My, studenti z Neředína ve světě: Petra Grmolcová

pátek 22. září 2017, 8:15 – Text: Tereza Kučerová

Na to, že to byla původně britská trestanecká kolonie, je dnes Austrálie pěkná a vyspělá země, říká studentka navazujících magisterských aplikovaných pohybových aktivit Petra Grmolcová. V Austrálii absolvovala tříměsíční pracovní stáž a na následujících řádcích nejen o ní leccos zajímavého prozradí.

 

Jak ses dostala právě k této stáži?

Tato myšlenka byla v mé hlavě již tři roky. V akademickém roce 2014/2015 jsem absolvovala můj první Erasmus ve Finsku ve Vierumäki, kde jedním z našich zahraničních lektorů byla Kati Karinharju z Finska. Kati vedla svou hodinu přes Skype až z daleké Austrálie. Jak jsme se později dověděli, Kati pracovala v organizaci, která sídlila v Gold Coast, tedy ve východní Austrálii, na jednom z nejkrásnějších pobřeží celé Austrálie. Organizace se zaměřovala na lidi s postižením, převážně mentálním, a poskytovala jim různé druhy nejen sportovních, ale i uměleckých a kulturních aktivit. Kati se zaměřovala na sportovní aktivity, převážně na surfing. Dosud si pamatuji mé ohromení z celé její hodiny. V tu chvíli mě napadla myšlenka, že by nebylo od věci si takovou práci vyzkoušet a ještě k tomu v Austrálii. Tak jsem si okamžitě začala shánět informace, zda bych si mohla nějakým způsobem vyzkoušet tuto práci na pro nás nejvzdálenějším světadíle, Austrálii. No a za pár let přišla ta pravá chvíle a já jsem měla tu úžasnou možnost  pracovat v Gold Coast Recreation and Sport Inc.

 

Co bylo nutné zařídit před odjezdem?

Jelikož jsem si tuto stáž našla sama a naše fakulta neměla s Austrálií žádnou zkušenost, bylo potřeba udělat hodně práce, než jsem vůbec mohla na stáž vyrazit. Nejprve jsem kontaktovala samotnou organizaci, zda bych vůbec mohla u nich pracovat. Naštěstí mi odpověděli kladně a byli moc rádi, že jim pomůže člověk, který se přímo pohybuje v této oblasti. Poté byla řada na schválení této destinace a organizace pro moji stáž mou univerzitou. Ze začátku to nevypadalo moc nadějně, ale společně s paní Hanelovou a docentem Kudláčkem jsme tuto myšlenku prosadili, a to hlavně z důvodu, že Austrálie není ještě na seznamu partnerů naší fakulty, ale mohla by se stát celkem atraktivní destinací pro další studenty. Tak jsem se stala takovým pokusným králíkem, který jel tuto oblast prozkoumat jako první. Samozřejmě jsem vděčná naší univerzitě, protože bez ní by bylo těžké vycestovat, a to hlavně kvůli financím.

Po vyplnění dokumentů Letter of Admisson a Training Agreement od dané organizace a schválení ze strany Univerzity Palackého jsem si ještě musela zařídit víza do Austrálie. S tím jsem bohužel měla menší problémy, jelikož organizace Gold Coast Recreation and Sport Inc. neměla skoro žádnou zkušenost s dobrovolníky mimo Austrálii a nedokázali mi poradit s typem víz, které si mám zařídit. Nakonec jsem si tedy zařídila jen turistická víza, která by ale správně dobrovolník v Austrálii mít neměl. Vědomí, že nemám správné dokumenty, mě stálo tolik nervů, že bych tohle řešení nikomu rozhodně nedoporučovala.

 

Můžeš popsat svůj pracovní den?

Do práce jsem chodila od pondělí do pátku, od 9:00 do 14:30. Ráno jsem většinou chodívala o něco dříve, abych mohla pomoci s přípravou aktivit a měla také čas na přivítání kolegů a klientů. Pracovní den byl rozdělen do dvou částí – dopolední a odpolední program. Díky kolegyni, která měla na starosti administrativu a rozvržení programu, jsem si vybrala aktivity, které jsem chtěla vést, popřípadě při nich asistovat. Každý den jsem měla jiné aktivity, které jsem si narámně užívala. Vyzkoušela jsem si opravdu širokou škálu programů, jako například surfing, kayaking, plachtění, fitness, paddleboarding, golf, tenis, plavání, yoga, tanec, divadlo, MMA, čínské bojové umění, ale také vaření či hudební program.

Rána bývala velmi hektická. Pomáhalo se klientům posnídat a poté jsme se přesouvali na určitá místa, kde probíhaly dané aktivity. Aktivity trvaly hodinu a půl. V poledne jsme měli hodinovou pauzu na oběd a poté jsme se opět přesouvali na další stanoviště. Po odpoledním programu jsme většinu klientů sváželi zpátky do hlavní budovy organizace a poté si je rodiče  již vyzvedli. 

 

Kde jsi bydlela a jak ses stravovala?

Bydlela jsem v apartmá se třemi dalšími lidmi. Rozhodla jsem se hledat ubytování až na místě, jelikož jsem chtěla na prohlídku bytů osobně. Hledala jsem přes různé stránky na internetu, až jsem našla pár dobrých nabídek, jak po finanční stránce, tak i co se umístění týče. Hodně jsem zvažovala, zda bydlet u pláže, nebo raději blízko práce, ale nakonec jsem si vyzkoušela obojí. Během mého pobytu v Gold Coast jsem vystřídala dva nádherné apartmány, jeden ve 34. patře a druhý ve 14. patře, oba s nádherným výhledem na celé město. Stravování bylo také na mně, takže jsem si připravovala jídla sama, a to i do práce.

 

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Jelikož jsem končila v práci mezi 14:30 a 15:00, měla jsem hodně volného času na poznávání města i okolí. Bydlela jsem blízko moře, tak jsem velice často chodívala aspoň na chvíli na pláž nebo jen tak na promenádu kolem pláže. V Gold Coast bylo pořád co dělat. Velice často jsem si také vyrážela na projížďku na kole podél pobřeží, po parcích či jen tak po městě. Každý víkend jsem navštívila nějaký národní park, kterých bylo v mém okolí hned několik. Bohužel člověk potřebuje k jejich navštívení auto, ale já jsem měla štěstí na spolubydlící, kteří byli také aktivní a vůbec se nebránili nějakým výletům. Anebo jsem si přes internet našla nějakou skupinku lidí, kteří každý víkend podnikali nějaké výlety do okolí.

Po skončení tříměsíční stáže jsem ještě navštívila Sydney, Perth a jihozápadní Austrálii. A jelikož jsem se nacházela na východním pobřeží, nemohla jsem si nechat ujít návštěvu Nového Zélandu, což bylo vždy mým snem.

 

Když si odmyslíš cestování, jak jsi vyšla se stipendiem?

Stipendium jsem dostala celkem vysoké, ale musela jsem zažádat ještě o více. Austrálie je hodně drahá země a ceny se tam pohybují opravdu někde jinde. Překvapily mě například nájmy. Neplatilo se měsíčně, ale týdně, a to částky, které my tady zaplatíme za měsíc. Dopravné bylo také velmi drahé. Studenti sice měli někdy až 50% slevu, ale já jsem bohužel na takovou slevu nárok neměla. Cena potravin se hodně lišila. Jedla jsem hlavně zeleninu a ovoce, což mi nepřišlo až tak drahé – a hlavně bylo kvalitní a čerstvé. Samozřejmě záleželo, v jakém obchodním řetězci jsem nakupovala, ale převážně jsem byla vždy spokojená. S financemi jsem nakonec vyšla, ale člověk musí vědět, jak šetřit a kde nakupovat.

 

Cítila ses v zemi bezpečně?

Před Austrálií jsem žila půl roku v Belgii, kde jsem studovala přes Erasmus, a po Austrálii jsem byla na měsíc v Indii. Pokud žijete někde déle než měsíc, chcete se cítit bezpečně a vědět, že vás nic neohrožuje. A tento pocit jsem za celý můj školní rok měla jen v Austrálii. A s jistotou musím konstatovat, že jsem se nikdy necítila více bezpečně jako právě v této zemi.

 

Na co by si studenti chystající se do Austrálie měli dát pozor?

Určitě si pořešit víza a zjistit si kolem nich všechny potřebné informace. Do Austrálie bez víz určitě nejezděte. Studenta nemine ani přísná kontrola na letišti – dovoz veškerých potravin a léků je striktně zakázán. V letadle před příletem dostanete dlouhý soupis potravin a věcí, které nemůžete do země dovážet a potvrzujete, že nic takového nevezete, jinak dostanete pokutu.

 

Dostala jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo zvyklostem?

S odlišnou kulturou jsem neměla problém, nastalo jen pár nedorozumění. Jak jsem se již zmínila o placení nájmu, tak ze začátku jsem chtěla platit měsíčně, přičemž nájemce byl velice zaskočen. Nepovažuji to za problém, ale spíš za komickou situaci, kdy mě nezbývalo než se tomu jen zasmát. Co mě také velice zaskočilo, byl australský přízvuk. Nemůžu křivdit všem Australanům, ale spoustě z nich jsem ze začátku rozuměla jen každé třetí slovo. Mnohokrát se mě jen ptali, jak se mám, a já jim nebyla schopna odpovědět a ještě jsem se jich třikrát zeptala, co říkali, a nakonec jsem stejně nerozuměla, tak jsem odpověděla, že ano (smích). Po měsíci jsem si naštěstí zvykla a začínala jsem rozumět.

 

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Spousta lidí si myslí, že převážná část Austrálie je buš obydlená klokany a původními domorodci a vyspělá města, průmysl a kultura jsou jen na pobřeží. Jak jsem stačila tuto zemi poznat, je to z velké části pravda. Avšak na východním pobřeží, kde jsem pobývala, leží spousta pěkných měst s kosmopolitní kulturou, na rozdíl od západní části Austrálie, kde osídlení není tak velké. Můžeme zde opravdu jet po dlouhých rovných silnicích buší, kde po stovce kilometrů nenarazíte na zatáčku a snad jedinou překážkou může být ten klokan. Na to, že to byla původně britská trestanecká kolonie, je dnes Austrálie pěkná a vyspělá země.

Dalším mýtem je, že potkáte jedovatého hada nebo pavouka na každém kroku. Myslím si, že tato země není až tak nebezpečná, když člověk dodržuje nějaká pravidla.

 

Co považuješ za největší přínos svého pobytu v Austrálii?

Já považuji celý můj pobyt v Austrálii za velký přínos do života. Obrovskou zkušeností pro mě bylo žít pár měsíců na druhé straně zeměkoule, v odlišné kultuře a vyzkoušet si pracovní život v této zemi. Australané se rozhodně nemají špatně, ale pro lidi z jiné země je velice těžké žít a plně pracovat v Austrálii, mnoho z nich má hlavně problém s vízy a pracovní nabídkou. Dalším velkým přínosem, a to hlavně v mém oboru, bylo pozorovat, jak si organizace, kde jsem vykonávala stáž, vede a jakým stylem pracuje s lidmi s postižením. Byla jsem z jejich koncepce a filozofie hodně nadšená a pracovalo se mi nadmíru dobře. Určitě dalším přínosem je mnohonásobné zlepšení mé angličtiny. Když někde žijete sami, izolovaně od Čechů, prostě si musíte všechno vyřizovat sami, a to v anglickém jazyce, jinak to nejde. A v neposlední řadě jsem také poznala další část světa a spoustu nových lidí.

 

Doporučila bys stáž v zahraničí i ostatním studentům a proč?

To rozhodně. Pokud máte dobrodružného a odvážného ducha, určitě jeďte. Je to zkušenost, na kterou budete vzpomínat celý život, tedy já budu rozhodně. Jako každé zahraniční studium, stáž či jen cesta do jiné země vás to nějakým způsobem posune. Vyzkoušíte si, jaké je žít v jiné zemi, v jiné kultuře…  A co je hlavně super – zjistíte, že v Austrálii lidé opravdu žijí tzv. relaxed a nic neřeší. 

 

Archiv: 

CZ: Anna PaločkováJaroslava Hrubá / Lukáš Koníček / Edita Hendrychová a Patrik Svoboda / Petr Jinek / Lucie Kutheilová / Kristýna Navrátilová / 

EN: Leif Edwardson / Laura Salort Tomás / Kirara Iwasa / Patrik Horváth / Lara Carrascosa Agustina & Alba Martinez Zorrilla / Francesco Serra /