My, studenti z Neředína ve světě: Jaroslava Hrubá

pátek 5. května 2017, 13:33

Aktuální část našeho seriálu věnujeme studentce oboru Aplikované pohybové aktivity Jaroslavě Hrubé, která strávila zimní semestr na Hangzhou Normal University v Číně. Její zážitky jsou opravdu pestré. Naučila se čínsky? A je Čína levná destinace? Čtěte na následujících řádcích.

 

Co tě přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Kdo mě zná, ví, že jsem neustále na cestách. Miluji cestování a pobyt mimo Českou republiku. A to byl ten důvod, proč jsem se přihlásila.

 

Jakou destinaci sis zvolila a proč právě tato volba?

Vybrala jsem si Čínu. Popravdě napřed jsem chtěla do Japonska, byla jsem rozhodnutá, ale pak mi kamarád řekl, ať si vyberu raději Čínu, že je v Číně výuka s podporou angličtiny, zato v Japonsku prý není. Trochu jsem se lekla a změnila názor na Čínu. Nechtěla jsem nikam do Evropy, tu už mám dost projetou. Lákalo mě něco úplně jiného, neznámého a exotického. Samozřejmě v Číně nakonec výuka v angličtině vůbec nebyla, ale nelituji, že jsem změnila názor a přihlásila se právě do Číny.

 

Pomohl ti pobyt v zahraničí k rozšíření obzorů v tvém poli působnosti?

Vzhledem k tomu, že studuji aplikované pohybové aktivity, a v Číně jsem měla spíše jen sporty, tak to moje pole působnosti moc nerozšířilo. Ale rozšířilo mi to určitě jiné obzory. (smích)

 

Jak probíhalo tvé studium?

Nyní přišla chvíle, kdy bych měla začít trochu lhát. Studium bylo velice jednoduché, vlastně ani si nevzpomínám, jestli to byla škola nebo zájmové kroužky. Učitelé byli mnohdy spíše zklamaní, když jsme přišli na hodinu, protože neuměli anglicky a báli se toho. Někteří, David a Fireman, se na nás těšili a my také, protože jako jediní uměli anglicky a jejich hodiny, basketbal a golf, nás velice bavily. Zkoušky jsme měli, myslím, tři, a to odpálit míček v golfu a pak dva testy v basketbalu. A další zkouškou by se dalo nazvat naše učení tělesné výchovy čínských školáčků.  

 

Jak tam vypadal třeba společenský život? Přátelé, zábava…

Bylo to náročné. Naše chladná ubytovna se zavírala každý den v 22 nebo 23 hodin, už ani nevím. A znovu se otevřela po půl 7. Takže když jsme se chtěli jít bavit, čekala nás dlouhá noc, utracené tisíce korun a strach z toho, že se něco pokazí a my se nebudeme moct vrátit nikdy zpátky na naši ubytovnu. Hned první párty jsme totiž dostali poučení, když nás taxikář v 7 ráno dovezl na druhou stranu našeho města, asi 100 km daleko od naší školy, a nemohl pochopit, že nás zavezl špatně. Samozřejmě neuměl anglicky ani Ň. Bohužel jsem po této zkušenosti byla pařit jen jednou, a to před odjezdem, ale kolega pařil každý týden a velice se mu to líbilo. Asi už jsem na párty stará.

 

Měli jste možnost cestovat?

Měli, ale bylo to velice komplikované. Nejen že jsme stipendium utratili hned první dva měsíce, ale když jsme někam chtěli jet, zasekli jsme se u první zastávky, protože čínské znaky zastávek a neumění čínského jazyka nám dávalo zabrat.  Ale podívali jsme se do Yellow Mountains a projeli Hangzhou, naše velké městečko. Příště toho plánuji projet určitě více.

 

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život – jak jste vyšli se stipendiem? Museli jste hodně doplácet ze svého?

Oba dva jsme bohužel museli doplácet hodně peněz. Nezdá se to, Čína je levná, ale ne pro někoho, kdo nezná, neví, nerozumí a je ztracen někde, kde člověku pomůže jeden člověk z tisíce. A první náklady byly opravdu vysoké.

 

V čem tě pobyt nejvíce obohatil?

Já si myslím, že mi toho dal hrozně moc do života, hodně poučení, zážitků, přátel, nápadů a nezapomenutelných vzpomínek. I když si pamatuji, že to bylo hrozně náročné, a vím, že jsem tam byla často zoufalá, pozpátku na to vzpomínám v dobrém. Všechno špatné je totiž k něčemu dobré a pro příště už toho vím tolik, že si to užiju jak za minulý pobyt, tak za ten, co mě čeká.

 

Jaký byl tvůj nej… zážitek?

Napadá mě jich tolik, že ani nevím, jaký byl nejlepší. Možná to, když jsem jela s kamarádem natáčet film. Byl to neskutečný zážitek a oni mě poprosili, jestli můžu navíc natočit i reklamu. Další hezká věc, na kterou vzpomínám, bylo, když mě čínský student poprosil, jestli pro něj natočím spot, že to má jako domácí úkol. Samozřejmě jsem souhlasila. A víte co? Pak ten spot jel několik týdnů ve fitku na všech televizích, to už jsem byla v ČR a všichni z fitka mi posílali videa a fotky, že jsem pořád s nimi. Učila jsem je cvičit, takže mám hodně vtipných vzpomínek na to, jak cvičili.

Další zážitek mám ze soutěže kulturistů, kam jsem jela s kamarádem černochem, skončil jako druhý a já byla moc pyšná. (smích)

Skvělý zážitek jsem měla týden před odletem domů, kdy jsem skončila v černošském ghettu, kde jsme pařili v klubu a bylo to jako v nějakých amerických filmech, byla jsem hrozně šťastná.  Našla jsem si tam nejlepšího kamaráda, Maria, se kterým si píšu doteď a věřím, že ho zase někdy uvidím.

 

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Ne! Nikam nejezděte, protože pak nebudu moct jet já! (smích) Ne, kecám, jeďte, je to jiný svět, kouzelný svět plný překvapení a neustálého údivu. Je to tak daleko, jak na druhé planetě, a tak vám to připadá i tam. Jsem šťastná, že jsem tam mohla být a tajně doufám, že to nebylo naposledy, že tam ještě někdy cestu najdu. Jinak doporučuji jet v létě, já jsem tam málem umřela zimou, ještě teď ji cítím, fuj!

 

Archiv

CZ: Lukáš Koníček / Edita Hendrychová a Patrik Svoboda / Petr Jinek / Lucie Kutheilová / Kristýna Navrátilová / 

EN: Ruben van OudheusdenKirara Iwasa / Patrik Horváth / Lara Carrascosa Agustina & Alba Martinez Zorrilla / Francesco Serra /