My, studenti z Neředína ve světě

Seriál o studentech, kteří se vrátili ze studia v zahraničí. Spoustu z vás jistě zajímá, jaké jsou jejich zkušenosti, jak probíhají zkoušky v cizím jazyce a jestli stihli při studiu i cestovat.

Jedná se o články publikované jako aktuality na webu studentů FTK. Na této stránce jsou seřazeny podle navštívené destinace.

Austrálie

Petra Grmolcová

Na to, že to byla původně britská trestanecká kolonie, je dnes Austrálie pěkná a vyspělá země, říká studentka navazujících magisterských aplikovaných pohybových aktivit Petra Grmolcová. V Austrálii absolvovala tříměsíční pracovní stáž a na následujících řádcích nejen o ní leccos zajímavého prozradí.

Jak ses dostala právě k této stáži?

Tato myšlenka byla v mé hlavě již tři roky. V akademickém roce 2014/2015 jsem absolvovala můj první Erasmus ve Finsku ve Vierumäki, kde jedním z našich zahraničních lektorů byla Kati Karinharju z Finska. Kati vedla svou hodinu přes Skype až z daleké Austrálie. Jak jsme se později dověděli, Kati pracovala v organizaci, která sídlila v Gold Coast, tedy ve východní Austrálii, na jednom z nejkrásnějších pobřeží celé Austrálie. Organizace se zaměřovala na lidi s postižením, převážně mentálním, a poskytovala jim různé druhy nejen sportovních, ale i uměleckých a kulturních aktivit. Kati se zaměřovala na sportovní aktivity, převážně na surfing. Dosud si pamatuji mé ohromení z celé její hodiny. V tu chvíli mě napadla myšlenka, že by nebylo od věci si takovou práci vyzkoušet a ještě k tomu v Austrálii. Tak jsem si okamžitě začala shánět informace, zda bych si mohla nějakým způsobem vyzkoušet tuto práci na pro nás nejvzdálenějším světadíle, Austrálii. No a za pár let přišla ta pravá chvíle a já jsem měla tu úžasnou možnost  pracovat v Gold Coast Recreation and Sport Inc.

Co bylo nutné zařídit před odjezdem?

Jelikož jsem si tuto stáž našla sama a naše fakulta neměla s Austrálií žádnou zkušenost, bylo potřeba udělat hodně práce, než jsem vůbec mohla na stáž vyrazit. Nejprve jsem kontaktovala samotnou organizaci, zda bych vůbec mohla u nich pracovat. Naštěstí mi odpověděli kladně a byli moc rádi, že jim pomůže člověk, který se přímo pohybuje v této oblasti. Poté byla řada na schválení této destinace a organizace pro moji stáž mou univerzitou. Ze začátku to nevypadalo moc nadějně, ale společně s paní Hanelovou a docentem Kudláčkem jsme tuto myšlenku prosadili, a to hlavně z důvodu, že Austrálie není ještě na seznamu partnerů naší fakulty, ale mohla by se stát celkem atraktivní destinací pro další studenty. Tak jsem se stala takovým pokusným králíkem, který jel tuto oblast prozkoumat jako první. Samozřejmě jsem vděčná naší univerzitě, protože bez ní by bylo těžké vycestovat, a to hlavně kvůli financím.

Po vyplnění dokumentů Letter of Admisson a Training Agreement od dané organizace a schválení ze strany Univerzity Palackého jsem si ještě musela zařídit víza do Austrálie. S tím jsem bohužel měla menší problémy, jelikož organizace Gold Coast Recreation and Sport Inc. neměla skoro žádnou zkušenost s dobrovolníky mimo Austrálii a nedokázali mi poradit s typem víz, které si mám zařídit. Nakonec jsem si tedy zařídila jen turistická víza, která by ale správně dobrovolník v Austrálii mít neměl. Vědomí, že nemám správné dokumenty, mě stálo tolik nervů, že bych tohle řešení nikomu rozhodně nedoporučovala.

Můžeš popsat svůj pracovní den?

Do práce jsem chodila od pondělí do pátku, od 9:00 do 14:30. Ráno jsem většinou chodívala o něco dříve, abych mohla pomoci s přípravou aktivit a měla také čas na přivítání kolegů a klientů. Pracovní den byl rozdělen do dvou částí – dopolední a odpolední program. Díky kolegyni, která měla na starosti administrativu a rozvržení programu, jsem si vybrala aktivity, které jsem chtěla vést, popřípadě při nich asistovat. Každý den jsem měla jiné aktivity, které jsem si narámně užívala. Vyzkoušela jsem si opravdu širokou škálu programů, jako například surfing, kayaking, plachtění, fitness, paddleboarding, golf, tenis, plavání, yoga, tanec, divadlo, MMA, čínské bojové umění, ale také vaření či hudební program.

Rána bývala velmi hektická. Pomáhalo se klientům posnídat a poté jsme se přesouvali na určitá místa, kde probíhaly dané aktivity. Aktivity trvaly hodinu a půl. V poledne jsme měli hodinovou pauzu na oběd a poté jsme se opět přesouvali na další stanoviště. Po odpoledním programu jsme většinu klientů sváželi zpátky do hlavní budovy organizace a poté si je rodiče  již vyzvedli. 

Kde jsi bydlela a jak ses stravovala?

Bydlela jsem v apartmá se třemi dalšími lidmi. Rozhodla jsem se hledat ubytování až na místě, jelikož jsem chtěla na prohlídku bytů osobně. Hledala jsem přes různé stránky na internetu, až jsem našla pár dobrých nabídek, jak po finanční stránce, tak i co se umístění týče. Hodně jsem zvažovala, zda bydlet u pláže, nebo raději blízko práce, ale nakonec jsem si vyzkoušela obojí. Během mého pobytu v Gold Coast jsem vystřídala dva nádherné apartmány, jeden ve 34. patře a druhý ve 14. patře, oba s nádherným výhledem na celé město. Stravování bylo také na mně, takže jsem si připravovala jídla sama, a to i do práce.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Jelikož jsem končila v práci mezi 14:30 a 15:00, měla jsem hodně volného času na poznávání města i okolí. Bydlela jsem blízko moře, tak jsem velice často chodívala aspoň na chvíli na pláž nebo jen tak na promenádu kolem pláže. V Gold Coast bylo pořád co dělat. Velice často jsem si také vyrážela na projížďku na kole podél pobřeží, po parcích či jen tak po městě. Každý víkend jsem navštívila nějaký národní park, kterých bylo v mém okolí hned několik. Bohužel člověk potřebuje k jejich navštívení auto, ale já jsem měla štěstí na spolubydlící, kteří byli také aktivní a vůbec se nebránili nějakým výletům. Anebo jsem si přes internet našla nějakou skupinku lidí, kteří každý víkend podnikali nějaké výlety do okolí.

Po skončení tříměsíční stáže jsem ještě navštívila Sydney, Perth a jihozápadní Austrálii. A jelikož jsem se nacházela na východním pobřeží, nemohla jsem si nechat ujít návštěvu Nového Zélandu, což bylo vždy mým snem.

Když si odmyslíš cestování, jak jsi vyšla se stipendiem?

Stipendium jsem dostala celkem vysoké, ale musela jsem zažádat ještě o více. Austrálie je hodně drahá země a ceny se tam pohybují opravdu někde jinde. Překvapily mě například nájmy. Neplatilo se měsíčně, ale týdně, a to částky, které my tady zaplatíme za měsíc. Dopravné bylo také velmi drahé. Studenti sice měli někdy až 50% slevu, ale já jsem bohužel na takovou slevu nárok neměla. Cena potravin se hodně lišila. Jedla jsem hlavně zeleninu a ovoce, což mi nepřišlo až tak drahé – a hlavně bylo kvalitní a čerstvé. Samozřejmě záleželo, v jakém obchodním řetězci jsem nakupovala, ale převážně jsem byla vždy spokojená. S financemi jsem nakonec vyšla, ale člověk musí vědět, jak šetřit a kde nakupovat.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Před Austrálií jsem žila půl roku v Belgii, kde jsem studovala přes Erasmus, a po Austrálii jsem byla na měsíc v Indii. Pokud žijete někde déle než měsíc, chcete se cítit bezpečně a vědět, že vás nic neohrožuje. A tento pocit jsem za celý můj školní rok měla jen v Austrálii. A s jistotou musím konstatovat, že jsem se nikdy necítila více bezpečně jako právě v této zemi.

Na co by si studenti chystající se do Austrálie měli dát pozor?

Určitě si pořešit víza a zjistit si kolem nich všechny potřebné informace. Do Austrálie bez víz určitě nejezděte. Studenta nemine ani přísná kontrola na letišti – dovoz veškerých potravin a léků je striktně zakázán. V letadle před příletem dostanete dlouhý soupis potravin a věcí, které nemůžete do země dovážet a potvrzujete, že nic takového nevezete, jinak dostanete pokutu.

Dostala jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo zvyklostem?

S odlišnou kulturou jsem neměla problém, nastalo jen pár nedorozumění. Jak jsem se již zmínila o placení nájmu, tak ze začátku jsem chtěla platit měsíčně, přičemž nájemce byl velice zaskočen. Nepovažuji to za problém, ale spíš za komickou situaci, kdy mě nezbývalo než se tomu jen zasmát. Co mě také velice zaskočilo, byl australský přízvuk. Nemůžu křivdit všem Australanům, ale spoustě z nich jsem ze začátku rozuměla jen každé třetí slovo. Mnohokrát se mě jen ptali, jak se mám, a já jim nebyla schopna odpovědět a ještě jsem se jich třikrát zeptala, co říkali, a nakonec jsem stejně nerozuměla, tak jsem odpověděla, že ano (smích). Po měsíci jsem si naštěstí zvykla a začínala jsem rozumět.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Spousta lidí si myslí, že převážná část Austrálie je buš obydlená klokany a původními domorodci a vyspělá města, průmysl a kultura jsou jen na pobřeží. Jak jsem stačila tuto zemi poznat, je to z velké části pravda. Avšak na východním pobřeží, kde jsem pobývala, leží spousta pěkných měst s kosmopolitní kulturou, na rozdíl od západní části Austrálie, kde osídlení není tak velké. Můžeme zde opravdu jet po dlouhých rovných silnicích buší, kde po stovce kilometrů nenarazíte na zatáčku a snad jedinou překážkou může být ten klokan. Na to, že to byla původně britská trestanecká kolonie, je dnes Austrálie pěkná a vyspělá země.

Dalším mýtem je, že potkáte jedovatého hada nebo pavouka na každém kroku. Myslím si, že tato země není až tak nebezpečná, když člověk dodržuje nějaká pravidla.

Co považuješ za největší přínos svého pobytu v Austrálii?

Já považuji celý můj pobyt v Austrálii za velký přínos do života. Obrovskou zkušeností pro mě bylo žít pár měsíců na druhé straně zeměkoule, v odlišné kultuře a vyzkoušet si pracovní život v této zemi. Australané se rozhodně nemají špatně, ale pro lidi z jiné země je velice těžké žít a plně pracovat v Austrálii, mnoho z nich má hlavně problém s vízy a pracovní nabídkou. Dalším velkým přínosem, a to hlavně v mém oboru, bylo pozorovat, jak si organizace, kde jsem vykonávala stáž, vede a jakým stylem pracuje s lidmi s postižením. Byla jsem z jejich koncepce a filozofie hodně nadšená a pracovalo se mi nadmíru dobře. Určitě dalším přínosem je mnohonásobné zlepšení mé angličtiny. Když někde žijete sami, izolovaně od Čechů, prostě si musíte všechno vyřizovat sami, a to v anglickém jazyce, jinak to nejde. A v neposlední řadě jsem také poznala další část světa a spoustu nových lidí.

Doporučila bys stáž v zahraničí i ostatním studentům a proč?

To rozhodně. Pokud máte dobrodružného a odvážného ducha, určitě jeďte. Je to zkušenost, na kterou budete vzpomínat celý život, tedy já budu rozhodně. Jako každé zahraniční studium, stáž či jen cesta do jiné země vás to nějakým způsobem posune. Vyzkoušíte si, jaké je žít v jiné zemi, v jiné kultuře…  A co je hlavně super – zjistíte, že v Austrálii lidé opravdu žijí tzv. relaxed a nic neřeší. 

Brazílie

Jiří Mališ

Doktorand Jiří Mališ má za sebou stáž, během které tři měsíce učil na jihoamerické Federal University of Rio Grande. Proč si vybral právě Brazílii a jak na svůj pobyt vzpomíná?

Proč jsi zvolil právě tuto destinaci?

Navštívit Jižní Ameriku mě dlouho lákalo. Když se objevila možnost spolupráce s univerzitou v Rio Grande, tedy místem nedaleko krásné Uruguaye, neváhal jsem.

Cítil jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Ano, koordinátor mi pomohl nalézt ubytování a také mi umožnil vytvořit předmět, který jsem následně vyučoval.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Mé zkušenosti jsou pozitivní. První dva měsíce jsem bydlel v nedalekém městečku Cassino, vzdáleném asi půl hodiny autobusem od univerzity. Menším problémem byl občas chlad, neboť jsem byl v Brazílii na přelomu podzimu a zimy a ubytování nebylo vybaveno topením, v chladné dny tak mohlo být na bytě ne více než 17 stupňů. Vše vyřešila kvalitní péřová bunda. Za zmínku stojí i deště; když pršelo pár dní v kuse, nedalo se vycházet z domu jinak než přebroděním se přes zatopenou cestu. 

Poslední měsíc jsem pak bydlel na kolejích se studenty, toto ubytování bylo zcela zdarma a přibližně pět minut chůze od fakulty. Stravoval jsem se v univerzitní menze, základem každého jídla byly fazole a rýže. S jídlem jsem byl během pobytu nadmíru spokojen, ke každému jídlu byla možnost si nabrat dle libosti množství rýže, brambor a zeleniny.

Jak probíhalo tvé studium/výzkum?

Co se týče mého výzkumu, nebyl tento pobyt příliš přínosný. Drtivá většina studentů a učitelů nemluví anglicky, a proto bych případným zájemcům o studijní pobyt doporučil dobrou znalost portugalštiny. Naivně jsem doufal, že se případně budu domlouvat španělsky, ale bohužel jsem s tímto jazykem sklidil stejný úspěch jako s angličtinou. 

Jak jsi trávil volný čas? Měl jsi možnost cestovat?

Během tří měsíců jsem každý týden učil dvě hodiny filozofii a etiku, takže jsem vycestoval pouze jednou na prodloužený víkend do Uruguaye. Vše jsem si ale vynahradil dvouměsíčním cestováním po skončení semestru. Během semestru by se případný čas na cestování našel, ale letenky byly poměrně drahé a v nejbližším okolí byly pouze rozlehlé pampy a již výše zmíněná okouzlující Uruguay.

Jak jsi vyšel se stipendiem?

Brazílie je trochu dražší než Česká republika, ale když se člověk uskromní, dá se vyžít. Na cestování jsem měl našetřeno.

Cítil ses v zemi bezpečně?

Během celého pobytu jsem se neocitl v žádné nepříjemné situaci. V noci mi ale nebylo doporučeno procházet se po městě. Brazilská města působí díky vysokým zdem s ostnatými dráty trochu uzavřeněji a z místních jde cítit respekt z nebezpečí přepadení, ale jak jsem řekl, já jsem problém neměl žádný.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Já jsem přesvědčen, že do většiny problémových situací se člověk dostává sám. Takže by si každý měl dávat pozor na svou vlastní blbost. Já si pozor nedával a zabloudil jsem do favely v Riu; to byla asi jediná chvíle, kdy jsem si se svým „vanilla face“ připadal opravdu nemístně.

Dostal ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Do problémů nikoliv, naopak rozdílná kultura byla tím, co mě nejvíce obohatilo. Brazilská kultura je zajímavou směsicí portugalské, africké a indiánské kultury, za zmínku stojí také široká komunita gaučos, neboli „sirotků pampy“, kteří obhospodařují rozlehlé ranče a všude se prohánějí na koních.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Nejsem si úplně jist, co vše si mám představit pod touto otázkou. Každopádně hlavním tématem většiny mužské populace je určitě fotbal a ženy. Jinak je tam často cítit trochu větší chaos a věci mnohdy nefungují tak, jak byste si přáli, to se ovšem stává všude na světě, jen v Brazílii trochu častěji než jinde. Lidé zde také holdují různým druhům protestů, protestují proti vládě, za homosexuály, za práva žen atd. Příjemné na tom je, že se během těchto dní nechodí do práce, protože nefunguje autobusová doprava a protesty se mění v pouliční shromáždění přátel, kteří hrají na různé nástroje a celkově je tam velice příjemná atmosféra. Tuto pohodovou zábavu narušují snad jen občasné policejní zásahy s obušky, slzným plynem a střelnými zbraněmi.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Velmi obohacující byly diskuze v hodinách etiky a filozofie, které se nesly ve velmi příjemném, přátelském duchu.

Doporučil bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Určitě ano, je to příjemný způsob, jak se dostat do tamější kultury, do které byste se jako turista dostali jen stěží.

Čína

Jaroslava Hrubá

Aktuální část našeho seriálu věnujeme studentce oboru Aplikované pohybové aktivity Jaroslavě Hrubé, která strávila zimní semestr na Hangzhou Normal University v Číně. Její zážitky jsou opravdu pestré. Naučila se čínsky? A je Čína levná destinace? Čtěte na následujících řádcích.

Co tě přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Kdo mě zná, ví, že jsem neustále na cestách. Miluji cestování a pobyt mimo Českou republiku. A to byl ten důvod, proč jsem se přihlásila.

Jakou destinaci sis zvolila a proč právě tato volba?

Vybrala jsem si Čínu. Popravdě napřed jsem chtěla do Japonska, byla jsem rozhodnutá, ale pak mi kamarád řekl, ať si vyberu raději Čínu, že je v Číně výuka s podporou angličtiny, zato v Japonsku prý není. Trochu jsem se lekla a změnila názor na Čínu. Nechtěla jsem nikam do Evropy, tu už mám dost projetou. Lákalo mě něco úplně jiného, neznámého a exotického. Samozřejmě v Číně nakonec výuka v angličtině vůbec nebyla, ale nelituji, že jsem změnila názor a přihlásila se právě do Číny.

Pomohl ti pobyt v zahraničí k rozšíření obzorů v tvém poli působnosti?

Vzhledem k tomu, že studuji aplikované pohybové aktivity, a v Číně jsem měla spíše jen sporty, tak to moje pole působnosti moc nerozšířilo. Ale rozšířilo mi to určitě jiné obzory. (smích)

Jak probíhalo tvé studium?

Nyní přišla chvíle, kdy bych měla začít trochu lhát. Studium bylo velice jednoduché, vlastně ani si nevzpomínám, jestli to byla škola nebo zájmové kroužky. Učitelé byli mnohdy spíše zklamaní, když jsme přišli na hodinu, protože neuměli anglicky a báli se toho. Někteří, David a Fireman, se na nás těšili a my také, protože jako jediní uměli anglicky a jejich hodiny, basketbal a golf, nás velice bavily. Zkoušky jsme měli, myslím, tři, a to odpálit míček v golfu a pak dva testy v basketbalu. A další zkouškou by se dalo nazvat naše učení tělesné výchovy čínských školáčků.  

Jak tam vypadal třeba společenský život? Přátelé, zábava…

Bylo to náročné. Naše chladná ubytovna se zavírala každý den v 22 nebo 23 hodin, už ani nevím. A znovu se otevřela po půl 7. Takže když jsme se chtěli jít bavit, čekala nás dlouhá noc, utracené tisíce korun a strach z toho, že se něco pokazí a my se nebudeme moct vrátit nikdy zpátky na naši ubytovnu. Hned první párty jsme totiž dostali poučení, když nás taxikář v 7 ráno dovezl na druhou stranu našeho města, asi 100 km daleko od naší školy, a nemohl pochopit, že nás zavezl špatně. Samozřejmě neuměl anglicky ani Ň. Bohužel jsem po této zkušenosti byla pařit jen jednou, a to před odjezdem, ale kolega pařil každý týden a velice se mu to líbilo. Asi už jsem na párty stará.

Měli jste možnost cestovat?

Měli, ale bylo to velice komplikované. Nejen že jsme stipendium utratili hned první dva měsíce, ale když jsme někam chtěli jet, zasekli jsme se u první zastávky, protože čínské znaky zastávek a neumění čínského jazyka nám dávalo zabrat.  Ale podívali jsme se do Yellow Mountains a projeli Hangzhou, naše velké městečko. Příště toho plánuji projet určitě více.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život – jak jste vyšli se stipendiem? Museli jste hodně doplácet ze svého?

Oba dva jsme bohužel museli doplácet hodně peněz. Nezdá se to, Čína je levná, ale ne pro někoho, kdo nezná, neví, nerozumí a je ztracen někde, kde člověku pomůže jeden člověk z tisíce. A první náklady byly opravdu vysoké.

V čem tě pobyt nejvíce obohatil?

Já si myslím, že mi toho dal hrozně moc do života, hodně poučení, zážitků, přátel, nápadů a nezapomenutelných vzpomínek. I když si pamatuji, že to bylo hrozně náročné, a vím, že jsem tam byla často zoufalá, pozpátku na to vzpomínám v dobrém. Všechno špatné je totiž k něčemu dobré a pro příště už toho vím tolik, že si to užiju jak za minulý pobyt, tak za ten, co mě čeká.

Jaký byl tvůj nej… zážitek?

Napadá mě jich tolik, že ani nevím, jaký byl nejlepší. Možná to, když jsem jela s kamarádem natáčet film. Byl to neskutečný zážitek a oni mě poprosili, jestli můžu navíc natočit i reklamu. Další hezká věc, na kterou vzpomínám, bylo, když mě čínský student poprosil, jestli pro něj natočím spot, že to má jako domácí úkol. Samozřejmě jsem souhlasila. A víte co? Pak ten spot jel několik týdnů ve fitku na všech televizích, to už jsem byla v ČR a všichni z fitka mi posílali videa a fotky, že jsem pořád s nimi. Učila jsem je cvičit, takže mám hodně vtipných vzpomínek na to, jak cvičili.

Další zážitek mám ze soutěže kulturistů, kam jsem jela s kamarádem černochem, skončil jako druhý a já byla moc pyšná. (smích)

Skvělý zážitek jsem měla týden před odletem domů, kdy jsem skončila v černošském ghettu, kde jsme pařili v klubu a bylo to jako v nějakých amerických filmech, byla jsem hrozně šťastná.  Našla jsem si tam nejlepšího kamaráda, Maria, se kterým si píšu doteď a věřím, že ho zase někdy uvidím.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Ne! Nikam nejezděte, protože pak nebudu moct jet já! (smích) Ne, kecám, jeďte, je to jiný svět, kouzelný svět plný překvapení a neustálého údivu. Je to tak daleko, jak na druhé planetě, a tak vám to připadá i tam. Jsem šťastná, že jsem tam mohla být a tajně doufám, že to nebylo naposledy, že tam ještě někdy cestu najdu. Jinak doporučuji jet v létě, já jsem tam málem umřela zimou, ještě teď ji cítím, fuj!

Finsko

Petr Jinek

V další části našeho seriálu o zkušenostech ze zahraničních studijních pobytů se na skok podíváme do Finska. O své zkušenosti a zážitky se podělí student oboru Ochrana obyvatelstva Petr Jinek. Proč si vybral právě tuto skandinávskou zemi a bylo studium náročné?

Co tě přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Chtěl jsem si zlepšit své jazykové dovednosti a podívat se po světě. Získat zkušenosti a rozšířit si obzor, jak se může studovat na jiné fakultě. Popravdě jsem o tom během studia moc nepřemýšlel, až někdy po Vánocích jsem se rozhodl, že si zkusím podat přihlášku. Nakonec jsem velmi rád, že to vyšlo. Vtipné je, že jsem ještě 14 dní před odjezdem nevěděl, jestli někam budu cestovat. Naštěstí jsem tu fyziologii dal.

Jakou destinaci jsi zvolil a proč právě tato volba?

Preferoval jsem severské země. Vyspělé země s krásnou přírodou a vysokou životní úrovní. Jediné, co mě odrazovalo, byla nekončící zima, ale ve zpětném ohledu to nebylo tak hrozné, jak jsem předpokládal. Finsko předčilo má očekávání a určitě se tam jednou vrátím.

Pomohl ti pobyt v zahraničí k rozšíření obzorů v tvém poli působnosti?

Finsko jako takové má jeden z nejlepších vzdělávacích systémů ve světě a zkušenosti s výchovou talentů v různých sportovních odvětví. Jyväskylän yliopisto (University of Jyväskylä) tyto představy rozhodně naplnila. Během studií jsme byli obklopeni finskými studenty, kteří si plnili pedagogickou praxi, takže výuka byla velmi intenzivní.

Jak tam probíhalo samotné studium?

Týden před začátkem výuky probíhal Orientation Week, kde jsme byli seznámeni se systémem výuky, studentskými výhodami a začínali jsme poznávat nové kamarády a okolí pro následující čtyři měsíce. Zimní semestr zde začínal 1. září a končil 16. prosince. Finové nemají klasické zkouškové období. Zkoušky probíhají vždy v jednom termínu v měsíci, na který si student může zapsat libovolný počet zkoušek. Klidně se může stát, že někdo má už v říjnu po zkouškách. Kladně hodnotím, že zkoušky probíhaly průběžně.

Měl jsi problém se zkouškami?

Záleželo na každém, jak ke studiu přistoupí. Stačí si to jen dobře naplánovat a nenechat vše na poslední termín. Ústní zkoušku jsem neabsolvoval žádnou, malé obavy jsem měl z book exam. Když tomu člověk věnuje alespoň trochu času, zjistí, že to není nic hrozného. Zkouška byla spíše jen taková formalita, nejvíc práce zabrala individuální příprava do jednotlivých hodin.

Jak tam vypadal třeba společenský život? Přátelé, zábava…

Tím, že jsem bydlel na kolejích mezi ostatními studenty, bylo vše jednodušší. Jako studenti tělesné výchovy jsme měli spoustu společných sportovních aktivit, ale trávili jsme spolu i volný čas. Hodně času jsme trávili ve Sporticusu, což je něco mezi studovnou a klubovnou umístěnou v budově školy, kde studenti tráví svůj volný čas. Zdarma si zde můžete dát kávu, zahrát kulečník, Xbox… Najít si přátelé mezi Finy je ze začátku trochu obtížné, působí docela uzavřeně, ale jakmile projevíte menší zájem a zeptáte se, jaký měli den, jsou ochotni s vámi vést pětiminutový rozhovor o tom, co se dnes událo a jaké jsou jejich pocity.

Měl jsi možnost i cestovat?

Nejvíc jsem procestoval asi na kole. Tolik kilometrů jako za zimní semestr jsem snad nenajel ani za celý život. Kdo neměl kolo, jako by nebyl student. Ale teď vážně. Možností bylo několik, stačilo jen chtít. Téměř vždy se najde někdo s podobnými úmysly jako vy. Hodně oblíbené byly výjezdy organizace ESN, která pořádala zájezdy do Ruska, Laponska nebo třeba plavby po moři.

V čem tě pobyt nejvíce obohatil?

Rozhodně v angličtině. Sice to není ještě úplně ideální, ale beru to jako dobrý start pracovat na sobě po stránce jazykové.

Jaký byl tvůj nej… zážitek?

Těžko jmenovat nějaký konkrétní zážitek, ale určitě nezapomenu na setkání s Finy v sauně. Za každou cenu vám musí ukázat, kdo je tu doma, a přihazují vodu na rozžhavené kameny tak dlouho, dokud nepožádáte, ať trošku zvolní tempo, nebo prostě a jednoduše neodejdete pod ledovou vodu. Postupem času si na vás ale zvyknou, takže se stávalo, že někdy byli i mírnější.  

Doporučil bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Doporučil. V posledních hodinách jsme prezentovali jednotlivé edukační systémy svých zemí. Po zjištění, kolik peněz musí studenti různých zemí utratit za možnost studovat, oproti České republice, mě mnohdy zamrazilo. Získáte všeobecný přehled, zkušenosti, nové přátele a zážitky.

Chorvatsko

Lucie Kutheilová

Dalším studentem, který se s námi podělí o zkušenosti ze zahraničí, bude Lucie Kutheilová, která je v posledním ročníku magisterského studia oboru Aplikované pohybové aktivity a minulý semestr strávila v chorvatském Splitu. Pojďme se společně podívat na její zážitky z této přímořské destinace.

Co tě přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Chtěla jsem porovnat školské systémy u nás v České republice a ve vybrané destinaci. Dalším důvodem, proč vycestovat do zahraničí, bylo poznat jinou kulturu, zvyky a vlastně celkový život.

Jakou destinaci jsi zvolila a proč právě tato volba?

Když jsem si podávala přihlášku na studium v zahraničí, Chorvatsko bylo až na třetí příčce. Na prvním místě jsem měla Lublaň, kam jsem si velice přála odcestovat. Nakonec však výběrové řízení dopadlo tak, že jsem vyjela do chorvatského Splitu. Když jsem se dozvěděla rozhodnutí, byla jsem v první řadě velice nadšená, že jsem se na studium v zahraničí dostala, ale z toho, že to byl Split, jsem tak nadšená nebyla, protože to nebyla vysněná Lublaň. Nakonec se vše k dobrému obrátilo a Split jsem si zamilovala v momentě, kdy jsem po několika hodinách dorazila na místo a ráno se probudila na pláži s východem slunce.

Pomohl ti pobyt v zahraničí k rozšíření obzorů v tvém poli působnosti?

Na Kineziološki fakultet – Sveučilišta, na které jsem studovala, nebyl žádný předmět spojený s mým oborem APA, ale na druhou stranu jsem si mohla vyzkoušet sporty typické pro přímořské státy, jako je například rowing, anebo mít takový praktický předmět, jako je self defense.

Jak tam probíhalo samotné studium?

Měla jsem možnost vybírat si z předmětů z magisterského i bakalářského studia, nabídka byla velmi pestrá. Nakonec jsem měla šest předmětů. Již zmíněný rowing se skládal ze dvou částí, jak z té praktické, tedy na trenažéru nebo na moři, tak i z části teoretické. Právě toto hodnotím velice pozitivně, protože jsme se dozvěděli něco z teorie a následně jsme si mohli samotné veslování i vyzkoušet. Negativně hodnotím to, že ne všichni profesoři mluví anglicky, například hodiny volejbalu byly z 80 procent vedeny pouze v chorvatštině. Pokud jsem však měla nějaký problém, vždy jsem měla možnost ho vyřešit s koordinátorkou naší fakulty.

Měla jsi problém se zkouškami?

Z absolvování zkoušek jsem měla velký strach, protože to bylo poprvé, kdy jsem se vše učila v anglickém jazyce. Ke zkouškám jsem obdržela materiály a nakonec jsem všechny zkoušky absolvovala úspěšně. Byla zde také možnost navštěvovat v podvečerních hodinách tělocvičnu, kde jsme trénovali na praktické zkoušky.

Jak tam vypadal třeba společenský život? Přátelé, zábava…

Většina společenského života se odehrává na Rivě, a to přímo u moře. Scházejí se zde lidé v místních kavárnách, restauracích nebo u vody. Také jsme tam objevili místo, na kterém jsme se setkávali s ostatními Erasmus studenty. Pokud jsme si chtěli odpočinout od ruchu ve městě a zavítat do přírody, stačilo jít cca čtyři kilometry do nádherného parku, který byl dobře uzpůsoben k běhání a bylo zde také úžasné místo pro milovníky horolezectví s výhledem na moře. Vzhledem k tomu, že se mezi mé záliby řadí i jízda na longboardu, tak jsem využívala tras, které byly v tomto parku dlouhé zhruba deset kilometrů. Nedaleko parku se pak nacházela pláž, kterou jsme využívali buď po sportu, nebo jako místo pro relaxaci. O společenské aktivity se nám starali koordinátoři z ESN, kteří organizovali například international dinner, různé výlety, možnosti návštěvy psího útulku a popřípadě i dalších společenských akcí.

Měla jsi možnost i cestovat?

Cestování bylo možné vždy, když se naskytl nějaký volný čas. Jednou z možností bylo cestování s ESN, kteří pořádali společné výlety pro všechny Erasmus studenty ze Splitu, což hodnotím velmi pozitivně, protože to byla úžasná možnost poznat studenty nejen z jiných fakult, ale také samozřejmě i z jiných zemí. Druhá možnost byla autem, se kterým jsme do Splitu i přijeli. Autem bylo cestování o dost jednodušší a díky tomu jsme mohli procestovat nádherné země, jako jsou Černá Hora, Albánie nebo Bosna a Hercegovina.

V čem tě pobyt nejvíce obohatil?

Pobyt mě určitě obohatil v jazyce, který jsem potřeboval ke každodennímu životu. Dále velmi pozitivně hodnotím to, že jsem si vyzkoušela řešit i problémové situace v angličtině. V neposlední řadě poznání nových lidí a proniknutí do odlišné kultury.

Jaký byl tvůj nej… zážitek?

Jak už jsem uváděla v předchozí odpovědi, byl to výlet do Černé Hory, Albánie, Bosny a Hercegoviny, kde jsme měli možnost během pěti dní poznat tři úplně různé státy, a to jak v kultuře, životě i jídle. Velmi zajímavé bylo setkání s lidmi v těchto zemích, kdy například v Albánii, přímo ve Skadaru, byli lidé velice přátelští a milí, což se v dnešní době zase tak moc nevidí. Další velmi silný zážitek byl ten, když jsme přespávali v 0 °C pod širým nebem nedaleko Sarajeva.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Na tuto otázku mám jasnou odpověď - ANO. Možnost studovat jeden semestr v cizí zemi a navíc s finanční podporou školy je jedinečná šance pro každého vysokoškolského studenta a myslím, že by jí měl využít každý. V nabídce je celá škála míst a každý si může vybrat dle svého uvážení a potřeb.

Izrael

Marta Navaříková

Ačkoliv spousta lidí vnímá Izrael jako neklidnou zemi, pro fyzioterapeutku Martu Navaříkovou jde o srdeční záležitost. Když se jí naskytla možnost studijního pobytu na tamním Wingate Institutu, neváhala. A soudě dle následujících řádků rozhodně nelituje.

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Izrael je srdeční záležitost, kořeny několika kultur, neskutečně rozmanitá země, místo zrození Velikonoc a Vánoc. Nápad se ale zrodil díky doc. Vařekovi, který se o možnosti vyjet na izraelskou univerzitu jen tak zmínil na přednášce.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Naprostou! A nejen koordinátora. Izraelci jsou neskutečně vřelí, takže jít do školy bylo jako potkat se s partou kamarádů. Koordinátorka vzala svoji práci z gruntu a věnovala se mi i ve volném čase (výlety, večeře atp.).

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Jako první vlna výměnných studentů jsem byla trošku pokusný králík a ubytování nebylo úplně promyšlené. Nebo jsem si to alespoň myslela. Malý, drahý pokoj, 12 km od školy (vzdálenost, která byla často rychleji zdolaná pešky než autobusem) se nakonec ale ukázal jako Hilton oproti karavanům (doslova!), které jsou k dispozici pro dojíždějící studenty na Wingate. Najít si byt by ale bylo mimo můj rozpočet, takže jsem nakonec byla spokojena s tím, co mi bylo nabídnuto. Izraelskou stravou se nespálíte v žádném fastfoodu ani supermarketu, Izraelci jíst umí! V kampusu se dal pořídit docela dobrý oběd formou švédských stolů, ale pouliční hummus to nebyl.

Jak probíhalo tvé studium?

Wingate je na útesu hned u pláže, takže cesta do školy není vůbec nutné zlo. Předměty byly rozděleny jen do dvou dní a byly opravdu zábavné (ano, v Izraeli začíná týden v neděli). Výuka probíhala západním stylem, divokými debatami a pokusy. Měli jsme hodně domácí práce, ale ta se dala zvládnout o pauzách mezi předměty. Na školu chodí několik olympijských sportovců, izraelských sportovních celebrit a učí tam pár paralympijských koučů, takže pouhé debaty s nimi byly obohacující. Součástí výuky byla praxe, kterou jsem si měla vybrat ze tří míst, ale nakonec se dala rozdělit mezi všechny a vytěžit z ní opravdu maximum - například FC Maccabi Tel Aviv byl opravdu zážitek.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Volný čas byl pět dní v týdnu, takže v „malém“ Izraeli bylo na jeho poznávání času dostatek. Téměř každý volný den jsem díky krásnému počasí (které Izraelci proklínali, protože pro ně bylo extrémní sucho) trávila na pláži. A hned vedle Wingate Institute je neturistická pláž s malou půjčovnou surfů. Měla jsem i možnost cestovat, ať už stopem s baťohem na zádech, jen tak si půjčit auto a zajet si někam dál nebo s vyučujícími na výlety.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšla se stipendiem?

Vyjít se dá s málem. Ale o sezení doma a pojídání suchého chleba myslím studijní pobyt není. (smích) Izrael patří mezi dražší destinace, takže i ubytování a základní životní potřeby stály více než u nás. Určitě je potřeba mít něco našetřeno.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Ano! (Odpověď bych nerozváděla, protože ze zpráv a tisku si hodně lidí myslí opak, takže doufám, že vykřičník za mou odpovědí postačí.)

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Na jazykovou bariéru - anglicky mluví většina lidí, ale cedule a nápisy v hebrejštině nebo arabštině trošku zkomplikují orientaci. A ženy samozřejmě na slušné chování v přítomnosti ortodoxních židů - holky nesnažte se s židy s kloboukem navázat konverzaci. (smích)

Dostala jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Do problémů ne. Ale věřím, že kdyby se člověk cpal, kam nemá (ortodoxní čtvrtě o svátcích), nebo byl neslušný při návštěvě Palestiny, tak by se to problémem nazvat dalo.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Izrael je v hodně směrech dál, než ho vnímáme, ale dají se tam najít místa, která stále připomínají biblické výjevy. Myslím, že obrázky z Googlu a webkamera Zdi nářků nelžou.

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Nejde přisoudit přínos pouze jedné situaci nebo vytrhnout část z kontextu celého pobytu. Jsem moc vděčná, že jsem tam mohla chvíli žít a fungovat.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Určitě, protože zkrátka máte tu možnost a stačí chtít… Ne každý to má.

Japonsko

Nikita Mašterová

S naším seriálem tentokrát zavítáme do země vycházejícího slunce, kam vyrazila na studijní pobyt na Nippon Sport Science University studentka aplikovaných pohybových aktivit Nikita Mašterová. Proč právě do Japonska a co vše jí pobyt dal?

Co tě přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Nad pobytem v zahraničí jsem přemýšlela už ke konci prvního ročníku, ale byla jsem rozhodnutá přesunout tuto akci až na studium magisterské. Nakonec se mi plány změnily a já dostala nabídku na stáž od vedoucí mé bakalářské práce doktorky Soni Formánkové.

Jakou destinaci jsi zvolila a proč?

Mojí cílovou destinací bylo Japonsko. Proč? Jelikož jsem se od malička věnovala sportovní gymnastice a v Japonsku jsou opravdu skvělí gymnasti. Neváhala jsem tedy ani vteřinu a chtěla se vrátit do starých kolejí, začít na sobě pracovat a přiučit se i něčemu novému. Samozřejmě mě Japonsko vždy lákalo i svou kulturou a zvyky, ale na studium jsem se opravdu těšila.

Jak během pobytu probíhalo tvé studium?

Studium bylo ze začátku dosti obtížné. I když si řeknete, že v Japonsku angličtina frčí, je to omyl. Všechny předměty byly vyučovány v rodném jazyce, tedy v japonštině. Z předmětů, na které jsem docházela, uměla anglicky pouze jedna profesorka, ale pro mě to byla zábava a zhruba po měsíci jsem byla schopná rozumět, co po mně vlastně všechno chtějí (smích). Ze začátku mi hodně pomohly spolužačky, které se snažily alespoň trošku mluvit anglicky.

Měla jsi problém se zkouškami?

Problém se zkouškami jsem neměla, ba naopak si myslím, že jsem všechno hravě zvládla. Předměty jsem měla až na japonštinu praktické, ale ani ta nebyla obtížná.

Jak vypadal tvůj společenský život, přátelé, zábava…?

Společenský život jsme nejvíce vedli asi se zahraničními studenty, jelikož jsou Japonci velice zaneprázdnění. Pokud nemají školu či tréninky, jsou do noci na brigádě. I přes to se umí bavit a například takové karaoke je absolutní číslo jedna ve všech směrech.

Měla jsi možnost cestovat?

Ano, měla jsem možnost podívat se i na krásná historická místa a zákoutí Japonska, ale jelikož jsem žena, nerada cestuji stopem. Přesto si myslím, že mi v Japonsku opravdu nic nehrozilo, tak jsem jezdila veřejnou dopravou. Ta ale nebyla zrovna nejlevnější, takže na spousty míst jsem se ani nestačila podívat. Každopádně Japonsko je nádherná země a určit stojí za to, se tam alespoň jednou za život podívat.

Jak jsi vyšla se stipendiem? Musela jsi hodně doplácet ze svého?

Nebudeme si nic nalhávat. Život v Japonsku není zrovna nejlevnější záležitost, a musela jsem rozbít i své prasátko, ale kdybych si odpustila právě to cestování a nějaký ten společenský život, tak si myslím, že se dá se stipendiem v pohodě vyžít.

Pomohl ti pobyt v zahraničí k rozšíření tvých profesních obzorů?

Rozhodně mohu říci, že ano. Nasbírala jsem spoustu nových zkušeností, které jistojistě jako trenérka gymnastiky využiju.

V čem konkrétně tě nejvíce obohatil?

Změnila jsem názor na spoustu věcí, hlavně na to, jak se k sobě lidé dokážou chovat s úctou a respektem. Samozřejmě i spousta dalších důležitých situací, které mě zaskočily, přehodnotila jsem nejen své myšlení, ale také chování k sobě samé a ostatním pro mě bylo nejvíc klíčové.

Jaký byl tvůj nej… zážitek?

Wau! Zážitků jsem měla spoustu, ale asi největším byl pro mě můj poslední den před odletem, kdy mi moje spolužačky připravily rozlučkovou barbeque party, na které jsem dostala nádherný dárek na památku. Byl to krásný ozdobný papír, kde mám vzkazy od všech svých spolužaček, a k tomu jsem ještě dostala nějaké matcha dobroty, které jsem si v Japonsku zamilovala.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům?

Určitě to stojí za to! A navíc dokud máte možnost jet se podívat kamkoli do zahraničí, neváhejte a balte kufry! Pro mě jako člověka, který neuměl skoro ani slovo anglicky, je to zážitek na celý život. Vyzkoušíte si spoustu nových předmětů v japonském stylu, můžete si stejně jako já zlepšit cizí jazyk a odstranit své bariéry. Pokud stále rozmýšlíte, rozhodně tak nečiňte dlouho, protože zážitky a vzpomínky vám už nikdo nikdy nevezme!

Kanada

Viktória Dubecká

Kanada a Camosun College se na chvíli staly studijním domovem pro studentku aplikovaných pohybových aktivit Viktóriu Dubeckou. Proč právě země javorového listu? A jak se jí tu žilo a studovalo?

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Študovať v zahraničí bolo od začiatku jedným z hlavných dôvodov, prečo som išla študovať vysokú školu. No o Kanade sa mi ani nesnívalo, nikdy som si nemyslela a ani som nedúfala, že práve ja by som mohla ísť študovať do Kanady. Podávala som si prihlášku iba na univerzity v Európe, všetky ďalšie exotickejšie destinácie som pokladala pre mňa za nedostupné. A čuduj sa svete, na mojom pohovore, ktorý sa koná pred výberovým konaním, mi ponúkli štúdium v Kanade, vo Victorii na Vancouver Islande. Vraj tam potrebujú ešte študenta s relatívne dobrou angličtinou, ktorý by tam reprezentoval našu univerzitu. Takáto príležitosť sa neodmieta, a tak som súhlasne prikývla, že s radosťou tam pôjdem.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Podpora bola maximálna, mali tam zriadenú kanceláriu, ktorá riadila všetkých zahraničných študentov, kde som mohla kedykoľvek prísť a všetko so mnou promptne vyriešili, poprípade poradili.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

V mojej destinácií sa nenachádzali žiadne internáty, ale škola ponúka všetkým zahraničným študentom program Camosun Home Stay Family. Ide o to, že na základe vašich požiadaviek vám vyberú čo najvhodnejšiu rodinu, u ktorej budete nasledujúci čas bývať. Každý tam má vlastnú izbu a je možné si zaplatiť za Home Stay Family s jedlom, čo bolo pre mňa najjednoduchšie. Vždy som mala prístup ku všetkému jedlu, ktoré sa v dome nachádzalo. Večera bola každý deň navarená a pýtali sa ma, čo mi chutí, čo mi nechutí, poprípade či sú dáke jedlá, ktoré nemôžem konzumovať. Easy Peasy a k tomu sa dá na tom pekne ušetriť, okrem toho, že sa nemusíte zaoberať nakupovaním.

Jak probíhalo tvé studium?

Vzhľadom na to, že som sa veľmi netrápila s prenášaním predmetov, keďže v mojom prípade je nevyhnutné štúdium predlžovať, vybrala som si predmety, ktoré pre mňa vyzerali zaujímavo, tým pádom som so štúdiom nemala najmenší problém. Všetky predmety ma bavili a snažila som sa využiť tento zdroj informácií naplno. Týchto predmetov nebolo síce veľa, no zato som mala pocit, že som mohla každému osobne venovať viac času a o to viac ma obohacovali.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Cestovanie bolo na našom týždennom poriadku, zozbierali sme sa tam partia ľudí, ktorí mali veľký záujem o cestovanie („nečakané“). To nám vždy umožnilo vymyslieť, usporiadať výlet niekam, či už to bolo bližšie po ostrove alebo širšia Britská Kolumbia. Počas týždňa sme sa snažili si splniť všetky nevyhnutné povinnosti, aby sme na víkend mohli niekam ísť, s tým, že sme v piatky nemali školu, náš víkend trval vždy 3 dni.

Jak jsi vyšla se stipendiem?

Úplne bez problémov, zo štipendia som si zaplatila letenku a ubytovanie, v ktorom som mala zahrnuté aj stravovanie plus dáke tie školské poplatky a ešte niečo málo mi ostalo.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Safety first!“ Čokoľvek sa dialo, bezpečnosť bola na prvom mieste, dokonca sme si z toho robili až srandu. Neocitla som sa v žiadnej situácií, v ktorej by som sa cítila byť ohrozená. Na uliciach bolo síce viac ľudí bez domova, ako som od nás zvyknutá, ale boli úplne neškodní.

Na co by si studenti chystající se do Kanady měli dát pozor?

Jednoznačne si dať do poriadku všetky dokumenty, ktoré od vás vyžadujú. Bez potrebných dokumentov sa môžete dostať do problémov, alebo sa vám môže stať, že vám neumožnia isté veci.

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

V tejto oblasti je veľmi rozšírený multikulturalizmus, ľudia pochádzajú z najrôznejších oblastí sveta a všetci sú si tam rovní. 

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Popravde, ja som si dopredu nikdy nezisťovala veľa o krajne do ktorej idem. Najviac sa spolieham na vlastnú skúsenosť. No môžem potvrdiť, že ľudia v Kanade sú naozaj neskutnočno milí a prívetiví, na to my Európania nie sme až tak zvyknutí. Keď sa vám stretne pohľad s okoloidúcim, pozdraví sa vám alebo vás aspoň obdarí úsmevom. Je slušnosť poďakovať sa vodičovi autobusu, keď vystupujete a naozaj keď do niekoho omylom buchnete, dotyčná osoba sa vám ospravedlní. Také maličkosti, ktoré mňa osobne veľmi udivovali a potešili zároveň. 

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Myslím si, že kamkoľvek idete, otvorí vám to oči. Zrazu zistíte, že ten váš maličký svet, v ktorom ste doteraz žili, nie je všetko, čo nám veľký svet ponúka. Spoznávať nové miesta, nové kultúry, prírodu a ľudí...dostávate sa do situácií, kedy telefonát mame vás nezachráni a veci si musíte riešiť sami. Je to nezaplatiteľná skúsenosť do života, ktorá vás posunie vo viacerých oblastiach. Stávate sa nezávislým a sebestačným, musíte.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Jednoznačne, je to spôsob ako spoznať nové krajiny a hlavne sám seba. Obohacujúce po všetkých stránkach. Všade naokolo počúvam, ako by som veľmi rád cestoval a chcem ísť tam a tam a tam. Najjednoduchší spôsob, ako sa tam dostať, je študijný pobyt/stáž v zahraničí, keď vám k tomu ešte poskytujú aj finančnú podporu. Neváhaj a choď!

Kristýna Navrátilová

Zahájení letního semestru máme úspěšně za sebou a spolu s ním začíná i seriál o studentech, kteří se vrátili ze studia v zahraničí. Spoustu z vás jistě zajímá, jaké jsou jejich zkušenosti, jak probíhají zkoušky v cizím jazyce a jestli stihli při studiu i cestovat. Jako první se o své zkušenosti podělí studentka oboru Aplikované pohybové aktivity Kristýna Navrátilová, která měla možnost studovat v průběhu zimního semestru na University of Alberta v Kanadě.

Co tě přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Už odmala jsem snila o tom, že budu jednou studovat v zahraničí, a proto jsem si za tím cílem šla. Nemluvě o tom, že jsem člověk, co potřebuje neustále nějakou změnu a posouvat svoje limity dál. Když se k tomu připojí také vášeň pro cestování a pestrá nabídka destinací na naší fakultě, byla to pro mě jasná volba.

Jakou destinaci jsi zvolila a proč právě tato volba?

Musím se přiznat, že jsem měla původně vybranou úplně jinou zemi, ale nakonec jsem však strašně vděčná, že jsem odjela právě do Kanady. Ze začátku jsem to vnímala dost skepticky, protože studium „tam za vodou“ jsem měla zafixované jako velice náročné. Ve finále šly pochyby stranou, protože jsem si říkala, že to je třeba poprvé a naposledy, co se do Kanady budu moci vůbec podívat.

Pomohly ti znalosti ze zahraničí k rozšíření obzoru ve tvém poli působnosti?

Na University of Alberta, kde jsem studovala, je přímo ve škole tzv. The Steadward Centre, kam jsem chodila jako dobrovolnice pomáhat s tvořením pohybového programu pro osoby s tělesným a přidruženým mentálním postižením. Centrum je určeno lidem se specifickými potřebami a má opravdu širokou nabídku pohybových aktivit pro různé věkové kategorie, což se krásně spojilo i s mým oborem. Mimo jiné jeden z mých předmětů byl zaměřen na APA a dozvěděla jsem se další informace, které mi bezpochyby obzor rozšířily. Jak dobrovolnictví, tak předmět pro mě byly zásadní a výborné zkušenosti, ze kterých teď mohu čerpat dál.

Jak tam probíhalo samotné studium?

Předměty bych spočítala na prstech jedné ruky, ale za to byl jeden předmět několikrát do týdne. Co mě ze začátku překvapilo, že studium bylo hodně o domácí přípravě, úkolech a také čtení. Člověk si na to ale postupem času zvykne a dostane se do toho. Sportovní předměty nebyly čistě jen o pohybu jako takovém, ale také dost o teorii. Ze začátku jsem skutečně nevěděla, že budu chodit na předmět moderní techniky tance a v reálu se na hodinách kromě tančení a ovládání baletních figur, budu zabývat i anatomií a fyziologií těla. Díky famózní profesorce jsem ale pochopila to propojení a člověk by určitě měl ovládat základní znalosti, co se našeho těla týče, aby to poté mohl převádět do praxe.

Měla jsi problém se zkouškami?

Jak s oblibou říkám, záleží čistě a jen na přístupu jedince. Zkoušky se v Kanadě píšou převážně formou testu a ústní zkoušku jsem neměla ani jednu a obecně tam nejsou vzhledem k vysokému počtu studentů moc běžné. V čem se zásadně liší systém zkoušek oproti naší škole, je to, že člověk má předem daný jeden termín zkoušky, na který musí přijít a má také jen jeden pokus. Když však člověk věnuje studiu nějaký čas, nasbírá dobré známky nebo určitá procenta v průběhu semestru a je pro něj potom finální zkouška „jen“ formalita.

Jak tam vypadal sociální život? Přátelé, zábava…

Týden před začátkem školy, která začíná 1. září, se pořádá Orientation Week, kde je neskutečně moc akcí, na kterých se člověk snadno seznámí. Měla jsem možnost potkat lidi ze všech koutů světa a najít si úžasné přátelé, které mám v plánu navštívit v tomto roce. Našla jsem si přátele také mezi mými spolužáky a mohu říct, že jsou Kanaďani neskutečně milí lidé, nic pro ně není problém a jsou otevření vám pomoci s čímkoli. Celkově jsem tam narazila vždy jen na pozitivně naladěné lidi, se kterými jsme téměř neustále navštěvovali nějaké výstavy, cestovali nebo zašli na večeři. Pro milovníky jídla je Kanada také tou nejlepší volbou, protože i v restauracích se setkáte s úplně jiným přístupem a co víc – vynikajícím jídlem.

Měla jsi možnost i cestovat?

Snažila jsem se zapojit do různých studentských organizací, se kterými se člověk může za přijatelnou cenu podívat do hor nebo dalších měst. Já měla štěstí, že jsem narazila na skvělé lidi, se kterými jsme se jeden den dohodli, kam pojedeme, druhý den pronajali auto a jeli. Viděla jsem proto naprosto odzbrojující místa v Národních parcích Banff a Jasper, navštívila města jako Calgary a lásku na první pohled jsem zažila při návštěvě města Vancouver, který jsem celý projela na kole během jedné slunečné neděle.

V čem tě pobyt nejvíce obohatil?

Asi nemůžu zmínit jednu určitou věc. Pobyt v Kanadě se výrazně liší i tím, že to není Erasmus, a proto tam jsou odlišné podmínky studia a celkový řád. Člověk je tam sám za sebe, sám pro sebe a sám se sebou. Dle mého názoru, když v dnešní době nějaký mladý člověk vycestuje někam do zahraničí a setrvá tam chvíli, nemůže pro svůj osobní růst udělat nic lepšího. Zároveň žije sen několika generací, protože vycestovat dřív tak snadno úplně nešlo, obzvlášť třeba do Kanady. Já k tomu od začátku přistupovala s pokorou a otevřenou hlavou a jedině tak jsem se mohla naučit tomu, spolehnout se sama na sebe, dokázat si, že zvládnu udělat zkoušky v angličtině, vnímat to množství nových situací a informací, nebo se prostě jednoduše během těch několika měsíců naučit poměrně slušně vařit.

Jaký byl tvůj nej… zážitek?

Kdo mě zná, ví, že jsem pověstná opravdu šílenými zážitky, který opravdu nikdo nevymyslí. Asi nejděsivější zážitek, ačkoli ho teď hodnotím jako nezapomenutelnou vzpomínku, byl ten, když jsem po celém dni přijela do ubytovacího resortu v Národním parku Banff, který je domovem pro mnoho krásných zvířat, jako jsou například i medvědi, a recepční nám oznámila s naprostým klidem ve tváři, že se v této oblasti dnes jeden objevil. Což by asi nebylo nic moc vzrušujícího, kdyby tam před rokem „omylem“ nesnědl tři ženy, které si vyrazily běhat. Přiznám se, že jsem se tu noc moc nevyspala…

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Za mě rozhodně ano. Především budou mít tu možnost srovnání dvou naprosto odlišných školských systémů, což je klíčové pro budoucí studium. Budou si vážit takových věcí, které jim teď přijdou naprosto běžné, jako je třeba to, že nemusíme platit školné, ani učebnice a úplně krásně se v naší menze najíme do 60 Kč, což jsou samozřejmě jen maličkosti, ale tvoří jeden velký celek a té říkám zkušenost.

Norsko

Martina Hájková

Studentka rekreologie Martina Hájková absolvovala půlroční stáž v organizaci Oslo og Omland Friluftsråd, kde se podílela na realizaci outdoorových programů pro imigranty. Jak se jí v Norsku žilo a co jí stáž dala? To si můžete přečíst na následujících řádcích, ale i na jejím blogu – odkaz na něj najdete na konci rozhovoru.

Jak ses dostala právě k této stáži?

Ve škole mi bylo doporučeno Norsko, že je tam skvělá stáž pro rekreology. Zároveň dostal přítel možnost si vybrat mezi třemi destinacemi na Erasmus, kde bylo i Norsko. Takže to byla jasná věc.

Co bylo nutné zařídit před odjezdem?

Sehnat dostatek zimního oblečení. (smích) Ale asi největší zádrhel byl u ubytování. Musela jsem si zajistit ubytování po dobu stáže, sama a na dálku. Bylo to šílené období, kdy jsem obepisovala, volala, zjišťovala... Ubytování bylo neskutečně drahé anebo nechtěli ubytovat nikoho takto na dálku.

Můžeš popsat svůj pracovní den?

Každý den byl jiný. Většinou ale sestával z nějakého outdoorového programu pro imigranty nebo uprchlíky. Jednalo se o jízdu na běžkách, rybaření, bruslení na ledě, jízdu na kánoích a spoustu dalšího.

Kde jsi bydlela a jak ses stravovala?

První měsíc jsem bydlela přes Airb’n‘b za šílených 20 tisíc korun. Druhý měsíc jsem se „schovávala“ u přítele na koleji. Následně přišlo parádní období, kdy jsme měli s přítelem společný byt na koleji a každý svoje vlastní klíče.

Ohledně stravování bylo zapotřebí pochopit, jak se která potravina jmenuje. Někdy to bylo totiž docela překvapení, když zjistíte, že to, co jste koupili, není to, co jste chtěli. Celkově ale byly potraviny kvalitní a ne tak drahé, když jste se v tom trochu zorientovali.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Měla jsem daný rozpis pracovních dní, takže jsem víceméně věděla předem, kdy budu mít volno. Tím pádem jsem pak podnikala výlety po okolí. V polovině pobytu jsem dostala téměř měsíční volno. Tak jsme s přítelem vyrazili na sever, až za polární kruh na souostroví Lofoty. Bylo to v dubnu, kdy tam ještě byla hodně zima, ale žádní turisté. Nádhera!

Když si odmyslíš cestování, jak jsi vyšla se stipendiem?

Krásně. Díky sdílenému bydlení s přítelem na koleji jsem dokázala s penězi vyjít. Organizace mi ještě přispívala nějaký ten peníz na ubytování a dopravu po Oslu.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Ano. Severské země jsou vyspělé a velmi bezpečné země.

Na co by si studenti chystající se do Norska měli dát pozor?

Připravit se na tu krásnou zemi, ze které se jim nebude chtít zpět.

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo zvyklostem?

Ne. Navíc jsem se díky mé práci setkávala denně s imigranty a uprchlíky, ale vždy se s nimi dalo domluvit, někdy jen rukama a úsměvem, když neuměli anglicky.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Neřekla bych.

Co považuješ za největší přínos svého pobytu v Norsku?

Zlepšení angličtiny, samostatnost, zdokonalení ve vaření, společné bydlení s přítelem, pracovní zkušenost... je toho mnoho.

Doporučila bys stáž v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Vyjeďte - kdy jindy než teď. Možností je spoustu a je to jednoduché, stačí jen chtít a je to vaše. Budete na to vzpomínat celý život.

blog Tučňák na severu

Polsko

Lukáš Koníček

Po velikonoční pauze je tu opět seriál o našich zcestovatělých studentech, kteří absolvovali část svého studia v zahraničí. O své zkušenosti a zážitky se na následujících řádcích podělí rekreolog Lukáš Koníček.

Co tě přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Zkusit si studium v cizí zemi. Poznávat nové země, kultury. Zlepšit si anglický jazyk. A také doporučení od kamarádů, kteří absolvovali studijní pobyt.

Jakou destinaci jsi zvolil a proč právě tato volba?

S výběrem destinace jsem to měl trošku komplikovanější. Původně jsem měl studovat v Irsku, Tralee. Týden před odletem do Irska se mi stal vážný úraz, ale nic, co bych nezvládl. (smích) Po této události jsem musel zrušit mobilitu v Irsku (také se mi to trošku prodražilo, letenka se nedala zrušit plus při vracení stipendia jsem doplácel rozdíl kurzu a byla to docela velká částka). Při zotavování z úrazu jsem měl dost času na to, popřemýšlet nad alternativou, kam by se dalo vycestovat na mobilitu v roce 2017. Na jihu Evropy jsem už byl na pracovní stáži v Řecku, na Rhodosu, tak jsem chtěl vyzkoušet země střední a severní Evropy. Neměl jsem moc na výběr, protože plno destinací bylo už obsazených. Kamarád, který byl na erasmu ve Varšavě, mi doporučil právě hlavní město Polska. Rozhodující faktory pro studium ve Varšavě byly nízké náklady na život, časová dostupnost z Varšavy do Olomouce (je to cca šest hodin) a také že jsem ještě v Polsku pořádně nebyl. Při výběru alternativy místo Tralee mi hodně pomohla paní Mgr. Hanelová, které bych chtěl touto cestou poděkovat za vstřícnost a ochotu. Jestli máte jakýkoliv dotaz ohledně Erasmu, tak neváhejte a kontaktujte paní Mgr. Hanelovou, nejlépe pomocí e-mailu si domluvte schůzku, určitě vám vyjde vstříc.

Pomohl ti pobyt v zahraničí k rozšíření obzorů v tvém poli působnosti?

Jako budoucí rekreolog jsem měl plno oborových předmětů hotových z domácí univerzity, neměl jsem tak moc možnost absolvovat polské rekreologické předměty, ale určitě jsem si rozšířil obzory, co se týče polského školského systému.

Jak tam probíhalo samotné studium?

První týden byl informační, přivítal nás prorektor univerzity a předal nám upomínkové dárky, poté jsme se seznamovali s tím, jak bude probíhat výuka. Také jsme měli prezentaci o Polsku, kde nám sdělili bližší informace o životě v Polsku. Zajímavý byl kurz polštiny, pro nás Čechy snadný, pro ostatní docela náročný, zejména pro Turky. Student si mohl sestavit rozvrh sám podle toho, jak mu to vyhovovalo.

Zimní semestr začal v září a končil v lednu. Měl jsem více praktických předmětů než teoretických. Na vysoké úrovni bylo plavání, volejbal, gymnastika. V plavání nás učil pedagog, který byl trenérem olympijské vítězky z Athén Otylie Jędrzejczak (zlatá medaile za 200 m motýlkem). Jednou nás dokonce Otylia návštivila při hodině plavání. Gymnastiku jsme měli s polskými studenty, jelikož jsem měl splněné základy gymnastiky z domácí univerzity, tak mě zařadili do gymnastiky pro magistry. Zprvu jsem myslel, že to bude sranda, ale jak jsme začali dělat lidské pyramidy, už mi do smíchu nebylo. Většina polských studentů byla gymnasticky zdatná, ale já jsem s tím trošku bojoval. Požadavky na nás byly stejné jako pro polské studenty. U teoretických předmětů bylo výhodou, že učitelé uměli dobře anglicky, bohužel u praktických předmětů to bylo s angličtinou horší.

Měl jsi problém se zkouškami?

Neměl, ale u praktických zkoušek byl někdy problém s angličtinou učitelů. Dalo se s nimi ale domluvit česko-polsky.

Jak tam vypadal společenský život, přátelé, zábava?

Hned první den zorganizovali polští mentoři akci na nábřeží u řeky Visly, kde jsem poznal polovinu erasmáků. První týden byl náročný, každý den byla párty. Po týdnu jsem musel brzdit, protože jsem měl vítr v peněžence. Většina erasmáků bydlela na kolejích - a nebylo nás málo, kolem 90 studentů. Koordinátorka říkala, že normálně bývá erasmáků méně. Každý den jsme něco podnikali, ať už fotbal v areálu školy nebo ping-pong na koleji, někdy jsme i společně vařili. Škola pro nás vyčlenila v určité časy tělocvičnu, kde jsme mohli hrát volejbal, fotbal, basktebal. Varšava je velkoměsto, takže je tu spousta diskoték a možností.

Měl jsi možnost i cestovat?

Cestovali jsme hodně, byli jsme v Krakově nebo ve Wroclawi. Tyto výlety pořádali polští mentoři. Z Varšavy jsou levné lety do Velké Británie a Irska. Tak jsme využili těchto letů a podnikli dva výlety, do Skotska (Edinburgh) a do Irska (Dublin). Obě města jsou úžasná, mě ale více okouzlil Edinburgh, také nám na skotské poměry vyšlo krásné počasí. Z Varšavy je plno možností vycestovat levně do celé Evropy. Ostatní erasmáci cestovali do Švédska, Itálie, Portugalska. Letenky jsou opravdu levné, když vychytáte dobrý termín. Co můžu doporučit, tak letět s Raynairem.

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život – jak jsi vyšel se stipendiem? Musel jsi hodně doplácet ze svého?

Polsko je, co se týče cen potravin, na tom stejně jako Česko. Maso mají dokonce levnější a kvalita je dobrá. Stipendium mi pokrylo ubytování a jídlo, dá se s ním v pohodě vyžít. Akorát výlety jsem si platil z vlastních úspor.

V čem tě pobyt nejvíce obohatil?

Poznal jsem spoustu nových národností, kamarádů, z Číny, Pákistánu, Íránu, Chorvatska, Francie, Sicílie, Německa nebo Portugalska. A poznal jsem různé návyky odlišných kultur.

Jaký byl tvůj nej… zážitek?

Zajímavých zážitků jsem měl hodně, ale ty se spíše hodí vyprávět u piva. (smích) Ovšem můžu se podělit o jeden infarktový zážitek. Když jsme měli letět do Dublinu, rezervoval jsem hotel pro deset lidí. Při rezervování jsem nemusel platit zálohu, pouze stačilo zadat údaje o platební kartě, což se ukázalo později jako velká chyba. Následovně pár lidí řeklo, že ubytování je drahé, že našli lepší. Tak jsem musel zrušit rezervaci, ovšem při čtení podmínek jsem zjistil, že budu muset zaplatit storno poplatek ve výši objednaného ubytování, což činilo cca 1000 EUR. V tu chvíli se mi orosilo čelo a popadla mě bezmoc, že po zbytek studia uvíznu na kolejích a budu jíst jen čínské nudle. Hned jsem volal osobní bankéřce do Česka, jestli proběhla nějaká platba z mého účtu. Ta mě informovala, že se z mého účtu nic nestrhlo, tak jsem rychle peníze převedl na svůj druhý účet a následovně napsal e-mail hotelu v Dublinu, že jsem chudý student a že bych byl rád, kdyby po mě storno poplatek nechtěli. Ve finále se mi z hotelu nikdo neozval, ani z účtu nic neodešlo. Zachránilo mě asi to, že jsem nezadal třímístné číslo ze zadní části karty, což je při platbách přes internet povinné. Ponaučení zní, že zásadní rozhodnutí se nemá dělat ve spěchu a také že by člověk neměl jen tak zadávat někde svoje údaje o platební kartě.

Doporučil bys studium v zahraničí i ostatním studentům?

Studium v zahraničí určitě doporučuji. Rozšíří vám obzor o ostatních kulturách, a vytvoříte si nové přátelské vztahy. Po absolvování programu Erasmus budete moci navštívit kamarády z celé Evropy, nebudete muset platit za ubytování, kamarádi vám udělají průvodce po jejich zemi. Erasmus také zvýší vaše šance při ucházení se o práci, zaměstnavatelé zkušenosti ze zahraničí zohledňují. Rád bych také doporučil využít možnost účastnit se pracovní stáže. Sám jsem byl na pracovní stáži v Řecku, na ostrově Rhodos, kde jsem pracoval jako asistent v kite stationu a tato praxe mě velmi obohatila. Nebojte se těchto možností využít!

Španělsko

Edita Hendrychová a Patrik Svoboda

Další část seriálu věnujeme studentům oboru rekreologie Editě Hendrychové a Patrikovi Svobodovi, kteří strávili zimní semestr ve Španělsku. Jakou destinaci si vybrali, jaké si přivezli zážitky a zda se naučili španělsky, o tom se dozvíte na následujících řádcích. Mimochodem odpovídali většinou dohromady, takže až na výjimky nerozlišujeme, kdo za kterou odpovědí stojí. 

Co vás přimělo přihlásit se na studijní pobyt v zahraničí?

Vždycky jsem chtěla zkusit, jaké to je studovat v zahraničí. Ale trochu jsem váhala, protože musím stihnout Bc. za tři.roky kvůli předchozímu studiu. Nakonec jsme se společně s přítelem rozhodli a oba přihlášku podali. Lákalo nás vycestovat a žít půl roku v jiné zemi, ale taky poznávat nová místa, kulturu i jazyk.

Jakou destinaci jste zvolili a proč právě tato volba?

E: Bylo těžké vybrat si z nabídky mezi tolika atraktivními a zajímavými nabídkami. Ale nejvíc nás zaujalo Portugalsko se Španělskem. Dostala jsem se do Coimbry (Portugalsko), ale nakonec jsem odjela do španělské Vitorie-Gasteiz, kam se dostal Patrik. Největší sranda byla v tom, že se přihlásil na Universitu Pais Vasco, která má sídlo v Bilbau, a myslel si, že budeme u moře. Vitoria je ale od moře asi 80 km daleko. Nakonec jsme místo letadla jeli autem od taťky, a mohli jsme tak jezdit k moři, kdykoliv se nám zachtělo.

Pomohl vám pobyt v zahraničí k rozšíření obzorů ve vašem poli působnosti?

Ano, především co se týče jazykové vybavenosti.

Jak tam probíhalo samotné studium?

Do Španělska jsme přijeli někdy v srpnu, protože jsme před začátkem školy měli 14denní intenzivní kurz španělštiny. Ten nám hodně pomohl, jelikož jsme španělsky neuměli. Ale rychle jsme se aklimatizovali. Všichni profesoři byli hrozně ochotní a pomáhali nám. Předměty, které jsme měli, se vždy skládali z teoretické a praktické části, půl na půl. Zajímavým a zcela novým předmětem pro nás byla pelota vasca, která je národním sportem Baskicka. Pokud chcete vědět více o tomto sportu, můžete se podívat na naší stránce, která byla jedním z požadavků k ukončení předmětu www.pelota-vasca.webnode.cz

Měli jste problém se zkouškami?

Se zkouškami jsme problém neměli, učitelé byli vstřícní a hodnotila se i praktická část předmětu, takže závěrečná zkouška byla spíše formalita.

Jak tam vypadal třeba společenský život? Přátelé, zábava…

Už před začátkem školy jsme se seznámili s dalšími zahraničními studenty a díky Erasmus akcím jsme poznali spoustu lidí ze všech koutů světa, se kterými jsme se stýkali. Každou středu Beerpong a k tomu nejrůznější festivaly, slavnosti vína atd. Ve Španělsku jsou skvělí lidé, každý den jsou do večera v ulicích, popíjí víno a baví se, a i když zrovna není nějaký festival, kterých je tam velké množství, vždy si najdou důvod, proč se sejít a užít si krásný den pohromadě.

Měli jste i možnost cestovat?

P: Jelikož jsme do Španělska odjeli autem, už cesta tam byla výzvou. A možnost cestovat se tím pádem zvýšila. Autem jsme projeli sever Španělska, od Bilbaa po pobřežní cestě až do A Coruñi a Santiaga de Compostela, a poté zpět směr León a Burgos. Jeli jsme i do Portugalska s blablacar a poté okolo 1000 km stopem zpět. To bylo dobrodružství, pro Editu první zkušenost se stopováním. Projeli jsme Lisabon, Coimbru, Porto, Vilu Real, atd. A přes školu byla možnost jezdit každou sobotu na celodenní výlety zadarmo na různá krásná místa. :-)

Když si odmyslíte cestování a bohatý společenský život – jak jste vyšli se stipendiem? Museli jste hodně doplácet ze svého?

Dopláceli jsme určitě, ale asi ne tolik, co ostatní. Velkou výhodou totiž bylo, že jsme bydleli spolu a vařili si. Nejezdili jsme MHD ani vlakem, protože jsme bydleli asi 15 až 20 minut od centra, fakulty a kampusu na jazyky, všude jsme chodili pěšky nebo jeli autem. A park a sportoviště jsme měli ještě blíž.

V čem vás pobyt nejvíce obohatil?

Naučili jsme se španělsky, poznali nové přátele, procestovali kus Španělska a Portugalska, užili si spoustu zábavy a získali mnoho cenných zkušeností.

Jaký byl váš nej… zážitek?

E: Nejlepší pistáciová zmrzlina, nejhorší probuzení na stopu, když Paťovi funěli u hlavy tři velcí psi, nejkrásnější katedrály a kostely, těch nej zážitků byl nespočet..

P: Super zážitků bylo mnoho, ale nejhorší byl při zkolabování kamaráda a následné první pomoci, kdy se k nám seběhlo několik Španělů, nerozuměl jsem ani slovo a při tom jsem zachraňoval kámoše.

Doporučili byste studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Ano, studium v zahraničí je super možnost, jak si vyzkoušet něco nového, třeba i jazyk. Studovat v zahraničí, navíc s finanční podporou EU, je šance, kterou by měl každý využít. V magisterském studiu tuto možnost určitě využijeme znovu.