My, studenti z Neředína ve světě: Kristýna Navrátilová

pátek 17. února 2017, 14:06 - Text: FTK

Zahájení letního semestru máme úspěšně za sebou a spolu s ním začíná i seriál o studentech, kteří se vrátili ze studia v zahraničí. Spoustu z vás jistě zajímá, jaké jsou jejich zkušenosti, jak probíhají zkoušky v cizím jazyce a jestli stihli při studiu i cestovat. Jako první se o své zkušenosti podělí studentka oboru Aplikované pohybové aktivity Kristýna Navrátilová, která měla možnost studovat v průběhu zimního semestru na University of Alberta v Kanadě.

Co tě přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Už odmala jsem snila o tom, že budu jednou studovat v zahraničí, a proto jsem si za tím cílem šla. Nemluvě o tom, že jsem člověk, co potřebuje neustále nějakou změnu a posouvat svoje limity dál. Když se k tomu připojí také vášeň pro cestování a pestrá nabídka destinací na naší fakultě, byla to pro mě jasná volba.

Jakou destinaci jsi zvolila a proč právě tato volba?

Musím se přiznat, že jsem měla původně vybranou úplně jinou zemi, ale nakonec jsem však strašně vděčná, že jsem odjela právě do Kanady. Ze začátku jsem to vnímala dost skepticky, protože studium „tam za vodou“ jsem měla zafixované jako velice náročné. Ve finále šly pochyby stranou, protože jsem si říkala, že to je třeba poprvé a naposledy, co se do Kanady budu moci vůbec podívat.

Pomohly ti znalosti ze zahraničí k rozšíření obzoru ve tvém poli působnosti?

Na University of Alberta, kde jsem studovala, je přímo ve škole tzv. The Steadward Centre, kam jsem chodila jako dobrovolnice pomáhat s tvořením pohybového programu pro osoby s tělesným a přidruženým mentálním postižením. Centrum je určeno lidem se specifickými potřebami a má opravdu širokou nabídku pohybových aktivit pro různé věkové kategorie, což se krásně spojilo i s mým oborem. Mimo jiné jeden z mých předmětů byl zaměřen na APA a dozvěděla jsem se další informace, které mi bezpochyby obzor rozšířily. Jak dobrovolnictví, tak předmět pro mě byly zásadní a výborné zkušenosti, ze kterých teď mohu čerpat dál.

Jak tam probíhalo samotné studium?

Předměty bych spočítala na prstech jedné ruky, ale za to byl jeden předmět několikrát do týdne. Co mě ze začátku překvapilo, že studium bylo hodně o domácí přípravě, úkolech a také čtení. Člověk si na to ale postupem času zvykne a dostane se do toho. Sportovní předměty nebyly čistě jen o pohybu jako takovém, ale také dost o teorii. Ze začátku jsem skutečně nevěděla, že budu chodit na předmět moderní techniky tance a v reálu se na hodinách kromě tančení a ovládání baletních figur, budu zabývat i anatomií a fyziologií těla. Díky famózní profesorce jsem ale pochopila to propojení a člověk by určitě měl ovládat základní znalosti, co se našeho těla týče, aby to poté mohl převádět do praxe.

Měla jsi problém se zkouškami?

Jak s oblibou říkám, záleží čistě a jen na přístupu jedince. Zkoušky se v Kanadě píšou převážně formou testu a ústní zkoušku jsem neměla ani jednu a obecně tam nejsou vzhledem k vysokému počtu studentů moc běžné. V čem se zásadně liší systém zkoušek oproti naší škole, je to, že člověk má předem daný jeden termín zkoušky, na který musí přijít a má také jen jeden pokus. Když však člověk věnuje studiu nějaký čas, nasbírá dobré známky nebo určitá procenta v průběhu semestru a je pro něj potom finální zkouška „jen“ formalita.

Jak tam vypadal sociální život? Přátelé, zábava…

Týden před začátkem školy, která začíná 1. září, se pořádá Orientation Week, kde je neskutečně moc akcí, na kterých se člověk snadno seznámí. Měla jsem možnost potkat lidi ze všech koutů světa a najít si úžasné přátelé, které mám v plánu navštívit v tomto roce. Našla jsem si přátele také mezi mými spolužáky a mohu říct, že jsou Kanaďani neskutečně milí lidé, nic pro ně není problém a jsou otevření vám pomoci s čímkoli. Celkově jsem tam narazila vždy jen na pozitivně naladěné lidi, se kterými jsme téměř neustále navštěvovali nějaké výstavy, cestovali nebo zašli na večeři. Pro milovníky jídla je Kanada také tou nejlepší volbou, protože i v restauracích se setkáte s úplně jiným přístupem a co víc – vynikajícím jídlem.

Měla jsi možnost i cestovat?

Snažila jsem se zapojit do různých studentských organizací, se kterými se člověk může za přijatelnou cenu podívat do hor nebo dalších měst. Já měla štěstí, že jsem narazila na skvělé lidi, se kterými jsme se jeden den dohodli, kam pojedeme, druhý den pronajali auto a jeli. Viděla jsem proto naprosto odzbrojující místa v Národních parcích Banff a Jasper, navštívila města jako Calgary a lásku na první pohled jsem zažila při návštěvě města Vancouver, který jsem celý projela na kole během jedné slunečné neděle.

V čem tě pobyt nejvíce obohatil?

Asi nemůžu zmínit jednu určitou věc. Pobyt v Kanadě se výrazně liší i tím, že to není Erasmus, a proto tam jsou odlišné podmínky studia a celkový řád. Člověk je tam sám za sebe, sám pro sebe a sám se sebou. Dle mého názoru, když v dnešní době nějaký mladý člověk vycestuje někam do zahraničí a setrvá tam chvíli, nemůže pro svůj osobní růst udělat nic lepšího. Zároveň žije sen několika generací, protože vycestovat dřív tak snadno úplně nešlo, obzvlášť třeba do Kanady. Já k tomu od začátku přistupovala s pokorou a otevřenou hlavou a jedině tak jsem se mohla naučit tomu, spolehnout se sama na sebe, dokázat si, že zvládnu udělat zkoušky v angličtině, vnímat to množství nových situací a informací, nebo se prostě jednoduše během těch několika měsíců naučit poměrně slušně vařit.

Jaký byl tvůj nej… zážitek?

Kdo mě zná, ví, že jsem pověstná opravdu šílenými zážitky, který opravdu nikdo nevymyslí. Asi nejděsivější zážitek, ačkoli ho teď hodnotím jako nezapomenutelnou vzpomínku, byl ten, když jsem po celém dni přijela do ubytovacího resortu v Národním parku Banff, který je domovem pro mnoho krásných zvířat, jako jsou například i medvědi, a recepční nám oznámila s naprostým klidem ve tváři, že se v této oblasti dnes jeden objevil. Což by asi nebylo nic moc vzrušujícího, kdyby tam před rokem „omylem“ nesnědl tři ženy, které si vyrazily běhat. Přiznám se, že jsem se tu noc moc nevyspala…

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Za mě rozhodně ano. Především budou mít tu možnost srovnání dvou naprosto odlišných školských systémů, což je klíčové pro budoucí studium. Budou si vážit takových věcí, které jim teď přijdou naprosto běžné, jako je třeba to, že nemusíme platit školné, ani učebnice a úplně krásně se v naší menze najíme do 60 Kč, což jsou samozřejmě jen maličkosti, ale tvoří jeden velký celek a té říkám zkušenost.

 

Příští týden se můžete těšit na rozhovor se studentem ze zahraničí, který momentálně u nás. 

 

* Tímto seriálem navazujeme na sérii článků My, studenti z Neředína, které vycházely v akademickém roce 2015/2016 a které stále můžete najít na starém webu fakulty tady