Byl to pro mě takový první dospělácký krok v životě, tvrdí studentka tělesné výchovy a společenských věd se zaměřením na vzdělávání Markéta Možná o svém zahraničním studijním pobytu. Strávila jej ve španělském Alicante. Jak, to se můžete dočíst na následujících řádcích.
Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?
Když jsem dostala nápad jet na Erasmus, jako první místo mě hned napadlo Španělsko. Moře, pláže, uvolněná atmosféra, sluníčko – něco přímo pro mě. Už odmala mě rodiče brávali často k moři a já si k němu za ta léta vytvořila blízký vztah, a tak mě lákalo si vyzkoušet aspoň na pár měsíců bydlet u moře. Původně jsem si vybrala Valencii, protože to byla jediná univerzita, která nabízela anglický studijní program, ale paní Hanelová mi nabídla Alicante a teď jsem za to vděčná. Studijní program byl sice pouze ve španělštině (já španělsky uměla možná tak „Hola, como estas“), ale když studujete sport, dá se to naštěstí zvládnout, navíc univerzita nabízela španělský kurz, kde jsem pochytila nějaký základy.
Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?
To bohužel ne. Svého koordinátora jsem ani jednou neviděla a na e-maily odepisoval pouze, když se do předmětu napsalo „URGENT!“. Naštěstí jsem ho potřebovala pouze na podepisování learning agreementu a zbytek jsem zvládla sama.
Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?
Pokud se někdo chystáte do Alicante, určitě nepočítejte s tím, že půjdete na koleje. Jsou předražené, a sice blízko univerzity, ale daleko od centra. Všichni zahraniční studenti bydleli v centru, takže když jsme s kamarády chtěli někam jít, nebo se navštívit, tak jsme to vždy měli blízko. Já bydlela 10 minut pěšky od města a 15 minut na pláž, takže moje ubytování hodnotím jako značka ideál.
A stravování? Jsem hodně vybíravý člověk a ryby s mořskými plody nemůžu ani cítit, takže já si ve Španělsku na jídle moc nepochutnala. Vždy jsem raději skončila na pizze nebo v nějakém fastfoodu, což se na mně po příjezdu dost podepsalo.
V univerzitní menze se každý den vařilo to stejné. Těstoviny s rajčatovou omáčkou, pizza, paella (španělská specialita) a steak. Všechno bylo velmi mastné. Takže buďme vděčni za tu naši neředínskou menzu.
Jak probíhalo tvé studium?
Zapsala jsem si pouze čtyři předměty – třikrát sportovní předmět a kurz španělštiny. Přestože jsem měla převážně sporty, ve Španělsku to mají nastavené trochu jinak. U nás na FTK ke sportům nemáme přednášky, tam ale byly povinné. Na praktické hodiny se moc důraz nekladl, spíše na tu teorii. Například atletika: na FTK se učíme celý semestr jen dvě až tři atletické disciplíny, ve Španělsku jsme stihli zvládnout snad všechny. Taky to tak vypadalo. Učitel nám řekl „vrhni si koulí“ a nějaká technika šla stranou. Taky se na hodinách pracovalo více ve skupinách a museli jsme více zapojit svoji fantazii a sami tvořit. Všechny předměty se ukončovaly teoretickou písemnou zkouškou – ve španělštině. Naštěstí učitelé ke mně byli velice vstřícní, a buď jsem si to mohla přeložit na telefonu, anebo připravili test v angličtině. Jeden dokonce i v češtině.
Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?
Bydlela jsem 15 minut pěšky od pláže, takže jsem nejvíce času strávila na pláži. Pláž byla takový „meeting point“ pro všechny Erasmus studenty. Kam jinam taky jít, když venku bylo do konce října okolo 27 stupňů a další měsíce teplota klesla jen o pár stupňů. Alicante není město, kde je hodně památek, takže pláž byla vždy jasná volba. Je zde ale hrad, ze kterého je krásný výhled na celé město. To bylo nejoblíbenější místo snad všech zahraničních studentů a já se ani nedivím. Ten výhled byl totiž naprosto dechberoucí – snad ještě víc dechberoucí než ta cesta na hrad (ten kopec dával docela zabrat).
Z Alicante se dobře cestovalo do jiných zemí, protože se tam daly sehnat levné letenky. Takže ze Španělska jsem se dostala do Londýna i do Berlína. Co se týče cestování po Španělsku, to už tak levné nebylo. A navíc Alicante je zrovna na takovém místě, odkud je to všude daleko – Madrid 500 km, Barcelona 500 km, Malaga 500 km. Takže jsme s kamarádkami projížděly, jen kde to bylo blíže a dalo se tam do hodiny dostat vlakem.
Jak jsi vyšla se stipendiem?
Život ve Španělsku není zase tak drahý, takže se dalo v pohodě vyjít. V supermarketech jsou ceny jen o trochu dražší než v ČR. A kdybych si odmyslela bohatý společenský život, tak jsem na tom s penězi stejně. Alkohol ve Španělsku je levnější než v ČR! 0,7 litru ginu za 4 euro a panák v baru 50 centů. Takhle levně se v Česku rozhodně společensky neunavíme.
Cítila ses v zemi bezpečně?
Přes den určitě ano, ale v noci nedoporučuji chodit nikde samotná. Skoro každý, kdo měl iPhone, tak o něj přišel (já samozřejmě byla jedna z nich), ostatní telefony moc nekradli, tak pokud máte jinou značku, tak jste v klidu. Takže telefony nechávat raději doma, anebo si pořídit nějaký starý.
Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?
Hlavně si s sebou vezměte teplé pyžamo! V listopadu v noci už není teplo a ve Španělsku asi neví, co to je topení. A taky ještě na to, že pokud neumíte španělsky, tak si moc místních kamarádů neuděláte. Angličtina tam je velký problém.
Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?
To jsem se nikdy nedostala, jelikož jsem trávila čas převážně se zahraničními studenty.
Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?
Říká se, že Španělsko je samá „maňana maňana“ (později), a je tomu tak i ve skutečnosti. Nikam se neženou a jsou všichni spokojení.
Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?
Zkusit si odjet někam na půl roku, bez rodiny, všech svých kamarádů a začít od nuly v cizí zemi dá člověku hodně. Byl to pro mě takový první „dospělácký“ krok v životě. Sama si zařídit ubytování, stále si počítat, kolik mám peněz, sama si vyřešit všechny problémy (navíc v cizím jazyce), poznat nové lidi a nebát se komunikovat. Také jsem si po studiu ve Španělsku uvědomila, jak je naše FTK super a že naše výuka je opravdu kvalitní.
Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?
Určitě bych to doporučila všem! Začátek byl náročný, ale po pár týdnech už jsem byla spokojená a teď, když se na to dívám zpětně, tak mohu říci, že to byl nejlepší půl rok v mém životě.