My, studenti z Neředína ve světě: Petr Mocek

pondělí 21. leden 2019, 12:00 – Text: Tereza Kučerová

Na studijní pobyt do Tokia se vydal student tělesné výchovy v kombinaci s geografií Petr Mocek. Pro své studium si vybral Nippon Sport Science University. Jaké předměty zde absolvoval a jak hodnotí komunikaci s vyučujícími? To vše se dozvíte v níže uvedeném rozhovoru.

 

Proč jsi zvolil právě tuto destinaci?

Od mládí jsem se zabýval japonskými bojovými uměními a četl jsem mnoho o historii a kultuře, která se v průběhu dějin v této zemi vyvíjela, nicméně Japonsko jako turistická destinace byla vždy mimo mé finanční možnosti. Tudíž, když jsem měl možnost skrze univerzitu vycestovat do této země a učit se přímo na místě vzniku mnoha dnešních nejpopulárnějších bojových umění, tak jsem toho musel využít.

 

Cítil jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Ano, samozřejmě. Na všechny dotazy a problémy, na které jsem v průběhu mého pobytu narazil, jsem vždy dostal rychlou odpověď a pomoc na zahraničním oddělení.

 

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním? Kde konkrétně jsi bydlel?

Musím říct, že mé zkušenosti s ubytováním jsou velmi dobré. Já osobně jsem byl ubytován na mužské koleji asi 400 metrů od kampusu, kde jsem studoval. Kolej je čistá, dobře vybavená a útulná. Dalším bonusem je, že za poměrně dobrou cenu se zde mohou ubytovaní stravovat (snídaně, obědy i večeře). Jinak další možnost je si obstarat jídlo v supermarketu asi 80 metrů od vchodu dané koleje, což může být pro mnoho lidí levnější variantou.

 

Jak probíhalo Tvé studium?

Řekl bych, že bez větších potíží. Někdy byla sice komplikovaná komunikace s učiteli, protože stejně jako většina lidí v Japonsku neumí anglicky. Vždycky lze ale najít mezi studenty ty, kteří umí anglicky, a rádi pomůžou s případným překladem. Jinak přístup učitelů je velmi přátelský a snaží se jakkoliv pomoc. Ani nároky nejsou přemrštěné.

 

Jaké předměty jsi absolvoval? Můžeš popsat jejich průběh/problémy/výzvy, komunikaci s vyučujícími?

Osobně jsem absolvoval sumo, judo, kendo, shorinjo kempo, stolní tenis, badminton, taneční, sportovní metodologii fitness a mimo rozvrh jsem navštěvoval lekce rezistenčního tréninku. Průběh všech byl podobný, s odlišnostmi v jejich zaměření. Na začátku lekce byla vždy cca 15 minut teoretická průprava, pak nácvik různých dovedností a cviků a ke konci často pomyslná zkouška. 

Problémy se vyskytly většinou při nácviku delších sestav cviků, zejména při lekcích tanečních, kdy povely byly vždy v japonštině a musel jsem se snažit kopírovat ostatní spolužáky, protože jsem chvílemi nevěděl, co se děje.

Jako výzvy jsem vždy bral cvičné turnaje, a to především v hodinách bojových umění, neboť bylo velmi příjemné si vyzkoušet jejich průběh a změřit síly s ostatními.

Co se týče komunikace, tak jak jsem již zmínil, jenom pár učitelů zvládlo komunikovat anglicky, ale nebyl to problém - díky překladači na mobilu a pomoci některých studentů, kteří zvládli překládat.

 

Jaký jsi měl na zahraniční univerzitě studijní jazyk? Měl jsi kvůli cizímu jazyku problém s výukou?

Studijní jazyk byla výhradně japonština, ale díky tomu, že jsem měl čistě praktické předměty, tak to nebyl až takový problém.

 

Jak jsi trávil volný čas? Měl jsi možnost cestovat?

Volný čas jsem trávil několika způsoby. Prvním z nich byly návštěvy tréninkového centra (posilovny). Byla pro studenty zdarma, tudíž to bylo velmi příjemné jako doplněk ostatních tréninků. Dále jsem ve svém volném čase navštěvoval tréninky brazilského jiu-jitsu a boxu. Potom jsem samozřejmě i hodně cestoval. Pokud jsem měl o víkendu čas, tak jsem tuto možnost využil k cestování po městě a okolí, což bylo díky rozsáhlé vlakové infrastruktuře velmi jednoduché.

 

Když si odmyslíš cestování a bohatý společenský život, jak jsi vyšel se stipendiem?

Musím uznat, že bez všech vedlejších aktivit, a pokud člověk nemá zrovna velký apetit, tak se se stipendiem dá vyjít pohodlně.

 

Cítil ses v zemi bezpečně?

Určitě ano. Japonsko je podle mne jedna z nejbezpečnějších zemí, a i přes večerní cestování hromadnou dopravou člověk nespatří agresivní opilce a podobné typy, jako v evropských zemích.

 

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Tak především na kulturní a společenské zvyky a pravidla. V Japonsku je velmi odlišná kultura od té naší a před příjezdem by si každý měl něco o zdejších pravidlech přečíst a zjistit. Popsat vše by bylo na dlouho, ale základ je pozdrav s úklonou, neodhazovat odpadky na ulici a nekonzumovat za chůze pití či jídlo.

 

Dostal jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Já osobně ne. Nebo si to alespoň myslím. V této zemi, pokud je člověk cizinec, tak se na všechny prohřešky pohlíží s nadhledem, a i když člověk udělá něco, co není zrovna v pořádku, tak skoro nikdy vám to nikdo neřekne. Většinou se setkáte akorát s nepříjemnými pohledy lidí okolo.

 

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií, od reality?

Ano, řekl bych, že v některých aspektech. Sice upřímně nesleduji moc česká média, a tak nevím přesně, co jsou zažité stereotypy o této zemi, ale například zažitá víra je, že všichni Japonci jsou malého vzrůstu a že jsou velmi stydliví. Mnoho lidí, které jsem potkal, bylo velmi výřečných a v mnoha případech mě oslovili jako první. Co se týče vzrůstu, tak na univerzitě je především mezi mužskou částí mnoho lidí vyšších a mohutnějších než já. Ale na druhou stranu, co se týče pracovitosti a disciplíny, tak je to pravda. Většina obyvatel zasvěcuje práci skoro celý jejich život a jejich osobní disciplína a morálka je s tou evropskou těžko srovnatelná.

 

Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?

Za největší přínos považuji získané zkušenosti a zážitky. Už jen možnost procestovat místa, o kterých jsem dříve jenom četl, a učit se sportům na jedné z nejlepších sportovních univerzit na světě, je nedocenitelná.

 

Další zkušenosti studentů ze zahraničních pobytů