S další částí našeho seriálu o zkušenostech studentů ze zahraničních pobytů se podíváme do Irska. Je to země zelených rozlehlých luk, kde pořád prší a kde Guiness teče proudem? Nejen to prozradí studentka fyzioterapie Barbora Škařupová, která studovala na Institute of technology Tralee.
Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?
Jako studenti fyzioterapie máme trošku omezenější výběr zahraničních univerzit, a tak moje volba byla mezi Irskem a Finskem. V obou případech mě nejvíce lákala příroda, ale vyhrálo to Irsko. A to hlavně proto, že do Finska bych musela odjet už na začátku ledna a nestihla dodělat zkoušky. Do Irska jsem odjížděla asi třetí týden v lednu, což pro mě byla přijatelnější možnost. Taky se mi líbilo, že je zde prvním jazykem angličtina.
Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?
Určitě ano. Michael mi první den školy pomohl sestavit rozvrh, a když se v průběhu semestru objevily nějaké problémy, pomáhal mi všechno řešit. Člověk se sice nemůže spoléhat, že ho v předpokládaný čas najde na daném místě, ale to je spíš věc irské povahy.
Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jsi bydlela?
První polovinu semestru jsme bydlela v hostelu, kde jsem za 25 odpracovaných hodin týdně měla ubytování zdarma. Poté jsem se přestěhovala do studentských apartmánů v centru města. Tralee je malé městečko, takže výhodou bylo, že se dalo všude dostat pěšky nebo na kole. Apartmány v centru jsou obývány hlavně mezinárodními studenty, což bylo pro mě plus, které mnohonásobně převážilo nějaké nepohodlí (ne vždy tekla teplá voda, v zimě se moc netopí, pokud člověk nechce připlácet balík za elektriku, nebo všeobecná vlhkost). Ale ubytování je zařízené tak, že v každém apartmánu jsou čtyři samostatné pokoje i s koupelnou a vybavená kuchyň i s obývací částí.
Ve škole byla možnost chodit do jídelny, kde ale byly na výběr většinou jídla fastfoodového typu, takže jsem si hlavně vařila.
Jak probíhalo tvé studium?
V Irsku jsem studovala v letním semestru. Školu jsem měla od pondělí do pátku a nejdřívější hodiny bývaly na devět a nejpozději jsem končila v šest. V pátky jsem měla jenom dopolední vyučování, ale určitě by šel rozvrh a předměty zkombinovat tak, aby se končilo už ve čtvrtek. Předměty bývaly většinou složeny z přednášek a seminářů nebo praktik. Většinou byly rozděleny na více částí s různými učiteli.
Jaké předměty jsi absolvovala? Můžeš popsat jejich průběh/problémy/výzvy, komunikaci s vyučujícími?
Předmětů jsem měla pět, a i když se to zdá málo, tak rozvrh jsem měla plný. Velkou výzvou byl pro mě předmět APA: Disability studies, kdy nám byl každému přidělen klient, se kterým jsme se po celý semestr jednou týdně setkávali v tělocvičně. Moje klientka byla paní s mentální poruchou. A tak pro mě nebylo zas tak náročné sestavit pro ni tréninkový plán, jako bylo u klientů s tělesným postižením. Vetší obavy jsem měla z komunikace. Předmět, který mě velmi zaujal, bylo Critical Thinking & Innovation, kdy jsme se v hodinách plnili různé úkoly, snažili se najít nové cesty, dívat se na problémy ze všech možných úhlů a zkoušet nové výzvy. S vyučujícími jsem problém neměla, naopak se mi na nich líbil přátelský přístup. Nebyl problém se domluvit a vždycky mi vycházeli vstříc (pokud si člověk nesplete rozvrh a chybí na 80 % praktik, to už moc radost nemají).
Celkově jsem byla se školním systémem spokojená. Oproti studiu doma jsem vypracovávala více různých projektů i v průběhu semestru, a známka se tedy neskládala jenom ze závěrečného testu. Například jsme byli hodnoceni na základě týdenních reflexí na probrané téma, psali jsme esej, vymýšleli jsme nový projekt/produkt, vedli jsme tréninkovou hodinu…
Jaký jsi měla na zahraniční univerzitě studijní jazyk? Měla jsi kvůli cizímu jazyku problém s výukou?
Mým studijním jazykem byla angličtina. Zpočátku mi trvalo, než jsem si zvykla na irský přízvuk, který jsem párkrát považovala za galijštinu, ale jinak jsem problémy neměla.
Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?
Díky týdennímu midterm breaku, dvoutýdenním velikonočním prázdninám a pár dalším neplánovaným volným dnům jsem měla spoustu času na cestování. A tak jsem se podívala během prázdnin i do Finska a Nizozemí a měla ještě hodně času na Irsko samotné. A přestože Irsko není velká země, tak za ten čas, co jsem tam strávila, nemůžu říct, že bych se podívala úplně na všechny místa, co bych si přála. O víkendech a dnech volna jsme podnikali hodně výletů na kole, a to i na více dní po okolí do Dingle, Killarney nebo okolo Ring of Kerry.
Přes týden byly na výběr různé sportovní aktivity, chodila jsem hrát volejbal, do aquaparku nebo si jenom zaběhat, a když začalo být tepleji, mohli jsme si vyzkoušet Gaelic football. Celkově nebyly dny, kdy bychom něco nepodnikali.
Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšla se stipendiem?
Jelikož jsem ze začátku bydlela v hostelu, něco jsem ušetřila. Ale všechny peníze jsem stejně obratem utratila za cestování. Takže se mi to docela těžko hodnotí. A navíc cestování a bohatý společenský život k Erasmu neodmyslitelně patří. Každopádně v druhé polovině semestru jsem velkou část ze stipendia utratila za ubytování.
Cítila ses v zemi bezpečně?
Ano. Irové všeobecně jsou velmi otevření a starostliví, takže se mi často stávalo, že mi lidé nabízeli pomoc, aniž bych se musela ptát. Nemusela jsem se bát, ani když jsem někdy i jako samotná holka stopovala. Což byl nakonec velmi oblíbený způsob cestování, kdy jsem se při povídání dozvěděla asi úplně nejvíc o irské kultuře. A nepřestávala mě dostávat jejich srdečnost. Často nás lidé vozili kilometry a kilometry dál, než měli namířeno, nešetřili radami anebo nám domlouvali u přátel místo na přespání.
Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?
Aby si nezapomněli pláštěnku.
Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?
Nemyslím si.
Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?
Nemám a asi jsem ani neměla moc představu, jaké je stereotypní zobrazení Irska. Pokud to mají být zelené rozlehlé louky, nekonečný déšť, zarostlé kamenné zídky, na každém rohu hospoda, kde se čepuje Guiness a hraje živá místní kapela… tak se neliší vůbec nic.
Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?
Určitě angličtinu, kterou jsem si zlepšila. Neměla jsem problém bavit se s lidmi, a to víceméně o čemkoliv. Člověk zjistí, že si vždycky nějak poradí. A to nakonec nejenom s jazykem, ale v jakékoliv situaci, kterou musí řešit. Naučila jsem se samostatnosti a nebát se spoléhat se sama na sebe. Nebát se ptát nebo říct „ano“ sebešílenějším nápadům. Také je skvělé mít možnost porovnat různé vzdělávací systémy a odnést si z toho to, co člověku vyhovuje a co zase ne. A za co jsem nejvíc vděčná, jsou přátelství, která jsem mohla navázat, a lidé, které jsem v průběhu potkala. Atmosféra mezi zahraničními studenty je velmi přátelská a bezprostřední. A tak stačilo vždycky jenom vyjít před apartmány a člověk byl obklopen spoustou skvělých lidí.
