Kristýna Janečková, která v současnosti studuje druhý ročník navazujícího magisterského oboru Tělesná výchova – španělská filologie, na svůj Erasmus vyrazila k našim jižním sousedům. Proč si vybrala právě univerzitu v rakouském hlavním městě, jak vypadalo její studium a jak se vůbec v Rakousku měla, si můžete přečíst na následujících řádcích.
Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?
Nádhernou Vídeň jsem si zvolila převážně z osobních důvodů. Mou největší motivací bylo naučit se pořádně německy, abych si v budoucnu usnadnila komunikaci s rodinou přítele, který pochází z rakouského Grazu. Navíc jsem chtěla zkusit i něco jiného, protože jako druhý obor studuji španělskou filologii a už jsem v bakalářském studiu jednou na Erasmu byla – ve Španělsku, konkrétně ve Valencii. Přiznávám se, že převážně díky této předchozí zkušenosti jsem našla odvahu ochutnat život i v jiné zemi, ve které jsem se ani nebyla schopná sama pořádně domluvit. Před odjezdem jsem totiž byla v němčině naprostý začátečník.
Velkým lákadlem pro mne byla i samotná prestiž vídeňské univerzity, protože je již od roku 1365 světově vyhlášená. Je to nejstarší univerzita ze všech německy mluvících zemí a jedna z největších ve střední Evropě.
Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?
Určitě ano. Zjistila jsem, že jsou Rakušané jako národ obecně velmi dobře organizovaní, proto mě nesmírně překvapilo, jakým způsobem tamější international office fungovala. Hned po příjezdu nám byly odprezentovány veškeré informace, instrukce, rady a tipy nejen o fungování studia, ale také o životě a bydlení ve Vídni. To vše i v tištěném manuálu pro větší přehlednost. Ačkoliv se zpočátku mohlo zdát, že je těch informací až příliš, v průběhu pobytu jsem si nemohla stěžovat, že bych nevěděla, jak ve Vídni fungovat. Takovou zkušenost jsem ve Španělsku nezažila. Tam to bylo bohužel ze strany koordinátora vše zmatené a nepřehledné, proto si v tomto směru troufám Vídeň vyzdvihnout.
Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?
Ve Vídni je třeba naučit se jakési trpělivosti. Ceny nemovitostí jsou hodně vysoko a volných bytů či pokojů je tam nespočet, proto dá celkem zabrat najít si levnější pokoj. Ušetřit se dá jedině sdílením pokoje, protože single room stojí průměrně okolo 350 euro, stejně tak i koleje. S trochou snahy a dostatečným časovým předstihem se ale dá uspět. Na Facebooku člověk narazí na skupiny, ve kterých najde spoustu nabídek. Například WG-Zimmer in Wien Gesucht…
To stejné s trpělivostí platí i pro stravu. Člověk si musí vytipovat správné obchody a pak bude narážet na ceny potravin srovnatelné s Českem, a to s přidanou hodnotou lepší kvality (Penny, Hofer, městské trhy…). Já si převážně vařila doma, abych ušetřila, ale občas jsme si s kamarády zašli i na něco dobrého jinam (Würstelstand, Mensa, Vídeňské kavárny…). Možná bude budoucí uchazeče zajímat i cena piva. V supermarketech se dá výborné pivo sehnat i za 60 centů. (smích)
Jak probíhalo tvé studium?
Jak už jsem řekla, byla jsem v němčině začátečník, proto bylo potřebné zapsat se do intenzivního třítýdenního jazykového kurzu ještě před samotným zahájením semestru. Což ale není nutná podmínka. Na to mají ve Vídni Sprachenzentrum Uni Wien – perfektní univerzitní jazykové centrum, které spolupracuje s International office, to znamená, že za každý kurz dostanete po splnění čtyři kredity. Tento kurz stojí sice 460 euro, ale každému studentovi se po zvládnutí závěrečné zkoušky vrací zpět většina peněž. Nakonec tak stojí tento kurz pod vedením kvalitních učitelů 100 euro. Intenzivní výuka ve třech týdnech, pět hodin denně. Tato skutečnost maximálně dopomohla mému zlepšení se v jazyce a posunutí o dvě úrovně výše za tak krátkou dobu. Člověk prostě chce své investované peníze zpátky. (smích) Byla to skvělá motivace.
Kdybych měla najít něco negativního, tak jediné, na co si vzpomenu, je učení se novému informačnímu systému. Univerzitní portál je úplně jiný než ten náš. To mě ze začátku stálo dost času a nervů. Hlavně při zapisování předmětů. Poté semestr probíhal hladce, díky otevřenosti a toleranci tamějších pedagogů. Ačkoliv výuka probíhala v němčině, prezentace, výstupy a zkoušky jsme mohli dělat v angličtině. Se zbytkem nám pomáhali i naši rakouští spolužáci.
Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?
Ano, možnost jsem měla. Nejvíce mě lákaly výlety do přírody. Rakouské hory jsou ideální pro relaxování. V teplejších dnech doporučuji nádherné stezky via ferrata v okolí Vídně. V zimě zase lyžování, například ve ski areálu Semmering nebo Schladming. Jednou jsme s kamarádkami zajely navštívit i naši spolužačku Renču Stodůlkovou, která byla na Erasmu v krásném Slovinsku. Výhodou Vídně je i její relativní blízkost k domovu, takže jsem se párkrát zajela podívat i za svou rodinou.
Jak jsi vyšla se stipendiem?
Stipendium pokrylo kompletní náklady za bydlení a stravu, čemuž jsem do poslední chvíle nemohla uvěřit. Samozřejmě jsem utratila i připravenou rezervu, se kterou jsem tam jela, ale nebojím se říct, že kdybych žila ještě skromněji, stačilo by mi stipendium na celkové náklady. Co je ve Vídni dražší, je hromadná doprava, ale když si tam pořídíte kolo z druhé ruky, budete nadšeni ze všech těch cyklostezek, které Vídeň křižují, a nebudete MHD třeba vůbec potřebovat.
Cítila ses v zemi bezpečně?
Naprosto! Nemám žádnou špatnou zkušenost. V Rakousku jsem se většinou setkávala se vstřícností lidí a jejich ochotou pomáhat druhým. Kdykoliv jsem něco potřebovala vědět, první člověk, na kterého jsem se na ulici obrátila, mi s úsměvem pomohl. Jednou jsem dokonce byla svědkem autohavárie a překvapilo mě, s jakou rychlostí okolní lidé zareagovali a jak byla celá situace v pár okamžicích vyřešena.
Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?
Myslím si, že nejvíce na vysoké ceny ubytování. Ono to opravdu vyžaduje trpělivost, najít si ideální místo. Spousta majitelů bytů nebo realitních agentů využívá nevědomosti zahraničních studentů, kteří jsou pak ze strachu nebo zoufalosti nuceni brát předražené pokoje.
Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?
Vůbec ne. Vídeň je velmi multikulturní velkoměsto, což mě na ní nejvíce baví. V ulicích narazíte na lidi z celého světa. Dále na lidi různých vyznání, orientací, různých módních stylů či životních filozofií. Všichni se tam tak nějak vzájemně respektují. Vídeňská společnost patří k těm, které jsou více open minded.
Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?
Těžko říct. Myslím si, že moc ne. Jediné, co jsem vypozorovala, je, že jsou Rakušané neradi srovnávání s Němci. Říká se, že jsou velice přísní, neústupní, že milují pravidla, ale s tímto opravdu zkušenost nemám. Ba naopak, i přes vysokou míru jejich organizovanosti jsou velmi flexibilní a dokáží hodnotit každou situaci individuálně a ne podle předem nastavených pravidel. Mentalita národa je celkově dost podobná s českou, proto jsem se tam cítila jako doma.
Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?
Zdokonalení jazyka a rozšíření obzorů. Je velmi inspirativní porovnávat průběh výuky v jiných zemích s tím, co známe z domova. To považuji za velký přínos do praxe.
Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?
Ano, samozřejmě! Rozhodnutí odjet na Erasmus bylo nejlepší v mém životě. Předem si člověk ani nedovede představit, co všechno ho tam čeká. Celá tato cesta vede k bližšímu sebepoznání, seberozvoji a osamostatnění se. Občas dochází ke srovnání vlastních životních hodnot a priorit. Celý průběh tohoto procesu není vůbec snadný, určitě se najdou i chvíle zoufání. Na konci toho všeho člověk ale pochopí, proč musel ze své komfortní zóny vystoupit a jaké všechny změny mu život v budoucnu díky této zkušenosti přinese. Stojím si za tím, že každý, kdo si pohrává s myšlenkou, jestli do zahraničí odjet nebo ne, by měl udělat všechno proto, aby svůj strach zahnal. Vyplatí se to!
Další zkušenosti studentů ze zahraničních pobytů najdete zde.