Naše studentky Alžběta Černá (APA) a Vendula Dostálová (REKRE) se rozhodly strávit léto 2025 v Kanadě – ne jako turistky, ale jako součást týmu, který otevírá dveře do světa outdooru lidem s handicapem. V rámci organizace AdaptABLE Outdoors se zapojily do programů, které dokazují, že i ti, kteří čelí fyzickým omezením, mohou naplno zažívat krásu přírody. Místo klasického studentského léta tak Bětka s Vendy zažily dobrodružství, které spojilo jejich obory studia s hlubším smyslem a osobním růstem. Každý den přinášel nové výzvy, ale i silné momenty vděčnosti a radosti. Jejich zkušenost ukazuje, že pomoc druhým má často největší dopad právě na nás samotné.
Jak jejich kanadské léto opravdu vypadalo, už ale nejlépe popíšou samy Alžběta a Vendula …
Během tohoto léta jsme měly jedinečnou možnost vyjet na pracovní stáž do Kanady – země, která nám od prvního dne připravila nejedno překvapení. To první přišlo hned po příletu, kdy nám nedorazilo ani jedno z našich zavazadel. V tu chvíli jsme pochopily, že dobrodružství začíná! A i když to nebyl úplně ideální start, naučil nás trpělivosti, nadhledu i schopnosti brát věci s humorem – dovednostem, které jsme pak využívaly po celou dobu pobytu.
Tak nějak začala naše tříměsíční stáž v organizaci AdaptABLE Outdoors Recreation Society v kanadské Albertě, nedaleko města Pincher Creek. Vyrazily jsme tam společně a navázaly na loňskou práci studentek naší fakulty, Alči a Barči. Společně jsme se staly součástí týmu, který umožňuje lidem s nejrůznějšími typy postižení nebo se zdravotním znevýhodněním zažívat outdoorové zážitky v krásné kanadské přírodě. Byla to pro nás velká zkušenost i pocta pokračovat v projektu, který má obrovský smysl – pro klienty i pro nás samotné.
V organizaci jsme se zapojovaly do adaptivních outdoorových programů, které by mnozí považovali za nemožné. Patřily mezi ně například horská turistika, kayaking nebo rybaření – a to jak ze břehu, tak přímo z kajaku. Každá z těchto aktivit vyžadovala specifické vybavení – ať už šlo o TrailRider – speciální vozík s jedním kolem určený pro pohyb v náročném terénu – nebo o stabilizační systémy pro lodě, speciálně upravené sedačky do lodí a elektrické rybářské pruty ovládané pomocí hlavy nebo třeba lokte. Vše bylo vždy přizpůsobeno individuálním potřebám účastníků.
Abychom mohly klienty skutečně podpořit, absolvovaly jsme hned na začátku stáže komplexní školení, během kterého jsme se naučily ovládat TrailRider, zajišťovat bezpečnost na vodě i v terénu a zdokonalily jsme se v komunikaci s klienty.
Ačkoli nám na začátku všichni říkali, že kanadské léto bývá suché a teplé, letošní sezóna byla prý výjimkou – počasí nás často překvapovalo vydatným deštěm, větrem nebo bouřkou. I proto byly některé programové dny opravdovou výzvou – jak pro nás, tak pro klienty. Musely jsme o to víc dbát na bezpečnost, sledovat předpovědi počasí a přizpůsobovat programy aktuálním podmínkám – ať už šlo o riziko podchlazení, vzniku náhlé bouřky či silného deště.
Mimo samotné programové dny jsme se velmi aktivně zapojovaly také do správy sociálních sítí organizace. Sdílely jsme příspěvky s fotkami přímo z programů, natáčely a tvořily reels videa, která zachycovala atmosféru a radost z aktivit – a i v tomto směru jsme se posunuly zase o kus dál.
Tři měsíce jsme strávily v kanadských horách a setkávaly jsme se s neuvěřitelnou vděčností lidí, se kterými jsme pracovaly. Každý program – ať už šlo o horskou turistiku, kayaking nebo rybaření – pro nás znamenal novou zkušenost a někdy velkou výzvu. Pro mnohé z našich klientů to byl vůbec první zážitek tohoto druhu v životě. Vidět jejich radost a odhodlání bylo něco, co se slovy těžko popisuje. A i když některé dny byly fyzicky i psychicky náročné – tahat TrailRider do kopce opravdu není procházka růžovým sadem – největší síla byla v tom, že jsme to vždy zvládly spolu.
Naše kanadská realita byla jiná než studentský stereotyp, který známe z Česka. Bydlely jsme v karavanu uprostřed lesa, obklopené tichem, krásnými výhledy na hory a občas i návštěvou zvědavých medvědů. Každý večer jsme usínaly s pocitem, že zažíváme něco výjimečného – a jsme za to nesmírně vděčné. Žily jsme na ranči, kde jsme se nikdy necítily samy – měly jsme domov, zázemí, auto na cesty, a hlavně pocit sounáležitosti. A když jsme zrovna neměly pracovní program, vyrážely jsme na výšlapy do národních parků, k jezerům nebo na menší roadtripy. V Kanadě totiž platí jedno pravidlo – všude je daleko, ale ten výhled za to stojí.
Co nám stáž dala? Když se ohlédneme zpátky, nebyla to jen pracovní zkušenost – byla to životní zkušenost. Od lidí, se kterými jsme pracovaly, jsme si odnesly především vděčnost a schopnost radovat se z maličkostí, které často bereme jako samozřejmost. Uvědomily jsme si, že i malá pomoc může mít pro osoby s postižením obrovský význam. A v neposlední řadě nám život v zahraničí ukázal, že právě mimo komfortní zónu začíná ten skutečný osobní růst. Z Kanady jsme si přivezly nejen stovky fotek a historek (a několik nových svalů z tahání TrailRideru do kopce), ale hlavně nový pohled na svět i na sebe, mnoho zkušeností a vděčnost za všechno, co jsme mohly zažít. A jestli se tam někdy chceme vrátit? Rozhodně ano. Protože některá místa vám zůstanou v duši – a Rocky Mountains v Albertě jsou přesně tím místem.
Pokud váháš, jestli se vydat na zahraniční stáž – neváhej. Možná tě překvapí spousta nových situací, ale rozhodně to bude dobrodružství, které ti změní pohled na svět i na sebe.
Text: Alžběta Černá
