatními kolegy opouštěl kancelář. Potom jsem většinou ještě chvíli pokračoval v práci na bytě nebo v přilehlé kavárně a náležitě si užíval, že jsou tyto podniky ve Španělsku otevřené. Navečer jsem měl rovněž možnost chodit si na bazén zatrénovat s místním plaveckým klubem.

 

Kde jsi bydlel a jak ses stravoval?

S ubytováním to byl ze začátku docela oříšek hned z několika důvodů. Jednak není úplně jednoduché sehnat v rozumném okolí fakulty ubytování za přijatelnou cenu, a navíc v současné situaci bylo vhodnější a zároveň žádoucí zařídit si samostatné bydlení z důvodu prevence. Veškeré studentské byty a koleje navíc nabízeli možnost ubytování pouze na 6 a více měsíců, tudíž jsem měl se svým „měsíčním výletem“ smůlu. Nakonec jsem měl štěstí a povedlo se mi domluvit samostatné ubytování v turistickém apartmánu hned naproti fakultě. Ačkoliv byla původní cena relativně vysoká a jeho pronajmutí jsem okamžitě zavrhnul, ubytovací centrum mi na druhý pokus (patrně v důsledku aktuálně nízkého zájmu turistů) nabídlo zvýhodněné podmínky, a tak jsem toho využil. V závislosti na barvě semaforu na přechodu jsem tedy bydlel 10-30 vteřin chůze od vchodu do hlavní budovy.
Stravoval jsem se střídavě v bistru a z toho co jsem si uvařil, většinou podle času a energie. Nějakou chvíli byly restaurace a další podniky zavřené, ale například oběd šel vždycky vyřešit formou „take away“, kam jsme většinou chodili s ostatními. Kousek od ubytování jsem měl i Lidl a jeden další supermarket, takže hlady jsem netrpěl. V průběhu pobytu jsme taky párkrát zašli s ostatními kolegy na místní specialitu či snídani. Doporučuji ochutnat jakékoliv sušené maso, naopak co mě nezaujalo bylo snídaňové „churros“.

 

Jak jsi trávil volný čas? Měl jsi možnost cestovat?

Cestovat jsem bohužel z důvodu bezpečnostních opatření nemohl, což je jedna z věcí, která mě na celém pobytu trochu mrzela. Služby a obchody sice byly otevřené, ale zhruba od druhého týdne byla Granda kompletně izolována, takže nikdo nesměl z města ani do města. Původně jsem plánoval víkendový trek do pohoří Sierra Nevada a taky mě lákal výlet na Gibraltar, který je zhruba 230 km daleko. Nakonec jsem se ale musel spokojit s častějšími prohlídkami města, které je patrně jedno z nejhezčích, co jsem kdy viděl. Kombinace výhledu na zasněžené vrcholky hor s rostoucími palmami v popředí a krásnými historickými budovami v Maurském stylu všude okolo působí skutečně fantasticky. Ne nadarmo spadá Granada pod památky UNESCO. Ve volném čase jsem většinou chodil do fitka nebo běhat. Několikrát jsem si rovněž udělal výlet po okolí a místních památkách. Pokud se někdo chystá do Granady určitě by si neměl nechat ujít prohlídku Alhambry a večerní výhled ze San Miguel (obdoba Svatého Kopečku).

 

Když si odmyslíš cestování, jak jsi vyšel se stipendiem?

Jak jsem říkal, cestování bohužel možné moc nebylo, takže vyšší náklady za cestování jsem neměl. Naopak jsem si musel spíš připlatit za několik druhů pojištění a komfortnější samostatné ubytování. Se stipendiem jsem však vyšel v pořádku.

 

Cítil ses v zemi bezpečně?

Ano cítil. Musím říct, že po celou dobu pobytu jsem téměř zapomněl na to, že nějaký COVID existuje. Samozřejmě jsme nosili roušky a spousta běžných aktivit a možností byla omezená, nicméně ve Španělsku jsem to tolik nevnímal. Možná je to tím, že jsem denně neposlouchal zprávy, takže jsem v tomto směru necítil takový mediální nátlak jako v ČR. Navíc musím říct, že všichni Španělé jsou v oblasti prevence velmi zodpovědní a veškerá nařízení dodržují na 150 % bez jakýchkoliv pochybností či negativních ohlasů. Prostě to přijímají, tak jak to je a neřeší, zda bylo rozhodnuto správně nebo špatně. Možná právě kvůli této ukázněnosti, si potom vláda může dovolit zpřístupnit občanům více služeb, i přes stejně nepříznivé statistiky jako v ČR. Lidé navíc byli milý a přátelští. Jediné, s čím jsem ve Španělsku moc nepochodil je angličtina. Vyjma univerzitních pracovníků s ní nemáte moc šanci. Zjistil jsem, že pokud chcete ve Španělsku trávit delší dobu, prostě se holt musíte naučit španělsky, protože anglicky ani německy tu moc lidí neumí anebo nejsou ochotni se přizpůsobit. Maximálně vám občas nabídnou francouzštinu, což mi bohužel moc nepomohlo.

 

Na co by si studenti chystající se do této země měli dát pozor?

Nevím, asi by si mohli projít základy španělštiny (sám jsem trénoval sledováním seriálů na Netflixu, kde jich je ve španělštině dostatek) a pokud se vydají do podobné destinace v zimních měsících tak na teplotní šok a zhruba o 5 hodin dřívější stmívání při návratu zpět do ČR.

 

Dostal jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo zvyklostem?

Kvůli kultuře nebo odlišnostem ne, ale stala se mi vtipná příhoda, když jsem si byl zaběhat. Od druhého týdne (v neděli) došlo k uzavření hranic města, což jsem si během víkendu bohužel nezjistil. V neděli navečer jsem vyběhl cca 15 km za hranice města a když jsem se vracel u cedule „Granada“ stály 3 policejní auta, jejichž posádka kontrolovala přijíždějící vozidla a významně odháněla každého kolemjdoucího, který se jen trochu přiblížil. Bez osobních dokladů a s udiveným výrazem na tváři jsem byl tedy ideální adept na výslech. Vzhledem k tomu, že nikdo z osmi přítomných policistů ve věkovém rozpětí cca 20 – 50let neuměl jediné slovo anglicky, celý proces probíhal velmi vtipně a zhruba po půlhodině nesmyslné konverzace ve dvoumetrové vzdálenosti a výzvách abych s nimi odjel na stanici, to strážci zákona vzdali a se smutným výrazem v očích mi mávnutím ruky dali najevo ať okamžitě zmizím. Následně jsem touto historkou pobavil kolegy na studijním oddělení, kteří mi pro tento případ sepsali krátký dokument ve španělštině. Ten jsem po zbytek pobytu nosil v telefonu a v případě dalšího střetu s policisty jsem byl připraven použít ho ke své obhajobě.

 

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Asi ne. Většina lidí jezdí v autech značky SEAT, fandí fotbalu a má srandovní přízvuk, když se pokouší mluvit anglicky. Ačkoliv to mají konkrétně v Granadě cca 30 km do 3000 m vysokých zasněžených hor, tak většina Španělů neumí lyžovat a podle jejich slov je tam na ně zima, draho a sníh zblízka viděli zhruba dvakrát za život. Raději si do hor vyrazí na kole, což je obecně ve Španělsku jedna z nejpopulárnějších aktivit.

 

Co považuješ za největší přínos svého pobytu v Granadě?

Pro mě osobně byl největší přínos v ujasnění si priorit v rámci záměrů DSP a možnost spolupracovat s nejlepšími odborníky na světě během přípravy olympijské vítězky a dalších medailistů. Zaujal mě taky moderní styl výuky sportovních předmětů a jejich propojenost do tréninku sportovců ve Španělsku. Velmi úzce zde funguje např. propojení s přípravou cyklistů ze stáje Movistar. Získal jsem rovněž výborné kontakty pro budoucí práci a v neposlední řadě jsem se hodně rozmluvil v angličtině. V průběhu stáže se mi ještě naskytla možnost prodloužit si pobyt o týdenní účast na tréninkovém kempu fotbalistů FC Barcelona, na což jsem se upřímně velmi těšil. Bohužel z důvodu náhlých karanténních opatření některých členů realizačního týmu jsem tuto část pobytu musel na poslední chvíli zrušit.

 

Doporučil bys stáž v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Zahraniční stáž bych určitě všem doporučil. Každý na ní může získat super zkušenosti, poznat nové lidi a kamarády a vidět mnohdy naprosto odlišné přístupy ať už k výuce, k výzkumu nebo k běžnému životu. Navíc se každý může trochu zdokonalit v jazykových dovednostech, což určitě není na škodu.
Pokud máte možnost a čas, určitě někam vyjeďte, stojí to za to. Navíc v téhle divné době je  to rozhodně lepší než sedět doma na zadku.

Zpět