My, studenti z Neředína ve světě: Denisa Zmeškalová

pátek 4. květen 2018, 10:23 – Text: Tereza Kučerová

Posledně jsme v našem seriálu zamířili do Portugalska, nyní se přesuneme k sousedům.  Studentka fyzioterapie Denisa Zmeškalová totiž ve španělském Toledu absolvovala tříměsíční pracovní stáž v National Hospital for Paraplegics. Co tam dělala a jestli stihla i něco více než jen práci, prozradí na následujících řádcích.

 

Jak ses dostala právě k této stáži?

Šťastnou náhodou. Dlouho jsem marně sháněla stáž ve Španělsku, jelikož jsem chtěla využít oba své jazyky – angličtinu a španělštinu. V létě 2017 jsem jela na pětidenní výlet do Madridu, tam jsme se rozhodli si na jeden den zajet i do Toleda. Dva týdny po návratu ze Španělska mi v době, kdy už jsem začínala být zoufalá, napsala spolužačka Marta Navaříková. Nabídla mi možnost stáže ve Španělsku, a to konkrétně v Biomechanics and Technical Aids UnitNational Hospital for Paraplegics, přímo v Toledu. Ona sama dostala doporučení na stáž díky kontaktům z jejího studijního pobytu v Izraeli. A tak se stalo, že jsem se za dva měsíce ocitla v toledských ulicích znovu.

 

Co bylo nutné zařídit před odjezdem?

Nejtěžší bylo najít samotnou stáž. Poté už šlo vše ráz naráz. Stačilo pár návštěv zahraničního oddělení a e-mailová komunikace s hostitelskou organizací.

 

Můžeš popsat svůj pracovní den?

Pracovní den začínal poměrně brzo ráno, protože jsem do nemocnice chodila celé tři měsíce pěšky, ale samozřejmě tam jezdil i autobus. Nemocnice byla vzdálená asi 40 minut chůze od centra, na okraji města. Moje pracovní začátky mi velmi ulehčil fakt, že Marta do Toleda přijela o měsíc dřív než já, a proto mi pomohla se do pracovního procesu i kolektivu rychle zařadit. V dopoledních hodinách jsme prováděli s jedním z našich kolegů inženýrů kinematickou analýzu chůze. Našim úkolem bylo připravit laboratoř a následně asistovat při samotné analýze. Ze zkoušky z biomechaniky mě jako naprostého antitalenta pan profesor milosrdně vyprovodil se známkou D se slovy, že už mě nechce nikdy vidět, takže jsem ze začátku měla strach, abych to zvládla. Na konci jsme byly samostatné, bavilo nás to a dokonce jsme byly i užitečné. A to byla velká satisfakce a motivace.

Kromě analýzy chůze jsme každá dostaly ještě za úkol napsat literární rešerši na dané aktuální téma. Občas jsme měly možnost asistovat kolegyni při práci s přístrojem zaměřeným na rehabilitaci ruky nebo našemu ergoterapeutovi při výběru ergonomických podsedáků pro pacienty na vozíku. Bohužel až po odjezdu Marty se rozjel dlouho očekávaný projekt roboticky asistované chůze v exoskeletonech, který jsme měli na starosti se šéfem a ergoterapeutem. Celý tým se k nám choval velmi pěkně a poradili nám kdykoliv i v rámci našeho pobytu a cestování.

 

Kde jsi bydlela a jak ses stravovala?

Ubytování nám domluvil náš šéf přes jeden manželský pár v nemocnici. Byt se nacházel přímo v historickém centru u katedrály. Byl to menší, starší byt bez topení a WiFi, ale vše se dalo vyřešit. K volání s rodinou jsem využívala připojení v toledské knihovně nebo jsem volala na rožku jednoho hotelu, a když už mi byla velká zima, tak jsem si přitápěla malým přímotopem.

Co se týče stravování, v tom jsem se přes týden držela dost zkrátka, aby mi zbylo na cestování, kulturu a na Vánoce. (smích) V supermarketu jsme zdravé jídlo sháněly marně, převládá trvanlivé bílé pečivo, smažená a prefabrikovaná jídla, žádná středomořská dieta, jak si mnozí představují. Lepší jídlo a potraviny byly k dostání v Madridu, ale v Toledu v centru byste na zdravou snídani sehnali tak maximálně ovesné vločky v regálu pro celiaky. Vyváží to ale vynikající zelenina, ovoce, mořské plody, maso a sýry. Španělé večeří v deset večer a do klubů jdou někdy až v jednu, ve dvě ráno.

V nemocnici jsme obědvaly většinou tortillu de patatas, na kterou jsme dostaly „za bílý plášť“ slevu. Jinak jsem si hlavně vařila doma zeleninová jídla, polévky, párkrát jsem si o víkendu udělala radost čerstvými krevetami nebo si koupila místní marcipán. Kousek od bytu se nacházel úžasný obchod s kořením, cereáliemi a luštěninami na váhu. Ve Španělsku je vynikající kvalitní červené víno, které je často i velmi levné. Do restaurací jsem sama v Toledu nechodila vůbec, ale vynahradila jsem si to bohatě s rodinou a při cestování na místních trzích.

 

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Cestovala jsem skoro každý víkend (Valencie, Cádiz, Sierra de Guadarrama, Cabañeros..) pomocí blabla car, vlakem nebo autobusem. Národní doprava ve Španělsku je po krizi v roce 2012 naprosto katastrofální. K bydlení na cestách jsem využila airbnb, přes Toledo prochází hodně poutníků, cestovatelů a nomádů, takže jsem byt nabídla jednou jako couchsurf. Jinak jsem volnější dny prokládala návštěvami toledských muzeí, do kterých byly v určité dny vstupy zdarma. V klubu jsem byla v Toledu jen dvakrát, za hudbou a kvalitní kávou jsem jezdila hlavně do Madridu, kde to pro ty, kteří se zajímají víc, stálo rozhodně za to!

 

Když si odmyslíš cestování, jak jsi vyšla se stipendiem?

Nájem byl o něco vyšší, ale chtěla jsem do Toleda pozvat na dva prodloužené víkendy i rodinu, takže jsem nakonec v tomto bytě zůstala. Na začátku mi pomohly i peníze z brigády v Česku a velkou měrou také samozřejmě podpora rodičů. Stipendium mi situaci hodně ulehčilo.

 

Cítila ses v zemi bezpečně?

V Toledu i v horách jsem se cítila naprosto bezpečně. Moc jistá jsem si nebyla, když jsem čekala v noci na nádraží ve Valencii a Seville. Platí, že by se člověk určitým rizikům měl snažit předcházet a nezapomínat, že je v cizí zemi, kde se případné problémy řeší složitěji než doma. (smích) Na druhou stranu platí, že kdo nic nedělá, nic nepokazí, ale ani nic nezíská. Přestože Španělskem proudí davy cestovatelů a především cestovatelek, sami Španělé se na mladé holky s batohem dívají trochu nedůvěřivě.

 

Na co by si studenti chystající se do Španělska měli dát pozor?

Nevím o žádném riziku. Možná si s sebou vzít kromě kreditní karty i debetní nálepku jako jistotu, kdyby vám ji náhodou v Madridu na nádraží Atocha snědl automat na lístky jako mně. Také nepočítat s tím, že ve Španělsku je i v zimě jenom teplo a sluníčko. Prší málokdy, ale když už, tak řádně. Ráno je od listopadu v Toledu i jinovatka.

 

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo zvyklostem?

Do problémů asi ne, ale je potřeba rozdíly vnímat. Rozdíly vznikaly například na pracovišti, kde zdravotnictví funguje trochu jinak než u nás.

 

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

Především naše předpotopní představa o tom, že Španělé žijí ve stylu „mañana“. Je sice velký rozdíl v různých oblastech Španělska, ale pracovní doba Španělů začíná většinou v osm, při odpolední siestě se stačí často tak akorát najíst, vyzvednout děti ze škol, předat je chůvám a vrátit se zpět do práce, kde jsou do večera. Mateřská dovolená je ve Španělsku v řádu měsíců.

Jinak je to stejné jako u nás, záleží na povaze jedince. V Toledu jsou lidé více uzavření než na jihu, kde jsou lidé hodně otevření a hlasití, ale pořád u nich převládá španělský temperament, jsou galantní a mají skvělý smysl pro humor.

 

Co považuješ za největší přínos svého pobytu ve Španělsku?

Doma se mnou už nebylo k vydržení. Na konci studií člověk často neví co dál. Takže stoprocentně usazení v čase, prostoru, životě, prostě v sobě.

 

Doporučila bys stáž v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Doporučila bych ji všemi deseti. Nechtěla jsem jet na klasický Erasmus, kde bych chodila do školy a musela plnit předměty. Chtěla jsem dělat něco praktického, kde uplatním svůj obor, jazyky a posune mě to osobnostně dál. Stáž na konci magisterského studia byla ideální volba, jak se rozhodnout, kterým směrem se v oboru dál vydat.

 

Zkušenosti dalších studentů ze zahraničí najdete na této stránce.