Jak si v době koronaviru poradila se zahraniční stáží naše studentka fyzioterapie Iva Polcrová? V následujícím rozhovoru se dozvíte, jakým nástrahám musela Iva čelit během jejího působení na neurorehabilitační klinice TRAINM v Antverpách, a také jakým specialitám belgické kuchyně se raději vyhnout, pokud se nechcete vrátit domů o pár kilo těžší.
Jak ses dostala právě k této stáži?
Ke stáži v Antverpách jsem se dostala docela náhodou. Kvůli vysoké úrovni zdravotní péče jsem si vybrala právě Belgii a pak už mi stačilo jen jedno volné odpoledne s internetem a o mojí destinaci bylo rozhodnuto. Klinika mě zaujala svou specializací v neurorehabilitaci a využíváním nejrůznějších moderních technologií, se kterými jsem se předtím na praxích nesetkala.
Co bylo nutné zařídit před odjezdem?
Stáž jsem si zařizovala sama za sebe, takže před odjezdem bylo potřeba zařídit pár důležitých věcí. Nejdřív jsem musela oslovit zahraniční organizaci, jestli mě vůbec na stáž přijmou. Po jejich kladné odpovědi už zbývalo jen zažádat o finanční podporu přes Erasmus+ na zahraničním oddělení a vyřídit všechno potřebné papírování. Dalším důležitým úkolem bylo požádat o povolení k pobytu v Belgii. Pokud člověk zůstává v zemi déle než tři měsíce, musí se nahlásit na úřadech, dát jim adresu svého pobytu a poslat potvrzení o studiu, zaměstnání, nebo v mém případě absolvování stáže.
Můžeš popsat svůj pracovní den?
Každé ráno, když jsem přišla na kliniku, jsem si z denního rozvrhu zjistila, kteří pacienti mají daný den terapii. Pacienti mají na klinice intenzivní rehabilitaci, takže je jich méně, ale za to tam tráví klidně i několik hodin denně. Po pár dnech už jsem některé z nich znala lépe a věděla jsem, kdo umí anglicky, takže jsem pracovala hlavně s nimi a sledovala jejich pokrok. Ve volných chvílích jsem se připojila k rehabilitaci pacientů se zajímavými diagnózami nebo jsem se učila lépe pracovat s ostatními přístroji. Takto to alespoň vypadalo první dva týdny, když ještě všechno normálně fungovalo. Potom se celé město kvůli koronaviru uzavřelo a já jsem trávila dny doma s teoretickou prací od mého mentora. Znovu jsem do práce nastoupila na začátku května, ale vzhledem k situaci už moje pracovní dny probíhaly trochu jinak. Hodně klientů nechtělo, aby při jejich terapii bylo kolem více lidí, než bylo potřeba, takže jsem trávila větší množství času administrativní prací. Stále jsem se dostala do kontaktu s pacienty, ale jejich počet se dost snížil.
Kde jsi bydlela a jak ses stravovala?
Bydlela jsem v bytě v centru města asi deset minut chůze od kliniky. Před odjezdem jsem dlouhou dobu nemohla najít nic, co by mi vyhovovalo, ale na poslední chvíli se na mě usmálo štěstí v jedné facebookové skupině, kde se objevil inzerát, že někdo hledá spolubydlící. Co se týče stravování, využívala jsem hlavně svých základních kuchařských schopností a občas trochy improvizace.
Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?
Člověk si v takové zvláštní době nemohl moc vymýšlet a cestovat, takže jsem spíše objevovala krásy Antverp a vůbec toho nelituji. Většinu času jsem trávila se spolubydlící nebo s kamarádkou ze stáže. Po ukončení stáže jsem ale přeci jen měla pár dní na cestování a opatření v Belgii už nebyla tak přísná, a tak jsem se podívala do přímořského města Oostende nebo do známých měst jako třeba Bruggy a Gent.
Když si odmyslíš cestování, jak jsi vyšla se stipendiem?
Prasátko jsem rozbíjet nemusela, ale něco málo ze svého bylo nutné ke stipendiu přidat. Je třeba počítat s tím, že Belgie je v Evropě jednou z těch dražších zemí.
Cítila ses v zemi bezpečně?
Ačkoliv jsem věděla o místech a čtvrtích, kterým je lepší se ve městě vyhnout, bezpečně jsem se cítila. Je pravda, že sama městem bych určitě pozdě v noci nechodila, ale myslím, že taková opatrnost je vždy namístě.
Na co by si studenti chystající se do této země měli dát pozor?
Pozor bych si dala hlavně na to, že když člověk stráví nějaký čas v zemi výborných vaflí, hranolek a čokolády, je docela možné, že se domů vrátí o pár kilo těžší. Jinak asi jediné, co mě napadá, je, že ne všechny obchody v Belgii berou Mastercard platební karty, takže je lepší mít vždy po ruce nějakou hotovost.
Dostala jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo zvyklostem?
Vůbec ne. Na cizince jsou v Antverpách zvyklí, takže není problém tam zapadnout.
Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?
Vím jen, že je Belgie považována za malou, plochou a deštivou zemi, kde lidé rádi pijí pivo a jedí hranolky. Během mého pobytu většinu času krásně svítilo sluníčko, takže tím deštěm si nejsem až tak jistá, ale zbytek vlastně sedí.
Co považuješ za největší přínos svého pobytu v Belgii?
Pobyt v Belgii byl pro mě vzhledem k událostem spíš příležitost k osobnímu rozvoji. Nicméně i tak to byla zkušenost, které rozhodně nelituji. Naučila jsem se řešit nejrůznější situace více samostatně a nespoléhat na to, že mě vždycky někdo zachrání. Člověk se tak naučí být jistější a vlastně celkově spokojenější sám se sebou.
Doporučila bys stáž v zahraničí i ostatním studentům a proč?
Určitě ano. Myslím, že jde o nejlepší příležitost, jak získat tolik jedinečných zkušeností, zlepšit se v komunikaci v cizím jazyce a na pár měsíců si vyzkoušet, jak to funguje v zahraničí.
